Zima v přírodě. Ptáci na zahradě. Baletní kosi.

Ptáci na zahradě. Baletní kosi (by denis matthey)

Kos černý je pták menší než hrdlička zahradní. Samec je celý černý s oranžově žlutým zobákem a kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí. Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech.

Hnízdění – hojně hnízdí v lesích, zahradách a parcích i ve městech. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát až třikrát ročně. Hnízdo je polokulovitá miska vybudovaná ze suchý stébel a kořínků slepených hlínou umístěná v křoví nebo na stromech, někdy i na budovách.Samice snáší 4 – 6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13 – 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12 – 15 dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi dva týdny je přikrmují.

Potrava – hmyz, plži, červi, žížaly, bobule a ovoce.Kos černý je částečně tažný pták, v posledních letech zejména ve městech přezimuje. Ze zimovišť v jižní Evropě se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu.

Severozápad Afriky, mimo severovýchodu celá Evropa, Malá Asie a dál přes středoasijská pohoří až do východní Číny. Jižní populace jsou stálé, severnější se většinou na zimu stahují jižněji, popřípadě k lidským obydlím. V průběhu 19. století tento původně převážně lesní druh začal pronikat do blízkosti lidí,

Milování v přírodě. Námluvy ten krásný rituál v lese má své kouzlo.

Jako hrdličky...

Ptáci na zahradě. Krahujec samice na lovu potom co kořist unikla...

Krahujec samice 

Na svou kořist číhá na pozorovatelně ve větvích stromů, pokud je to nutné, tiše ji následuje a poté překvapí náhlým výpadem.

Často se uchyluje k aktivnějšímu způsobu lovu: Prolétává svým revírem bez předem určeného cíle a snaží se zaskočit nic netušící kořist nečekaným vpádem. Zaměřuje se především na nepřehledné a členité úseky (křoviny, husté lesy, zastavěná území...).
Létá skrytě (těsně nad zemí, podél stěn, prolétává křovinami a stromy...), aby byl kořistí spatřen co možná nejpozději a mohl se jí zmocnit dříve, než stihne patřičně zareagovat.

Sledujte živě krmítko pro ptáky záchranné stanice Makov. Nádherné představení živých zvířátek, srnka, čápi a spousta krásných ptáků online!

Srneček na jabkách

Naše zahrady. Káně lesní na lovu

Káně lesní Život na zahradě (sociální sítě)

Káně lesní je náš nejběžnější dravec střední velikosti.

Patří mezi krahujcovité. Nejbližšími příbuznými jsou: káně rousné, jestřáb a včelojed. Káně má krátké pařáty, ve kterých má velkou sílu. Sameček váží kolem 750 gramů, samička kolem 900 gramů. Samičky jsou u všech dravců větší a silnější. Rozpětí křídel může být 110–130 centimetrů. Zbarvení káňat je různé. Od bělavých až po hnědé.

Káně je mistr v plachtění. V krajině opisuje velké kruhy. Jinak je jeho let proti ostatním dravcům těžkopádný. Proto se také minimálně využívá v sokolnictví. České i německé výzkumy ukazují, že 71 procent stravy tvoří hraboš polní.

Drobní savci 89 procent, malí ptáci 7 procent. Zbytek připadá na plazy, obojživelníky a ryby. Káně je užitečné pro zemědělce, protože uloví hodně myší.

Drozd kvíčala

Drozd kvíčala

Již od konce září

 k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna je možno zastihnout v říjnu.

Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť.
A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové. Naštěstí pro kvíčaly však s celoroční dobou hájení.

Ptáci. Volavka popelavá volavky jsou z větší části tažné a zimují především ve Středomoří. Ptáky, které u nás můžeme pozorovat na podzim a v zimě, většinou pocházejí ze severu a severovýchodu.

Volavka popelavá   (by Pavel Kysela)

   Volavka popelavá (Ardea cinerea) je poněkud menší než čáp bílý, kterému se do jisté míry podobá; svrchu je však vždy šedá a za letu má esovitě zahnutý krk.

 Dospělí ptáci mají bílý krk a bílou hlavu s dlouhými černými pery. Často ji lze pozorovat na polích, kde loví hraboše, a zejména u vod, kde na ryby buď číhá bez sebemenšího pohybu, anebo je loví při brodění. Hnízdí v různě velkých koloniích na stromech. Na inkubaci vajíček, kterých se ve hnízdě během března či dubna objevuje 2 až 5, i na pozdější péči o mláďata se podílejí oba rodiče.

   Volavky popelavé hnízdí většinou v koloniích i s jinými vodními ptáky a někdy je na jednom stromě i několik párů volavek. Obě pohlaví si staví hnízdo obvykle na stromech z větviček, z rákosí a z různých stébel trav. Nejsou to žádní dobří stavitelé.
Používají a upravují i opuštěná hnízda. Samice snáší 3-6 zelenomodrých vajíček. ze kterých se po 24-27 dnech líhnou ptáčata, která krmí oba rodiče vyvržením potravy do zobáku.

Jak mláďata rostou, tak rodiče přinášejí větší a větší kořist, kterou si mladí ptáci berou přímo ze zobáku a nebo ji rodiče nechávají na okraji hnízda a ptáčata ji polykají v celku.

Ptáci na zahradě. #Dudek chocholatý. Na videu je krásné podívání na krmení mladých...

To je dudek Pavlíku....

STRAKY loví pro mladé. Ve skupinách. Uvádí se, že menšího králíčka a dokonce i perličku. Straka ulovila mladého vrabce. V přírodě je straka škodná!

Straka je škodná a lovit umí, kde se přemnoží - loví i ve skupině.

Obě pohlaví jsou zbarvena stejně

Hlava černá, lopatky bílé, horní hřbet černý, dolní a kostřec bílý s příměsí šedé. Ocas dlouhý, silně stupňovitý, rýdovací pera různě kovově lesklá, převážně tmavozeleně s modře lesklou špičkou. Krk, hruď černé, prsa a břicho bílé. Vnitřní prapory ručních letek téměř bílé, černé špice. Vše ostatní leskle černé svrchní křídelní krovky s ocelově modrým leskem.

Vyhledává krajinu, kde se střídají louky a pole s malými lesíky nebo skupinami stromů, především porosty kolem vodních toků. Souvislým lesům se vyhýbá, pokud není rušena, hnízdí i v blízkosti lidských sídel. 
Hnízdo je nejčastěji vysoko na stromech, v nepřístupných křovinách ale i velice nízko. Základ hnízda je ze suchých větví, na kterých je vrstva hlíny a drnů, kotlinka je vystlána listy a chlupy. Nad hnízdem je typická řídká stříška z větví. Hnízdí 1x ročně, od poloviny března do začátku června snáší 5-7 (3-9) vajec. Zpravidla sedí pouze samice od snesení prvního vejce 17-18 dní. Mláďata krmí oba rodiče 22-27 dní, po opuštění hnízda se drží pohromadě s rodiči do příštího jara, kdy dospívají. Nejvyšší věk kroužkovaného ptáka je 15 let.

Potrava je velice rozmanitá. Živočišnou složku tvoří hmyz, pavouci, měkkýši, obojživelníci, mláďata a vejce ptáků a drobní savci do velikosti mladého zajíce. Rostlinnou část potravy tvoří obilí, ovoce, různá semena a bobule, měkkýši, obojživelníci, mláďata a vejce ptáků a drobní savci do velikosti mladého zajíce. 

Žije v celé Evropě, v severní Africe a ve větší části Asie až po Kamčatku. Převážně stálý druh, jsou známy pouze kratší přelety. V Evropě v posledních 30 letech stavy ve většině zemí výrazně stoupaly, druh je hodnocen jako zabezpečený. Na území Evropy hnízdí přes 7,5 milionu párů.


#Straka obecná, #Škodná, Příroda a myslivost, #Příroda, #Ptáci, #Les, 

Čejka chocholatá, LIDOVĚ KNIHORA SE UŽ VIDÍ MÁLO...

Čejka (lidově Knihora)

Čejky chocholaté (Vanellus vanellus)

se vyznačují odstávající chocholkou na hlavě. Pírka v ní jsou často dlouhá až 9 cm. Sameček se pyšní chocholkou vždy o něco delší, než jakou má samička.
Oba ptáci jsou téměř stejně zbarvení. Na bílém spodku těla mají černý fráček, který je kovově lesklý.
Čejky milují vlhké louky, kam v hejnech často usedají a hledají různý hmyz. Na těchto lokalitách potom také hnízdí.

Již v polovině března můžeme čejky zastihnout na hnízdech, která jsou velmi nenápadná. Je to vlastně malá prohlubeň, kterou samička vytvoří tělem a tam uloží jen pár drobných lístků trav nebo kořínků. Je zajímavé, že čejky mohou hnízdit i v menších koloniích, často 40–50 m od sebe.

Čejka do hnízda pravidelně snáší čtyři olivově skvrnitá vejce, která potom střídavě zahřívají oba partneři.

Ptáci v přírodě. Predátoři. Krahujec obecný. Jejich bezhlavost, dravost a nebojácnost se jim stává osudným....

Krahujec obecný

Staré sokolnické heslo říká ,,Vzrůstem je krahujec sice malý, srdce má však velké!“

Je tím myšleno to, že drobný krahujec se často vrhá na svoji oběť, která je stejně velká, jako on sám. Útočí za svou kořistí do míst, kam by jiný dravec nezaletěl. Nejednou se stalo, že lovem zapálený krahujec vletěl otevřeným oknem k lidem až do místnosti. Často si ho lidé pletou s jestřábem. Oba dravci si jsou hodně podobní. Mají podobný ,,zlý“ výraz způsobený žlutým okem s černou zorničkou, dále oba mají dlouhý rýdovák a krátká kulatá křídla. Samozřejmostí jsou dlouhé pařáty přizpůsobené k lovu v křoví a v lese. Bříško mají též stejné – bílý podklad a černé příčné proužky (pouze u starých jestřábů). Mají i podobný způsob lovu a to přepadem. Kopírují terén a jsou velmi obratní. Díky dlouhému ocasu (rýdováku) se dokáží otočit takřka na místě. Nevydrží však delší dobu stíhat kořist.

 Pokud nic neuloví, posadí se na vyvýšené místo a trpělivě čekají, až se nic netušící oběť k nim přiblíží na bližší vzdálenost. Krahujec loví někdy i tak, že letí naplno přes střechy domů, kopíruje ploty, střechy, auta i keře a snaží se překvapit drobné ptáky a to hlavně vrabce. Často loví v blízkosti slepic. To se mu stává osudným, kde jsou slepice tam jsou ploty a do těch krahujec často naráží. Po úderu do hlavy běžně umírá. Lidé často nosí zraněné krahujce z přírody. Pro zajímavost s 10 přinesených krahujců, kteří byli nalezeni u plotu či pod oknem jich 8 uhyne!

Jejich bezhlavost, dravost a nebojácnost se jim stává osudným. Když hnízdí, tak na stromech mohou mít i 6 mláďat. Po měsíci jsou většinou na hnízdě již jen 4 a prvního roku života se dožijí sotva 2. Další rozdíl mezi jestřábem je, že krahujec obecný je o hodně menší.

Sameček je o něco málo větší než kos a samice má velikost hrdličky. Loví převážně drobné ptáky především vrabce, ale může ulovit i holuba.

OREL BĚLOHLAVÝ - tady je pravidelně aktualizován vývoj a růst mladých Orlíků na hnízdě. Sledujte. Doporučuji! Sledujte videa stránky sociální sítě Myslivost!

Orel bělohlavý

Pokračování - tady je pravidelně aktualizován vývoj a růst mladých Orlíků na hnízdě. Sledujte. Doporučuji!

Sledujte videa stránky sociální sítě Myslivost....    klikněte sem!

Ptáci v přírodě a myslivosti. Straka obecná. Myslivecké fotografie. Straky loví polní myši a vybírají ptačí hnízda až do velikosti snůšky bažanta.

Straka obecná

Od časného jara až do pozdního podzimu loví hlavně hmyz, který ovšem nechybí zcela ani v zimě. Potravu hledají ptáci na zemi i při hledání v křovinách.

Straky loví polní myši a vybírají ptačí hnízda až do velikosti snůšky bažanta. 

Sbírají i zvířata přejetá na silnicích. Přiživují se i na mrtvé zvěři, když ji předtím narušila větší zvířata. V zimě navštěvují i smetiště a živí se nabotnalými obilními zrny a jinými semeny.

Good morning and Happy Easter from the eagles! Here's a peaceful family breakfast from the Codorus State Park nest.

Orel bělohlavý

STRAKA. Zvečera zavětřili vaše oblíbené místo? Jděte včas na jiné. Mějte rezervu a pravidelně zakrmeno! Jinak budete jako ta straka. Hopsat na válendě!

Straka obecná

Straky staví poměrně bytelné "nepořádné" hnízdo většinou vysoko v korunách stromů i v klidných ulicích měst.

Základním materiálem jsou suché větve pokryté hlínou a drnem. Hnízdní kotlinku vystýlá kořínky, stébly a chlupy. Hnízdo je shora kryto jakousi stříškou z větviček. Tato stříška má chránit hlavně před případnými útočníky. První vajíčka se v hnízdech mohou objevovat již v průběhu března. Ve snůšce bývá 5-8 vajec, výjimečně i více. Vajíčka jsou olivově skvrnitá, mnohdy i s tmavší čepičkou. Na vejcích sedí 17-18 dní většinou jen samice a pak jsou mláďata ještě dalších 22-27 dní krmena oběma rodiči na hnízdě. Po výletu z hnízda zůstávají mladí s rodiči až do příštího jara.

Většina párů nevyužije staré hnízdo. Díky tomu, že hnízda strak jsou bytelná a trvalá, používají opuštěná stračí hnízda mnozí další ptáci (například poštolky nebo kalousi, kteří si sami hnízdo postavit neumějí)

Straky mají velmi rozmanitý jídelníček. V podstatě jsou schopny živit se čímkoliv včetně odpadků. V přírodě se živí převážně různým hmyzem, měkkýši, drobnými obratlovci nebo většími mršinami, ale i rostlinnou stravou, převážně semeny a různými plody. 

Při sběru potravy se často prochází po zemi, ale sbírá potravu i na stromech a podobně. Straka vybírá z hnízd vejce a mláďata, což je důvod, proč bývá označována za škodnou. Není oblíbena také pro svou pověst ptáka-zloděje.

Eagle Cam: Eaglets fight during feeding time. Orli na hnízdě v době oběda. Orlíci se neustále perou o potravu!

Orli v době krmení

Příroda a lidé. Orel bělohlavý na hnízdě v Pensylvanii. Vylíhli se orlíci a oba rodiče o ně starostlivě pečují a krmí je!

Videa jsou natočená chronologicky. Z hnízdění vidíme nejprve sezení a střídání orlů na vejcích.
 Tady jsou už malí orlíci. Mají se k světu.

Káně lesní

Káně lesní

Příroda a člověk. Orli na hnízdě. Pensylvanie USA.

Orli. Orel bělohlavý hnízdí v Pensylvanii a my vidíme videa, jak se mu daří.

Air Force. Made in Nature. Příroda a živočichové. Jsou dokonalí i krásní. I to je Myslivost. Chraňte bohatství přírody!

Air Force Made in Nature

Večerní stmívání je soví budíček pro začátek lovu

 Pod rouškou tmy se totiž skrývá většina drobných hlodavců, kterými se sovy živí. Musí být tedy nočními tvory. K vidění ve špatných světelných podmínkách mají přizpůsobeny velké oči.
 Jejich mohutná čočka a sítnice s obrovským počtem světločivných buněk i široké rozevření zornic jim umožňuje zachycení nejminimálnějšího množství světelných paprsků.
V naprosté tmě, kde není alespoň trochu světla, sova také nevidí. Hranici tmy má přitom ale posunutou hluboko pod lidskou. V naší zdánlivé, kdy už tápeme, ona ještě dobře vidí myšici i do vzdálenosti několika metrů.

Vypomáhá si ovšem při tom výkonným směrovým slyšením. Na rozdíl od ostatních ptáků mají k tomu vytvořeny "sluchové boltce" ze zvláštních tuhých peříček. Kromě nich využívají k přijímání zvukových vln také závoj trychtýřovitě soustředěných per na obličeji kolem očí.