A Hot Day For Red Deer

Jelen

A Hot Day For Red Deer. A day in July, 35 degrees 
Celsius or even hotter

Parafráze hry a Já jsem malý mysliveček

Zvěř a lovec na stromě

Já jsem malý mysliveček

1. /: Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu. :/
/: Hodím si jí přes rameno a pospíchám k lesu. :/
2. /: Přišel jsem tam časně zrána, byla ještě rosa. :/
/: Sedl jsem si na pařízek a poslouchal kosa. :/
3. /: Kose, kose černý ptáku, proč tak smutně zpíváš. :/
/: Všechny panenky z trávy jdou ty se na ně díváš. :/
4. /: Všechny panenky z trávy jdou, jen ta moje nejde. :/
 /: Ona se tam posekala, všechna krev jí ujde. :/

Já jsem malý mysliveček,
sotva flintu nesu,
hodím si ji přes rameno
a pospíchám k lesu

Přišel jsem tam časně z rána,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.

Snad vám to video tady dlouho vydrží. Dal jsem to sem jen kvůli té písničce, máte-li někdo lepší video, ozvěte se a dáme to sem. Video je poněkud...no takové jak bylo nahráno. Uvidíme. Je to pouze zábava a parafráze, nikoli skutečnost. V přírodě ať si na zabíjení nikdo nehraje. Tam někde je konečná stanice, ne zastávka. Myslivci nejsou takto spojování ani různými extrémními směry ve společnosti.

Příroda, to si uvědomte - je nadřazena a vždy bude člověku. Lovte s rozmyslem a cíleně zvěř jen pro selekci a rozumnou potřebu. Myslivost není o zabíjení. Nepočítá kusy ulovené zvěře, ale počítá zážitky.

Zimní krmeliště zvěře v Estonsku - webkamery

Video z letní přírody

 Pozorujte se mnou přátelé myslivosti i přírody to co nám dává technologie videa, počítače a internetu vůbec. Mládež - tedy studenti lesnických škol i adepti myslivosti - učte se ...možná tolik sami v honitbě neuvidíte. Tyto videa natáčí velmi kvalitně a s dobrou hudbou fanoušek zvěře a přírody. Některá už znáte, jsou v předchozích příspěvcích. Hledejte! Surfujte zde na stránce.
Pozorujme spolu, jak nám prasátka rostou. Sledujme co se v lese přihodilo nového. Tyto příběhy jsou aktuální a soudím, že navazují tak jak v lese ubíhá čas.
 Komentovat můžete i na Facebooku, kde je velmi oblíbená stránka Myslivost.

Videa a obrázky vám pomohou při skutečném lovu, kdy dokážete rozlišit pohlaví černé zvěře, stáří a předvídat chování. Přináší dobrou myslivost a lov s rozvahou a nezabíjí zvěř z vášně nebo touhy výstřelu a nadřazenosti.
! Příroda, to si uvědomte - je nadřazena a vždy bude člověku. 
Lovte s rozmyslem a cíleně zvěř jen pro selekci a rozumnou potřebu. Myslivost (mysleti) není o zabíjení. 
Nepočítá kusy ulovené zvěře, ale počítá zážitky.

ZVĚŘINA A KUCHYNĚ myslivce a recepty. Příprava postupy naložení zvěřiny. Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací - jak na to?

PEČENÝ BAŽANT

Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací

Zvěřinu vaříme jen tehdy, chceme-li mít dobrou a hlavně silnou polévku, nebo chceme-li připravit sekanou, mletou zvěřinu nebo paštiky, ale i saláty. V každém případě je nejlepší zvěřinu dusit. Pokud chceme mít dobrou a silnou polévku, platí zásada: zvěřinu vkládáme výhradně do studené vody a vaříme zvolna, aby cenné látky zůstaly ve vývaru. Často hospodyně nevědí, že vynikající je také vývar z kostí zvěře, a to nejen srstnaté, ale i pernaté. Vývar z kostí se používá hlavně k podlévání během pečení a rožnění.

Na dušení používáme především přední zvěřinu (plecko, krk, žebra nebo pupek). Lze použít také výpek z kýty. Při přípravě postupujeme jako u jiných druhů: zvěřinu vložíme do rozpáleného tuku, aby se stáhla a zabránilo se tím úniku šťávy a bílkovin. Zvěřinu podlitou vývarem z kostí přikrytou pokličkou dusíme do měkka. Ve většině případů omáčku zahušťujeme. V tom případě zvěřinu vyjmeme, výpek vydusíme na tuk a podle potřeby zaprášíme moukou, kterou osmažíme a opět zalijeme vývarem z kostí. V závěru dobře provaříme, dokud nedocílíme potřebné hustoty.

K pečení používáme především kýtu, hřbet, ale i plec nebo panenskou svíčkovou. Protože je zvěřina suchá, prošpikujeme ji slaninou bez kůže. Při pečení, abychom zabránili úniku bílkovin, opečeme maso zprudka po všech stranách.

Na výpeku pak osmažíme zeleninu, přidáme koření, vložíme opečené maso, zalijeme vývarem z kostí a v troubě dusíme. Ke konci dušení dopečeme bez pokličky do červena. Během pečení poléváme vypečenou šťávou.

Kančí žebírka s chlebovou krustičkou

žebírka z jednoho menšího kance, 5 lžic másla, podle chuti česnek, podle potřeby strouhanka z kůrky černého chleba, 0,51 červeného vína, sůl, pepř, skořice, 0,21 zakysané smetany

Kančí žebírka osolíme, potřeme utřeným česnekem a v troubě upečeme dozlatova. Strouhanku z chleba prosejeme a utřeme s máslem, přidáme skořici, cukr, nastrouhaný chléb a trochu červeného vína. Vytvoříme řidší těsto, kterým potřeme maso. Urovnáme na pekáč, potřeme zakysanou smetanou a pod pokličkou v troubě upečeme. Během pečení ještě několikrát přelijeme smetanou. Když kůrka ztvrdne a zrůžoví, pečeni vyjmeme a ještě horkou naporcujeme. Podáváme se šťouchanými brambory a salátem z červeného zelí.

Kančí plec se šípkovou omáčkou

1 kg kančí plece, 0,2 l červeného vína, hrst sušených šípků nebo višní, cukr, podle chuti citrónová šťáva, podle potřeby hladká mouka, ocet, hřebíček, tymián, skořice, sůl

Plec vaříme ve třech dílech vody a jednom dílu octa se špetkou tymiánu. V kastrolu povaříme šípky s vínem, zalijeme trochou vývaru z kančího, osladíme, okyselíme, přidáme skořici, hřebíček, podle chuti sůl, zahustíme hladkou moukou a za stálého míchání dobře provaříme. Plec nakrájíme na potřebné porce a na ně procedíme omáčku. Necháme u tepla dojít a podáváme s houskovým knedlíkem.

Smažený řízek z divočáka (specialita z polesí Harrachov)

KANČÍ ŘÍZEČKY

1 kg kančí kýty, 0,2 l červeného vína, podle potřeby olej a hladká mouka, 2 lžíce francouzské hořčice, 3 vejce, mléko, mletý pepř, tlučený jalovec, špetka tymiánu, sůl

Očištěnou a odleženou kýtu nakrájíme na potřebný počet řízků, které mírně naklepeme a osolíme. Červené víno smícháme s hořčicí, jalovcem, tymiánem a pepřem, přilijeme olej, dobře rozmícháme a touto směsí řízky potřeme. Takto připravené uložíme v kameninové nádobě, zalijeme zbytkem směsi a odstavíme alespoň na hodinu do chladu.
 Pak řízky obalíme v hladké mouce, v mléce s rozšlehanými vejci a ve strouhance. Zvolna smažíme v oleji po obou stranách. Pokud bylo zvíře starší, smažíme až 15 minut. Podáváme s bramborovým salátem nebo se šťouchanými brambory.

Pikantní daňčí kýta

1 očištěná a odblaněná daňčí kýta, 10 lžic octa, nejlépe estragonového, lahvička kečupu, worcesterská omáčka, plnotučná hořčice, sladká mletá paprika, 2-3 lžíce medu, kousek anglické slaniny, podle potřeby hladká mouka, olej na pečení, vývar z kostí, pepř, sůl

Z octa, kečupu a worcesterské omáčky, hořčice, sladké papriky a medu připravíme pastu, kterou potřeme osolené a opepřené daňčí. To pak zabalíme do plátků anglické slaniny a za stálého podlévání pod pokličkou v troubě pečeme a průběžně potíráme pastou, která zbyla. Měkkou kýtu vyjmeme, šťávu zaprášíme podle potřeby hladkou moukou a za stálého míchání rozředíme vývarem. Kýtu nakrájíme na potřebné porce a omáčku na ně přecedíme. Podáváme nejlépe s hráškovou rýží.

Muflon na zelenině


1 kg kýty z muflona, 0,11 octa, voda, 1 cibule, 1 hřebíček, 1 celer, 1 petržel, 1 mrkev, 5 bobkových listů, 5 zrnek pepře, 5 zrnek jalovce, tymián, 1 citron, chlebová kůrka, 100 g másla, cukr, sůl, čerstvý libeček

Dobře očištěnou a odblaněnou kýtu necháme alespoň týden v chladu odležet. Po této době ji dáme do studené vody a vaříme v mírně osolené vodě jako hovězí maso. Když se začne vařit, sebereme pěnu, přidáme několik lžic octa, velkou cibuli s napíchaným hřebíčkem, kořenovou zeleninu - od každého druhu kousek, 5 bobkových listů, špetku tymiánu, na kolečka nakrájený citron, 5 zrnek pepře a zrovna tolik jalovce. Kýtu vaříme doměkka. Uvařenou vyjmeme, osušíme a potřeme rozpuštěným sádlem, posypeme nastrouhanou chlebovou kůrkou, polijeme máslem, zaprášíme moučkovým cukrem, aby byla lesklá. Dáme na pekáč a v troubě pečeme tak dlouho, dokud se cukr nerozpustí. Naporcovanou sypeme najemno nasekaným libečkem, přeléváme vypečenou šťávou a jako přílohu podáváme vařené brambory.

Sekaná pečeně nadivoko

500 g zvěřiny (zaječí, srnčí, jelení), 500 g vepřového bůčku, 500 g uzeného bůčku, sůl, 2 velké cibule, 1 celer, 1 petržel, 1 mrkev, 10 zrnek pepře, 5 zrnek jalovce, 5 zrnek nového koření, 5 housek, sklenička mléka, podle potřeby vývar ze zvěřinových kostí, 5 stroužků česneku, 5 vajec, 1/2 citronu, muškátový oříšek, nať libečku, podle potřeby olej, strouhanka podle potřeby

Dobře očištěné a omyté maso a zvěřinu vaříme na mírném ohni v osolené vodě. Asi po 30 minutách přidáme kořenovou zeleninu, cibuli, pepř, nové koření a jalovec. Maso a zvěřinu vyndáváme postupně, a to podle druhů. Mezitím namočíme do mléka housky nakrájené na menší kousky. Uvařené maso vykostíme a umeleme společně s cibulí. Přidáme vymačkané housky; zalijeme trochou vývaru a promícháme. Pak přidáme česnek utřený se solí, vejce, nastrouhanou citrónovou kůru, okořeníme nastrouhaným muškátovým oříškem, najemno nasekanou natí libečku a znovu dobře promícháme. Pokud je těsto řídké, zahustíme je podle potřeby strouhankou. Z těsta vytvarujeme šišky. Pekáč vymažeme olejem a do něho klademe sekanou. Po dobu pečení podléváme vývarem a přeléváme vypečenou šťávou. Podáváme s bramborovou kaší a zelným salátem.

Myslivecká pečínka

Asi 1/2 kg zvěřiny z kýty protáhneme 70 g proužky slaniny a necháme 5 dní odležet v mořidle a zelenině. Pak vyjmeme, rozehřejeme 100 g másla, osmahneme nakrájenou zeleninu a zvěřinu ze všech stran opečeme. Podlijeme kořeněným mořidlem a pečeme do měkká, při pečení postupně podléváme a poléváme 6-8 dl červeného vína. Měkkou zvěřinu vyjmeme, šťávu prolisujeme sítem, přidáme lžíci rybízové zavařeniny nebo jeřabinkového želé, zalijeme 1/4 l smetany, do které jsme vmíchali 2 lžíce polohrubé mouky a necháme přejít var. Nakrájenou zeleninu vložíme do omáčky a necháme prohřát. Podáváme s jemným knedlíkem.

Kančí kýta pečená

Nejprve si připravíme marinádu: 1/4 l vody smícháme s 1/8 l octa, přidáme na kolečka nakrájenou mrkev, petržel, 1/2 celeru, 5 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, 4 jalovčinky a kousek bobkového listu, všechno několik minut povaříme, necháme vychladnout a pak nalijeme na 800 g očištěné kančí kýty. Necháme 4 dny v chladnu odležet, občas obrátíme. Potom maso vyjmeme, osušíme a zprudka opečeme na 100 g rozehřáté slaniny, na které jsme zpěnili 1 krájenou cibuli. 1 karotku, 1 petržel a kousek celeru. Opečené maso podlijeme marinádou, přidáme 6 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, bobkový list a sůl a ve vyhřáté troubě pečeme do měkká, během pečení poléváme a podléváme další marinádou a vínem. Měkké maso vyjmeme, šťávu odpaříme, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, rozmícháme se zbytkem vína (celkem 1/8 l červeného vína) a vývarem, ochutíme 2 lžícemi šípkové zavařeniny a povaříme.
Přidáme šťávu z 1/2 citronu, nakrájené maso dobře prohřejeme a podáváme s knedlíkem.

Zadělávaná plec z divočáka

Asi 1 kg kančí plece nebo žebírek nasolíme. Kameninovou nádobu vyložíme polovinou nakrájené zeleniny: 1 velká mrkev, 2 střední cibule, 1 střední petržel,1 větší celer, vložíme maso, pokryjeme druhou polovinou uvedené zeleniny, přidáme 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, 2 jalovčinky a 3 dl bílého přírodního vína a denně obracíme. Po 4-6 dnech zvěřinu vyjmeme a i se zeleninou podusíme v marinádě do měkká. Potom vyjmeme a nakrájíme, šťávu protřeme sítem a zahustíme jíškou z 60 g tuku a 50 g mouky, přidáme 2 lžíce červeného vína, lžičku šípkové zavařeniny, pálený cukr z 1 větší kostky a trochu strouhané citrónové kůry. Povaříme a maso v omáčce dobře prohřejeme. Podáváme s jemným knedlíkem a kompotem.

Srnčí kýta nebo hřbet na smetaně

1 -1,20 kg vykostěné srnčí zvěřiny na 2-4 dny naložíme: Asi 1/2 l vody okyselíme lžící octa,
přidáme 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, špetku tymiánu, bobkový list, povaříme a necháme vychladnout. Kameninovou nebo porcelánovou misku vyložíme nakrájenou kořenovou zeleninou a cibulí: 1 střední celer, 1 větší petržel, 2 střední mrkve, 2 střední cibule. Na to položíme očištěnou zvěřinu, protaženou asi 60 g slaniny a osolenou, přikryjeme nakrájenou zeleninou a cibulí a přelijeme vychladlým nálevem. Zatížíme a uložíme do chladna. Každý den obrátíme. Odleželou zvěřinu opečeme na 100 g másla, přidáme zeleninu a koření a nálev (mořidla) a dusíme do měkka. Nakonec necháme bez pokličky zčervenat. Zvěřinu vyjmeme, nakrájíme na porce a uschováme na teple. Omáčku prolisujeme sítem, v 1/2 l smetany rozkvedláme 80-100 g hladké mouky a dáme povařit. Nakonec můžeme přichutit 1 -2 lžícemi červeného přírodního vína. Nakrájenou zvěřinu vložíme do omáčky a pokud možno podáváme až další den, je chutnější.
Podáváme s jemným knedlíkem a brusinkami. Stejným způsobem upravujeme i jelena a daňka.

Srnčí na černo

900 g vykostěné srnčí zvěřiny odblaníme a nakrájíme na kousky (můžeme využít i maso ze žeber nebo krku). Do silnostěnného většího kastrolu dáme 2 lžíce cukru (krupice), 1 větší na kostičky nakrájenou mrkev, půlku středně velkého nakrájeného celeru, 1 menší krájenou kořenovou petržel, 60 g na kostičky nakrájené slaniny a 50 g másla a všechno dohněda osmahneme a podusíme. Pak přidáme 2 polévkové lžíce 8% octa, 1/81 přírodního červeného vína, 1 lžíci vody; 1 jemně pokrájenou středně velkou cibuli a plátěný uzlík s kořením: 6 zrnek pepře, 6 zrnek nového koření, na špičku nože zázvoru, 2 hřebíčky, 2 snítky tymiánu a 1 bobkový list a zvěřinu do měkká udusíme. Potom zvěřinu i koření vyjmeme, do šťávy přidáme světlou jíšku z 50 g másla a 3 lžic hladké mouky, povaříme, přidáme lžičku rybízové, bezinkové, šípkové nebo ostružinové zavařeniny, omáčku procedíme a podle chuti přidáme trochu strouhané citrónové kůry. Omáčka má mít příjemnou sladkokyselou chuť.
Podáváme s jemným knedlíkem nebo krupicovými noky a brusinkovým, klikvovým nebo jeřabinovým kompotem. Stejným způsobem upravujeme jelení nebo daňci zvěřinu.

Srnčí roláda

800 g srnčího plecka (pro 4-6 osob) naklepeme, osolíme, opepříme a na plát rozetřeme 2 dl drobně sekaných v octě nakládaných hub, dobře okapaných a promísených s polévkovou lžící sekané zelené petrželky. Plát svineme, 50 g slaniny nakrájíme na tenké plátky, svinutý plát jimi poklademe a ovážeme režnou nití. Na dvou lžících oleje nebo tuku na pečení roládu ze všech stran opečeme a dáme do dobře vyhřáté trouby dopéci. Když zvěřina změkne, přidáme 2 na kolečka pokrájené cibule, 1 krájenou mrkev, 2 bobkové listy; 4 zrnka tlučeného jalovce a dodusíme do měkká. Pak roládu vyjmeme, nakrájíme na plátky a uchováme na teple. Do zbylé šťávy vmícháme 2 dl červeného přírodního vína a lžíci Solamylu, krátce povaříme a přecedíme. Podáváme s vařenými brambory, hranolky nebo rýží.

Prokládaná srnčí pečeně

Pro 6-8 osob potřebujeme 1 -1,20 kg srnčí kýty nebo hřbetu. Zvěřinu vykostíme a nakrájíme na stejné plátky, naklepeme, osolíme; opepříme; potřeme česnekem, posypeme drobně sekanou cibuli (celkem 2 větší cibule) a na každý plátek zvěřiny položíme tenký plátek slaniny (celkem asi 100-120 g). Připravené plátky vrstvíme na sebe; na horní dáme pouze slaninu bez cibule. Navrstvené plátky dáme dusit na 100 g rozehřátého másla v dobře vyhřáté troubě, slabě podlijeme a dusíme do měkka. Hotovou pečeni krájíme napříč, takže plátky jsou „mramorované" cibulí a slaninou. Podáváme s rýží, brambory, bramborovými kroketami nebo hranolky a brusinkovým, klikvovým nebo jeřabinkovým kompotem.

Jelení plec se šunkou

800 g jelení plece vykostíme, odblaníme, osolíme a protáhneme 60 g slaniny. Na 30 g másla zpěníme 40 g cibule a opečeme nakrájenou kořenovou zeleninu - mrkev, celer, petržel (asi
120 g celkem), opečeme plecko, přidáme koření: 2 zrnka pepře,1 zrnko nového koření, bobkový list, sekaná celerová nať (lžíce čerstvé nebo lžička sušené), trochu podlijeme a za stálého polévání pečeme v troubě do měkka. Pak maso vyjmeme, šťávu necháme odpařit, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, zalijeme 1/8 l červeného vína a dobře povaříme. Potom procedíme a přidáme 50 g jemně sekané šunky opečené na 10 g másla. Podáváme s krupicovými noky nebo kroketami.

Jelení roštěnky

Asi 1-1,20 kg jelení zvěřiny z krku, kýty nebo hřbetu necháme odležet v jalovčinkách; potom otřeme a očistíme. Jelení krk nakrájíme na plátky, které kolem kosti naklepeme, osolíme, opepříme, potřeme rozetřeným česnekem a škrábanou nebo na tenko krájenou slaninou (celkem 100-120 g slaniny). Na 100 g rozehřátého sádla, másla nebo oleje podusíme kolečka z poloviny větší cibule, na ni položíme řízek, posypeme drceným kmínem a trochou sekané cibule, na něj další řízek atd.: asi 4-5 na sebe. Nahoru dáme jen plátek slaniny a dusíme ve vlastní šťávě, jen maličko podléváme, když je to nutné. Měkké roštěnky vyjmeme, šťávu zaprášíme 2 lžícemi mouky, osmahneme, povaříme a podáváme s bramborovým nebo houskovým knedlíkem, s bramborovou kaší nebo rýží a zeleninovým salátem.

Jelení řízky s nakládanými hříbky

4 větší odblaněné jelení řízky (z mladého kusu) naklepeme, po krajích nařízneme, osolíme, opepříme a posypeme rozdrcenými jalovčinkami (celkem 6 bobulek). 1 střední cibuli jemně nakrájíme a na 2 lžících oleje zpěníme, přidáme 1/2 skleničky na plátky nakrájených nakládaných hříbků, 1/8 l kyselé smetany, 1/8 l červeného přírodního vína a povaříme. Na pánvi rozehřejeme 2 lžíce oleje a řízky opečeme tak, aby uvnitř zůstaly růžové. Potom vyjmeme, krátce podusíme v připravené omáčce a podáváme s jeřabinkovým nebo brusinkovým kompotem a opékanými brambory.

Kam se podívat teď?  

Jděte na web NAŠE KUCHYNĚ.......jsou tam dobré recepty >>>> -  zde klikněte!

Veterinární vyšetření zvěřiny a některé předpisy

Ilustrační fotografie měření sil jelenů...

NĚKTERÉ DALŠÍ PŘEDPISY

Dříve se vyšetření na svalovce (trichinelózu) provádělo jednoduchou a rychlou kompresní metodou. V roce 2001 byla zavedena nová metoda, která nařizuje vyšetření zvířat vnímavých na trichinelózu trávicí metodou, která je daleko průkaznější a používá se dávno v řadě zemí, kde se trichinelóza vyskytla, což se v poslední době týká i nás.

Vyšetření na svalovce je povinné u všech kusů černé zvěře určených pro lidskou spotřebu.
Lovec odebírá pět vzorků svaloviny z těchto míst: svalovina bránice (odebírala se jako jediná již dříve), svaly žvýkací, mezižeberní, svaly předloktí a jazyka v celkové hmotnosti minimálně 20 gramů.

Vyhláška č. 201/2003 Sb. připouští opět klasickou kompresní metodu. V současné době lze tedy jednotlivé kusy černé zvěře vyšetřovat oběma metodami (trávicí i kompresní). Počet a druh vzorků zůstávají beze změn.
Zatímco dříve prováděla kompresní metodu řada veterinárních lékařů, mohou trávicí metodu provádět jen schválené a přístrojově vybavené laboratoře a vzorky musí doprovázet žádanka soukromého veterinárního lékaře nebo veterinárního lékaře Okresní veterinární správy.Trávicí metoda je pochopitelně pomalejší a trvala dříve 2-3 dny. Buďme tedy rádi, že moderní přístroje umožňují sdělit výsledek zpravidla již tentýž den, dodáme-li vzorek včas dopoledne, nebo druhý den, dodáme-li ho odpoledne. Opět je ovšem nutné se přesně informovat na podrobnosti (pracovní doba laboratoří, včetně služby mimo pracovní dny, způsob sdělení atd.), protože lze „uvolnit zvěřinu ze zvěře vnímavé k trichinelóze až po negativním výsledku vyšetření na trichinely trávicí metodou". Nesmíme tedy kus rušit (tj. stahovat a dělit) dokud nemáme výsledek vyšetření!"

Veterinární předpisy dále stanoví: „Každý, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných zvířat, jakož i výrobky z nich k výživě lidí (tedy i zvěřinu), může tak učinit až po vyšetření a posouzení, označení v souladu s výsledky provedeného vyšetření a posouzení." Uváděním do oběhu se rozumí uvádění do tržní sítě, tj. pro vnitřní trh, zahraniční obchod, poskytování stravovacích služeb, např. prodej do hotelů, restaurací, tomboly při mysliveckých zábavách, Interlovu, mimo osobní spotřebu lovců.

Zvěřina musí pocházet ze zvěře ulovené a usmrcené dovoleným způsobem (příslušná ustanovení zákona o myslivosti) a musí být vždy patřičně označena způsobem umožňujícím identifikovat každý kus a doprovázena veterinárním osvědčením.

Není-li ulovená zvěř nemocná, nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat, lze:

a) oddělit

1. hlavu, jde-li o tzv. trofejovou zvěř,

2. jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci.

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníkům lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod.

Jiná situace nastává, jestliže chceme „uvádět zvěřinu do oběhu": „Uživatel honitby připraví zvěřinu určenou pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod k veterinárnímu vyšetření a zajistí provedení potřebných pomocných úkonů. Veterinární vyšetření musí být provedeno do 18 hodin po dodání zvěřiny do místa vyšetření.
K nákupu zvěřiny ze srstnaté zvěře spárkaté v kůži a jejímu uvádění do dalšího oběhu, je třeba potvrzení Okresní veterinární správy o vytvoření vyhovujících podmínek pro uchování, stahování, dělení a opracování zvěřiny".

„Provozy, v nichž se zachází se zvěřinou, musí mít:

a) chladírnu pro příjem celých těl zvěře,

b) prostory pro jejich veterinární vyšetření a podle potřeby pro jejich kuchání, stanovní, škubání, bourání a porcování, jakož i pro balení a expedici zvěřiny,

c) chladírnu, popř. i mrazírnu pro skladování zvěřiny".

Předpis nařizuje přesné podmínky pro zacházení a přepravu zvěřiny a mj. uvádí, že ze zvěře spárkaté se zvěřina zchlazuje na teplotu nejvýše 7 °C a při přepravě nesmí teplota ve vozidlech stoupnout o více než 2 °C.
 V souvislosti s těmito okolnostmi by bylo ovšem velikou chybou, kdyby z nepochopení vznikla mezi myslivci určitá averze proti používání evidenčních plomb, které se používají v řadě zemí a bez nichž se neobejde většina licenčních lovů. Jedině tak se dá omezit nelegální obchod se zvěřinou a zavést určitý pořádek. A pořádek a kázeň byly vždycky samozřejmou součástí myslivosti.

ÚSPĚŠNÝ LOV, zvěřina a její zpracování myslivcem. Jak na to? # lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,

Zvěřinový guláš - kotlík

Důležité pro mysliveckou praxi

VYVRHOVÁNÍ

Ujasněme si nejdříve pojmy, které se občas pletou:
  vyvrhnutí je vyjmutí všech orgánů z dutiny tělní, případně z krku a svíráku. Rozrušení, rušení je stažení kůže a rozdělení zvěřiny (řeznicky bourání).

Klasický způsob začíná řezem od brady až k hrudníku. Podél spodních čelistí uvolníme krajinu hltano-hrtanovou a lízák. Vyjmeme lízák a průdušnici, od níž oddělíme jícen, který zauzlíme . Uzel nesmí sklouznout při pozdějším protahování hrudníkem. Mnozí to umějí efektním provlečením dvěma řezy v jícnu, aby se obyčejný uzel neuvolnil. Toto opatření je důležité u velké parohaté zvěře, zejména jelení, protože jícen obsahuje často regurgitovaný (vyvržený) obsah trávníku, od kterého se kazí nebo alespoň kysele načichne zvěřina krku. Silný krk také rychleji chladne. U vchodu do hrudníku všechno obřízneme a vtlačíme co nejvíce dovnitř.

U srnčího, kde je krk tenký a jícen jen zřídka obsahuje větší množství zeleně z trávníku, se toto dost často nedělá, podobně jako u muflonů, kde již většinou počítáme s preparací i s krkem. Srnčí se také většinou nosí svázané v kozelci na rameni a barva vytékající z krčního řezu nám může potřísnit oděv. Průdušnici i jícen potom odřízneme v kopuli hrudníku až při vyjímání plic. Krční řez však rozhodně provedeme ihned po vyvěšení kusu k chlazení, případně při odřezávání hlavy. Také kozelec slouží jen k nejnutnějšímu nesení a co nejrychleji ho uvolníme, zejména u kusů neúplně vychladlých.

Ještě před otevřením dutiny břišní se zejména u říjných jelenů a daňků odříznou kratiny v dostatečně širokém poli kolem střapce, kde zduřelé tkáně (spála) a potřísnění výměšky pohlavních žláz jsou zdrojem pronikavého pachu. U daňků bývají potřísněny nejen břicho a slabiny, ale i boky, a proto mnoho lovců daňků ještě před vyvrhováním pokud možno pečlivě čistí srst na těchto místech.

Jeleni u vody

U srnců se někdy vyžaduje ponechání střapce u kůže, a protože v tomto případě se nejedná o žádné výraznější pachy, můžeme na to přistoupit a vyjmeme potom jen žílu a odřízneme ráže. U samicí zvěře ponecháme zástěrku.

VLASTNÍ VYVRHOVÁNÍ

Začínáme opatrným naříznutím břišní stěny. Do řezu vsuneme dva prsty, které vedou hrot nože až k hrudní kosti tak, abychom neprořízli trávník a střeva. U nás se neprovádí otevírání hrudníku podél hrudní kosti až ke krku, praktikované místy v zahraničí. Je to docela zbytečné, nestačí nám obyčejný nůž a navíc narušujeme celistvost zvěřiny a naděláme množství nežádoucích odštěpků kostí a chrupavek. Do hrudníku se musíme dostat i bez jeho úplného otevření. Potom prodloužíme řez nazad až k pánvi, kde rozřízneme vnitřní svalovinu kýt přesně uprostřed až k zámku . Zevnitř pánve můžeme sponu kostí stydkých kontrolovat prsty. Zámek se rozřízne, a protože ani u srnčího není třeba ničit cennou ocel nože, je výhodné, máme-li kostní pilku přímo na noži. Jinak znamenitě poslouží zkrácený plátek pilky na železo, kterým se snadno rozřízne zámek i nejtěžších kusů. Vyhřezlý trávník a střeva přitom odsuneme na stranu k naší pravé ruce. Zdá se to maličkost, ale největší trávník - bachor je u přežvýkavců uložen převážně na levé straně a uvolníme si tak nejprostornější „operační pole", i u černé zvěře odsuneme podobně velkou část tlustých střev.

Zámek je nutno rozlomit s použitím určité síly, abychom se dostali do pánevní dutiny. Jsou siláci, kteří to dovedou rukama vloženýma zepředu do pánve, případně přímo do zámkového řezu (pozor na zranění odštěpky kostí). U menší zvěře to obvykle nečiní zvláštní potíže, ale nikdy si nesmíme pomáhat tlačením nebo dokonce šlapáním na vnitřní strany kýt! Hrozí roztržení nejcennějších částí zvěřiny v krajině stydké a kyčelní, kde je pak narušen proces zrání a rychle nastupuje hniloba. Dříve se k tomu používaly silné tesáky, dnes by nás čekalo spíše zranění a zničení nože.

Výtečný  zvěřinový guláš s těstovinami (nebo knedlíkem)

Náhradní a nouzový může být tento postup: pánev se nerozlamuje, ale zvenku se obřízne okolí řitního otvoru, případně svírky, štíhlým nožem se kolem dokola odpreparují orgány pánevní dutinu a všechny se vytáhnou přes pánevní dutinu ven. Pak se pokračuje ve vyvrhování.

Někdy se tento způsob používá v cizině, ale nevidím v něm žádné výhody. Spíše hrozí odtržení kýt při další manipulaci. Více jsem ocenil jelenáře, kteří nosili v batohu klínek z tvrdého dřeva nebo krátkou sekerku, které používali k páčení a rozlomení zámku. Dbáme, abychom neprotrhli plný močový měchýř a močí nepotřísnili zvěřinu. Po odsunutí orgánů z dutiny břišní obřízneme bránici kolem žeber až k páteři , jednou rukou uchopíme plíce i s průdušnicí a za současné jemné pomoci nože v hrudníkové kopuli, vytáhneme kompletní vývrh směrem nazad a ven .
Pokud jsme u menší zvěře neprovedli krční řez, odřízneme před vytahováním průdušnici a jícen v kopuli hrudníku. Potom snadno obřízneme konečník, případně pochvu a močový měchýř a všechno vytáhneme k výhozu. Pokud je někdo zvyklý odstranit nejprve pánevní orgány a pak teprve vyjmout ostatní vývrh, není to žádná chyba. Mně osobně se ale zdá, že střeva v dutině břišní překážejí při přehledné práci v pánvi. Nakonec prořízneme naplněné cévy před pánví

CHLADNUTÍ

Pověšení k vykapání a částečnému vychladnutí bychom měli věnovat alespoň několik nejnutnějších minut, protože je starou zkušeností potvrzenou i laboratorně, že stékající barva vytváří v dutině tělní jemný film, který zvěřinu nejlépe chrání a pod kterým nejlépe probíhá zrání zvěřiny . Z toho důvodu také dutinu tělní nevytíráme „dočista" (často bychom do zvěřiny vetřeli nečistotu), zato důkladně vyřežeme všechna barvou podlitá místa, zejména okolí střelných ran a pamatujeme, že podlitiny nebo obsah zažívadel mohou být energií střely vtlačeny hluboko mezi svaly a že právě tady nejdříve nastupují hnilobné procesy. Šetřit zvěřinou se tady nevyplácí. Ostatně i znečištěný výřez, samozřejmě uvařený, ocení pes. Osluněný snímek na doprovodné fotografii je jen technický ústupek fotografovi, jinak volíme samozřejmě stinné místo, pokud možno v proudícím vzduchu, l tak jsou v létě velkou svízelí mouchy.

Celer a libeček

Řezy můžeme zakrýt čistou zelení, ale jen tak, aby nebylo omezeno větrání. Do jisté míry odpuzuje mouchy např. kapradí, doma ve sklepě se používala rozemnutá nať celeru a zejména libečku, jehož pronikavá vůně nijak zvěřinu neznehodnocuje, a býval proto nepostradatelný na zahrádkách všech mysliven. Pamatujme, že jsou i živorodé mouchy, jejichž larvy se zvláště v hloubi hrudního koše mohou začít „hemžit" ve velmi krátké době. Samotné vkládání zeleně do tělní dutiny zvěře je jistý problém. Veterináři ho obvykle striktně zamítají. Řada myslivců však chápe zeleň esteticky, aby byl odlišen ušlechtilý úlovek od jatečného materiálu. Volíme-li tedy určitý kompromis, pak zeleně jen tolik, aby nebránila řádnému větrání a nebyla mokrá a znečištěná. A jen na co nejkratší dobu pro přepravu. Vložená větvička může také posloužit, vkládáme-li u menších kusů vychladlý drob do dutiny tělní, aby nepřišel do přímého styku se zvěřinou. Vím, že proti tomuto zvyku může být mnoho námitek, ale nekompromisně může protestovat jen ten, kdo nikdy nenesl srnce na vlastních zádech bezcestím a neměl pomocníka, který by drob poponášel za ním. Pro velké kusy musí obvykle přijet povoz a tak se drob stejně přepravuje zvlášť. V zahraničí je někdy používán speciální vak z jemné, ale pevné tkaniny, do kterého se dají vložit celé kusy srnčího nebo menší divočáci. Vak se dá snadno složit a vložit do batohu a je dobře omyvatelný.

ZÁKLADNÍ ANATOMIE A HYGIENA

Kompletní vývrh, včetně lízáku, zavázaného jícnu, průdušnice, plic, jater i zažívadel se dá provést u jakkoliv velké zvěře. Naopak prostorný hrudník jelena poskytuje více místa „pro rukávy", než srnčí.

Často je vžitý způsob vyvrhování nadvakrát, kdy se oddělí nejprve játra od bránice, vyjmou se orgány dutiny břišní a pak se pracuje v hrudníku. Nic proti tomu, umíme-li to dobře bez zbytečného roztrhání orgánů, které bychom museli pracně hledat v trávě a listí. Žádné opodstatnění nemá občas propagovaný „malý vývrh", při kterém se ponechají orgány v hrudníku, nanejvýš se prořízne bránice. Ani časové hledisko neomlouvá, protože věci znalý myslivec musí umět provést úplný vývrh stejně rychle.

Z vývrhu se oddělí jedlý drob a protože všechny orgány jsou spojeny blanami, dá se, při určité zkušenosti, celý drob od lízáku, přes průdušnici, plíce, srdce (které podélně rozřízneme a zbavíme sražené barvy), játra i ledviny pověsit k vykapání . Obvykle se nám to nepodaří u sleziny, která je těsně přilehlá k trávníku, a ledvin černé zvěře, které bývají obaleny bělí.

Nejedlé části - výhoz prohlédneme a posoudíme jejich normální vzhled. Speciálně nás může zajímat jediný pravý žaludek přežvýkavců - slez , kde bývají okem viditelné nebezpečné hlístice a kde i praktik pozná případné změny na sliznici.

Veterinární předpisy stanoví: „Uživatel honitby je povinen provést na místě ulovení zvěře její předběžnou prohlídku, při níž posoudí výživný stav, povrch těla, zejména na výskyt ektoparazitů, zánětlivých změn na kůži a poranění pokousáním a dále, jde-li: o srstnatou zvěř spárkatou, podkoží, tělní otvory a jejich okolí, výstelka tělních dutin, svalovina, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitřní orgány."
Myslivec tedy není ani legislativou brán jako „laik", ale jako odborník s příslušnou kvalifikací, který je schopen předběžnou prohlídku provést!

Stejné předpisy praví: „Zjistí-li se při předběžné prohlídce, že jde o zvěř nemocnou nebo podezřelou z onemocnění nákazou zvířat, nesmí být odstraněny žádné její části (tedy ani výhoz - pozn. autora) a tato zvěř musí být veterinárně vyšetřena."
„Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazená." Zmrazení totiž může zastřít některé smyslové změny.
„Není-li ulovená zvěř nemocná nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat, lze

a) oddělit hlavu, jde-li o trofejovou zvěř, jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

Ilustrační obrázek paroží jelena v krytu
na kraji lesa

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření (podtrženo autorem) pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod."

Dále se uvádí: „Srstnatá zvěř spárkatá se ihned po ulovení otevře a vyvrhne." Slůvko „ihned" je velmi ošidné a z hlediska hygienika docela pochopitelné. Jenže myslivec ví své a zná složitosti u kusů po dosledu. Připomeňme si pouze, že v jatečné praxi platí: „Všechny úkony v opracovávání poražených zvířat musí na sebe bezprostředně navazovat a plynule probíhat tak, aby od omráčení do vyjmutí vnitřností neuplynula doba delší než 45 minut."

Musí tedy i u zvěřiny platit prastarý poznatek, že každý dosledovaný kus spárkaté zvěře, zejména ráno po večerním odstřelu, je z hygienického hlediska podezřelý! V teplém počasí dochází během několika hodin k zapaření a rozvoji hnilobných procesů, znehodnocujících celý kus. Ani kusy, které jsem dostřelili ráno ještě živé, nejsou bez rizika. Složitými biochemickými procesy došlo ke změnám ve svalovině a je narušen normální proces zrání. O mnoho lepší to není ani u kusů, které se před psem ještě zvedly, byly štvány a jsou zdánlivě „jinak zdravé". Svalovou zátěží je později přeskočen proces zrání a rychle nastupuje kažení. Již při parforsních honech bylo odedávna známo, že štvaná zvěř „tuhne pod rukama".

Každý takový kus musíme přinejmenším co nejrychleji rozrušit a kuchyňsky zpracovat, přičemž kriticky hodnotíme smyslové vyšetření. Ani nakládáním, ani zmrazením mnoho nezachráníme, protože nakyslý, případně i hnilobný pach se projeví později při tepelném zpracování.

Orientačně nám někdy může posloužit tzv. zkouška varem, která bývá i součástí některých laboratorních vyšetření: vzorek velikosti asi krabičky od zápalek, čerstvě vyříznutý z hloubky zvěřiny, vložíme asi do půl litru vody, ve které před varem začínají vystupovat ode dna bublinky. Nádobu odstavíme a dobře přikryjeme. Asi po třech minutách mírně odklopíme a opatrně přičichneme k vystupující páře. Zdůrazní se tak všechny cizorodé pachy.
Povrchové olíznutí, projevující se slabou „lepkavostí" na povrchu dílů zvěřiny, se někdy těsně před tepelným opracováním dá zmírnit opláchnutím ve studeném, do růžová zředěném hypermanganu nebo alespoň v octové vodě.

Jen pro úplnost připomeňme, že zvěřina se nikdy, na rozdíl od jatečných zvířat, nesmí oplachovat vodou. Jsou silně narušeny biochemické procesy a rychle dochází k zahnívání. Jednotlivé díly se oplachují až těsně před kuchyňskou úpravou. Pokud by nás v terénu stihl silný liják, musíme kus uložit hřbetem nahoru tak, aby voda nevtekla do dutiny tělní. A jestliže se to přece jen stalo, nezbývá než urychlené zpracování v kuchyni.

Veterinární předpisy stanoví také: „Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části ulovené zvěře pernaté, se neškodně odstraní". Nespecifikuje se sice pojem „neškodně", jen některé jiné směrnice, např. o odpadech, hovoří o hlubokém zakopání nebo spálení. Problém ujedí, které se dnes praktikují mnohem méně než v dobách, kdy liščina platila mnohem více a noční čekání se neomezovalo jen na černou zvěř, je nutno řešit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o myslivecké zařízení a nikoliv o náhodnou skládku odpadu. Vyplatí se umístění konzultovat s veterinární službou, abychom se nedostali do konfliktu s hygienickými předpisy. A protože myslivec je schopen provést předběžnou prohlídku, nebude na újedě používat materiál, který by mohl být zdrojem nákaz (např. boubele tasemnic na vnitřnostech).

Uskladnění zvěřiny pro úplné vychladnutí a dozrání se provádí zásadně ve visu v prostorách chladných, suchých a větraných. Po uvážlivém zhodnocení okolností (roční doba, věk, poškození zvěřiny vstřelem a výstřelem atd.) se v myslivecké praxi nechává zvěřina spárkaté zvěře v kůži zpravidla 1-3 dny. Zvěřina musí zůstat chladná, nelepkavá, s nezměněnou barvou a bez nakyslého pachu.

ODDĚLENÍ HLAVY

Zvěřinové biftečky

U trofejové zvěře se oddělení hlavy provádí zásadně v hlavovém kloubu (kromě preparací s krkem), před prvním obratlem - nosičem. Řezy vedeme od úhlu spodní čelisti směrem ke kořeni slechů . Po přeříznutí postranních krčních svalů hlavu nenásilně zvrátíme nazad a hrotem nože najdeme důlek mezi lebkou a nosičem, který je odspodu snadno přístupný . Obloučkovitými řezy hrotem nože (nosič má vpředu kloubní plošky vyklenuté) přeřezáváme krátké vazy a kloub se otevře. Zbývá dokončit jen řez kůže v týlu. Práce jde provést přiměřeným nožem i u největších kusů, včetně černé, bez násilného a nevábného kroucení nebo odsekávání.

ČERNÁ ZVĚŘ - SPECIFIKA

Černá zvěř je pro ošetření zvěřiny nejnáročnější. Specifické vlastnosti škáry, mohutné osvalení plece a krku, často silná vrstva podkožní i vnitřní běli nebo kyrys kňourů značně znesnadňují chladnutí. Není divu, že mnoho lovců v teplejším období na větší kusy raději nestřílí. Komplikovaný bývá i dosled za tmy a neocenitelní jsou psi, kteří jsou schopni ho provést s nasazením vlastní kůže i v houštině.

Základní postup vyvrhování je stejný jako u ostatní spárkaté zvěře, jsou zde jen některé doplňky. U černé zvěře se dělají tzv. podplecové řezy, usnadňující chladnutí plecí a hrudníku. Dříve se dělaly velmi hluboké, až jakési odplecení, přičemž se plece doširoka roztáhly, aby kus držel ve hřbetní poloze. Protože při další manipulaci s kusem se plece často na nežádoucích místech natrhly, dělají se dnes řezy přiměřeně menší, ale dostatečně hluboké a vedené do podplecí těsně při stěně hrudní tak, aby byla co nejméně rozřezána svalovina vnitřní strany plece. V poslední době se vžilo provádění těchto řezů i u zvěře jelení a daňci, v teplém období i u srnčí. U menších kusů děláme tyto řezy kratší, asi 4 cm, protože riziko odtržení je větší než u černé a svalstvo plecí rychleji chladne.

Protože černou zvěř můžeme před odvozem jen málokdy vyvěsit, je nutné ji vždy uložit tak, aby bylo zajištěno řádné větrání. V zimě bývá myslivec v pohodě, ale i tak se vyplatí podložit kus větvemi nebo kusy slabší kulatiny, aby zvěřina chladla i odspodu, protože i na mokrém sněhu se může hřbetní část podpařit velmi rychle.

U černé zvěře se obvykle krční řez k vyjmutí lízáku, průdušnice a jícnu na místě neprovádí. V krátkém jícnu nebývá regurgitovaný obsah zažívadel. Odebírá se zpravidla jen vzorek na trichinelózu ze svalových pilířů bránice (řeznicky tzv. „veverka"). Pokud tak neučiníme hned, ponecháme při vyvrhování dostatečně velký vzorek bránice u zvěřiny, abychom ho později pracně nehledali ve vývrhu. Vzorek pak odebereme neprodleně po odevzdání kusu .

Chladnutí černé zvěře věnujeme zvláštní pozornost, vyvěšujeme ji volně za předek, do řezů vložíme rozpěrky. U velmi silných kusů je vhodné po odkapání barvy kus otočit a pověsit za zadní běhy. Jinak totiž teplejší vzduch stoupá vzhůru až do kopule hrudníku a chladnutí zpomaluje. Vyloupneme také větší pláty běli z dutiny břišní. Zvěřina černé zvěře se zpravidla nenechává dlouho zrát v kůži a zejména za teplejšího počasí se ruší co nejdříve, jakmile máme negativní vyšetření na trichiny.

Podle nákazové situace může veterinární služba určit odběr vzorků pro kontrolu moru prasat, zpravidla u určitého procenta divočáků. V tomto případě soukromý veterinární lékař po oznámení rozhodne, zda podle svého plánu přijede a pak si vzorky odebírá sám. Je dobře vědět, které vzorky to zpravidla jsou, abychom s tím počítali již při vyvrhování: zkumavka s barvou, příklopka hrtanová s přilehlými mízními uzlinami, ledvina, slezina, mízní uzliny střevní. Provedení kompletního vývrhu není u divočáků o nic obtížnější, než u jiné spárkaté zvěře :
1) příklopka hrtanová (je důležitá při diagnostice moru prasat, po stranách leží významné mízní uzliny). 2) srdce (ihned po vývrhu ho podélně rozřízneme). 3) plíce, 4) játra, 5) žlučový měchýř (u parohaté zvěře chybí) - ihned při vyvrhování ho vyřízneme, 6) slezina (její zvětšení je signálem řady nákaz), 7) žaludek (při anatomickém popisu zdá se mi těžko přijatelný myslivecký název „bachor", což je u přežvýkavců největší předžaludek), 8) ledvina, 9) střeva (v blánách okruží jsou uloženy uzliny střevní).

Jedlé části - drob orientačně prohlédneme, zejména rozřízneme průdušky, na jejichž koncích bývají shluky bělavých plícnivek (Metastrongylus sp.). . Jejich líhňová ložiska bývají na okrajích zadních laloků jako bělavé, na pohmat tužší uzlíky. Zřídka se najde divočák, který by nějaké neměl a pokud jich není mnoho, odřežeme je, plíce důkladně propláchneme a můžeme kuchyňsky využít.

Stahování černé zvěře se provádí, podobně jako u ostatních druhů spárkaté zvěře, obvykle ve hřbetní poloze. Pokud je někdo zvyklý stahovat ve visu (zejména u srnčího), není to na závadu. Nůž musí být ostrý se zaobleným ostřím, protože škáru postupně odřezáváme od podkoží. Pokud se počítá s vyčiněním škáry, nesmí se podříznout kořínky osin, které prorůstají. Rozumně provedené podplecové řezy škáru neznehodnocují - spojí se s řezy na vnitřní straně běhů. Pečlivě stáhneme i celou hlavu s běhy až ke spárkům. Škára se hned po stažení důkladně na rubu prosolí a bez prodlení dodá odborníkovi.

Dělení - porcování je v principu podobné u veškeré spárkaté zvěře a může mít drobné místní odchylky. Základní díly jsou: hlava, krk, žebra se svalovinou břicha - tady dbáme, aby žebra byla odseknuta dostatečně daleko od páteře a nebyly narušeny svaly hřbetu, kýty - vykloubí se v kyčelním kloubu a odříznou od pánve (u srnčího místy přesekávají kyčelní kost před kloubem tak, že část pánve zůstane u kýty, z obchodního hlediska to správné není, protože u nejdražší svaloviny kýty zůstává příliš mnoho přívažku kostí), přední a zadní hřbet - oddělí se před posledním žebrem tak, aby zůstaly vcelku podlouhlé svaly tzv. „pravé svíčkové".
U větších kusů černé zvěře se místy vžilo, podle vzoru domácích zabíjaček, podélné rozpůlení hřbetu středem páteře. Pokud to provádí odborník řeznickou sekerou, může být výsledek uspokojivý, ale u zvěřiny to obvykle není, protože běžně dochází k přílišnému roztříštění obratlů s množstvím kostních odštěpků a k obnažení míšního kanálu, odkud začínají rozkladné procesy. Přední část hřbetu se může podle potřeby rozsekávat příčně na příslušný počet dílů. Zadní hřbet by měl zůstat vcelku, nanejvýš se příčně půlí tak, aby u obou dílů zůstala stejná část svalů „svíčkové".
Pánev je u černé zvěře silně osvalena a zpravidla tvoří samostatný díl. Bývá zvykem, že jednotlivé díly se pro přehlednost kladou na čistý rub stažené škáry.


#Jak na to?, lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy, 

Wildlife Photographer. Příroda a fotografie. Obrázek z Jižní Afriky. South Africa.

South Africa sloni u vody