 |
| Selata s bachyní v pozadí |
Bachyně hlídají svá selata velmi úzkostlivě
Divočáci vedou velmi uzavřený rodinný život. Všechna zvířata se dobře znají a za normálních okolností mezi sebe cizí divoké prase nikdy nevezmou. Společenství, ve kterém divočáci žijí, po myslivecku nazýváme tlupou. Divoká prasata mají vynikající paměť i po letech. Jsou dokonce schopna poučit se z dobrých i špatných zkušeností. Bezesporu patří k nejinteligentnějším zvířatům na zemi.
Lovec o tom mnoho neví, ten jen střílí, opravdový myslivec je znalec přírody a rozumí chování zvěře. Pozoruje a poznává její chování a zvyky.
Má potom radost z pravého úlovku často kapitálního po úspěšném obeznání a chytrém lovu v přírodě i za složitých podmínek.
Po této inteligentní zvěři z dálky a zbytečně nestřílí a tam kde loví nejsou zraněná postřelená zvířata. Ta hanba patří myslivci, co po jeho výstřelu běhají v jeho revíru divočáci s ustřelenou spodní čelistí, bez běhu (části končetiny) a na jaře se v okolí posedů nachází v houští trofejní zbytky kostí z nedbalého chování a nedohledání zvěře při neznalosti chování zvěře po zásahu. Co by pracně hledal a namáhal si svůj maličký mozeček, když nemá lovec ani psa, nebo nepozná stopu (značení zvěře po zásahu) nebo neumí si přečíst kousek svaloviny, kapku barvy nebo střiže na nástřelu.
Nástřel a jeho důkladné prostudování a hledání i maličkých kousíčků z možného zásahu a jeho výklad to je základ vzdělání a zkušenosti pravého myslivce.
Někteří starší a zkušení myslivci to dobře znají, ale pro svoje nežádoucí osobnostní kvality nepředají dál...musíte je nejdřív dobře opít v hospodě (ale tak akorát) potom zkušenosti vyvalí a pochlubí se.
Nebývá to jen myslivecká latina i když přikrášlení události nechybí....překonali strach při lovu a projevili odvahu přece...!
