Jednoho podzimního večera, když se příroda pomalu ukládala ke spánku, na rozkvetlé louce ještě poletovaly různobarevní motýlci. Šípek, který roste o kousek dál, byl už odkvetlý a měl na sobě plody podzimu. Na poli bylo sklizené obilí a sláma, která tam ležela byla zpracována do balíků a koulí. Sluníčko se začalo schovávat za horizontem a než se začalo šeřit, objevila se po lesích a lukách mlha.
Všude byla nepropustná mlha a nebylo vidět ani na krok a kolem dokola bylo hromovité ticho. Ani ptáčkové na stromech ve svých hnízdech nepípli. Najednou bylo slyšet praskání suchého listí, větviček a dusot, který doprovázelo občasné kvíknutí, které dávalo najevo, že se tam pochybují divoká prasata.
následovaly daněly a kráčeli pomalým krokem na louku |
Šípkový keř měl na sobě plody podzimu. |
Za nedlouho ho následovaly daněly a kráčeli pomalým krokem na louku, kde se začali pást. Po pár hodinách mlha ustupovala, až zmizela dočista pryč a na rybníku bylo slyšet žabí kuňkání.