Život v přírodě Romping Piglets. #Černá zvěř - bachyně, Myslivecká videa, Sele prasete divokého, Zákony a předpisy o myslivosti

Sele prasete divokého

Romping Piglets. All young animals love to play with each other and it is great fun to film and watch these little piglets romping with each other.
Vidíme to, co jsme dříve ani neuviděli, nebylo snadné se dostat tak blízko. Videokamera to dokáže... co je malé to je milé a selátka prasete divokého jsou na videu tak roztomilá...
Zákon 449/2001 Sb.    o myslivosti
§ 45
(1) Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Zakazuje se
a) chytat zvěř do ok, na lep, do želez, do jestřábích košů, tluček a nášlapných pastí a pomocí háčků, chytat ondatry do vrší,
b) lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem,
c) lovit zvěř do sítí, pokud nejde o její odchyt za účelem zazvěřování nebo u zvěře pernaté o ornitologický výzkum,
d) lovit zvěř pernatou na výrovkách, lovit zvěř s pomocí živých živočichů jako návnad,
e) nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm,
f) lovit sluku vyháněním pomocí psa a plašením s honci,
g) lovit zvěř s pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit, zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu, reprodukční soustavy s hlasy zvěře, výbušnin,
h) lovit zvěř s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi, nad zemí nebo po vodě, pokud nejde o loď plovoucí rychlostí menší než 5 km/hod.,
i) střílet zvěř jinou zbraní než loveckou (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům),
j) střílet zvěř zakázanými zbraněmi, jejich doplňky a střelivem,24)
k) střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve 100 m nižší než 1000 J (joulů) a ostatní zvěř spárkatou nižší než 1500 J; to neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou,
l) střílet zvěř z poloautomatických nebo automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje,
m) lovit zvěř kromě prasat divokých a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; lovit prase divoké a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky,
n) lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisk,
o) dávat do krmiva lákací a narkotizační prostředky, pokud to není prováděno za účelem odchytu,
p) střílet zvěř na hnízdech a vystřelovat hnízda,
r) lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků,
s) lovit zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, lovit bažanty ve vzdálenosti do 200 m od sousední bažantnice a v těchto vzdálenostech přikrmovat zvěř, umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení,
t) střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí,
u) lovit na společném lovu zvěř spárkatou kromě laní a kolouchů jelena evropského a jelena siky, muflonek a muflončat, selete a lončáka prasete divokého; tento zákaz se netýká lovu v oborách,
v) střílet zajíce polního, bažanta obecného, orebici horskou, perličku obecnou, kachnu divokou, poláka velkého, poláka chocholačku, lysku černou, husu velkou, husu běločelou a husu polní jinak než loveckou zbraní brokovou na společných lovech za účasti minimálně 3 střelců a stanoveného počtu loveckých psů,
w) používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva.

(2) V rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře může být uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v odstavci 1 písm. g), jde-li o lov v noci, a dále v odstavci 1 písm. m), t) a u).
(3) Zákazy nebo omezení lovu stanovené zvláštními právními předpisy zůstávají nedotčeny. 25)
24) § 22 a násl. zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění pozdějších předpisů.
25) Například § 21, 30, § 34 odst. 2 a § 60 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
§ 14 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Na velké jeleny do Colorada v Americe

Hunting

Jelenec viržinský

Parádní jeleni jsou na lovecké soukromé farmě v Coloradu USA. Kdo máte nějakou tu korunu, směňte a zaplaťte si odstřel pořádného jelena - v Americe. Krajina je tam drsná, ale překrásná.  Je to pouze 40 mil od Montrose, která má regionální letiště, a jen 25 mil od Gunnison, Co Gunnison má také letiště s pravidelnými lety z Denver. Takže pokud chcete přiletět, můžete se zařadit k vyzvednutí. Pokud byste raději řídit, jsme hned na US Highway 50. O ceně se nic bližšího nepraví, ale asi to domluvíte telefonicky nebo online na adrese webu v Coloradu.

Lovecká strategie orla při lovu v horách Golden Eagle displays remarkable hunting strategy

Kamzík

Golden Eagle displays remarkable hunting strategy. Lovecká strategie orla při lovu v horách. 

Orel skalní (Aquila chrysaetos) je jedním z největších terestricky žijících orlů na severní polokouli a hned po orlovi mořském největší dravec žijící v České republice. Má velký areál rozšíření - obývá Severní Ameriku, Evropu, Asii a severní Afriku. Orel skalní je robustní pták s dlouhým ocasem, velkými a silnými spáry, silným zobákem a širokými křídly, které mají mezi letkami mezery pro dosažení vyššího vztlaku při vznášení. Zbarvení a velikost se viditelně liší podle několika poddruhů (viz níže). Podobně jako u mnoha jiných dravců jsou i u orla skalního samice výrazně větší než samci. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a zátylku, díky kterému získal i svůj 
anglický název zlatý orel (Golden Eagle). Hřbet bývá také obvykle světlejší než břišní část těla. Pohlaví se vzájemně od sebe zbarvením neliší. Mladí ptáci mají světlá pera na křídlech a při kořeni ocasu, které jim mizí až v pátém roce života.  

Při hledání potravy se orel skalní vznáší ve velké výšce a bedlivě prohlíží terén pod sebou. Má velice dobrý zrak a svou kořist může spatřit i na velkou vzdálenost. Když se tak stane, začne se pomalu snášet dolů a svou nic netušící oběť uchopí do silných spárů a většinou vynese na vyvýšené místo. Silným zobákem ji poté rozporcuje a natrhá na menší kousky, které konzumuje. Velice často loví v párech, přičemž využívá vzájemné spolupráce. Jeho potravou se nejčastěji stávají svišti, zajíci, myši, lasice, lišky, mladí jeleni, občas i malí až středně velcí ptáci. Během zimního období, kdy je nedostatek potravy, se často přiživuje i mršinami.  
Dorůstá velikosti přes 1 metr, rozpětí křídel je více než dvojnásobné. Váží kolem 6 kilogramů. Dospělý jedinec má hnědé zbarvení s třemi šedými pruhy na ocase, dole mírně zaobleným. Mláďata mají ocas zbarvený doběla, s černým pásem a bílou skvrnou na spodní části křídel. Nohy jsou opeřené až po prsty, zobák má dlouhý hákovitý tvar. Charakteristické jsou ostré drápy a tuhá křídla.
Hnízda jsou stavěna na nepřístupných místech v puklinách a výklencích vysokých skalních stěn, méně často v korunách stromů. Orel je používá několik desítek let, každoroční drobné stavební úpravy z nich poté dělají obrovská monstra o výšce i průměru přes 2 metry. Hnízdění probíhá od března do dubna, na dvou šedohnědě skvrnitých vejcích pak samice sedí 40 – 45 dní. Občas je střídána samcem, který pro ni loví. Zpravidla odchovávají jen jedno mládě, protože druhé je starším odstrkováno a někdy i usmrceno. Po 75 – 80 dnech pobytu na hnízdě se ještě další 3 – 4 měsíce drží u rodičů. Ve volné přírodě se orel skalní dožívá 19 let, v zajetí až 50 let.
Hlavní potravou jsou středně velcí savci a ptáci. Orel skalní nepohrdne ani mršinami sysla, lišky, zajíce či sviště. Občas napadne velká zvířata jako jsou malé srnky a jehňata. Svou kořist loví střemhlavým pádem, na rovině své oběti pronásleduje. Orel sklaní loví sám, někdy s partnerem. V oblastech Střední Asie je speciálně cvičen na lov lišek a vlků.
Výskyt : Až na severské stěhovavé populace je orel skalní stálým ptákem. Obývá vysoko položené neobydlené oblasti Eurasie, severní Afriky a Severní Ameriky.
A Golden Eagle displays remarkable hunting strategy, preying on goats much larger than itself by throwing them off the cliff face.
golden-eagle-drags-goats-off-cliff  

LOVECKÉ PŘÍBĚHY. Na pytlácké stezce - to je vysoká myslivecká škola! Názorné video černé zvěře. Setkání v přírodě.

Jelení souboj

Všechno jak má být v přírodě.

Tlupa (rudl) černé zvěře je kompletní sestava na lesní cestě. Lesní cesty jsou činností černé často po celé délce přeryté. Video se povedlo. Skotačící selata tančí dokonce do rytmu hudby. Všechno co vidíte je názorné. Nesetkáte se pokaždé tak blízko ve vaší honitbě.
Dobře si je prohlédněte a přehrajte opakovaně. Bachyně to je kus vážící jistě přes metrák a dosud selata kojí, poznali jste ji přece?
 Ostatní jsou zvědaví lončáci z tlupy matky.
Všimněte si, kdy natáhli člověka, kameru a jejich reakce.
Potkat se s bachyní v této kondici s mladými selaty neriskujte. Dokáže pořádně prohnat, jak sele kvíkne. A běží rychle, pokud nemá prostor k ochraně selat.
A ten zvuk, kterým hovoří s rodinou je docela drsný, hluboké mručení hrdelní zvuk, udělá vám kopřivku na zadku.

Už jste to zažili?

Je to jen pro zkušené, a poznání na loveckých stezkách přichází zkušenostmi až po dlouhých letech myslivosti. Něco přikrášlené mysliveckou latinou prozradí na sebe v hospodě starší myslivci až po 10 pivech...
Někdo se myslivcem nestane do konce života, loví z posedu a střílí jako voják (lovec) na dálku.
Žádné umění, žádná myslivost.
Největší zážitky jsou ze setkání na loveckých stezkách v tmavé noci a podmračené obloze při dobrém větru. Co potom potkáte, nezapomenete nikdy. Takové zahučení jelena 2 kroky od vás to už je vysoká myslivecká.
K srnci taky dojdete s dobrým větrem, pokud se vítr neotočí.

Největší nebezpečí na loveckých stezkách existuje a v myslivosti je to především člověk blbec, sebevědomý tupec s vypitým mozkem.

Může po vás střelit!

Mějte proto přehled o ostatních lovcích a podivném chování lovců kamarádů...pytlačících lovců (ne myslivců) je dost, nevěřme slovům o kráse myslivosti doslova, víme všichni co povahové defekty a hlad po mase a ráně na zvěř dokáže z lidí udělat.
Zvíře po zkušenosti spolehlivě  poznáte, i jeho úmysly (jeho chování přečtete), člověka obtížně přečte i psychiatr! Nosí masku, maskuje se. A nejsou to mimikry. Dost vypráví příběhy nazvané

Na pytlácké stezce...

A někde u nahnutého posedu stojí křížek viz fotografie v úvodu. V lese vás nikdo nemusí najít...zakopáni nebo jen zahrabáni skončili už leckteré příběhy lidí.

John Denver - Tak Me Home, Country Roads

Kamzík v horách

John Denver died 1997 in an airplane accident. So this is one of his songs.

LYRICS:

Almost heaven West Virginia
Blue Ridge Mountains Shenandoah river
Life is old there older than the trees
Younger than the mountains blowin' like a breeze

Country roads take me home
To the place I belove
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

All my memories gather round her
Miner's lady stranger to blue water
Dark and dusty painted on the sky
Misty taste of moonshine teardrops in my eyes

Country roads take me home
To the place I belong
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

I hear a voice in the morning hour as she calls me
The radio reminds me of my home far away
Drivin' down the road I get a feelin'
That I should have home yesterday yesterday

 Country roads take me home
To the place I belong
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

Country roads take me home
To the place I belove
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

West Virginia mountain momma
Take me home country roads

West Virginia mountain momma
Take me home country roads

Take me home country roads
Take me home country roads

Doporučuji se naučit s translatorem pracovat, je stále lepší a lepší. Kdo neumíte anglicky použijte překladač k překladu skvělého textu písně. Více o překladači a jak jej použít (instalovat) je v článcích webu BrowserWebSite zde.



Zdroj: youtube.com, translator google

Medvěd hnědý v přírodě

Medvědice s mláďaty

Medvěd hnědý

je šelma se silnými končetinami s velkými, až 15 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Zbarvení srsti se značně liší podle několika poddruhů (viz níže), ale všeobecně se pohybuje od žlutavě plavé až po tmavě černou. Mnozí jedinci mají navíc bílý nebo stříbřitý odstín srsti, což má za následek prošedivělý vzhled. Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle množství dostupné potravy. Nejmenším poddruhem je přitom medvěd syrský a největším medvěd kodiak.

V současné době se počet volně žijících medvědů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců a dle Červeného seznamu IUCN jde o málo dotčený druh. Největší populace žijí v Rusku (120 000 jedinců), Spojených státech (32 500 jedinců) a Kanadě (21 750 jedinců). V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Chybí na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Karpatské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců.

Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe. V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený.
Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Alberty. Izolované populace žijí v severozápadním Washingtonu, severním Idahu, západní Montaně a severozápadním Wyomingu.

Populace medvědů hnědých v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem je velice nízká a čítá odhadem čtrnáct až osmnáct jedinců, z toho navíc nedostatek samic schopných rozmnožování.
Postupně bývá díky globálnímu oteplování, které mu dovoluje dostávat se dále na sever, stále hojnější i v arktických oblastech.

V Severní Americe medvědi preferují otevřené krajiny, zatímco v Eurasii se zdržují spíše skryti v horách nebo ve vlhkých lesních komplexech a odlehlých krajích. V současné době pro ně představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biotopu a lov.

Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud žije v blízkosti lidí, přešel k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žije samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do nepravého zimního spánku, před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě (např. ve skalních dutinách nebo ve vlastnoručně vyhrabané jámě) a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou.

I přes svůj mohutný vzhled je medvěd hnědý výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km/h

Medvědi hnědí jsou rozšířeni s výjimkou některých ostrovů po celé severní polokouli. Žijí v Evropě, severozápadní Africe, v Asii severně od Himalájí a na ostrově Hokkaidó, v severní Americe až po Mexiko. Obývají převážně lesy, ale vyskytují se i v tundře, v horách a na pobřeží. Živí se převážně rostlinami, ovocem a lesními plody.
 Jsou skuteční všežravci a snědí všechno, co najdou — kořínky, malé savce, ryby i mravence. Maso tvoří jen čtvrtinu jejich jídelníčku a i když je to většinou hmyz, jsou schopni skolit i jelena, bizona nebo soba - podle toho, co se v jejich okolí vyskytuje.

Dospělý jelen či los se medvěda příliš bát nemusí, ale jejich novorozená mláďata se medvědí kořistí stávají poměrně často.
Pro severoamerické a kamčatské medvědy nastává čas hodů v době tahu lososů. Medvědi se stěhují k řekám, kde nejvýhodnější místa obsadí nejsilnější jedinci. Pokud je lov úspěšný, lovec pro sebe vybírá jen nejtučnější kousky, kůži, mozek a jikry, a maso nechává. To zužitkují mladí slabší medvědi, kteří pro svůj růst potřebují právě dostatek svaloviny.
Tam, kde nejsou podmínky pro rybolov, jsou medvědi závislí na úrodě lesních plodin a ořechů. V období léta a podzimu musí medvědi zkonzumovat až 13 kilo potravy denně, aby přibrali každý den dva kilogramy. Přitom brusinky, maliny a podobné plody nejsou nijak kaloricky výrazná strava, takže medvěd musí každý den zkonzumovat například 200 tisíc kusů těchto bobulek.

Pytláci i myslivci. Komentář k situaci v Česku. Příroda a myslivost, Rys ostrovid, Pytláci, #Lovecké stezky, Lov a myslivost.

Rys ostrovid v zimě

Takoví my mladí nebudeme, myslivost změníme a nebudeme se učit být masojídky a pytlačit pro sebeLáska k přírodě je silnější než hlad nebo touha po kusu flákoty na šípkové omáčce. Ale zřeknout se zvěřiny nemusíme. 
Při dobrém hospodaření a potlačení roztažených pytláků s ostrou municí a ránou kde to jen jde ( i nejde). Ti střílí v lese pro zábavu i pro kus zvěřiny. Dokonce těm starším už nedávají podíl ti mladší (je to časté) Hospodáři se stávají jedinci, co byli vidět jen s barvou na rukách i několikrát týdně. Mrazáky plnit, to je jejich víra v přírodu a uctívají tak krásu zvěře na talíři.

Vidíme na videích i dnes, různé ty nemyslivecké (pytlácké sklony, zásahy zvěře) Také už pozoruje u mladých určitý odklon od tohoto jednání většinou hrubých (opileckých) Je zeďáků a lesních traktoristů. Kouzlo přírody, láska ke zvěři, svobodě po 20 letech demokracie přece jen se uchytila mezi elitními mladými myslivci. Jde to ovšem pomalu, dědkové myslivci s velkými břichy kazí co mohou a zesměšní kdekoho. Závist jim ovšem žere pomalu ale jistě nejen ty břicha, ale i mozky.
Nenechte se mladí odpálit! 
Pytláky v mysliveckých převlecích. Příroda i myslivost je krásné hobby i bez chlastu. Zábava je možná i na střelnici, i ulovit přesně, myslivecky zvěř je umění a radost z úspěchu. Ne! broky na selata s bachyní, ne! Zahnuté zobáky a broky (orel patří do přírody) Rys je malá šelma a patří do přirozeného výběru (posbírá to co postřelí pytláci, kteří se dosledem neobtěžují, nemocnou zvěř) Udržují tu rovnováhu co do přírody patří.
Závist je charakterový defekt člověka psychopata jako pytláka zvěře. 
Přidám sem článek redaktorů české televize, který dost přesně popisuje současný stav české myslivosti.
Lesu, myslivosti i moudrému s láskou k přírodě a mysliveckým zvykům zdar! 
Moderátor: Že se někteří myslivci v lese chovají jako pytláci, to už jsme v našem pořadu viděli. Taky jsme už ukázali, že myslivec sice míří na prase, ale skolí psa, a i pak trvá na tom, že mířil na prase. Teď se ukazuje, že v naší přírodě ubývá rysů. Ubývat by jich ale nemělo. Rys nemá v lese přírodního nepřítele. Vysvětlení přinesl průzkum vědců Akademie věd. Chráněnou šelmu loví samotní myslivci. Vidí v ní totiž konkurenta. A co na to mluvčí mysliveckého svazu? Drží se osvědčeného pravidla "co oko nevidí, srdce nebolí".
Natáčel David Macháček.
Miroslav Kutal, vedoucí rysích hlídek v Beskydech: Pokud chceme, aby pytláci nepáchali tu svou trestnou činnost, tak musíme je donutit, aby cítili nějakej respekt a možnost vlastně odhalení toho jejich trestného činu. Takže proto vlastně probíhají vlčí a rysí hlídky.
 Neuvedena: Šla jsem normálně po té cestě a pak jsem zahla tady a už tady u toho potůčku jsem našla stopy dvou rysů, kteří takhle scházeli z toho vrchu přímo jako korytem toho potoka. Miroslav Kutal, vedoucí rysích hlídek v Beskydech: Největší aktivita těch nočních hlídek, které probíhají, tak je v době úplňku, kdy je vlastně nejlepší viditelnost a za jasného počasí mají i pytláci nejlepší možnosti právě střelby na tyto zvláště chráněné zvířata.
Autor Je to už více než čtvrt století, kdy ochránci přírody začali do české přírody vysazovat dříve vystřílené rysy. Šelmy se usadily především v Beskydech a na Šumavě. Dařilo se jim a podle výpočtu odborníků z Akademie věd jich mělo přibývat, jenže místo toho se rysi začali z přírody ztrácet.

Miroslav Kutal, vedoucí rysích hlídek v Beskydech: Pokud tady máme dlouhodobě v Beskydech takovou mikropopulaci kolem patnácti dvaceti zvířat, tak je přirozené, aby se ti rysové rozmnožovali, ti noví jedinci se šířili do dalších oblastí, i mimo tu jádrovou oblast, což se za posledních deset patnáct let neděje.
Luděk Bufka, zoolog Národního parku Šumava: V polovině devadesátých let se rozběhl výzkum, jehož součástí byla i radiotelemetrie, takový komplexní výzkum rysů na Šumavě, a v rámci toho byl označen i tenhlecten jedinec. To byl dospělý kocour, který... dva roky jsme ho sledovali, je z toho řada zajímavých výsledků, zvíře bylo naprosto v pořádku, v kondici a bohužel po dvou letech bylo ilegálně zastřeleno a zůstal tedy tady jako exponát v informačním středisku.
Miroslav Kutal, vedoucí rysích hlídek v Beskydech: Odhady toho, kolik by těch rysů v Beskydech mohlo být, vychází z toho, jak rychle se ti rysové jsou schopni rozmnožovat. A z takových vlastně propočtů vyplývá, že za posledních dvacet let muselo být v rámci celé republiky upytlačeno minimálně 500 rysů.
Luděk Bufka, zoolog Národního parku Šumava: Já se mohu jenom domnívat, že za vlastně střílením rysů ve volné přírodě stojí odvěká nevraživost ze strany myslivců, lovců k predátorům obecně, to znamená i k velkým šelmám.

Autor Mohou to být opravdu myslivci, kdo by střílel zákonem chráněná zvířata? Takové podezření se rozhodli prověřit dva pracovníci Akademie věd - Petr Koubek a Jaroslav Červený. Petr Koubek, Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR: Někdy počátkem tohoto tisíciletí jsme myslivcům z jihozápadních Čech poslali jednoduchý dotazník, na jehož základě jsme chtěli zjistit, jaký panuje mezi těmi zájmovými skupinami vztah k velkým šelmám. Jaroslav Červený, Lesnická fakulta České zemědělské univerzity: Těch otázek zase bylo... byla celá škála, počínaje od toho, od tolerance k rysům, jestli teda rys má místo v naší přírodě nebo nemá, jestli teda ti dotazovaní vědí o tom, že se rys střílí nebo nestřílí.
 Petr Koubek, Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR: Určité procento, ne malé, pohybující se kolem 20 %, vědělo o konkrétních případech, kdy byl rys uloven, a na takovou tu nejpodstatnější otázku, když jsme se zeptali myslivců, jestli ti účastníci té ankety konkrétně některý zastřelil jednoho, dva nebo více rysů, odpovědělo kolem pěti procent v souhrnu, že sami byli aktéry toho pytláckého činu, že sami rysy ulovili.

Autor Jaroslav Červený i Petr Koubek jsou nejen zoologové z Akademie věd, ale zároveň i myslivci, a tak jejich kritická studie zafungovala v Českomoravské myslivecké jednotě jako výstřel do vlastních řad.
Autor Po zveřejnění té zprávy - reagovala na to nějak Českomoravská myslivecká jednota, když ta zpráva odhalila, že sami myslivci, ne všichni, ale že někteří myslivci střílí rysa? Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Prosím vás, znova bych opakoval - žádný myslivec nestřílí rysa, protože pokud střelí myslivec rysa, není myslivec, ale je to pytlák.
Autor A jak máme říkat člověku, který je členem Českomoravské myslivecké jednoty a rysa by zastřelil?
 Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Pane redaktore, vy jste zjistili nějakého člena Českomoravské myslivecké jednoty, který zastřelil rysa? Autor Já se vás ptám, jak by se takovému člověku mělo říkat.
Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Neznám člena Českomoravské myslivecké jednoty, který by ulovil rysa. Petr Koubek, Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR: Mezi těmi myslivci jsme prostřednictvím svých přátel provedli takovou sondáž a podařilo se nám během velmi krátké doby soustředit téměř 80 lebek rysů, z nichž některý pocházely samozřejmě z různých sbírek muzejních a tak dál, ale z nichž více než 50 bylo prokazatelně rysů, který byli ulovený.
 Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Studie pana docenta Koubka a pana docenta Červeného určitým způsobem mapovala určitá data. Ty data jsou v podstatě založena na něčem, co nikdo nikdy neviděl, to viděli pouze oni, a ty lidi, nebo kdo jim to údajně přinesli, tak je taktéž nikdy nikdo neviděl.
Petr Koubek, Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR: Většinou jsme ty lebky dostali s údaji, kdy se to stalo, jaký to bylo zvíře, jestli to byl samec nebo samice. Velmi často jsme měli i různé poznámky o tom, že to bylo na čekané u nějakého vnadiště na divočáky. Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Je to pouze nějaká zpráva, která vychází z dat, které nikdo nikdy neviděl. Autor Před několika týdny se myslivci sešli na mezinárodním veletrhu v Brně. Ptali jsme se na jednoduchou věc - patří rys ostrovid do české přírody? Návštěvník mysliveckého veletrhu: No, já si myslím, že do tý přírody moc nepatří. Návštěvník mysliveckého veletrhu: Rys je škodná, protože určitě tam nepatří, jo, protože už je jich moc. Autor A setkal jste se vy někdy s případem, že by někdo zastřelil rysa?
Návštěvník mysliveckého veletrhu: Ne, a i kdybych se to, tak bych vám to stejně neřek. Autor Na to, že myslivci střílejí přísně chráněné rysy ostrovidy, neupozornili pouze odborníci z Akademie věd, ale před třemi lety také autor večerníčků Václav Chaloupek. Redaktorka (Události, 18. března 2007): Dvanáctý díl Večerníčku o loveckém psovi Madle a malém rysovi jménem Ťap myslivce rozlítil. Nejvíc tahle pasáž. Ukázka z Večerníčku (Události, 18. března 2007): Lovec s puškou nebyl určitě hodný člověk, ani dobrý myslivec, nebyl ani chytrý a měl jedinou zálibu - střelbu. Redaktorka (Události, 18. března 2007): Myslivcům se nelíbil hlavně muž v hubertusu, který pálí po mláďatech. Podle nich může tato postava u dětí vyvolat dojem, že jsou myslivci špatní lidé. Václav Chaloupek, myslivec, dokumentarista (Otázky Václava Moravce, 18. 3. 2007): Jsem přesvědčenej, že, bohužel, že tohleto je reálná situace, že to není úplně fikce, že k takovéhle situaci dochází každoročně několikrát.
Autor Myslivci si před třemi lety stěžovali, že televizní Večerníček špiní jejich pověst. Jaký je tedy jejich skutečný postoj k rysům? Chtějí je v naší přírodě? Návštěvník mysliveckého veletrhu: Já si myslím, že to tady nemá co dělat. Autor Nemá? Návštěvník mysliveckého veletrhu: Ne. Návštěvník mysliveckého veletrhu: Rys je velmi závažnou škodnou. Petr Koubek, Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR: My za celou dobu nemáme zaregistrovaný jediný případ, že by myslivecké sdružení požádalo o snížení plánu lovu srnců proto, že jim je sežral rys. To se nikdy nestalo, takže výmluva na to, že žerou jejich srnce, je lichá.
Jaroslav Červený, Lesnická fakulta České zemědělské univerzity: To už je tady u nás ve střední Evropě zakořeněný, že dravci a šelmy konkurují myslivci, a tím pádem že člověk-myslivec je musí pronásledovat. No, a v podstatě postupem let sice částečně odeznívá, ale určitě to ještě neodeznělo zcela.
Miroslav Kutal, vedoucí rysích hlídek v Beskydech: Nejdůležitější je změna postoje veřejnosti, především té myslivecké, aby většina z nich rysa přijmula jako součást přírodních procesů, součást lesů, které tady do té přírody patří. Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Ty, v uvozovkách, teoretické přání některých ekologických aktivistů jsou opravdu na bázi nějakých myšlenek, ale myslím si, že by běžný člověk, běžný návštěvník lesa nechtěl potkávat ani rysa, ani medvěda a ani vlka někde uprostřed České republiky. Miroslav Kutal, vedoucí rysích hlídek v Beskydech: My neusilujeme o to, aby rys se vyskytoval plošně na celém území České republiky, nám jde jenom o to, aby rys mohl žít v těch oblastech, které si sám znovu vybírá a které jsou pro něho příhodné.

Autor Kdy přestanou čeští myslivci, nebo někteří z českých myslivců, pytlačit?

Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Já znova říkám, že čeští myslivci nepytlačí. Autor Před půl rokem jsme ale v tomto pořadu odvysílali reportáž o tom, jak dva myslivci ze středních Čech pytlačili. Moderátor (Reportéři ČT, 7. 12. 2009): Kladenští policisté zatkli dva myslivce, kteří lovili všechno, co se v lese hnulo, včetně chráněných sov, leďnáčků a vyder. Rysa sice nedostali, ale asi jen proto, že v jejich revíru žádný nebyl.
Autor Tehdy Jaroslav Kostečka reagoval takto... Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty (Reportéři ČT, 7. 12. 2009):

Je to pytláctví a takový člověk nemá vlastně mezi našima řadama co dělat a musí mu být sebrán lovecký lístek.

A já budu velice rád, když takový člověk opustí veškeré řady myslivců. Autor A co říká o pytlácích z řad myslivců Jaroslav Kostečka teď? Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Čeští myslivci nepytlačí. Autor Takže když jsme tu před půl rokem měli ten případ dvou přistižených myslivců ze středních Čech, kteří pytlačili, tak jak je to v souladu s vaší větou, že čeští myslivci nepytlačí?
 Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: To je, jak říkám, ta smutná událost... tito myslivci jsou pytláci. Jsou souzeni podle trestního zákona. Byl dán jednoznačný pokyn, že pokud budou tito lidé pravomocně odsouzeni, tak samozřejmě okamžitě přestanou býti členy Českomoravské myslivecké jednoty, budou vyloučeni.
Autor Oni se k tomu střílení přiznali, to vám nestačí na vyloučení? Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty: Já znova říkám, i tady funguje jasně právo České... nebo právní zákony České republiky, takže až v okamžiku, kdy jsou oficiálně uznáni vinnými, tak v tom okamžiku mohou být vyloučeni. Pavel Šámal, soudce Nejvyššího soudu, spoluautor Trestního zákoníku: Myslím si, že tady nelze trestím právem nahrazovat morálku a rozhodně nelze souhlasit s tím, že na základě nějaké falešné solidarity snad myslivci nezasahují proti svým kolegům. To, si myslím, že je naprosto špatně a rozhodně to nelze nahradit trestním právem.
Autor My se snažíme zjistit názor lidí, jestli rys je zvíře, které patří do české přírody, a nebo jestli pro českou přírodu je rys škodná. 

Návštěvník mysliveckého veletrhu: Já jsem myslivec, tak mě se neptejte. Autor Proto nás to zajímá. Návštěvník mysliveckého veletrhu: Ne, ne, ne. Autor Proč ne? Od koho jiného se to máme dozvědět? Návštěvník mysliveckého veletrhu: Od nás určitě ne, ptejte se ochránců, ti vám to možná řeknou. Autor A jaký názor na to mají myslivci? Návštěvník mysliveckého veletrhu: Nezlobte se. To nemá smysl. Vy byste z toho vytrhli jednu větu, ale to není jako nic dobrýho. Petr Koubek, Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR: U těch myslivců je to generační záležitost.
 Nejméně dvě generace myslivců musí odejít do věčných lovišť, abych řekl takhle, a pak snad ty velké šelmy mají určitou šanci přežít.
Video k tomu je velmi dlouhé a můžete ho shlédnout na webu české televize

http://www.ceskatelevize.cz/program/10252560923-10.05.2010.-21:20-1-reporteri-ct.html
Zdroj: CT 1 česká televize Zdroj: ČT 1
Autor: David Macháček