Hlavní ochranou zvěře proti zimě je tuk nahromaděný v těle. V dobách hojnosti si jej uloží především pod kůží na hřbetu. Vrstva této "běli" dosahuje u velké zvěře (například jelení i černé) až několika centimetrů. Tuk obaluje také vnitřní orgány. Kromě tepelné izolace je cenným zdrojem energie v době, kdy se potravy nedostává. Zvěř mění svou srst dvakrát do roka, na podzim a na jaře. Zimní srst bývá dvakrát delší než letní, také hustší a hrubší. Tvoří hustý a teplý kožich. Díky této ochraně zvěř vydrží ležet dlouhé hodiny ve sněhu, aniž pociťuje chlad. V zimě se navíc sdružuje do početných tlup, ve kterých lépe snáší nízké teploty.
Odpočívá-li zvěř za chumelenic v loži, chrání ji často i vrstva napadaného sněhu, kterou setřásá, až když vstane.Když zem pokryje ledový krunýř, zvěř se jím nedokáže prohrabat k zemi, kde často bývá dostatek potravy. Navíc si o led do krve zraňuje běhy na nejcitlivějších místech. Ovšem i nezmrzlý vysoký sníh dokáže zvěř potrápit − po delší době chůze v něm je velmi vyčerpaná. Nejnebezpečnější je ale pro veškerou spárkatou zvěř hladký led, na kterém může dojít k tzv. rozčísnutí − nebohému zvířeti na ledu podklouznou spárky na všechny strany, vykloubí si je a zůstane bezmocně ležet. Často se takto zraní zvěř při přebíhání přes zledovatělé silnice.
Zásady správného přikrmování
Přikrmování vychází z poznatků o fyziologii volně žijících zvířat a se drží zásady, že zvěř se musí vyživovat hlavně z přirozených zdrojů. Další zásadou je, že v zimní době je třeba vystačit jen se skutečným přikrmováním.
Nejlepší zimní krmivo pro zvěř
Důležitý je dostatek objemových krmiv. Obsahují živiny, ale i vlákninu, nezbytnou pro normální funkci trávicího ústrojí přežvýkavců. Patří mezi ně seno a jetel a letniny, sušené ratolestí listnatých stromů a keřů.
Hlavním zdrojem energie jsou jadrná krmiva. Mají vysoký obsah živin a jsou dobře stravitelná. Používá se například zrno kukuřice, ječmene, ovsa, pšenice, proso, pohanka, čirok, slunečnice, žaludy, kaštany, bukvice i melasa.
Přechod mezi krmivy jadrnými a objemovými tvoří krmiva dietetická, která upravují trávení zvěře. Sem patří třeba jalovčinky, jablka, hloh, trnky, šípky, jeřabiny a ovocné výlisky.
Dužnatá krmiva obsahují vodu a vitaminy. Patří mezi ně řepa, brambory, topinambury, krmná kapusta
Zejména býložravci potřebují doplňovat minerály − především kuchyňskou sůl. Ta se předkládá buď v kusech, nebo v lizech smíšená s plaveným jílem. Existují i medicinální lizy obsahující léčivé přísady.
Když jelen na nový rok zatroubí, znamená to štěstí.
Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou samou slotu, slotu jen.Na Nový rok déšť - o velikonocích sníh.
Když vlci v lednu vyjí, lišky skolí, očekávej ještě větší zimu.
Na Tři krále o jelení skok dále. Tříkrálovou zimu vlk nesežere.
14. ledna: Svatý Hilarius - vyndej saně, schovej vůz!
20.1. O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu. Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána.
25.1. Bude-li jasný den na Sv. Pavla Obrácení, v ten rok v ničemž nedostatku není; pak-li mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. Na Obrácení sv. Pavla se medvěd na druhý bok obrátí.
V den obrácení svatého Pavla, když teče voda po silnici, šetřte pro dobytek píci.
V lednu mráz těší nás, v lednu voda, věčná škoda.
Lepší v lednu vlka pod okny vidět než pluh na poli. Je li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
Když v lednu včely vyletují, nedobrý rok ohlašují.
Jestli v lednu deště lijí, to z příští úrody pijí.
V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává.
Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.
Leden drsný prospívá osení.
V lednu-li hřímá, tuhá je zima.
Když rok mrazem a sněhem začíná, dosti chleba se předpovídá.
Když dne přibývá, mráz více pálívá.
V lednu roste den i mráz, ale mrazu bude konec zas.
V první polovině ledna:
- končí chrutí divokých prasat - začíná kaňkování lišek
- lesníci provádějí pěstební zásahy v lese = probírky (výchovné těžby) listnáčů, přičemž využívají zmrzlé půdy k mýtní těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárostem mladých stromků.
- v lesích probíhá těžba dřeva
- probíhá kontrola ochrany proti okusu zvěří a funkčnost oplocení mladých kultur, myslivci pomáhají s opravami a obnovou nátěrů. Nejlepší ochrana proti okusu je však správné přikrmování zvěře.
V druhé polovině ledna:
- začíná kvést čemeřice
- hnízdí křivka obecná, začíná houkat výr
- v nižších polohách začíná honcování zajíců
- srncům začínají růst parůžky
"Krmení ptáčků v zimě, je přímo symbol dobrého soužití člověka a volně žijících zvířat, která na zahradě nacházejí útočiště, obživu a na oplátku zde pomáhají. Například sýkorky při hnízdění zlikvidují neuvěřitelné množství hmyzu, ale i jinak semenožraví ptáci, jako vrabci, zvonci nebo dlaskové, krmí své mladé hmyzem. V zimě mnohým ptákům, kteří neodlétají do teplých krajin, přikrmování zachrání život.
Důležité je také bezpečné umístěné krmítka, aby se na něm nenakrmila i kočka.
Zároveň můžete vybrat takové místo, abyste na opeřence dobře viděli, v zimě vám rozzáří pošmourné dny.
Dostatečně prostorné a dobře zastřešené krmítko umístěte na zahradu již v listopadu, aby si na ně ptáčci zvykli. Navíc v závislosti na počasí můžete s přikrmováním v průběhu měsíce již začít. "
PF
Ke shlédnutí je tu zajímavé video, přátelé přírody a myslivosti. Je tu konec roku a poslední hodiny už odbíjí. S přáním hodně úspěchů a mysliveckých zážitků všem přejí autoři
KRKONOŠSKÉ POHÁDKY
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Pro myslivecké adepty.
Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský,
Bohuš Záhorský, Martin Růžek"
BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu: "Fotograf není přístroj, ale je to vidění světa očima člověka, ne jen přístroje. Dnešní digitální fotoaparát software a programy na úpravu fotografií dokáží v hlavě inteligentního člověka s emočním smyslem pro krásu místa, chvíle setkání s přírodou i sám se sebou zachytit svět co vytváří roční doby. Zima je v tomto obzvlášť zajímavá. Bílé sochy mluví o větru i mrazu. Hovoří o jejich působení na floru, stromy, sněhové závěje, bariery, cesty.
Významný je účinek ostrého čistého horského vzduchu a sněhu. Odpočine si depka mozkových center a noční únava prohloubí spánek. Uklidňuje. Hovoří s námi a nabudí energii."
jak vidno z obrázků se nedaří mnoho udělat pro zkrásnění a ušlechtilé vedení mysliveckých lovů na venkovských sdruženích, kde se nabírají adepti, co na to ani nemají. Spíš si raději vystřelí na prase, nebo soutěží v ukázce vybavení po sériových myslivcích z nedávné spotřební povolené myslivosti, která nepodporovala nebo spíše považovala nějaké tzv. buržoasní signály (troubení) za přežitek šlechtické doby.
Borlice a lesnice.
K troubení se obvykle používá B-trubky bez ventilové techniky, zvané borlice. Nosí se na řemínku přes levé rameno na pravém boku. Velký lovecký roh zanikl štvanicemi. Roh střední velikosti se stal nástrojem orchestrálním i sólovým a nazývá se dnes lesní roh – lesnice a v současné době se těší opět většímu rozšíření. Postoje trubačů při troubení jsou tradiční: Nohy jsou mírně rozkročené a před troubením drží trubač borlici v pravé ruce, roztrubem opřenou o pravý bok, levá ruka je připažena. Má-li však trubač pušku zavěšenou přes levé rameno, pak trubačova levice objímá zespodu hlaveň v místě horního poutka řemenu, palec obemyká hlaveň zevně.
Při troubení směřuje roztrub borlice šikmo vzhůru doprava, levá ruka, pokud trubač pušku nemá, je opřena v bok. Klobouk si trubač při troubení ponechává.
Kromě borlice běžné velikosti existuje ještě tzv. kapesní borlice. Má více závitů a zmenšený roztrub, aby se pohodlněji nosila. Dá se na ni troubit jako na borlici běžné velikosti a nebo také jen povely jako jednotónovou povelkou, které jsou zpravidla dohodnuty takto:
1x dlouze – začátek leče (vpřed, začátek střelby)
2x dlouze – – stát, vyrovnat řadu (honci do kruhu, střelci střílejí jen z kruhu a pod.)
3x dlouze – – – konec leče (konec střelby)
vícekrát krátce . . . . svolávání všech (zvěř na výlož)
Obrázky ze soutěže trubačů lesnických škol
Loveckých signálů, návěští a povelů je celkem 39. Před troubením povelů, ale i hlaholů, se upozorňují účastníci návěštím „Pozor!“. Volání „Pojď sem!“ a odpověď „Slyším Vás“ používáme, jsme-li v honitbě na odlehlém místě a chceme dát o sobě vědět.
Spolu s troubením lze i texty zpívat.
Na nástupu, na počátku honu se troubí „Pozor si dej!“ a „Začínáme vesele, jako dobří přátelé. Flintu sobě přichystej, na povely pozor dej!“.
Počátek leče: „Leč nová začíná, přestaň bavit souseda, připrav sobě zbraň!“.
Konec leče: „Leč je už skončena, dejte flinty na ramena!“.
Opakovat leč: „Ještě jednou, ještě jednou!“.
Velká přestávka, či oběd: „Pijme pivo s bobkem jezme bedrník, myslivec chce střílet, ale také pít, kuchařka čeká, nechte všeho být“.
Konec honu: „Pozor si dej! Dost již je lovení, je čas ukončení, Lověně buď zdar!“.
Lze troubit ještě i následující povely: konec přestávky, postupovat rychleji, postupovat pomaleji, zastavit, pokračovat aj.
Pozdravy a fanfáry
Hezké je všeobecné vítání (na honu, nebo na slavnosti): „Vítáme Vás, vítáme Vás,.. opravdu srdečně vítáme Vás!“. Ale i slavnostní fanfára, která je už méně známá: „Sláva a zdar! Tobě na uvítání rozezvuč se lesnic hlásné troubení. Naše srdce plesá, jak ta hudba jásavá“.
Zato nejčastěji se troubí z pozdravů „Lovu zdar, lovu zdar, lovu zdar! Lesu a lovu zdar!“.
Zatímco předchozí pozdravy se troubí slavnostně a vesele, vážně se troubí loučení při smutečních aktech: „Loučení, loučení je smutná věc, když z lesa odejde dobrý myslivec. Nežaluj milený myslivečku, dáme Ti zelenou haluzečku!.
Hlaholy se troubí na počest ulovené zvěře, neboli vytrubování úlovků. Je jich celkem 11. Profesor Dyk složil hlaholy pro jelena, daňka, srnce, muflona, kamzíka, černou zvěř, tetřeva, bažanty, pernatou zvěř a škodnou zvěř včetně lišky.
Hlahol pro jelena má tento text: „Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá. Aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema“.
Pro srnce: „Života máj uplynul, aj, srnečku rozmilý, již s lesem se loučíš, háje opouštíš, luh je osiřelý“.
Pro škodnou včetně lišky: „Ajta, ajta, paní kmotra. Ajta, ajta jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“.
Hlahol pro bažanta: „Ostruhy má a překrásné peří, teď, ach tu leží, s kamarády víc neběží“.
Halali je univerzálním hlaholem na počest veškeré ulovené zvěře. Troubí se vážně, pomalým slavnostním tempem a má tento text: „Halali! Halali! Poslyšte naši milí kamarádi, jak myslivecká pocta se koná na pozdrav poslední zhaslé zvěři. To zvyk je zděděný, jenž zvěř i lovce ctí, to je náš mrav starý!“.
- Při přijímání mezi myslivce: Před ceremoniálem „Pozor! Pozor si dej!“, po hlavním ceremoniálu „Halali“ a po přípitku na ukončení „Lovu zdar!“. - Při pasování na lovce: Na zahájení „Lovu zdar!“, po vlastním pasování, po úderech hlahol příslušného druhu zvěře na kterou se pasuje, po přípitku na ukončení „Halali“.
- Při honech a jiných mysliveckých akcích vždy „Svolávání všech“, „Všeobecné vítání“ a „Lovu zdar!“.
- Před předáváním úlomků: „Lovu zdar!“ a po předání hlahol příslušného druhu zvěře.
- Při výřadu: „Lovu zdar!“ a při vyhlašování úlovků hlahol příslušného druhu zvěře, na závěr „Halali“ a „Konec honu“.
- Při zkouškách loveckých psů - barvářů, či při lesních všestranných zkouškách po úspěšném nalezení zvěře po barvě hlahol příslušného druhu zvěře - zpravidla srnce.
- Při slavnostech a pohřbech pochody. Při pohřbu myslivce „Loučení“.
Historická výuka myslivosti obsahovala mimo jiné stopaření, sokolnictví, ale každý myslivec se také musel naučit troubit. Při pasování mu byla mimo tesáku také předávána borlice.
Dnes se bohužel stále trubačů nedostává. Je mnoho honiteb, kde není jediný a v praxi je to tak, že jejich akce nejsou doprovázeny patřičným troubením.
Až na výjimky, kde se profiluje zkušený lesák už v penzi co na vlastní zkušenost vyučuje někde i mladé venkovské myslivce. Problém je vůbec široký a zejména lidové písničky a návyky řada adeptů pochytí v hospodě od nevhodných elementů v myslivosti co mají špatné návyky a často i špatný vztah k myslivosti.
