Když uloví srnce Břéťa je to kus a trofej je ukázková jen se podívejte. Máte už taky vyhlédnutého toho svého srnce?

Lovu zdar! Raritní ukázková trofej.

Pozor na posedu. Pracovitý hmyz. Sršeň. Kusadly nastrouhá kousky dřeva a smísí je se slinami. Ze vzniklé papírové hmoty buduje základ obalu i první vnitřní buňky.

Sršeň  obecný

Zakladatelkou sršní kolonie je královna, kterou můžeme potkat od poloviny dubna. Na ní záleží vývoj celého společenství. Sama začíná na jaře budovat základ budoucího hnízda.

Kusadly nastrouhá kousky dřeva a smísí je se slinami. Ze vzniklé papírové hmoty buduje základ obalu i první vnitřní buňky. Naklade do nich vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Protože je ale hnízdo stavěno odshora dolů, královna je musí k vnitřku komůrek přilepit zvláštní lepkavou hmotou, aby jí budoucí generace nevypadla na zem.

Každé hnízdo na podzim vymírá. Přežívá jen královna, které hnízdo někdy v září opustí a na jaře pak zakládá nové hnízdo. 
 Pokud máte ve stodole sršní hnízdo, můžete zkusit vydržet do podzimu a hnízdo odstranit v době, kdy bude prázdné a nebude hrozit žádné pobodání. Na jaře je pak dobré místo zkontrolovat, zda se v místě nestaví hnízdo nové. Není to sice pravděpodobné, protože sršni si z důvodu ochrany před parazity hledají nová útočiště. Některá místa si ale oblíbí. Dalšímu zahnízdění lze předejít třeba ucpáním spár a míst, kterými se sršni dostávají k hnízdu.

STRAKY loví pro mladé. Ve skupinách. Uvádí se, že menšího králíčka a dokonce i perličku. Straka ulovila mladého vrabce. V přírodě je straka škodná!

Straka je škodná a lovit umí, kde se přemnoží - loví i ve skupině.

Obě pohlaví jsou zbarvena stejně

Hlava černá, lopatky bílé, horní hřbet černý, dolní a kostřec bílý s příměsí šedé. Ocas dlouhý, silně stupňovitý, rýdovací pera různě kovově lesklá, převážně tmavozeleně s modře lesklou špičkou. Krk, hruď černé, prsa a břicho bílé. Vnitřní prapory ručních letek téměř bílé, černé špice. Vše ostatní leskle černé svrchní křídelní krovky s ocelově modrým leskem.

Vyhledává krajinu, kde se střídají louky a pole s malými lesíky nebo skupinami stromů, především porosty kolem vodních toků. Souvislým lesům se vyhýbá, pokud není rušena, hnízdí i v blízkosti lidských sídel. 
Hnízdo je nejčastěji vysoko na stromech, v nepřístupných křovinách ale i velice nízko. Základ hnízda je ze suchých větví, na kterých je vrstva hlíny a drnů, kotlinka je vystlána listy a chlupy. Nad hnízdem je typická řídká stříška z větví. Hnízdí 1x ročně, od poloviny března do začátku června snáší 5-7 (3-9) vajec. Zpravidla sedí pouze samice od snesení prvního vejce 17-18 dní. Mláďata krmí oba rodiče 22-27 dní, po opuštění hnízda se drží pohromadě s rodiči do příštího jara, kdy dospívají. Nejvyšší věk kroužkovaného ptáka je 15 let.

Potrava je velice rozmanitá. Živočišnou složku tvoří hmyz, pavouci, měkkýši, obojživelníci, mláďata a vejce ptáků a drobní savci do velikosti mladého zajíce. Rostlinnou část potravy tvoří obilí, ovoce, různá semena a bobule, měkkýši, obojživelníci, mláďata a vejce ptáků a drobní savci do velikosti mladého zajíce. 

Žije v celé Evropě, v severní Africe a ve větší části Asie až po Kamčatku. Převážně stálý druh, jsou známy pouze kratší přelety. V Evropě v posledních 30 letech stavy ve většině zemí výrazně stoupaly, druh je hodnocen jako zabezpečený. Na území Evropy hnízdí přes 7,5 milionu párů.


#Straka obecná, #Škodná, Příroda a myslivost, #Příroda, #Ptáci, #Les, 

Kladení srnčat ve vysoké trávě a jinde v úkrytu nechrání před sečením sekačkami. Obtížně se srnče najde, snad jen s dobrým psem co vystavuje zvěř.

Srnče v trávě

Srnec a ohaři. Lovu zdar!

Psi a ulovený srnec (A.Singerová)

Lovu zdar!

Čejka chocholatá, LIDOVĚ KNIHORA SE UŽ VIDÍ MÁLO...

Čejka (lidově Knihora)

Čejky chocholaté (Vanellus vanellus)

se vyznačují odstávající chocholkou na hlavě. Pírka v ní jsou často dlouhá až 9 cm. Sameček se pyšní chocholkou vždy o něco delší, než jakou má samička.
Oba ptáci jsou téměř stejně zbarvení. Na bílém spodku těla mají černý fráček, který je kovově lesklý.
Čejky milují vlhké louky, kam v hejnech často usedají a hledají různý hmyz. Na těchto lokalitách potom také hnízdí.

Již v polovině března můžeme čejky zastihnout na hnízdech, která jsou velmi nenápadná. Je to vlastně malá prohlubeň, kterou samička vytvoří tělem a tam uloží jen pár drobných lístků trav nebo kořínků. Je zajímavé, že čejky mohou hnízdit i v menších koloniích, často 40–50 m od sebe.

Čejka do hnízda pravidelně snáší čtyři olivově skvrnitá vejce, která potom střídavě zahřívají oba partneři.

Drobná zvěř našich honiteb. Bažant kohoutek v plné kráse. A nevyrostl v bažantnici!

Bažantí kohout pěkně vybarvený

Bažant obecný 

se živí jak rostlinou, tak i živočišnou potravou. Potravu si bažant vybírá hlavně zrakem. Bažanti jsou ptáci s denní životní aktivitou, která začíná s rozedněním a končí příchodem setmění. Mají svůj jednoduchý denní rytmus - příjem potravy a zažívání. Pastvením na travních porostech přijímá nejen potravu, ale také značnou část rostlinné vody. Pokud mají bažanti dostatek potravních příležitostí, jsou svému stanovišti věrní. Mladí bažanti se do věku 5 týdnů živí převážně živočišnou potravou s postupným přechodem na potravu smíšenou. Bažant potřebuje denně kolem 70 g potravy, což je kolem 1/15 jeho vlastní hmotnosti.

 Z polních plodin a plevelů přijímá pýr, rdesno, pohanku, merlík, kukuřici, vikev, pšenici, svlačec, ostřici, kuří nohu, svízel, čirok, laskavec, rozrazil, ptačinec, ječmen, žito, proso, oves, hrachor, lebedu, ohnici, jitrocel, hrách a další místně se vyskytující druhy. Z lesních rostlin bažanti přijímají ostružiny, hloh, šípek, bez, ptačí zob, jeřabiny, bukvice aj. V živočišné potravě bažantů jsou zastoupeny např. slunéčka, střevlíci, stonožky, mravenci, lumci a další druhy, převážně však sbírá škodlivé druhy hmyzu, které způsobují škody na zemědělských plodinách a lesních porostech. Spotřeba vody dospělého bažanta se pohybuje od 0,2 do 0,3 litrů vody na kus a den.

Od jara do žní mají bažanti dostatek potravy, ale s ukončením sklizně obilí se jejich přirozené potravní možnosti stávají značně omezené a závislé převážně na přikrmování.

Jde to pomalu, dědkové myslivci s velkými břichy kazí co mohou a zesměšní kdekoho. Závist jim ovšem žere pomalu ale jistě nejen ty břicha, ale i mozky.

Pěkná kočička! Rys ostrovid.

Takoví my mladí nebudeme, myslivost změníme a nebudeme se učit být masojídky.

 Láska k přírodě je silnější než hlad nebo touha po kusu flákoty na šípkové omáčce. Ale zřeknout se zvěřiny nemusíme. Při dobrém hospodaření a potlačení roztažených pytláků s ostrou municí a ránou kde to jen jde ( i nejde). Ti střílí v lese pro zábavu i pro kus zvěřiny. Dokonce těm starším už nedávají podíl ti mladší (je to časté) Hospodáři se stávají jedinci, co byli vidět jen s barvou na rukách i několikrát týdně. Mrazáky plnit, to je jejich víra v přírodu a uctívají tak krásu zvěře na talíři.

Vidíme na videích i dnes, různé ty nemyslivecké (pytlácké sklony, zásahy zvěře) Také už pozorujeme  u mladých určitý odklon od tohoto jednání většinou hrubých (opileckých) Jezeďáků a lesních traktoristů.
Kouzlo přírody, láska ke zvěři, svobodě po 20 letech demokracie přece jen se uchytila mezi elitními mladými myslivci.
Jde to ovšem pomalu, dědkové myslivci s velkými břichy kazí co mohou a zesměšní kdekoho. Závist jim ovšem žere pomalu ale jistě nejen ty břicha, ale i mozky.

Nenechte se mladí odpálit! 

Těmito pytláky v mysliveckých převlecích. Příroda i myslivost je krásné hobby i bez chlastu. Zábava je možná i na střelnici, i ulovit přesně, myslivecky zvěř je umění a radost z úspěchu. Ne! broky na selata s bachyní, ne! zahnuté zobáky a broky (orel patří do přírody) Rys je malá šelma a patří do přirozeného výběru (posbírá to co postřelí pytláci, kteří se dosledem neobtěžují, slabou nebo nemocnou zvěř) 

Udržují tu rovnováhu co do přírody patří.

Závist je charakterový defekt člověka psychopata jako pytláka zvěře.

Muflon. Pase se ve dne i v noci a nechová se nijak tiše, mnohdy ho už na dálku prozradí hlasité bečení. Je však ostražitý a při vyrušení varuje ostrým hvízdnutím nebo zasyknutím.

Mufloni IKEM v Praze

Uvádí se, že v Čechách byl poprvé chován v 50. letech 19. století v oboře u Hluboké nad Vltavou, kam byl dovezen z oborového chovu poblíž Vídně.
 Nicméně některé zprávy naznačují, že se u nás mohl objevit i dříve (už koncem 18. století). Každopádně zde nalezl dobré životní podmínky a je úspěšně chován nadále nejen v oborách, ale i ve volnosti.

 Současný výskyt je ostrůvkovitě rozložený po celém území, největší početnosti dosahuje v severozápadních, západních a místy i v jižních Čechách, v Orlických horách a Hrubém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině, severní Moravě a ve Slezsku.

 Je pro něho typická nízká postava se silnějším krkem a krátkou hlavou, na které samci nosí mohutné, srpovitě zahnuté rohy o délce 50 až 90 cm. Podle počtu přírůstků na rozích lze přibližně určovat stáří zvířat, ale neplatí jednoduchá rovnice jeden vrub = 1 rok. Samice mají růžky jen krátké, nebo častěji jsou úplně bez nich. Letní krátká srst je rezavohnědá s tmavším odstínem na nohách a na hřbetě, v zimě zhoustne a stává se hnědočernou až černou s bílou kresbou na hlavě a žlutobílým spodkem těla. U samců se objevují i velké světlé skvrny na bocích (tzv. Sedlo). Muflon byl dlouho považován za jednoho z předků ovce domácí, poslední výzkumy však ukázaly opak - vznikl zpětným zdivočením domácích ovcí, které si na velké středomořské ostrovy Korsiku a Sardinii přivedli první neolitičtí osadníci v 6.-7. tisíciletí př. n. 1. Systematika divokých ovcí je nesmírně složitá a dosud nedořešená, což se odráží i na nejednotném latinském pojmenování muflona (též O. ammon musimon, O. aries musimon, O. orientalis musimon aj.).

Zdržuje se hlavně v listnatých a smíšených lesích s kamenitým podkladem, nejčastěji v pahorkatinách a v podhůří, nebo na výslunných svazích hor. Naopak se vyhýbá vlhkým a vysloveně podmáčeným terénům s měkkou půdou, která neumožňuje dostatečné obrušování kopýtek. Rovněž mu nevyhovují oblasti s vysokou sněhovou pokrývkou.

 Od jara do podzimu tvoří oddělené skupiny podle pohlaví do počtu 20-30 jedinců. Tlupu samic s mláďaty vede stará samice, a to i v zimě, kdy se někdy připojují také dospělí samci. Stáda se pohybují po pravidelných ochozech a bývají věrná stanovištím. Rozeklaným horním pyskem spásá vegetaci až těsně u země (jako všechny ovce) a potrava zahrnuje nejrůznější rostliny, listy, letorosty, plody i kůru lesních dřevin.

Pase se ve dne i v noci a nechová se nijak tiše, mnohdy ho už na dálku prozradí hlasité bečení. Je však ostražitý a při vyrušení varuje ostrým hvízdnutím nebo zasyknutím. Líná zjara od dubna do června a na zimu v září až listopadu. Říje probíhá poměrně dlouho od října do prosince a samice se jí zúčastňují již ve 2. roce života. Po 150-170 dnech březosti rodí obvykle 1 mládě (vzácně dvojčata) v březnu až květnu. Jehňata začínají přijímat zelenou potravu již po 2 týdnech od narození, sají však téměř půl roku.
 Nejstarší mufloni se loví ve věku 10-12 let. Lovný druh zvěře (doba lovu 1.8.-31.12.), nyní se loví v ČR 6000-8000 kusů/rok.

Je něco krásnějšího, než vidět přírodu pohledem myslivce, ochránce ušlechtilé zvěře? To zabijáci zvěře na maso neocení. Ti si vidí akorát tak do nenasytného žaludku! Vysoká v přírodě. Siesta.

Vysoká. Siesta v přírodě. Prohlížejte ve zvětšení
 uvidíte víc!   (od Pavel Kysela)

Srnčí k obědu

  O půl jedné mi na pasece zbývalo několik posledních klád a v batohu poslední krajíc chleba, a tak jsem se s ním posadil na pařez, rukavice místo polštářku, a snažil se umlčet kručící žaludek. Hřebec stál uprostřed cesty, levou zadní nohu pokrčenou, podřimoval na sluníčku a zdálo se, že neví, co se kolem něho děje.
Koutkem oka jsem zahlédl vlevo ve vysokém lese pohyb. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška. V mordě nesla cosi, co z dálky připomínalo křídlo nějakého velkého ptáka, ale přesně jsem to nedokázal rozeznat a vzápětí mi lišku skryla vysoká hromada klestí.

Kůň napřímil uši, otočil hlavu a upřeně kmotru pozoroval. Stál jako vytesaný z kamene a z jeho soustředění bylo zřejmé, že se liška blíží. Když se konečně objevila za kupou klestu, zbývalo jí ke mně jen několik metrů a kůň k ní byl ještě blíž. Zastavila se těsně před ním, pokývala hlavou jakoby na pozdrav a přitom si srovnala v zubech svoji kořist. Pak se beze spěchu otočila a volným klusem se vracela. Napětí povolilo. Kůň nepřestával pozorovat vzdalující se šelmu a já jsem se musel její důstojnosti zasmát. Lišky se to zřejmě dotklo - když jsem ji znovu uviděl, mávala oháňkou a už bez zátěže uháněla pryč z míst, kde se jí smáli. Šel jsem se podívat, co si neodnesla. Na odřezaných smrkových větvích, zatlačených koly traktoru do bláta cesty, leželo to, co ještě nedávno bylo zadním srnčím během. Zbytky svaloviny, útržky kůže a chomáče šedohnědé srsti, ale hlavně všechny tři dlouhé kosti, stehenní, holenní i nártní, úhledně poskládané, aby se jí snadno nesly. 

Liška utekla, ne však daleko. Několikrát jsem zahlédl mihnout se narezlý kožich v protějším svahu, ale strach byl pořád ještě silnější než hlad.
Když i ta opravdu poslední kláda s dunivým lomozem dopadla k ostatním na napříč položený podval, posbíral jsem věci, mlaskl na koně a vydali jsme se vzhůru strání. Pod vrcholem jsem se naposled ohlédl dolů přes čistou paseku. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška k místu odloženého oběda.

Aport. I voříšek to umí. A lovecký pes se snadno zkazí špatným člověkem co mu násilím rve zmrzlou lišku do zubů! Stalo se.

Aport. Prohlížejte ve zvětšení!

Jeleni v Americe. Elk In America.

Jelen Evropský

Ptáci v přírodě. Predátoři. Krahujec obecný. Jejich bezhlavost, dravost a nebojácnost se jim stává osudným....

Krahujec obecný

Staré sokolnické heslo říká ,,Vzrůstem je krahujec sice malý, srdce má však velké!“

Je tím myšleno to, že drobný krahujec se často vrhá na svoji oběť, která je stejně velká, jako on sám. Útočí za svou kořistí do míst, kam by jiný dravec nezaletěl. Nejednou se stalo, že lovem zapálený krahujec vletěl otevřeným oknem k lidem až do místnosti. Často si ho lidé pletou s jestřábem. Oba dravci si jsou hodně podobní. Mají podobný ,,zlý“ výraz způsobený žlutým okem s černou zorničkou, dále oba mají dlouhý rýdovák a krátká kulatá křídla. Samozřejmostí jsou dlouhé pařáty přizpůsobené k lovu v křoví a v lese. Bříško mají též stejné – bílý podklad a černé příčné proužky (pouze u starých jestřábů). Mají i podobný způsob lovu a to přepadem. Kopírují terén a jsou velmi obratní. Díky dlouhému ocasu (rýdováku) se dokáží otočit takřka na místě. Nevydrží však delší dobu stíhat kořist.

 Pokud nic neuloví, posadí se na vyvýšené místo a trpělivě čekají, až se nic netušící oběť k nim přiblíží na bližší vzdálenost. Krahujec loví někdy i tak, že letí naplno přes střechy domů, kopíruje ploty, střechy, auta i keře a snaží se překvapit drobné ptáky a to hlavně vrabce. Často loví v blízkosti slepic. To se mu stává osudným, kde jsou slepice tam jsou ploty a do těch krahujec často naráží. Po úderu do hlavy běžně umírá. Lidé často nosí zraněné krahujce z přírody. Pro zajímavost s 10 přinesených krahujců, kteří byli nalezeni u plotu či pod oknem jich 8 uhyne!

Jejich bezhlavost, dravost a nebojácnost se jim stává osudným. Když hnízdí, tak na stromech mohou mít i 6 mláďat. Po měsíci jsou většinou na hnízdě již jen 4 a prvního roku života se dožijí sotva 2. Další rozdíl mezi jestřábem je, že krahujec obecný je o hodně menší.

Sameček je o něco málo větší než kos a samice má velikost hrdličky. Loví převážně drobné ptáky především vrabce, ale může ulovit i holuba.

Lovecké brokovnice historie i současnost. Puškařské umění a technika. Lankasterka a Hamerleska.

The original (modern era) Purdey hammer ejector gun... The prototype action was filed up by Phil Butcher of Purdey - a great craftsman of the old school.

Purdey hammer ejector gun

 Holland & Holland

A truly unique Holland & Holland engraved by the famous Brown Brothers utilizing a blued background with multicolored gold inlays and platinum. The theme is classical mythology, not commonly found on sporting guns. It is housed in a custom wood case protected by an aluminum case as the outer cover.

Ze života černé zvěře. Mladá bachyně se selaty v krmení přišla k večeru na krmeliště ještě za světla a to se zjara stává. Dobrá fotografie!

Bachyňka a selata v květnu navštívili krmeliště  ( foto od lukáš vápeník)

Zdroj: Myslivost

Záchranná stanice živočichů Makov. Hnízdění čápa bílého online živě!

Čapí rodinka

Handicapovaný pár čápů bílých je v Záchranné stanici živočichů Makov již 11 let.
 Oba mají trvale poškozená křídla, létat nemohou a zůstávají v záchranné stanici. Do letošního roku úspěšně odchovali 32 mláďat, která bez rodičů odletěla do Afriky.

OREL BĚLOHLAVÝ - tady je pravidelně aktualizován vývoj a růst mladých Orlíků na hnízdě. Sledujte. Doporučuji! Sledujte videa stránky sociální sítě Myslivost!

Orel bělohlavý

Pokračování - tady je pravidelně aktualizován vývoj a růst mladých Orlíků na hnízdě. Sledujte. Doporučuji!

Sledujte videa stránky sociální sítě Myslivost....    klikněte sem!