Kachny, kačenky jsou na vodě

Několik aktuálních obrázků z přírody....
Vyžaduje trpělivost, opatrnost a zachycení okamžiku. To ovšem Haňula umí skvěle.

Kachničky na potoce

Pečlivě opatrované kachničky

Jsou lidé co přírodou žijí a pohybují se i v lese citlivě

Malý paroháč - jinak srnec obecný

Velký paroháč - jinak jelen evropský v krytu

Myslivost každého nebere je to možná zábava nebo řehole jen pro někoho, ale nemusí být jen o mase a lovu...jsou lidé, co přírodou žijí a pohybují se i v lese citlivě.
Udělejte pár fotek jen tak z plezíru...stromy, květy sem tam i třeba ptáky, žáby nebo srnčí...
překvapí vás jak je ten svět krásný a co oči nevidí!

Lončák kňourek a ranní sobotní čekaná...velká bachyně zatahuje s lončáky do lesa. Říkám si dnes mi není asi přáno.

Ráže 270. Winchester SaB Váha - 40 kg lončák Kňourek

Po vydatném pátečním dešti

 jsem místo posezení s kamarády v hospodě volil brzký spánek a ranní sobotní čekanou. V 4:00 už jsme na místě a vyrážím do nového sdružení. Dvě pole oddělená cestou, kde se nachází na pravé straně pšenice a na levé zasetá kukuřice. Toto místo je obklopeno lesem a tak zde zkusím svoje štěstí.
Po 100 metrech chůze vidím jak na dálku zatahují dva kusy černé zvěře. Postesknu si a říkám si
" že já vůl nevstal dřív"...
 Nic to,ale nemění na tom,že pokračuji dále po cestě k lesu. Po 500 metrech vidím jak u hrany lesa stojí 4 divočáci.

Vítr mám dobrý a tak pomalu šoulám k nim. Bohužel velká bachyně zatahuje s lončáky do lesa. Říkám si dnes mi není asi přáno.
Je již vcelku světlo, a tak se půjdu podívat skrz les na pole se zasetým hrachem po nějakém srncovi. Tam vidím staršího srnce se srnou a stopy od divočáků. Je kolem půl 6 a vracím se zpět k autu.

Zpáteční cestou už nevěřím svým očím na místě, kde jsme viděl bachyni s lončáky stojí jiná bachyně tentokrát se 6 lončáky. Při mém větru, ale bylo těžké se k nim dostat a zradil jsme je. Celý den mi ranní čekaná vrtala hlavou. Rozhodl jsem se nasypat pšenici s kukuřicí na kraj mlaziny kam zatahovali divočáci. Otec mi říká " nebuď hloupej a sedni si tam v 8 jsou venku".

Tak v 7 hodin už mířím do míst, kde jsme prožil hezkou ranní čekanou. Jde se mnou i můj kamarád, který nese malý pytel pšenice a já větší kukuřice. Dobroty sypem prasatům na kraj mlaziny a usedáme na nedalekou kazatelnu. Je kolem půl 8 a s kamarádem probíráme různé věci. Kolem půl 9 čtu na mobilu smsku a Petr do mě drká a ukazuje do předu.

Tam už stojí dva divočáci - lončáci.

Okamžitě beru kulovnici obeznávám první kus, kňourka a střílím. Úhoz kule dává jasně najevo, že je prase trefené. To dělá oblouk a zabíhá do mlaziny. Celá tato podívaná se odehrála za plného světla. Volám otci a popisuji mu situaci. Ten doma bere naší křepelačku a jdeme dohledávat. Na nástřelu nacházíme světlou barvu směřující do mlaziny. Naše dvouletá čuba dostala od prasete na podzimním honě "na frak" tak nwm jak dosled dopadne. Nicméně postupujeme po barvě, ale v hustých borovicích je nemožné postupovat za psem. Po dohodě s otcem vypouštíme Jesii na volno. Postupuji za ní a po pár minutách slyším hluboké hlášení.

S brokovnicí postupuji pomalu za ní a jsem opatrný. Obavy, ale nejsou na místě a prase je již zhaslé. Po příchodu k praseti se Jess pouští do divočáka a já mám radost, že je pryč její blok, který získala po střetu s prasetem.
 Střela šla přes plec a vyletěla žebry. Po vytažení divočáka z mlaziny nastávají myslivecké pocty zvěři a transport domů. Děkuji patronům za hezké ráno a vydařený lovecký večer. Je to moje první prase v novém sdružení, kde jsem byl přijat na hostování a na výpomoc místním členům.
Přeji Vám všem mnoho loveckých Úspěchů v nadcházející lovecké sezoně a přeji Lovu zdar.

Ráže 270. Winchester SaB Vzdálenost 80 metrů Váha - 40 kg lončák Kňourek

Petr D., sociální sítě Myslivost

#Černá zvěř, Lovecké příběhy, Úspěšný lov, Lončák

Houbaření houby a naše cesty. #Houby, Myslivecké léto, Co budeme vařit dnes?, Les, Lesní plody. Hřib borový.

Hřib borový

Co ještě najdeme v lese

Květen - Listopad

Hřib borový

Klobouk je 60-300 mm v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka.

Rourky jsou 25 mm velké, krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé.

Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech.

Třeň 70-160x30-100mm, v mládí kulovitý až vejčitý. Později se zvětšuje a získává soudečkovitý, nebo kyjovitě válcovitý tvar. Oproti klobouku je zjevně krátký. Barvu má krémově žlutou, načervenalou či světle hnědou. Jen pod kloboukem je bílý. Viditelná je jeho síťka sahající téměř na zem. Nejsvrchnější a nejspodnější část třeně je poněkud bělavá.

Dužnina je tuhá a bělavá, pod pokožkou vínově načervenalá nebo červenohnědá.

Výskyt

Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.

O ČERNÉ ZVĚŘI. Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Černá zvěř - kňour, Chrutí černé zvěře, Divočák, Sele prasete divokého

Černá zvěř v létě bachyně a selata

Prase divoké - Černá zvěř Příroda a Myslivost

Kňour - Samec se myslivecky nazývá kňour, samice bachyně a mláďata selata. Vyspělejší mláďata do jednoho roku věku jsou letošáci, v druhém roce jsou to lončáci, samci do třetího roku slabí kňouři, také sekáči, později silní kňouři, stejně rozlišujeme bachyně na slabé a silné.

Divoká prasata mají na rozdíl od domácích postavu v přední části vyšší s kratším krkem, s mohutnou hlavou a klínovitým rypákem – ryjem – se vzpřímenými slechy a malými světly. Na hřbetě se srst skládá ze štětin na konci roztřepených – osin, ve spodní části jednoduchých, na hřbetě je srst delší a tvoří hřeben. Srst je v létě šedá, někdy s narezavělým nádechem, hustší nárust šedé až černé podsady způsobuje v zimě zbarvení do černa. V současné době však není vzácností setkat se s černou zvěří zcela odlišně zbarvenou, než je uvedeno. Otíráním o jehličnaté stromy bývají osiny slepeny pryskyřicí v tzv. krunýř, který divočáky mnohdy chrání při vzájemných potyčkách před zraněním. Tmavohnědá selata jsou podélně žlutavě až krémově pruhovaná. Ocas se jmenuje pírko.  

Bachyně se odlišuje od kňoura protáhlejším a slabším ryjem a menšími a kratšími špičáky, tzv. zbraněmi.
Špičáky – kly či zbraně – se obrušují a stále dorůstají. Zvláště vyvinuté jsou dolní kly, které jsou u kňourů na průřezu trojhranné, jsou ze dvou třetin skryty v dolní čelisti a jmenují se páráky. Špička páráků je zbroušená o menší, oblejší a vzhůru ven zahnuté kly horní čelisti – klektáky. Mléčný chrup se vyměňuje do jednoho a půl roku, v 6 měsících věku se doplňuje čtvrtá stolička a sedmá ve stáří dva a půl roku. U kňourů starších více než 3 roky odhadujeme věk podle délky a mohutnosti páráků a podle délky a tvaru jejich úbrusu. Ve věku 3 let je párák dlouhý přibližně 15 cm (obrus 3 cm), v 5 létech 18 cm (obrus 5 cm), v 7 létech to může být až 20 cm ( obrus 6 cm). Kňouři zraňují páráky trhnutím zdola nahoru, staří kňouři, kteří mají již páráky otupělé a silně zahnuté koušou jako bachyně.
Hmotnost je různá podle vzrůstových schopnosti, genetických předpokladů a dostatku potravy. Středoevropský kňour dosahuje váhy 150 až 200 kg, u karpatského typu to může být až 300 kg. Bachyně bývají hmotnostně menší.

Žije většinou v tlupách, kde bývá rodina s matkou delší dobu pohromadě, staří kňouři jsou spíše samotáři. Bachyně selata urputně chrání, ale vždy s rozvahou a nikdy bezdůvodně nezaútočí. Je to zvěř velice inteligentní, výborně uniká všem možným nástrahám, na druhé straně taky srdnatá a odvážná. Nejbystřejším smyslem černé zvěře je čich a sluch, zrak je podstatně slabší. Velmi ráda se kaliští a pak se otírá o stromy, způsobuje tak blátem otěrky a drbáním oděrky kůry.

Černá na krmelišti v zimě

 Znepokojení divočáci se ozývají funěním, podráždění sklapují čelisti, klektají, jinak chrochtají a mlaskají, selata kvičí. Černá zvěř je velmi otužilá a odolná proti tuhým mrazům, vysokému sněhu i zranění.

Divoká prasata jsou hltaví a nevybíraví všežravci. Konzumují vše od kořínku, lesních i polních plodin, hlíz, hub, hmyzu, červů, myší až po zajíce a srnčata. Nepohrdnou ani mršinami. Při hledání potravy rozrývají půdní pokryv a v lesních porostech mohou tímto pomáhat zkypřovat půdu. Bohužel na polích je to opačně, tam dokáže bachyně se selaty během několika dnů zcela zdevastovat celou úrodu. Většinou to bývá na polích s pšenicí v mléčném stavu, s kukuřicí, okopaninami apod. Těmto škodám lze částečně předcházet celoročním přikrmováním na stabilních místech – krmelištích.
Říji černé zvěře se říká chrutí a měla by spadat do období listopadu - prosince až ledna. Avšak vzhledem k velmi příhodným klimatickým podmínkám a dostatku potravy se dnes dá hovořit o říjí celoroční a není problém vidět bachyni s malými selátky jak v únoru tak s srpnu či listopadu... V době říje silní kňouři nepříjemně páchnou a odbíjejí slabší jedince. Někdy se objevují abnormálně silní kňouři, o kterých jsme vůbec nevěděli, snad čas od času bylo možno nalézt pobytové známky výskytu, většinou stopy. Březost trvá 18 až 20 týdnů a bachyně mívá průměrně 4 až 10 selat. V případě uhynu či neuváženého odstřelu bachyně jež má selata, přebírá většinou péči o sirotky jiná bachyně.
Základem kvalitní populace černé zvěře jsou vždy silné, zkušené a zdravé bachyně.
Na toto by měli všichni myslivci pamatovat. Vodící bachyně (vedoucí) se nestřílí, právě tak bachyně vodící selata.

Jak vypadá rudl černé zvěře vidíte při zvětšení (klik do foto) na snímku v článku (Rubrika - štítek Příroda a myslivost)

Zvěřina v kuchyni i na grilu. Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, #Kančí steaky, Bažant pečený

Kotletky na česneku s opečenými brambory

Když se řekne zvěřina, představíme si většinou srnčí guláš, zajíce na smetaně nebo kance se zelím či šípkovou omáčkou

Nic proti tomu – zvěřina jakkoli upravená patří mezi české kulinářské speciality. Co ji ale takhle hodit na gril? Je sice pravda, že spousta myslivců by se raději nechala zastřelit, než dopustit jinou než klasickou úpravu tohoto masa. Když je ale přesvědčíte, nestačí se pak divit, o jaký zážitek se doposud připravovali.

Zvěřina je nejen chutná, ale také velmi výživná. Obsahuje totiž oproti běžnému masu vyšší množství bílkovin a minerálních látek. Zároveň je lehce stravitelná, protože obsahuje minimum tuku a je tedy vhodnou součástí dietních jídel.
V kulinářství je ceněna především pro svoji specifickou vůni a chuť, kterou dodávají masu různé aromatické silice obsažené v rostlinné potravě divoké zvěře.

Nejběžnější a nejdostupnější je v našich končinách je maso z jelena, daňka, srny a samozřejmě kančí. Čím dál více se však objevuje také mufloní a klokaní maso. Na gril se hodí i pernatá zvěř našich luhů a hájů například křepelka, divoká kachna, bažant či pštros. Upravit na grilu můžeme i křepelčí vejce a to rovnou ve skořápce. Odvážlivci, kteří se nebojí zánětu slepého střeva, ho se skořápkou mohou i konzumovat – v Asii je to prý běžné.

Pečená kachnička - ilustrační obrázek

Grilování zvěřiny

Ještě než začnete připravovat produkty z divoké zvěře na gril, je nutné pamatovat na důkladnou veterinární kontrolu. Do lidského potravního řetězce může totiž zvěřina transportovat pár opravdu nepříjemných breberek, přičemž nejnebezpečnější je bezesporu smrtelná nákaza svalovcem z kančího masa. Z tohoto důvodu také zapomeňte na sbírání přejetých kusů u silnice nebo zajídání smutku z vlastního kancem rozstřeleného auta zvěřinovým gulášem.

Ale zpět ke grilování!
 K tomuto druhu zpracování je nejvhodnější maso z kýty, hřbetu a svíčková. Zvěřinu používáme jen dobře odleženou – to znamená, že ji necháváme alespoň tři dny v chladničce a teprve potom ji použijeme. Dále se vyplatí maso před dalším zpracováním alespoň přes noc naložit. Její proměna v měkké sousto je totiž přece jen o něco obtížnější než u hovězího nebo vepřového. Například pro kančí maso je ideální směs octa, vody, zeleniny a divokého koření a mělo by se i trošičku naklepat. Maso je nutné pořádně odblanit, odřezat tuk, šlachy, dobře ho omýt a osušit.
Dobrým tipem je zabalení kusu zvěřiny do křenových listů nebo do směsi z drceného jalovce, tymiánu a pepře.
Pak nakrájíme plátky o hmotnosti 100 – 200 g, na špízy a jehly kostky asi 2 cm velké. Pokud jej balíme do alobalu, tak dbáme na přiměřenou velikost, aby nedocházelo k vytékání šťávy. Kvalitní maso z mladých kusů zvěře je možné osolit předem, jinak si solení schováme na konec tepelné úpravy. Maso okořeníme nebo raději necháme marinovat.

Kančí kýta marinovaná s knedlíkem a omáčkou

Právě marináda je velmi důležitým elementem, protože dodá masu při grilování chuť a to podle složení koření. Existuje nespočet variací, ale můžete si i zaexperimentovat. V tomto případě však platí méně je více, čili čím více koření dohromady smícháte, tím více bude chuť nevýrazná. Maso nakládáme minimálně na 2 až 3 hodiny, ideálně však asi na jeden den. Marinádou můžete maso při grilování také potírat, čímž zabráníte vysychání masa.

Kupříkladu bažantí maso je velmi suché a marinádu potřebuje téměř vždy.
Naopak tučnější plátky z divočáka nebo žebírka jí tolik nevyžadují.

Před grilováním vydáme maso z lednice alespoň 2 hodiny předem a opékáme je asi 5 až 7 minut (podle jejich tloušťky) z každé strany při vyšší teplotě, tedy při sníženém roštu na grilu. Je třeba dbát na vyšší výkonu grilu, pokud používáme gril na dřevěné uhlí, pak samozřejmě i na kvalitní uhlí. Povrch masa se tak zatáhne a uchová maximum šťávy uvnitř. Potom dáme rošt výše a při menší teplotě grilujeme dalších asi 5 minut.

  Je-li maso příliš libové, vyplatí se ho prošpikovat slaninou. Základní pravidlo grilování masa včetně zvěřiny zní: malé kousky – vysoká teplota a krátká grilovací doba, velké kusy – nízká teplota a delší grilovací doba. A také v žádném případě maso na grilu neobracejte vidličkou, protože po propíchnutí z něj více uniká šťáva.

Maso z divoké zvěře patří jednoznačně k nejdelikátnějším na trhu. Pokud si chcete dopřát trochu domácí exotiky, tak neváhejte zainvestovat a nakoupit si zvěřinu nebo se dejte na dráhu myslivce.

Zdroj: mzone.cz,   naše kuchyně.

First Scottish stag 2012. Woodland red deer stalking RoeStalker.

Kulobrok a myslivec při nabíjení

I hope this video shows a bit more how woodland deer stalking in a forestry block looks like. Most people associate deer hunting in Scotland with open hill, but stalking a forestry is a bit different and scenery is not particularly breath taking, but I find it more challenging. On very rare occasions deer can be watched for longer periods and more often they can only be seen briefly crossing tracks and rides. It gives very small widow of opportunity and average success rate is rather low.

This was early October and a nice cold morning. When I got to the forestry I heard a few stags roaring, but they kept to the sitka spruce thickets and I could not bump on to any, but they were roaring loudly not too far away. I could hear three different stags bellowing and decided to stalk as close as I could to the nearest one. It was still early and I got to 40-50m away from the stag, but still could not see him. Suddenly the wind changed and all went quiet...

Pocta ulovené zvěři

I waited for a long time, but no deer were crossing the ride I was on. I went back to the main track and when I was walking back to the car I spotted a calf on the side of the road. I could not move as it was not too far away and I was on the middle of the track with no cover. When the calf crossed the track I moved to the side and saw a hind crossing and then a nice stag came out of the forestry and stood on the track.
When he moved away following the hind, I got to the nearest ride and put my rifle on sticks hoping the trio would cross the ride giving me a chance. The first was the hind shortly followed by the stag. I had to roar to have him pause. The plan was good and the stag paused broadside and I squeezed the trigger.
He dropped 150m away from the place I shot him. It was bigger than I thought and I called a friend to help me out, but it still took us several hours to get it out the forestry...

Příběhy z lovů tentokrát o strachu. Lovecké příběhy. Kuriozity. Setkání s černou zvěří. Dvě bachyně se selaty.

Černá zvěř - bachyně

Myslivecké příběhy a zážitky z osamělých lovů

to je to co jsem před rozvojem internetu a počítačů pracně doloval z myslivců v hospodě. Většinou to z nich lezlo až po deseti pivech a ještě to bylo i vybájené. Dnes si můžeme vyprávět o tom co jsme viděli a zažili už na webu a komentovat to. Náhodou jsem natrefil na tento zajímavý a jistě skutečný příběh myslivce....

Přátelé, popíšu vám co je to horor. Měli jsme s kolegou obeznáno a připraveno několik míst, jen jsme čekali, jak bude v pátek večer foukat vítr. Před devátou jsem zasedl na kazatelnu hned u cesty.

Dal jsem do kulovnice tři náboje, to stačí a nese mi to štěstí. Ta trojka je důležitá a hraje klíčovou roli v pozdější jednoduché rovnici. Před desátou , když byly ještě poslední zbytky denního světla a bylo vidět ještě bez dalekohledu, jsem spatřil selata, kterak se vykulila z lesa. Chodívá sem statná bachyně s osmi. Tentokrát však bylo selat šest a s nimi dvě bachyňky do 45 kg. Tři selata ještě pruhovaná asi 8 kg a tři větší asi 15 kg. Chvíli jsem je pozoroval a nakonec jsem se rozhodl jedno větší ulovit. Stálo stranou pěkně na široko a po ráně zůstalo v ohni. Zbytek tlupy zmizel v lese a já měl takový ten známý pocit z úspěšného lovu.
Ani jsem nepřebil, rozhodnut, že tak učiním až slezu po žebříku. Nechápu proč jsem tak pospíchal a počkal sotva pět minut. Ještě jsem si se shora vyhlédnul stromek při cestě, ze kterého ulomím dvě snítky a hurá pro sele.
Dole jsem přebil a jdu na to. Necelých deset metrů před seletem jsem zastavil a lámu úlomek a poslední hryz, když to přede mnou zlověstně zafuní a zachrochtá. Nevím jaký správný termín pro tento zvuk by měla mít myslivecká mluva, ale vím, že při něm tuhne krev v žilách.

Z lesa se vynořila jedna bachyně a stála nad seletem výhružně vyhlížejíc mým směrem. Kulovnice šla do ramene, ale střílet se mi nechtělo. Uvažoval jsem o jednom varovném výstřelu do země někam mezi nás a z pusy mi uniklo jedno hlasité a velmi neslušné slovo. Jak jsem promluvil, zavrčelo to zlověstně na levé straně a já s hrůzou zjistil, že druhá bachyně si mi nadchází a patrně se chystá na obchvat zezadu. Tím jsem dokončil počítání rovnice, abych definitivně vypustil možnost varovného výstřelu.

Bachyně se selaty

Bylo to fifty fifty a já se v duchu připravoval na boj z blízka. Byl jsem za neustálého pomalého ústupu rozhodnut nevystřelit dříve, než na dva metry a mířit po laufu. Snad nevyrazí obě najednou. Dobře že jsem se učil repetýrovat rychle a s flintou v rameni.
Zvuky ze předu a zleva připomínaly nejvíce hlídací rotvajlery někde za plotem. Jenže tady žádný plot bohužel nebyl. V tu chvíli mi začínal být lhostejný i případný osud selat. Bachyně vyrážely střídavě vpřed a zase úskokem couvaly. Nepřiblížily se více než na pět metrů a já stále pomalu ustupoval krůček za krůčkem.

U žebříku jsem začal být statečnější a řekl jsem jim pěkně nahlas, co si o tom myslím. To sem, raději nenapíšu. Nechápal jsem, jakou pohnutku k akci měla ta druhá bachyně. Proč se do toho pletla a nešla se svými selaty do bezpečí?
Také jsem jí to pěkně nahlas řekl, když jsem byl zase na kazatelně. Volal mi kolega Jarda a ptal se, na co jsem střílel. Povídám, že u lesa leží sele, ale nějak se mi pro něj nechce. Rozhodli jsme se čekanou na tomto místě ukončit a on měl přejít ke mně. Varoval jsem ho, aby nesl flintu v ruce a byl ve střehu, protože tady mám docela dusno. Když jsme byli dva a počty se vyrovnaly, udělali jsme taktickou poradu, stanovili jsme pravidla postupu dopředu i zpět , vymezily sektory bezpečné střelby a hurá do akce. Bylo to už téměř hodinu od ulovení selete. Kdyby nás někdo viděl, jak postupujeme zády k sobě bokem vpřed a se zbraněmi v lokti, nebude nám určitě hádat padesát let. Vypadali jsme asi jako puberťáci pobláznění nějakým akčním filmem. Já jsem ve finále postoupil až k seleti, uchopil jej rychlým chvatem, jak kdybych chytal jedovatého hada a couvám dozadu.

Představte si, byly tam ještě a znovu na nás pustily hrůzu. Naštěstí nezaútočily. Ústup k autu byl velmi obezřetný a když jsem vyvrhoval a vypisoval lístek stál nade mnou Jarda s připravenou kulovnicí. Vybíjeli jsme až před nastoupením do auta. Po několika stovkách metrů jsem si uvědomil, že jsem sice vypsal lístek, ale plombu jsem tam nechal ležet na zemi. Museli jsme se vrátit. Vystoupil jsem z auta a dlouho dlouho jsem čekal a poslouchal, než jsem šel sebrat plombu a zavěsit ji tam kam patří. Toť vše. Zdar Karel

Zdroj: myslivecké-forum Karel

#Příběhy z lovu, Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Honili myslivci, Kuriozity, Lovecké příběhy, Myslivci a konfliktní situace, 

Prasátka v zimě na sněhu. I když je černá zvěř otužilá, pokud hladoví, uhyne. Myslivče postarej se!

Prasátka v zimě (foto Jaromír Skřivánek)

Prasátka v zimě

Letošní zima se opravdu s nikým nemaže, nejvíce trpí nejmenší...
Příběhy, které píše zima v přírodě jsou tak přirozené a vypráví o životě zvířat tam venku, v lese, na poli, na louce na cestách i loveckých stezkách.

tak vypadá zima letos v lese, přesto se rodí...

Jsou jen tři kolik jich přežije?



#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře, Černá zvěř v zimě

Jak se chovat v přírodě

Zajíček v krytu

Jaro v přírodě

Rodí se mláďata zvěře a hnízdí ptáci (i na zemi)
Nesbírat, nenosit domů ani někam jinam. Pozor!

Pejsky na krátkém vodítku...viděl jsem jak rychle se styděl člověk co venčil psa a ten mu zajíčka zadávil před očima...spolkl ho i s nožičkama!

Myslivost vtipně

Sojka na borovici

Důkaz musí podat ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo popírá.

Myslivecká

- máme tu opět skvělý den a tak se objeví nová motivace, tentokrát myslivec a koktající Ferda.

Hajný postřelil Ferdu

Celá kauza se dostala až k soudu.

Předseda senátu vyslechl nejprve hajného.

Hajný: “Pane předsedo, bylo to jako normálně. Jdu po lese, slyším kukačku, tak jsem po ní bouch. No jak jsem měl tušit, že je to Koktavej Ferda".

Ferda: “Papapane přředssedo, tototo bybyloo ttak. Jájá jssem šššššššel dododo leesssa s tou Mamarušškkou. Zazaved ssem jiji dodo kkkřřoví a susundal jssem jí kkakalhotky .Papakk jíjí popovíddám: Mamarušškko, tyty máš tatak krásssnou kukuku … a vvttom jsssem jíjí dodostal".

Affirmanti, non neganti, incumbit probatio
Důkaz musí podat ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo popírá   Své tvrzení musí dokazovat žaloba, ne obhajoba (práv.)

Procházky s fotoaparátem

Prasátka v zálehu...bachyně je blízko....

"Tohle je z dnešní procházky s fotoaparátem...

Záleh byl pod okousaným smrčkem od zvěře kde byl trs trávy.. Periferně sem zahlídl že něco utíká do blízké houštiny asi deset metrů vzdálené od smrčku ... Ha prasátka 3 lončáci a jedno větší prase tak okolo 50 kg říkám je tam cesta zkusím fotit ale ouha nikde nic. Říkám si vyfotím aspoň záleh jdu k němu a najednou kvik lekl jsem se a ne málo hned koukal po mamince kde se ukáže koukám černý flek v pohybu ale najednou stojí jistí využívám toho dělám pár fotek a upaluji co mi nohy stačí...počet selat nevím byla malinká a hlavně zalezlá pod převislou travou...

A hlavně jsem nehodlal dál rušit ty prťata přece jenom jsou malinký a já škaredý -  přece nebudu strašit děti ...sem nechtěl aby mi jejich maminka ukázala dveře..."

 Od Petr S., sociální sítě

Příroda a ptačí krmítko. Příroda, Ptáci, Zima a hlad v lese, Krmítko, Nejhorší pro zvěř jsou ty pole s řepkou...

Ptačí krmítko v zimě ...poznáte je?

Příroda

už nespí a zvěř je v pohybu, přestože je počasí vrtkavé jako v zimě bývá...
Potravy je málo zem je dosud promrzlá pokud se vrátí mrazíky nebo sněžení ani ptáci nejsou úspěšní. Nejhorší pro zvěř jsou ty pole s řepkou...

Myslivec se stará o zvířata co má doma v chlívku a krmí slepice na dvorku (už nesou denně vajíčka), ale nezapomene přísun do zásypu nebo krmelce.

Na fotografii je ukázkové krmítko pro ptáčky.

Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.

Kosi, kvíčaly a brkoslavi mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci i sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, tak jim můžete přilepšit strouhankou z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí.


#Příroda, Ptáci, Zima a hlad v lese, Krmítko, řepka, myslivec

Myslivec a jaro v přírodě. jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!

Jelení shozy

Jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!
Najít obě části paroží je velký úspěch. K čemu shozy slouží to jistě víte. Myslivny a lovecké pokoje se uměleckými variacemi z paroží na ozdobu i památku nechají vyzdobit. Ale kýče nevytvářejte! Označte si dobu a místo nálezu.
 Kdo bude první najde shozy a ukáže fotky ostatním?
Můžete se pochlubit na sociální síti v komunitě (skupině)

Nebo zkuste nahrát své fotky o Přírodě a Myslivosti třeba tady:   Myslivost!

Skřivani by už u nás měli být koncem února.
Špaček a holub hřivnáč přilétají začátkem března.



Lovu lesu zdar...!

Kde se kácí stromy... Speciální stroj pod sebou musí mít koberec z chvojí, aby les nepoškodil

Jedeš...! Nedrbej ten stromeček kanče!

 Národní parky České Švýcarsko a Šumava

Kvůli kůrovci budou v národním parku České Švýcarsko pokáceny desítky tisíc smrků. Stromy jsou zatím zdravé, ale mohly by časem ohrozit zbytek lesa. Národní park se snaží dostat mezi světovou špičku, usiluje například o zapsání na seznam UNESCO.

Kácení bude probíhat podle nejpřísnějších pravidel. Speciální stroj pod sebou musí mít koberec z chvojí, aby les nepoškodil, a k zemi posílá jen vybrané stromy. "Tím, že odstraníme smrky nebo valnou část smrků z tohoto porostu, tak pomůžeme dřevinám, jako je buk," uvedl Jan Drozd, odbor péče o ekosystémy, NP České Švýcarsko. "Pronikne sem víc světla a ty stromy pak budou růst velmi rychle," uvedl Pavel Benda, ředitel NP České Švýcarsko.

V kácení se bude pokračovat nejméně dalších deset let...

Smrky byly vysazeny na severu Čech uměle před zhruba 80 lety a teď dorůstají do věku, kdy nejvíc chutnají kůrovcům. "Les potřebujeme přeměnit tak, aby se tady v budoucnu už nemuselo nic dělat," dodal Benda. Takzvaná bezzásadovost je světově uznávaná. Letos bylo proto pokáceno na 8 tisíc stromů a pokračovat se ještě bude nejméně deset let. Hodnota vytěženého dřeva je každý rok zhruba třicet milionů korun, peníze z jeho prodeje jdou do státního rozpočtu.
České Švýcarsko je nejmladší a nejmenší národní park v republice. Mezi turistické atrakce parku patří Pravčická brána nebo soutěsky v Hřensku. Vstup do UNESCO by pomohl celému regionu. Pokud by se zápis mezi přírodní památky podařil, bylo by to první podobné místo v Česku.

Proti kůrovci pokračuje i Šumava...

Správa Národního parku Šumava začala s označováním stromů napadených kůrovcem. Vytipované stromy pak musí lesníci vykácet. Kůrovcovou kalamitu se na Šumavě podařilo zastavit v loňském roce a správa parku tak chce zamezit jejímu dalšímu šíření.

Zdroj: CT24.cz

Myslivci a lovci lovu a lesu zdar! Humor o myslivosti, Lovecké příběhy a literatura.

Bachyně a selata

Lovu a lesu zdar!
Mezi lidmi od lesa a v zeleném rozeznáváme následující kategorie: myslivci, lovci, střelci, lidolovci, lajfstajlisti a lovuzdaráci.
Rozdělení jednotlivých exemplářů jednoznačně do kategorií není vždy vyloženě jednoduché, některé vykazují znaky příslušnosti k více kategoriím a jiné jim naopak chybí, níže tedy uvádíme typické charakteristiky krystalických zástupců své kategorie.

Myslivci - vyskytují se ve zvýšené hustotě mezi profesionálními lesníky a dalšími profesionály vzděláním či prací spojených s přírodou anebo lesem, v menší míře pak mezi ostatní zelenou populací měst i venkova. Jedná se o jedince, kteří mají dostatek intelektu, zájmu, energie, píle a sebezapření, aby se dostatečně a stále vzdělávali v problematice, která je v tomto oboru poměrně komplexní. Myslivec má dobré znalosti o zvěři, její biologii, etologii, zvycích a chování, ekologii (ekologie jako nauka je seriózní vědou, zabývající se vztahy mezi živými organismy navzájem i prostředím a nemá nic společného s panelákovými ochránci, zelenými teroristy apod., to jen tento termín zprofanovala média), potravních nárocích, nárocích na biotop, prostředí atd. Má dobré znalosti o lovu, střelbě, praktické znalosti loveckých zbraní, obvykle se více či méně orientuje v kynologii, atd. Každý myslivec si zaslouží respekt.

Lovci - Častěji provozují lov a myslivost jako svojí zálibu, mají méně odborných znalostí, než myslivci, ale stále se jedná o druh s vysokou mírou znalostí. Znají dobře zvěř a její zvyky, prostředí, stopy... Obvykle se vyznačují disciplínou, ovládají různé způsoby lovu, umí stopovat a rozpoznávat pobytové znaky zvěře, vědí jak se chová v kterém ročním období atd. Obvykle se ale snaží být co nejlepší, nelitují úsilí a energie investované do své záliby a zlepšování svých dovedností.

Ulovený jelen a lovec

Jedná se vlastně o nadmnožinu myslivců, protože (až na výjimky typu oborníci apod. není myslivec dobrým a úplným, není-li dobrým lovcem).

Střelci - hobíci, znalosti zvěře a její biologie a chování na základní úrovni. Jimi ovládané způsoby lovu se obvykle redukují na lov na čekané na posedu, nejčastěji u vnadiště, zvěř k lovu vybírají v lepším případě podle zásad průběrného lovu (protože jim to někdo řekl a jinak by měli průser), v případě horším podle zásady 1P (jeden přišel). Navzdory názvu kategorie se mezi nimi vyskytují střelci nejen dobří, ale i průměrní, ba i zcela podprůměrní. Najdou se mezi nimi ovšem i kvalitní kusy, dobří střelci aspirující na kategorii dobrých lovců, pokud na sobě zapracují.

Lidolovci - typický produkt doby minulé. Obvykle je charakterizují čvachtavé holinky, maskáče vzor ČSLA a zbraň nevalného technického stavu, špatně opečovaná. Pozor, nemluvíme zde o ceně zbraně, chudoba cti netratí a řada vynikajících myslivců se najde mezi lesnickým personálem, nepříliš movitým, se zbraněmi staršími či levnými, obvykle však dobře ošetřenými. Naopak, mezi lidolovci často vidíme zbraně, které kdysi byly vysoké hodnoty i technické úrovně, obvykle ukradené nebo zabavené v 50 letech ze zámků apod., dnes ve stavu žalostném. Tak můžeme vidět třeba lankasterový troják z dílny zvučného jména z rakouského Ferlachu s pažbou natřenou Balakrylem, vyrezlými komorami apod. Obvykle jen mlhavě tuší, jak se aktuálně pohybuje bod zásahu jejich zbraně ve vztahu k záměrné, protože patrony jsou přece drahý. Znalosti o zvěři mizerné, většinou zcela neodpovídající aktuální úrovni poznání a obsahující plno bludů, protože tak se to přece dělalo vodjakživa. O zvěři většinou vědí jen to, že nejlíp chutná se šipkovou a hlavním kritériem úspěšnosti chovu zvěře je plný mrazák, cokoliv má zahnutý zobák je nepřítel...atd.

Lajfstajlisti - jako jsou lidolovci produktem doby minulé, lafstajlisti jsou produktem doby moderní. "Papíry" velmi často "koupili" a o zvěři ví obykle minimum, omezené na to, jak velká trofej vyvolá závist a obdiv kolegů z jejich kategorie.

 K lovu a myslivosti, pokud se o ní dá vůbec mluvit, se dostali z leknutí, protože je to "in". Mezi jejich atributy obvykle patří drahé vybavení, terénní auta, prvotřídní oblečení, drahá flinta v supervýkonné magnumové ráži, noční vidění, halogenový hledáček atd.

Autoportrét českého myslivce na šoulačce

Znalosti o zvěři nulové, ovládaný způsob lovu se redukuje na sezení na posedu u hromady celou noc, samozřejmě zatepleném a vytápěném, a střelba po čemkoliv, výjimka nevýjimka (ze zákona), vždyť já na to mám. (POZOR PROSÍM - nechápejte mě špatně. Nerad bych byl osočen ze závisti či něčeho podobného. Platí věta, že atributem lajfstajlisty jsou supervýkonné zbraně poslední generace, drahé stylové vybavení atd., ale NEplatí věta obrácená, že kdo používá podobnou výbavu, je automaticky lajfstajlista. Sám jsem fanouškem výkonných ráží a zbytečné prochládání či jiné ničení zdraví pokládám za blbost, nikoliv známku (punku ) odvahy a chlapáctví, kvalitní výstroj pokládám za samozřejmost a používám kvalitní oblečení atd. a investice do toho jsem nikdy nelitoval).

Lovuzdaráci - vyskytují se napříč zelenou populací, o něco hustěji v příměstských honitbách v nájmu MS, kde není mnoho zvěře. Moc toho nenaloví, o to více nakecají v hospodě. Ve velké většině strážci mysliveckých tradic, ovšem zhusta ve zcela pokřivné podobě. Mysliveckou mluvu používají často nesprávně, zato když zelené oblečení nemá tu podle nich správnou zelenou, je to důvod pro plamennou filipiku. (Že např. podle všech tradic jsou tradičními barvami i šedá, hnědá a černá - viz uniformy a kamizoly např. lesnického a mysliveckého personálu některých panství v minulosti apod. - nikdy nepochopí). Tradic mají plná ústa, zejména těch, z kterých kouká nějaké pitivo, ale krmit až když padne sníh, či dávat srnčí v zimě pšenici jim takové problémy nečiní, vždyť se to tak přeci dělalo vždycky a je to tradice. Sveřepě lpí i na úplných anachronismech, které odporují buď současné úrovni poznání, nebo legislativním podmínkám, vše pod zaklínadlem (pseudo)tradic.

Autorství nezaznamenáno - přišlo ze sociální sítě, sociální sítě Facebook    

P.S. Pokud rádi uvidíte dobrou fotografii skutečného myslivce, doporučuji podívat se    tady! 

Zpívání lesa #Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Pes přítel myslivce

Myslivec a jeho psi  (by katerina lisova)

V ohni kamen dřevo praská,
venku je psí počasí,
vzpomínky táhnou hlavou,
pes u nohou lehá si.

V životě jsem pár psů měl...
Malé statečné jezevčíky
i ohaře pochválit bych chtěl.
Na lovech byli společníky,
ve stopě zvěře nedali se splést,
za úspěšné naháňky jim díky,
za odvahu všechna čest......

Po barvě barváři mě vedli
k divočákům,jelenům,
co by krkavci a lišky snědli,
obdiv patří těmto psům....
Početná láje psů mých honících
uhýbala kančím klům,
dnes už ve věčných lovištích loví.....

Pes, jenž u nohou mi leží,
tomu nikdo neuvěří,
že do lesa jen na procházky
se mnou chodívá............

 Z básnické sbírky ,, Zpívání lesa,, od kamaráda Petra Třísky... Petr B.

Divoká prasátka ve filmu #Černá zvěř, Lovecké příběhy, Myslivecká videa, Přírodní fantazie, Sele prasete divokého

Ilustrační obrázek domestifikace

Černá zvěř žije zajímavým rodinným životem...přehrávejte a pozorujte...je to velmi poučné i zábavné!

Vábení a lov lišek. Naučný film a techniky lovu lišek vábením

Liška na sněhu

Film o vábení lišek
byl natočen ve Švédsku během jedné sezóny v roce 2007.
Je to zároveň naučný film, přiblíží vám všechny základní techniky lovu lišek vábením, které se používají lovci ve Skandinávii.
V tomto filmu je spousta vzrušujících záběrů přivábených lišek, natočeno od počátku vábení až po ulovení. Možná to někdo i zkusí v našich podmínkách.
Už nemusíte ležet za hromadou hnoje! Vábení funguje!

Zajíc je poměrně stálý a věrný svému území. Mezi místem úkrytu a pastvou se přesouvá po pěšince zvané ochoz. Je především nočním živočichem, ale v přírodě se s ním setkáváme poměrně často i za dne.

Zajíc v zimě má hustou srst...

Zajíc má v přírodě

 řadu nepřátel, kterým se může bránit pouze útěkem. Dokáže utíkat až sedmdesátikilometrovou rychlostí. Nejlépe se mu běží do kopce, protože má zadní běhy delší než přední. Loví ho hlavně jestřáb, výr a orli. Napadne-li ho dravec v otevřeném terénu, odkud nemůže utéct do křovin nebo lesa, je jeho osud zpečetěn.
Proti jejich útokům ze vzduchu je zajíc naprosto bezbranný a nedokáže jim uniknout ani na delší vzdálenost. Liškám a psům se pokouší uniknout rychlým během a neustálým kličkováním a prudkými odskoky. Napadený nebo chycený zajíc se ozývá hlasem strachu, úzkosti a bolesti. 
Myslivci říkají, že hlasitě naříká a vřeští. Vřeštění zajíce jsem nahrál na sokolnickém lovu, když vypuštěný jestřáb chytil do spárů prchajícího zajíce. V přírodě na daleko slyšitelné naříkání zajíce citlivě reaguje liška. Toho často využívají myslivci a umělým zaječím "vřeštidlem" přivábí lišku na dostřel.

Zajíc polní je stejně jako králík zástupcem řádu zajícovců. Charakteristické jsou pro něj dlouhé ušní boltce s černými špičkami.

Měří 50 až 70 cm,
Váží mezi 2,5 a 6 kg.
Vyskytuje se jak v zemědělské krajině, tak - poněkud řidčeji - v lesnatých oblastech.
Žije samotářsky, aktivní je hlavně v noci.
Živí se nejrůznějšími bylinami, hlízami, pupeny a výhonky; v zimě může způsobit škody okusem kůry stromků.
Páření, tzv. honcování, probíhá od února do září, zaječka je březí 6 týdnů a pak vrhá 2 až 5 mláďat. Vrhy bývají 3 až 4 do roka.
Životním prostředím, které nejvíce vyhovuje zajíci, jsou otevřená pole. Má-li vhodné potravní podmínky, obývá však i lesní celky. Před nebezpečím ho ochraňují především jeho dobře vyvinuté smysly, dokonalé ochranné zbarvení a rychlý běh. Při unikání do bezpečí často kličkuje a odskakuje ze svého směru.

Zajíc je poměrně stálý a věrný svému území. Mezi místem úkrytu a pastvou se přesouvá po pěšince zvané ochoz. Je především nočním živočichem, ale v přírodě se s ním setkáváme poměrně často i za dne.

Svoje místa si označuje různými pachovými značkami. Často můžeme vidět panáčkujícího zajíce, jak si předními tlapkami "umývá" obličej i celé tělo. Ve skutečnosti si po něm právě roztírá výměšek pachových žláz.

Společnost zajíce a srnčí zvěře v zimě

Ve svém území má zajíc několik loží. Má rád suchá a teplá místa v závětří. Do lože se zajíc k odpočinku ukládá zvláštním způsobem. Nejdříve vyhlédnuté místo mine, pak se vrátí kousek po vlastní stopě a do lože odskočí prudce stranou. Případného pronásledovatele, který by sledoval jeho pach tak zavčas zaregistruje a může využít svých běžeckých schopností k úniku.

V době námluv (honcování) soupeří o přízeň zaječek několik zajíců. Tehdy je můžeme vidět jak se zuřivě perou, škrábou, koušou a dokonce políčkují předními tlapkami. Nezřídka se stává, že si během tohoto období vzájemně vážně ublíží.

Zajíc je typickým býložravcem. Vyhledává s oblibou louky s výběrem bylin, jeteliště, porosty vojtěšky, v zimě zelené ozimy obilovin, v teplých oblastech pole se zeleninou nebo cukrovkou. Nedostatek představuje pro zajíce doba s vysokou sněhovou pokrývkou. Tehdy okusují letorosty a kůru stromů, čímž škodí v lesních školkách a sadech. Zajíc téměř nepije a postačuje mu voda získaná z potravy.

Díky změnám v krajině, ubývání zeleně, zavádění velkých lánů, používání nejrůznějších chemických látek a těžké zemědělské techniky stavy zajíců za posledních třicet let vážně poklesly. Přesto zůstává zajíc nejdůležitějším druhem naší drobné zvěře.