 |
| ....za pár vteřin se již po ráně lišče láme v ohni |
Po doslova tropických vedrech – kdy mě úplně přestalo bavit chodit na večerní čekanou, jelikož zvěř vytahovala velmi pozdě, resp. až za tmy – přišlo konečně mírné ochlazení a já se rozhodla znovu pro „svůj“ žebřík u lesa a kukuřice. Lesem skoro běžím, protože chci sedět co nejdříve. Když se ale blížím na hranu lesa, zaregistruji pasoucí se kus srnčí zvěře. To mě zamrzí, protože k žebříku musím kousek po louce a předpokládám, že tím si zvěř zradím. Nejprve obeznávám kus, i když jsem přesvědčená, že jde o srnu se srnčetem z předminulého rána. Nemýlím se, srna je uprostřed asi 30 m širokého travnatého pásu, srnče pak asi pět metrů od lesa. Od žebříku nejsou dál než 80 metrů, ale nedá se nic dělat, musím „ven“. Opatrně a pomalu jdu k žebříku a přes rameno je neustále kontroluji. Jakmile srna pozvedne hlavu, zmrznu na místě a čekám, než se znovu skloní k trávě. Podařilo se, jsem u žebříku! Jenže teď ještě musím nahoru :-)
Je to jenom šest příček, ale výstup nahoru se mi zdá nekonečný. Jednu chvíli jistí mým směrem oba kusy a já tak doslova visím na žebři s jednou nohou na horní příčce a druhou ještě kdesi dole :-) Je to skoro neuvěřitelné, ale podaří se mi dostat nahoru, opřít zbraň a sednout si, aniž by mě srnčí zaregistrovalo.
Chystám se vzít do rukou dalekohled a pořádně si prohlédnout srnče a rozhodnout se o případném odlovu, když v tom najednou periferně postřehnu nepatrný pohyb...
Okamžitě tuším, kdo mě konečně navštívil – a skutečně, na nějakých dvacet, dvacet pět metrů stojí u kukuřice lišče. Na nic nečekám, opatrně beru kulovnici a za pár vteřin se již po ráně lišče láme v ohni. Mám obrovskou radost, po tolika večerních i ranních „marných“ čekaných se konečně zadařilo. A to jsem na žebříku neseděla ani pět minut! Diano, díky!
Vzdálenost 30 kroků, letošní lišče – pes, kulovnice ZKK 601 308Win a střelivo Lapua Mega 12g.
Zdroj: Text i foto Erika ....
