 |
| Světla - ...to čumíš, to jsou světla, co? |
Myslivecká mluva
patří do mysliveckých tradic. V dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů, zatímco na přelomu 18. a 19. století jich Josef Jungmann zachytil asi 1 500. Postupně některé výrazy zanikaly a jiné naopak vznikaly. Některé výrazy se krajově liší.
Zvládnutí myslivecké mluvy je ctí a povinností každého myslivce.
Povinností už jen proto, že užívání ukládá platný myslivecký řád. Správný myslivec by měl znát mysliveckou mluvu především u všech druhů zvěře, která žije v jeho honitbě, která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií, lovectvím a péčí o zvěř.
Zvěř: Zvěří rozumíme savce a ptáky vyjmenované v zákoně o myslivosti.
Podle pokrývky těla ji dělíme na srstnatou a pernatou. Dále na velkou (spárkatá, medvěd, rys, vlk, z pernaté tetřevovití, divoký krocan, drop, výr a bažant královský) a na zvěř drobnou (veškerá ostatní zvěř). Také je zvěř možné dělit na chráněnou (hájená celoročně), hájenou (má omezenou dobu hájení) a nehájenou (lovená po celý rok).
Další dělení na zvěř černou – tj. prase divoké a zvěř červenou - tj. veškerá zvěř parohatá.
Dle původu – zvěř původní a cizí neboli cizokrajná.
Dle sídliště – zvěř nížinná (luční), pahorkatinná, horská.
Podle prostředí – zvěř polní, lesní, vodní.
Podle stálosti výskytu – zvěř stálá, přebíhavá (toulavá), tažná (stěhovavá).
Podle stáří – zvěř mladá, stará, přestárlá.
Podle snášenlivosti – zvěř samotářská, společenská.
Dle zdravotního stavu – zvěř zdravá, nemocná, poraněná.
Dle způsobu chovu – zvěř divoká, polodivoká, krotká.
Dle způsobu lovu – zvěř lovná, nelovná.
Střelená zvěř = zhaslá; zašlá na nemoc = uhynulá (padlá).
Části hlavy:
Co se týká zraku, má téměř veškerá zvěř světla – i pernatá a lovečtí psi. Ovšem dravci mají oči. Pod světly má jelen slzníky, které vylučují světlomaz (jelení bezoár).
Slechy má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi.
 |
| Černá zvěř ... Chrutí – mají divočáci |
Klubec – má koroptev.
Zobák – mají holubi, krop, kachny, lyska, kormorán, volavka, racek, kvíčala, sovy, dravci a husa.
Píchák – má sluka.
Dolní končetiny:
Běhy – má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi.
Stojáky – má tetřev, tetřívek, bažant, volavka, sovy, dravci (zakončené pařáty).
Stojáčky – má jeřábek, koroptev, orebice, holubi, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití a racek (s plovací blánou).
Plováky – mají kachny, lyska, potápka a kormorán.
Vesla – mají husy.
Běháky – má krocan a drop.
Čich:
Nos – používá se u psů, zajíce, králíka, veverky, sviště a ondatry.
Ryj – má divoké prase.
Čenich – mají šelmy – medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, jezevec, vydra, kuny, tchoř a lasice.
Větrník – má veškerá spárkatá zvěř kromě prasete divokého.
Tlama:
Svírák – má veškerá spárkatá zvěř.
Hubu – má zajíc, králík, ondatra, veverka a svišť.
Mordu – má medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, jezevec a lovecký pes.
Mordu se štětinami má vydra.
Mordičku – má kuna a lasice.
Jazyk:
Lízák - má veškerá spárkatá zvěř, vlk, liška, psík mývalovitý.
Jazyk – má ostatní zvěř.
Zuby:
Kelce – jsou horní špičáky jelena.
Zbraně – mají divoká prasata.
Páráky – jsou u kňoura divokého prasete v dolní čelisti.
Klektáky – pak v čelisti horní.
 |
| Vysoká - Jelen Red Deer |
Hlodáky či struhy – jsou u zajíce, sviště a ondatry.
Hlodáky – má veverka.
Trháky – má medvěd, liška, jezevec, rys, divoká kočka a vydra.
Parohy:
Trofej je vždy dobrá, silná, vyspělá, kapitální, pravidelná, nikdy ne pěkná či krásná. Podle počtu výsad je pak např. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec nebo zrůdník. Chybou je používat pojem parukář, paličkář, knoflíkář, správně je knoflíkáč, paličkáč, parukáč. Stejně pak daňci jsou lopatáči (ne lopatáři), vařečkáči (ne vařečkáči). Vždy Č na konci!!! U vývoje parohů se ale používá špičák a vidlák.
Toulce, rohy – má muflon.
Růžky – mají kamzíci a kamzice, jejich dolní část se nazývá kořen, zahnuté konce háčky, na nich vruby a prstence.
Rohy – má koza bezoárová, kozorožec horský, na nich roční vruby a kozy mají na ostré pření straně ztluštěniny.
Reprodukce zvěře:
Říji – má spárkatá zvěř mimo divočáků.
Chrutí – mají divočáci, jezevci.
Honcování – mají zajíci a králíci.
Honění – mají veverky, svišti, ondatra a vlk (samice kaňkuje).
Kaňkování – má liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, vydra, kuna, tchoř a lasice.
Tok – mají tetřevovití, krocani, dropi, sluky, jejichž kohoutci se píchají a mají zásnubní reje.
Ostruhování – mají bažanti.
Párkování, rozštipování – mají koroptve a pojímají se.
Páří se – husy, orebice, hrdličky, lysky, kormoráni, volavky, krkavcovití, dravci, sovy, holubi, ti se při tom zobáčkují, či hubičkují. Dále se páří medvědi.
Řadění – se používá u kachen.
Samci spárkaté samice pokládají. Planá laň je trvale neplodná, neoplodněná laň je pak jalová. Oplodněné samice jsou těžké a kladou losíčata, či lůsata, kolouchy, srnčata, dančata, muflončata, kamzíčata, kůzlata.
Bachyně je plná a selí se, metá selata. Zaječka je také plná, vrhá či metá zajíčata. Plná je a vrhá také veverka veverčata, ondatra ondatřata, medvědice medvíďata, vlčice vlčata, liška liščata, fena psíka mýv. štěňata, div. kočka koťata, jezevčice jezevčata, vydra vydřata, kuna kuňata, tchořice tchoříčata, lasice lasíčata.
Tetřevovití, krocani a dropi ošlapují a jejich kuřata se proklubávají a líhnou. Ostatní pernatá včetně sov a dravců se páří, mláďata se také proklubávají a líhnou, samice je vyvádí, holá mláďata jsou holátka.
 |
| Daněla a danče |
Troubí – jelen (i los), ale také brouká, mrmlá, huká.
Cinká – los při klusu svými spárky.
Hvízdá – jelen sika, muflon, kamzík, svišť, medvědice.
Meká – muflonka.
Vyje a skolí – vlk; skučí a štěkají – vlčata.
Vrní, skučí, skolí – liška, postřelená pak kvílí; kamží – liščata.
Přede, kviká, vrčí, funí, prská – rys; mňouká – rysice.
Mručí, vřeští, brečí – vydra.
Chrochtá, funí, mlaská – prase; klektá – kňour; kvičí – selata.
Mrouká, naříká, vřeští – zajíci; pískají – zajíčata.
Píská – i orebice, dravci a sluka, ta i kvorká.
Křičí – dravci.
Káchá – kachna.
Kodrcá – bažant; erká – bažantí slepice; tikají – bažantí kuřata.
Čiřikají – koroptve.
Puká, trylek, výlusk a broušení – jsou zvuky tetřeva; kvoká – jeho slepice.
Zapískne, zaškrtne – tetřívek; pšouká, bublá, kvoká – jeho slepička.
Pípá – jeřábek; syká, trylkuje – v toku.
Dudá, bubnuje – drop.
Hudruje – krocan.
Vrkají – hrdličky, holub; houkají – hrdličky zahradní.
Čokají, mroukají, mlaskají a sviští – veverky.
Celkem existuje 13 výrazů pro ocasy:
Kelku – má medvěd a veškerá spárkatá zvěř mimo prasat.
Pírko – mají prasata, zajíc a králík.
Chvost – má veverka, rys, svišť.
Štětec – má jezevec.
Prut – má vydra, krátkosrstí psi.
Proutek – má lasice.
Tatrč – má tetřev, krocan a drop.
Tatrček – mají jeřábek, koroptev, orebice a sluky.
Lyru – má tetřívek.
Klín – má bažant.
Rejd - ovák – mají sovy a dravci.
Ocas – má ondatra, holub, hrdličky, lyska, kachny, husy, potápka, roháč, kormorán, volavka, kvíčala a krkavcovití.
#Halali, Historie, Humor o myslivosti, Jak na to?, #Myslivecká mluva, Myslivecké fotografie, Myslivecké tradice,
