 |
| Uviděla jsem samotné prasátko, jak si to štráduje přes louku |
Svého prvního kňourka jsem střelila 16.6.2007 s mým kamarádem. Zážitek to nebyl těžko popsatelný slovy, krásný, ale větší, emocionální příběh jsem prožila později 18.10.2007
Poštěstilo se mi, jít na čekanou na mé oblíbené místo a ještě jsem mohla vyrazit brzy. Tehdy skoro roční dcerku mi přijela pohlídat kamarádka. Na posedu U Javoru jsem už seděla po 17 hodině. Nádhera, klid, listí na stromech hrálo všemi barvami. Sluníčko začínalo růžovět, vzduch voněl podzimem a vánek si pohrával s mými dlouhými vlasy. Věděla jsem o vysoké, která se chodí pastvit na louku a vítr vál ode mě směrem k místům odkud vychází. Trochu mi to dělalo starosti. Skoro hodinu se nic nedělo, žádný chlup ani peříčko jsem nezahlédla, nezaslechla. Podívala jsem se na hodinky, bylo skoro 18 hod. Dodnes nevím proč mě napadlo se otočit za sebe, že by mě k tomu přiměl sv. Hubert?
Když jsem to udělala, uviděla jsem samotné prasátko, jak si to štráduje přes louku…..rychle dalekohled do ruky, pro ujištění, jestli to není baška….nebyla, tak jsem rychle klekla na sedátko, vzala flintu, opřela se o javor, zamířila a střelila. Lese, přírodo, světe…..zůstalo v ohni. Pár minut odkazovalo a bylo ticho. Začaly se mi třást nohy i ruce. Seděla jsem, tedy spíš klečela na sedátku ještě skoro 15 minut. Slezla jsem z posedu a šla k prasátku, měla jsem tehdy velký respekt, strach, i když jsem si byla jistá, že je zhaslý.
Přišla jsem k němu nejvýš na 4 metry, blíž mi můj strach nedovolil. Zavolala jsem manželovi, který přijel traktorem a společně s ním, jsem došla až k lončákovi.
Byl to lončák kňourek, váha 57kg. Radost veliká, pocity nepopsatelné…………………a co dodat? Vyvrhla jsem ho a udělala vše potřebné kolem. Měla jsem tehdy nový nůž a tak jsem se několikrát pěkně pořezala, ale stálo to za to!!!
Lesu, lovu zdar. Huberte děkuju.
Poznámka: na fotografii je Michaela a její úlovek popsaný v článku. Přejeme jí hodně dalších zážitků a úspěšných lovů jako byl tento v příběhu.
