Vyrazili jsme s mojí čtyřnohou kamarádkou na obchůzku revírem. Potřeboval jsem doplnit slaniska, nabral jsem tedy ráno kamennou sůl do batohu a za chvíli už si to šineme k lesu. Po dvou hodinách chůze přecházím potrubní propust, dlouhou asi 80 metrů. Feny, jak říkám moji kamarádce, ale zbystřila čich a už si to namířila do propusti. Po třetí co jsem jí namáhavě odvolal, volám svého kamaráda s bordíkem.
Usuzuji, že v propusti bude asi liška. Po příjezdu pouští Jiřík bordíka a každý si stoupáme k jednomu otvoru, po minutě přede mnou vybíhá lišák, ale než jsem se stihnul srovnat s optikou, jelikož jsem měl kulovnici, tak lišáka na 60 metrů chybím, ale feny se za ním rozběhla a nahnala jej přesně na Jiříka, ten se s brokovnicí na 20 metrů nemýlil a to už mu přeji lovu zdar!!
Velké díky patří oběma psíkům, bez nich bychom žádný zážitek ani úlovek neměli.
Hana říkala, že mufloni z obory v Lánech prolezli ven, protože je tam 27 děr v plotu ! zdůrazňuji 27 děr, Hanou přesně spočítáno ! nejen, že všechno ty mufloni pošlapali, pšenici a louky, ale oni ještě obskakovali kravičky a teď se teda uvidí, jestli jsou ty kravičky březí, jestli budou rodit telátka nebo mufloňátka a Klaus bude na ty mufloňátka pěkně solit alimenty ! Protože to by tak scházelo, aby si jeho panský bejčci užívali zadara s obyčejnejma kravičkama ! a jak to Hana vyprávěla, mně se v noci zdálo, že jsme měli doma koně a kravičku.
Nejdřív to nevadilo, jen leželi v pokoji na koberci a byli hodný, ale pak dospěl koník v hřebce a začal tu kravičku obskakovat, chtěli se pářit, stavěli se na zadní, bouchali kopytama, podlaha se třásla, já jsem přemejšlela, kdy se proboříme dolu k Elišce, co to bude za průser, rozbourat majiteli domu dům tím,že jsme tady pěstovali tak velký zvířata...začala jsem přemejšlet, kolik peněz by stálo ustájení, ale srdce mi to rvalo, že by si koník od nás odvyknul a už by nebyl tak přítulnej, když by bydlel sám ve stáji a ne s náma v pokoji, už bysme se s ním nemohli tolik mazlit, jako když ležel pod stolem...anča ječela, že ho nedá...
pak jsem se vzbudila. a to všechno kvůli těm muflonům z prezidentský obory, takový starosti ještě v noci !
Zdroj: sociální sítě facebook sen Renaty #Humor o myslivosti, Myslivecká zábava, Muflon, Na lovu muflonů, Obory a zvěř,
České malé poměry, řevnivost a závist rudých trpajzlíků i v myslivosti
úspěšně brání rozvoji osobnosti a kultury svobodného člověka. Vesnice jsou devastované, chudé a dosud zamořené odpadky - arogancí i chemickými látkami ve stodolách i v půdě i vodě. Množství umělých hnojiv a insekticid na společných polích ani váš lovecký pes nevydrží.
-
Bezdrátový internet už se přesto šíří po chalupách i domech z cihel socialismu.
-
Jen ta hloupost a deficit českého selského myšlení trvá. Jaké děti se rodí na vesnici? Podmínky mají mizerné, výživa i výchova je v režii Husákových dětí (už maminek).
Přátelé, informace leží na webu. Učte se vidět svět jinýma očima. Nepřebírejte rozumy trpajzlíků z otlučených hospod, pivních mozolů a masojídků. Ostuda české myslivosti ještě je na pytlácké stezce.
- Svobodný svět je už dávno, moc dlouho jinde.
Učte se jazyky a cestujte...a lovte jako Tom Miranda - videa najdete na serveru YouTube a nebojte se té reklamy....záběry z lovů od Toma Mirandy nemají chybu. Na Frantu z české zaplivané hospody se pokuste zapomenout. Nebo se jednou zblázníte z povahy těchto lidí. Rudé trpajzlíky přesměrujte na východ. I s jejich internacionálou.
Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu tak jak je u nás velmi oblíbené.
To jsou lidé, kteří znají zvěř lépe než většina našich myslivců, dokáží se k ní dostat na pár metrů a vysoce zvažovat zda pustit šíp, či ne. Mám v okruhu této skupiny pár kamarádů, nikdy jsem takto nelovil, ale lovecký zážitek je jistě nesrovnatelný. Opakují se dotazy na lov pomocí luku a šípů.
Co o tom víme?
Většina informací je na anglických serverech, ale názorně něco uvidíte i na videu. Pokud rozumíte trochu anglicky.
Samozřejmě, středoevropský český i německý lovec bude z neznalosti frfňat...spíš proto, že přes svoje velké panděro by lovecký luk speciál nenatáhl. Pivní mozol má sklon nepřesáhnout hranice příkopu kolem blízkého lesíka, který objíždí svým autem.
Nikde nebyl, neviděl co se děje a jaké jsou formy lovu (je to trochu i sport jako myslivost)jazyky nezná.
Jen ty vepřové jazyky pečená kolena, řízek a pivo. Vždyť do Bavorska na pivní festival je blízko a zná to z vyprávění.
Na německé myslivecké klobouky se štětkou nadává a sousedy pohrdá.
Poznámka: cituji některé názory z debaty na sociální síti...Neberte to jako poučování je dobré vědět jak to jinde chodí a proč se takto loví (dávám video, kde je vidět víc, především jak střela vypadá) některé odpovědi jsou z čiré neznalosti (nikdy to neviděli a táta je to nenaučil) jiný už něco o tom slyšel.
cituji: Tak ten lov s tím lukem, je opravdu prapodivný. To bych neprovozoval ani náhodou, ať si s tím střílejí z nudy ve Státech po prasatech na farmě, ale v myslivosti to nemá co dělat.
....Já bych zas Luk tolik neodsuzoval :) k lovu patří už od pradávna :) a pořad je to o lidech co je drží v ruce špatná ze zbraně muže mít pro zvěř stejné následky jako z luku a naopak :) ale jinak já střílím kulovnicí 7x64 a zatím jsem neměl nějaký problém je pravda že lišku na kožešinu bych s polopláštěm nestřelil, protože ji to rozbije :) a jsem názoru že člověk se muže naučit z daleko více zbraní než jen jedné když si na ně trošku zvykne a sedí mu myslím že není problém :) ae někdo se nenaučí střilet ani z jedné no :)
...Ano samozřejmě, že se luk používal odpradávna k lovu, ale jen z toho důvodu, že nic jiného nebylo, jakmile se objevila kuš, tak se lovilo jen s ní a tak dále. Z dnešního pohledu lov s lukem či kuší nepovažuji za zodpovědný lov.
...Lov lukem patří k myslivosti asi tak jako svícení lucernou, nebo ládování předovky. Předpokládám se k tomuto vracet taky nechcete... S moderním lovem nemá nic společného. Navíc nižší ranivost a tichost zbraně jsem vůči zvěři víc nefér než moderní zbraně.
...Podle Selye nelze mluvit o bolesti při šoku. Pokud vím debata byla o loveckých zbraních. Šíp jste nikdy neviděli, jen můžete sledovat ty speciální soupravy co španělská skupina používá. Taky se nikde nepíše o šoku po zásahu střelou, který ovšem naprosto vylučuje jakoukoliv debatu o tom, kdo dobře a jakou ráží střílí.
...šíp, ať je jakýkoli supr-čupr, nebude mít nikdy takovou ranivost, jako kule, která se při průniku deformuje. Když vyvrhuju ulovený kus, ať je to srnčí nebo černá, a vidím, jakou paseku to udělá na plících nebo játrech.. (často je "pajšl" doslova na vylití..) Tohle šíp prostě nedokáže. Svým způsobem je lov lukem tak trochu umění, protože ke zvěři je nutné se dostat na krátkou vzdálenost.. ale taky o to dál zasažená odchází a o to déle po zásahu zhasíná (o zásahu špatném ani nemluvím..) Nebudu v žádném případě obhajovat "blbé" rány z kulovnice, na druhou stranu - někdy prostě (byť taková rána nebyl úmysl) zvěř zhasne i po takovém zásahu, protože tlak na okolní orgány je velký, nehledě na porušení velkých cév, šoku apod. Ne nadarmo se např. říká, že "osma odpouští i horší zásahy".. V neposlední řadě je to o obrovské zodpovědnosti, která dnešním lovcům (záměrně nepíču myslivcům) chybí, přeceňují své střelecké schopnosti, nedokážou si ránu odpustit s tím, že "tak zkusím to, třeba to trefím" (tím narážím třeba na proklamované "na lišku se střílí i přes metr dříví..") V USA je lov lukem běžný, ale určitě ne z důvodu nějaké myslivecké etiky, ale prostě proto, že je to větší adrenalin. Ale my nelovíme pro zábavu nebo z nudy, naším cílem má být vždy co nejrychlejší a nejméně traumatizující usmrcení. Proto lov lukem NE.
....rozbitá zvěřina a zástava oběhu nastává pomalu, důležité je překvapení, šok. Na šokový děj z poranění i malého rozsahu se umírá nejrychleji (Selye) Zvěř zrazená dlouho utíká i s rozbitým srdcem, jde o záchrannou reakci organismu zvěře, která je obrovská...šípy mají těžké obrovské hroty, přesto větší roli hraje to překvapení zvířete z blízkosti lovce.
...Nejsem uplně proti lovu lukem i když samotného mě to neláká ale v oboře se dá aspoň napravit i špatná rána ikdyž zase kdž se podívám na utrpení zvěře nechal bych lov lukem v Americe kam asi patří a kde neví čím by už stříleli.
...Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu tak jak je u nás velmi oblíbené. To jsou lidé, kteří znají zvěř lépe než většina našich myslivců, dokáží se k ní dostat na pár metrů a vysoce zvažovat zda pustit šíp, či ne. Mám v okruhu této skupiny pár kamarádů, nikdy jsme takto nelovil, ale lovecký zážitek je jistě nesrovnatelný.
....Lov šouláním a stylem, kterým loví lušičníci je oproti lovu na čekané u hromady úžasný, bohužel je to styl, který vyžaduje více než jen 2 hodiny na štontu a na leči pak 20 knedlíků se šípkovou
....Jsem proti všem nesmyslným zákazům. Takže i proti zákazu lovu mechanickou zbraní. Navíc jsem přesvědčen, že i v případě zrušení zákazu by s ním lovilo jen naprosté minimum myslivců. Proč?
1) Reálná šance něco trefit a zabít je tak do 50m. Obrovskou roli pro dobrý zásah hraje každý metr v odhadu vzdálenosti, vítr a střelba do/z kopce. Pokud si někdo myslí, že po týdnu bude Robin Hood, tak ho to rychle přejde...
2) Každý kdo zkusil střílet třeba z kladkového luku ví, že to není žádná sranda. Už jen se naučit jak ho natáhnout a v případě lovu to udělat potichu a bez prudkých pohybů... Po 20 ranách máte dost... Na nějaké plížení houštinami taky zapomeňte. Je to velké, těžké, neohrabané a pohotovost ke střelbě nula. Navíc vám 2x spadne šíp ze zakládky a zvěř je dávno v tahu. Představa někoho na naháňce s lukem je spíš k smíchu :-)
3) Pořizovací cena vybavení pro lov je srovnatelná s cenou průměrné kulovnice. Není to jen luk či kuše. Šíp třeba stojí kolem 300 Kč a není problém ho ztratit, či zničit. Většina lovců používá i dálkoměr a další doplňky a to jsme ve vybavení zase v jiné úrovni. Při neustále se opakujících dotazech: "Poraďte kulovnici do 10 tis." pochybuji že někdo bude dávat 15 za luk a 5 za šípy a příslušenství.
Přes výše uvedené loví lidstvo lukem úspěšně tisíce let, na rozdíl od kulovnic, které jsou v moderním pojetí doménou posledních řekněme sta let... Minimálně z úcty k tradici by tento způsob lovu neměl být zakázán...
Na You Tube je řada videí z lovů skupiny cazandoconarco. Zaujalo mne video na lovu kamzíků v horách. Příroda, lov, radost a únava zvěř v horách a zážitky z lovu. Rozhodně rekreace i dobrodružství a tichý lov v horách. Kamarádství především, to v myslivosti někde zaměřené ulovit co nejvíce masa neexistuje.
Jsem přesvědčen, že u bowhunting ta závist neexistuje. Je to především sportovní zájmová skupinová aktivita při lovu což českou myslivost naštěstí nepřipomíná.
Je to projev aktivitity v zájmových skupinách lovu zvěře ve svobodném světě. Čtěte dále...
Bowhunting (lov pomocí luku)
Evropa
Většina národů, včetně Dánska, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Maďarska, Finska, Bulharska a Slovinska používají luk a šíp k lovu jako lovecký nástroj moderní myslivosti. Některé evropské země, včetně Chorvatska, Německa, Irska a Spojeného království zakázali bowhunting. Bowhunting, jako je lukostřelba, byl oživen v Británii během viktoriánské éry, ale byl zakázán pro celé Britské ostrovy od roku 1960 .
V USA a Kanadě, stejně jako u jiných stylů lovu, se bowhunting řídí jednotlivými provinciemi a státy. Předpisy, často se zabývají otázkami, jako je oblast, která k lovu, jakou roční období (období) a které pohlaví a druhů zvěře může být povolen. V mnoha případech je speciální lukostřelba povolena v období vynětí půdy z produkce, pro minimalizaci rušení z pušky lovci. Kromě toho, v úsilí o maximalizaci hry oživení a výstřel lethality, Pro zajištění rychlé letality (usmrcení zvěře) jsou na to často technické předpisy, jako jsou např. minimální hmotnost pro lov velkých druhů zvěře.
Obecně většina povolení luku pro lov velké zvěře začíná koncem srpna nebo začátkem září v severních státech a kanadské provincie a něco později v jižních státech.
Nový Zéland
Organizovaný lov lukem začal na Novém Zélandu v roce 1945. Vláda Nového Zélandu reguluje bowhunting. Výroční 3 dny oblasti turnaj se koná turnaj každé narozeniny královny o víkendu na různých místech po celém Novém Zélandu. Bowhunters musí mít oprávnění k lovu na soukromém pozemku, a nemohou lovit v zemích DOC, národním parku, nebo jiné rezervy bez povolení.
Neexistují žádná zvláštní období pro bowhunters nebo pro lov se střelnou zbraní je aktivní lov lukem při společném lovu.
Austrálie
Bowhunting se praktikuje v Austrálii a na něho se konkrétně nevztahuje nařízení zákonem. Pouze u nepůvodních druhů jsou uznány jako hra australské Bowhunters asociace.
Státy Victoria a Nový Jižní Wales rovněž regulují bowhunting. Ve státě Victoria je lov regulován prostřednictvím odboru životního prostředí a udržitelný rozvoj (DSE) V Novém Jižním Walesu se to dělá ve hře Rada. V současné době neexistují žádné zvláštní předpisy o lovu v jiných zemích a územích.
Zatímco oba Victoria a Nový Jižní Wales má požadavky pro udělování licencí na bowhunters, sport je samoregulační. Australská asociace Bowhunters a místní kluby hodnotí lovce přes Bowhunter způsobilost Certificate (BPC), která je navržena tak, aby byla zvířata zabita v souladu s humánními principy.
Zdroj: sociální sítě skupiny Myslivost Facebook, videa youtube.com, en.wikipedia.org #Lovecké stezky, Lovy lukem a šípem, Způsoby lovu a historie, #Bowhunting (lovecká lukostřelba), Lov ve svobodném světě
mi před říjí i během ní zkřížilo cestu, ale pokaždé bezpečně odešli, protože přednost měli hosté a jubilanti našeho MS a navíc jsem chtěla konečně ulovit svou první „jedničku“, a tak pro mě byla většina srnců „tabu“. Jenže, znáte to – ti, co můžou lovit, ven buď nechodí, nebo za těch několik málo vycházek srnce nepotkají, zato já se neustále setkávala se srnci II. a III. věkové třídy a když už konečně přišel srnec mladší, byl to nadějný chovný kus...Postupem času jsem už byla smířená s tím, že druhého srnce letos již neulovím. Konec doby odlovu srnců se nezadržitelně blíží a já měla včera neodbytný pocit, že prostě musím jít ven a byla jsem pevně rozhodnutá, že je to moje poslední „trofejová vycházka“, dál se již budu věnovat jen holé a liškám...
SRNEC ŠPIČÁK
Zvolila jsem kazatelnu „Na Lomečku“ uprostřed pole, kde jsem měla obeznaného srnce. Třikrát mi ho v předešlých týdnech Diana nabídla a já ho třikrát s díky odmítla ulovit. Pak se srnec ztratil a já se včera jela podívat, zda se tam nepohybuje nějaký jiný.. Jenže při příjezdu cítím zklamání – všude kolem posedu je holá hlína, blízko je sice les, ale neviděla jsem jediný důvod, proč by z něj srnčí mělo chtít vyjít ven... Otáčím auto a váhám – mám jet jinam (ale kam?!) nebo to vzdát a vrátit se domů? Pomalu jedu zpět a vlevo registruji dva kusy srnčí zvěře..
Zastavuji, zvedám dalekohled k očím a začínám pociťovat lehký třes rukou – je to mladá srna a „můj“ vidlák...
Okamžitě pokračuji v cestě, pak zatáčím doleva, vjíždím do lesa, kde nechávám auto. Beru kulovnici a „vidličku“ a vydávám se krajem lesa směrem k místu, kde jsem je zahlédla. Jdu vlastně stejnou cestou, jako při ulovení prvního letošního srnce. Budu mít stejné štěstí?
To zatím netuším, vím jen, že musím co nejrychleji a zároveň co nejopatrněji dojít k žebříku, který stojí na okraji lesa a doufat, že srnčí mezitím pomalu půjde stejným směrem. Cesta je náročná, všude je spousta suchého listí, větviček a dalších „nášlapných pastí“. Jsem už dost daleko od hlavní cesty a koutkem oka zahlédnu vlevo na poli rychlý pohyb – první kus, za ním druhý, míří přímo k lesu a pak se mi ztratí za stromy a keři. Byli rychlejší než já. Dál už tedy musím opravdu po centimetrech a když se krajem lesa mihne srnčí tělo, klesám na kolena, kulovnici zapírám do vidličky a čekám... Srnec se lehkým poklusem blíží lesní cestičkou přímo ke mě!
OPUŠTĚNÁ ČIPLENKA
Zastaví se sotva 30 metrů ode mě, otáčí se doleva, kousek ještě popojde a pak sklání hlavu k maliníku... Znovu ho obeznávám, potřebuji mít stoprocentní jistotu, že je to on. Žádné zadní výsady ale nevidím, tak už jen čekám, až se lépe postaví.. Jenže se tak neděje, v puškohledu stále vidím jen hlavu s krkem a sotva polovinu plece, ostatní kryje silný smrk.
Najednou srnec prudce zvedá hlavu a zpříma se dívá přímo na mě.. Už nemůžu dále čekat, teď jde o vteřiny, než srnec odskočí a tak s tichým zašeptáním „Odpusť mi...“ tisknu spoušť...
Srnec se láme v ohni a se mnou lomcuje nefalšovaná lovecká horečka. Je po všem. Chvíli ještě čekám a najednou to na okraji lesa zašustí – stojí tam opuštěná čiplenka, tichounce píská a volá svého srnčího partnera...
Je velmi blízko, ale o střelbě neuvažuji ani na vteřinu, nepřipadá mi to vůči ní fér. Když odskočí, lámu z vedle stojícího mladého buku větvičku a pomalu jdu ke zhaslému kusu. Vzdávám mu poslední poctu a děkuji Dianě a sv. Hubertovi za nevšední zážitek a dobrou trofej.
Lončák, vzdálenost asi 80 metrů, 308 Win, SB SP 11,7g.
Každý rok jezdíme "na Václava" na jelení říji
Letos to časově vycházelo velmi špatně - byli tam domluvení hosté, tudíž jsme mohli vyrazit až ve čtvrtek a nejpozději v sobotu ráno zase museli pryč kvůli závodům s koňmi.
Cesta se protáhla,dorazili jsme až kolem šesté večer a než jsme poseděli a vše co se za rok událo probrali,bylo deset hodin.. Přesto jsme vyjeli na kazatelnu s tím,že třeba přijde černá a ráno vyrazíme šoulat.. Jeleni celou noc troubili moc pěkně a v sedm ráno jsme zmrzlí lezli z posedu. Po pár krocích lesem potkáváme první skupinku vysoké-špičák,smola a laň - jak učitelka ve školce - pozorně nás na nějakých 30 kroků sledovala a k ní se tiskli čtyři kolouši (bohužel v sousedním revíru se loví "co vyleze" takže sirotci se přidali k "tetě"). Po dalších metrech přeskakuje vysokou drátěnou oplocenku samotná laň. V lese je krásně ticho,začíná se objevovat sluníčko. Šouláme pomalu dál a najednou syknu na partnera "stůj, laň!" Okamžitě zmrzneme a poměrně zblízka prohlížíme vodící laň, která už o nás ví...
Opatrně hledám mezi stromy další kusy-kolouch.. šmola.. další laň.. ááá támhle je - za stromem se objeví dlouhé očníky.. a pak celý jelen. Dalo by se lovit, ale je to mladý nadějný dvanácterák.. Za chvíli laň odvádí svou skupinku do bezpečí a jelen ji samozřejmě následuje.. Pak už nepotkáme nic.
Odpoledne spřádáme plány na další čekanou - kdyby to šlo, radši bych lovila prase, přeci jen u nás se s nimi moc nesetkám..Jdu tedy na stejnou kazatelnu jako předchozí večer, partner necelý kilometr ode mě na jinou. Vpravo je hustě vším možným zarostlá louka, pak silnice a les. Odtud údajně chodí prasata. Moc se mi tomu nechce věřit, ale už sedím. Kolem sedmé odtud přibíhá laň, za ní kolouch a následuje mladý šesterák. Další laň s kolouchem se pase vedle silnice. V osm je tma a já lezu do spacáku......
Párkrát se probudím, kouknu z okna.. nikde nic. O půlnoci zase vykouknu - nic. Pak mi to nedá, vezmu dalekohled a vidím černé boule - prasatááá! Tři větší kusy, jedna veliká bachna a několik selat.. Ani nevím kdy přišli, přehrabují se v kupce krmení a já pomalu a opatrně otvírám okno. Selata se neustále melou nebo stojí na ostro a střílet na bachyně jen proto abych měla úlovek se mi nechce.. Riskuju, že mi každou chvíli utečou ale přesto odkládám kulovnici do klína a beru znovu dalekohled. Vida, z pravé strany přibíhají další dva kusy.. Skupinka jim okamžitě uvolňuje místo u večeře a já s téměř 100% jistotou že se jedná o kňourky posazuji červenou tečku na černý kus.. Ozvěna mi vrací výstřel a z nástřelu se ozývá ryčení, které ale za chvíli utichá. Přebíjím a čekám, slyším už jen slábnoucí chroptění.
Odkládám tedy zbraň, kouřím povinou cigaretu a pokouším se dovolat na druhý posed. Asi za 10 minut posvítím baterkou - leží. Partner mezitím s kolegou sedá do auta a jedou za mnou..
Je půl hodiny po půlnoci a my stojíme nad zhaslým kňourem.. Lončák, vzdálenost asi 80 metrů, 308 Win, SB SP 11,7g.
Odjíždíme spokojeni, chtěla jsem radši prase než jelena a splnilo se...
