 |
| Skřivan je větší a mohutnější než vrabec |
Změní- li se náhle počasí a napadne sníh, shlukují se skřivani v hejna vyhledávající nezasněžená místa. Někdy se i vracejí jižněji.
Každý sníh však zmizí a skřivani se znovu rozezpívají nad každou loukou či polem a zmlknou až v červenci. Za potravu slouží skřivanům různý hmyz a jeho larvy, stonožky, pavouci a drobní slimáci. Dospělí skřivani se živí také různými semeny plevelů, která sbírají na zemi.
Skřivan je větší a mohutnější než vrabec. Zbarvení má zemitě hnědé s černými podélnými čárkami. Vnější pera ocasní má bílá. Temenní pera nosní jsou částečně zdvižená. Mláďata jsou tmavší a mají na hřbetě bílé špičky per. Prachový šat je řídký, slámově žlutý. Zblízka poznáme dospělé jedince podle dlouhého drápu na zadním prstu. Samec i samice jsou stejní, samice je jen o trochu menší. Občas se vyskytnou i jedinci odchylně zbarvení. Od bílých albínů až k žlutohnědým nebo černavým.
Ve vzduchu je pro skřivana charakteristický "motýlí" let, kdy se třepetá na jednom místě.
První zpěv skřivana ve slunečném ránu
kdesi nad polem zní po dlouhém zimním tichu dvojnásob povzbudivě. Tento jinak nenápadný pěvec se dostal do povědomí především díky mnoha lidovým pranostikám, ve kterých je nejčastěji spojován jeho časný návrat s končící zimou a příchodem jara.
Na temeni hlavy mají dospělí ptáci malou pohyblivou chocholku, nad okem bílý proužek, hnědou vrchní stranu těla, světlou hruď posetou tmavými skvrnami, břicho bělavé. Skromné zbarvení skřivana je výbornou ochranou v jeho přirozeném prostředí, kterým je otevřená krajina s množstvím travnatých ploch, mezí a polí.
Hnízdo bývá umístěno vždy na zemi v hustém bylinném porostu, zpravidla kryto větším trsem. Do mělké jamky vystlané suchou trávou a kořínky snáší samička 2-5 šedohnědých hustě skvrnitých vajíček. Potravu tvoří semena rostlin a hmyz. Ač skřivanům příroda nedopřála pestrobarevný šat, vynahradila jim to na pěveckém umění. Švitoření a flétnovité trylky vyluzuje sameček z hrdla hlasitě, rychle a vytrvale při třepetavém letu nad svým územím.
Okraje borových lesů s přilehlými poli a lukami obývá málo známý příbuzný skřivana polního - skřivan lesní. Je mnohem vzácnější a jeho zpěv patří k nejkrásnějším ptačím písním, jaké lze v naší přírodě zaslechnout.
Skřivan polní dnes žije v celé Evropě mimo nejsevernějších částí, v Asii a v úzkém pásu severní Afriky u pobřeží Středozemního moře. Z vykopávek kostí je zjištěno, že u nás žil už v pleistocenu. Tedy téměř před dvěma miliony lety. Od té doby se ovšem v celém obrovském prostoru svého rozšíření rozčlenil ve velký počet zeměpisných ras, kterých je dnes známo na třicet. Liší se od sebe většinou trochu odchylným zbarvením, dále velikostí, délkou zobáku nebo jinými znaky, ale je to stále jeden druh.
U nás je skřivan polní velmi početný jak v nížinách, tak pahorkatinách, kde jsou třeba jen kousky bezlesých ploch. Hnízdí také na vysokohorských loukách skoro ve všech našich pohraničních pohořích.
Zdroj: rozhlas.cz
