MYSLIVOST

Moje lesy, kopce, stromy a řeky, údolí, cesty, pole až na věky

Moje lesní cesty plné klidu a zvěře, ptáků i kyslíku

Stromy na úbočí

Jdu lesem krok za krokem, nikam nepospíchám , není kam a nejsem otrokem. Čtu si nohama tuhle cestu, její mapu a ptám se sebe , zda ji chápu .Tady si připadám , jako paní ve svém domě
a všechno, co tu je, to je tu pro mě:

Moje lesy, kopce, stromy a řeky, údolí, cesty, pole až na věky....

Špaček a jarní příroda

Aktuální obrázek příletu špačků se sluncem na jaře

Přílet ptáků s jarem ohlašuje teplé dny a probuzení přírody. Letos byla teplá zima a dobře vypadají i kachničky na řece...

Skupinky špačků se u nás letos objevují od konce února a nyní se dá očekávat, že pokud vydrží předjarní počasí, tak nastane hromadný přílet nejen špačků, ale i skřivanů, konipasů, drozdů zpěvných a holubů hřivnáčů. Na polích, kde vznikají kaluže z roztátého sněhu, se brzy objeví i čejky chocholaté - bahňáci, kteří u nás hnízdí na vlhkých loukách nebo na podmáčených polích. Každým dnem bude přilétat více ptáků a nejvíce jich bude vidět kolem rybníků a vodních toků.

Špaček obecný je poněkud menší než kos, měří 20 až 22 cm. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, které mají vletový otvor o průměru nad 5 cm. Ihned po příletu obsazuje hnízdiště a intenzivně zpívá. Jeho zpěv je směsicí hvízdavých a vrzavých tónů. Často napodobuje zpěv i jiných druhů ptáků, vrzání vrat i mňoukání kočky. Občas plete i ornitology, když na jaře zpívá jako žluva hajní, která k nám přilétá až v květnu.

Špaček živí mláďata převážně hmyzem a bobulemi. V létě a na podzim vyhledává sady, zahrady a vinice, kde s oblibou konzumuje třešně, vinné hrozny, jablka i hrušky.

Přikrmujte zvěř odvděčí se vám při vašich cestách krajinou. Fotografie z myslivosti, Krmelec, Názory myslivců, Příroda, Srnec

Srneček na jabkách - konec února předjarní příroda

Srnec obecný v předjaří

Syrové dnešní ráno v přírodě se probouzí a hlad nutí zvěř hledat blízko člověka. Na stráni právě Jano připravil snídani...sociální síť o tom informuje pod heslem

Příroda v komunitě

Prohlédněme si zkušeným okem dobrou aktuální fotografii mladého srnečka. Je konec února a zvěř takto se mění do jarní podoby.
Někde ty jabka zůstávají pod stromy jako přilepšení....

Pro krásu naší přírody přikrmujte zvěř, škodí jí ty obrovské monokultury (řepka a pod.)

V literatuře se uvádí, že srnec otlouká stromy a keře na hranici svého území, což je značkování optické i pachové, a bekání v době po vytlučení paroží je značkování akustické. Ke značkování území patří i hrabánkování, ždímání a útočné chování při soubojích.

Srneček na jabkách...příroda v předjaří

Hledání teritoria a jeho hájení proti ostatním srncům záleží na kondici a věku srnce. Jednoletí srnci jsou většinou v teritoriu staršího srnce trpěni, nemají sílu a zkušenosti na označování a hájení vlastního teritoria a jsou starším srncem napadáni až po překonání určité vzdálenosti. Jednoletí srnci spolu bojují, je to pouze získávání zkušeností.

Podle pravidel chování srnčí zvěře je starší srnec vždy nadřazen mladšímu srnci. Starší srnec proti mladšímu dříve vytlouká, dříve značkuje své teritorium a má parůžky dříve schopné boje. Tato nadřazenost trvá i později, během roku. Tyto poznatky často potvrzují staří, zkušení myslivci při společných setkáních a lovech.

Veršované zamyšlení nad uplynulou loveckou sezónou a fotografie z myslivosti

Srnčí zvěř prohlížejte ve zvětšení...

Motto dne : nedělní veršované zamyšlení nad uplynulou loveckou sezonou.
...s básní kolegy Petra Třísky

Panstvo jezdí do revírů, novodobá šlechta v lovech nezná míru,
zákonům se chechtá.....
Snobi skupují honitby, aby byli IN, komu se to nelíbí,
je pro ně jen stín.....
Drahé flinty, noční vidění, zvěř nemá žádnou šanci,
tereňáky, svícení a střílení, když tma je jako v ranci.....
Automaty a vojenské maskáče nosí lovci novodobí,
tradice nezajímají boháče, rezidence trofejemi zdobí.......
Mrazáky se plní zvěřinou,
doba je prý hloupá......

Cti je mezi lidmi málo, kdekdo na úplatu skáče, tak se u nás stalo,
že DIANA jen pláče........

stát jak blbec kouká s tváří nevinnou

Lovecký pes při práci

Pes přítel myslivce

Při práci - hon na pernatou

Trubači po naháňce

Trubači

Obrázky jsou pohyblivé a představují akční realitu

Sněžný zajíc v zimě...

Leica Magnus

Magnus series by Leica, considered to be one of the absolute best rifle scopes for hunting ever to be made. Made in Germany, here are the Leica Magnus 1.5-10x42 (top) and 1-6.3x24 (bottom).

Magnus series by Leica

Kančí kýta na víně

Kančí na víně

KANČÍ KÝTA NA VÍNĚ

2 porce:

500g kančí kýty

0,5l suchého červeného vína
8 stroužků česneku
8 kuliček jalovce
10 kuliček pepře
půl lžičky tymiánu
2 cibule
1 lžíce sádla
tmavá jíška, sůl

Maso nakrájíme na kostičky, přidáme česnek nakrájený na větší kousky a všechno koření, promícháme, zalijeme vínem a necháme v chladu 24 hodin marinovat. Na sádle osmahneme jemně nakrájenou cibuli, až zhnědne přidáme maso které jsme vyjmuli z marinády, maso opečeme, přidáme česnek a koření, osmahneme, až česnek zezlátne zalijeme vínem a dusíme až je maso měkké. Maso vyjmeme, šťávu rozmixujeme, podle potřeby přidáme trochu vody, dosolíme a zahustíme tmavou jíškou, krátce povaříme.

VYCHOZENÝ SRNEC. Diana bohyně lovu, lov, Lovecké příběhy, Příroda a myslivost, Srnec, Srnčí říje.

Ulovený srnec nazvaný vychozený...

Tohoto srnce se mi podařilo ulovit ve velkém lánu řepy

Lov to byl velice obtížný, ale přinesl plno nezapomenutelných zážitků v doznívající srnčí říji. Srnce jsem obeznal náhodně, a při prvním pohledu na něj jsem věděl, že právě tomuto pánovi jehož teritoriem byl právě velký lán řepy se budu věnovat. Při prvním spatření jsem si srnce, který měl v ten den ve své blízkosti 3 srny našoulal kolejákem řepy a téměř na sto metrů jsem mohl bezpečně vystřelit. Nevystřelil jsem, protože to by nebylo ono.

Tohoto srnce jsem si chtěl vychodit. Večer se odebírám doprostřed lánu, kde jsem srnce viděl ráno a předpokládal jsem jeho pohyb právě v těchto místech. Docházím k trianglu v poli a vytahuji vábničku a krátce písknu a vzápětí dlouze. Netrvalo dlouho a za chvíli se srnec řítí přímo ke mě a na 150 metrech zůstává stát. Pískám dál, ale marně se srncem to už nedělá nic. Nejprve jsem nechápal až se těsně vedle srnce postavila srna. V tu ránu mi bylo vše jasné. Snažím se je tedy našoulat kolejákem, ale marně zradil mě věrný nepřítel vítr. Následovala další ranní čekaná a ta byla ze všech čekaných trávených na tohoto srnce nejzáživnější. Docházím opět k trianglu po pás mokrý od ranní rosy a usedám na stoličku na které nesedím ani 10 minut a už vidím jeho paroží jak se pohybuje v řepě. V ten moment jsem byl spokojen, že jsem srnce opět spatřil. Jeho srna byla kousek od něj a hlídala si ho jako své srnče. Po té se mi oba kusy ztrácí pod terénní vlnou. Neváhám a jdu kolejákem přímo do míst, kde se mi kusy ztratily. Docházím právě do těch míst, ale po kusech jakoby se zem slehla.

Usedám na stoličku a začínám vábit. Po třetí sérii se srnec postavil přede mnou na cca 50 metrů já ani nedýchám a jen pozoruji co se bude dít. Vtom se postavila srna a srnec ji začíná honit v kruhu lásky pořád do kolečka a cca na 60 kroků se mi postaví přímo na široko a já ustaluji kříž na jeho mohutné hrudi. Jenomže zmáčknout spoušť mi jaksi nejde. Dlouho na srnce mířím až se znova rozebíhá a vzápětí svoji srnu pokládá. Neskutečné. Opravdu silný zážitek. Nechal jsem oba kusy zalehnout a tak jak jsem v tichosti přišel, tak zase odcházím. A tak to jde každou čekanou a snad po každé se mi naskytne možnost srnce ulovit, ale já ji nevyužívám. Ať do těchto míst přijdu ráno nebo večer vždy jako na uvítanou je srnec v mé blízkosti. Poslední dny se přesunul dál od trianglu a byl na druhé straně než býval doposud. Až ráno,když opět usedám na stoličku k trianglu vidím přímo před sebou hlavu srny, která má své tělo zakryté terénní vlnou.

Netrvalo dlouho a v prvních ranních paprscích vidím třpyt a lesk jeho parůžků. Stál tam na horizontu v plné své kráse nehnutě, jako by byl z kamene vytesán a jen z něj vyzařovala jeho majestátnost. Půl hodinky stojí nehnutě až se rozchází od srny a jde opět na druhou stranu. V tom se mu něco nepozdálo, otočil se a přímo tryskem k srně. Chvíli spolu stojí a poté srnec i se srnou ulehají. To je ta pravá chvíle dostat se k nim. Beru stoličku a už si to kráčím kolejákem řepy. Řepa byla v rose jako pokrytá milionem perel, které se blýskají na sluníčku, které právě odložilo svoje červánkové peřiny. Docházím do míst a usedám na stoličku a čekám co se bude dít. Zkouším pískat a nic. Seděl jsem hodinu a půl a už jsem chtěl odejít domů, když vtom srnec stojí opět přede mnou snad ještě blíž, než kdy předtím.

Samozřejmě se postavila i jeho vyvolená a srnec ji lehce začíná prohánět. Srna odskakuje a srnci dává jasně najevo, že už nic nebude! Srnec chvíli stojí a poté se rozchází za srnou natáčí se na široko a zůstává stát. Dlouho na srnce mířím, až nakonec mačkám spoušť po které následuje výstřel a po něm zůstává srnec v ohni. Chvíli ještě sedím a promítám si všechny zážitky, které jsem s tímto srncem měl. Poté se odebírám ke zhaslému srnci, abych mu předal pocty, které mu náleží. Do svíráku mu vkládám poslední hryz a sobě za klobouk úlomek jako důkaz úspěšného lovu. Děkuji našim patronům za přízeň při tomto nevšedním lovu.

Srnec uloven na vzdálenost cca 60-70 metrů Stáří- 5 let Hmotnost - 14 Kg. Ráže - 7*57 "Z" Střelivo - 11,2 g. SPCE

Myslivosti zdar!

Sojka obecná pozorný a ostražitý pták v lese. Sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás vyzradí celému lesu.

Sojka obecná (od pavel kysela)

Létá tu pravidelně. Je slyšet hlasitým křikem co varuje. Krásný pták našich domovů, lesů a zákoutí přírody.

Sojka.

Sojka obecná je pozorným a ostražitým strážcem lesa. Platí to zejména pro lesní okraje, protože kdykoli vyrazíme do lesa, sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás vyzradí celému lesu.

Vyskytuje se v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích a v rozsáhlejších městských parcích. Převážně stálý druh. Hnízdo je umístěno vysoko na stromě, většinou nedaleko od okraje lesa. Potrava velmi rozmanitá, rostlinná i živočišná.

Sojky jsou všežravci a jejich jídelníček je pestrý. Na podzim to jsou žaludy, oříšky, bobule, obilí, plody, v létě hmyz, ptačí vejce, ještěrky, žáby, rejsci, myši.

Hnízdo je umístěno vysoko na stromě, většinou nedaleko od okraje lesa. V dubnu nebo v květnu v něm lze najít 5 - 7 vajíček, ze kterých se po 16 - 17 ti dnech líhnou mláďata. Hnízdo budují oba partneři, kteří také společně vychovávají mláďata. Vejce však zahřívá pouze samice, samec ji v tomto období krmí.

Sojčí pírka, která tento pták ztratí jsou krásně vybarvená a myslivec si je dává za klobouk.

Myslivecká: "střelil myslivec sojku trefil ji do obojku..."

JELEN z Jeseníku. "Lovu Zdar, Vojto, k ulovení prvního jelena z této překrásné honitby Hrubého Jeseníku přijmi úlomek, který jsi oprávněn nosit do slunce západu zítřejšího dne!"

Lovu zdar! Ulovení prvního jelena....

Vážení přátelé, dovolte, abych se s vámi podělil o radost z mého jelínka uloveného o letošní říji v překrásné přírodě Hrubého Jeseníku.
Po celou dobu krátkého působení v této honitbě jsem od samotného počátku sbíral zkušenosti od opravdových jelenářů...
Poslouchal jsem vždy jejich zážitky a poznatky s jeleny a vždy, když jsem je poslouchal šel mi mráz po zádech a už jsem se nemohl dočkat na ten svátek myslivců...na jelení říji. Někdy kolem desátého září jsem slyšel ozvat se prvního jelena. Vše nasvědčovalo dobrému příchodu jelení říje.

Počasí bylo stálé a jeleni se začínali čím dál více točit v blízkosti laní.

Kolem dvacátého září, kdy už jeleni dobře vytrubovali, se ovšem počasí pokazilo a začalo být proměnlivé. Jednou silný déšť...potom mlhy s větrem. Jeleni umlkli a vše nasvědčovalo tichému průběhu říje. Doma jsem netrpělivě sledoval počasí a modlil se ať se ustálí. Denně jsem byl v telefonickém kontaktu s majitelem honitby a ten mi popisoval průběh říje, která byla vlivem počasí tichá. Minulý čtvrtek se to ovšem obrátilo v dobré a počasí se na horách začínalo ustalovat a přicházelo pravé babí léto. Večer mi volá kamarád Pavel a s radostí mi oznamuje, že mě v pátek očekávají na Jelení chatě v plné polní. V pátek ráno odjíždím a jedu přímo rovnou na chatu. Po příjezdu mě vítají kamarádi se sklenkou dobré pálenky a už vyprávějí zážitky, které doposud prožili. Po dobu asi pěti dní, co na chatě bačovali, se jim nepodařilo žádného jelena ulovit. Večer se rozcházíme každý do své lokality. Já jdu s Pavlem pod hřebeny, kde při příchodu nad námi v kleči troubí mladší jelen, jako by nás už vítal. Zastavujeme se u chaty a dáváme si každý po štamprli dobré pálenky z meruňky a poté se každý rozcházíme na své stanoviště.

Dlouho se nedělo nic a poté se tu a tam z hřebenů ozvalo troubení jelena. Vtom zatroubil přímo pode mnou jelen a já slyším jak jde přímo na mě.
Čekám, že vytáhne do vysokého lesa, ale jelen mě oklikou obchází a míří přímo na hřebeny. V tom padá výstřel a Pavel posílá zprávu, že úspěšně ulovil jelena. Po necelé půl hodince padá druhý výstřel a přichází další zpráva, že kamarád Pepíno byl také úspěšný. Přicházím na spodní chatu, kde na podstavci leží hlavy ulovených jelenů ozářené svíčkami a obložené smrkovým chvojím. Je pronesen slavnostní proslov a poté přípitek na dobré jeleny a úspěšné lovce. Ráno se opět vydáváme pod vrchol hřebenů, ale potkáváme jen holou s mladým, dobře založeným jelínkem. Jeleni se ozývají tu a tam, ale ještě to není ta pravá říje. V pondělí měním stanoviště a zasedám na posed do spodních partií hor. Nade mnou v hustém smrkovém porostu troubí jelen...podle hlasu to vypadá na dvojku, neboť jeho troubení bylo přímo mysteriózní. Slézám z posedu a snažím se jelenovi nadejít. Jenomže si mě všimla holá a i s jelenem zatahují do mláziny. Na posed se již nevracím a jdu pošoulat po lesní cestě. Procházím přes mírnou zatáčku a dole pode mnou mě upoutalo prasknutí větve. Přímo na 40 metrů pode mnou jde mým směrem laň.

Zaklekám ke statnému smrku a čekám co za ní půjde. V optice se mi objevil kolouch...."to je divné říkám si, ta ještě asi říjná nebude" Nechal jsem je projít a slyším další kus, který jde za nimi. Mezi smrčky se mi zjevila silueta jelena. Vidím jeden paroh dobrého osmeráka...háži flintu do ramene a naposled se ještě podívám na jeho hlavu a všímám si, že levá strana je ulomená a jelen má pouze očník, nadočník a dál paroh končí...Dlouho váhám zda jelena ulovit...čas běží a já se klepu čím dál více...poté se rozhoduji, že lovit nebudu...je to přece jen půl trofeje. Jelen zachází do spleti smrčků a břízek. Byl to krásný zážitek! Ráno jsem ven nešel, neboť jsem byl po předchozím večeru společensky znaven, ale v 11 hodin dopoledne se oblékám a chystám se vyrazit na kazatelnu pod skály zvanou komunistickou (má červenou střechu). Usedám a kochám se krásně zbarvenou přírodou a asi kolem čtvrt na jednu mě upoutal na tři sta metrů přede mnou rezavý pohybující se flek.

Ihned beru dalekohled a padá mi brada. Jelen výsadový desaterák. Stál nehnutě nad skalami a vyhříval se na sluníčku. Slézám rychle z posedu a snažím se jelenovi nadejít. Jdu z kopce a do kopce a pak přes potok a přes mírné skalní vyvýšeniny a dostávám se do míst, kde jelena očekávám...mírný chodníček do skal, kde vylézám a hledám jelena v optice. "Tady je!"

Beru kulovnici a hledám ho v optice, jenomže jelenovi je vidět už pouze obřitek. Smůla...ale opět zážitek...Jdu zpět na chatu, kde mě čeká vydatný oběd. Usedáme ke stolu, když vtom se otevřou dveře chaty a v nich stojí dobrý kamarád Libor, který přijel také zkusit štěstí na jelena. Libor jde zkusit štěstí na hřebeny a já zasedám na posídek u smrkové mlaziny propletené břízkami. V 17:00 padá výstřel a mně dochází zpráva od Libora, že byl úspěšný. Ulovil dobrého výsadcového desateráka ve stáří 9-10ti let. Ve zprávě mu přeji Lovu Zdar! když vtom přímo pode mnou zapraskla větev. Okamžitě bystřím a najednou vidím, jak se mezi smrčky táhne rezavý flek...jenomže nevím, co to je. Stoupám si na posed a předpokládám, že kus vytáhne do vysokého lesa asi 150 metrů přede mnou...chvilku stojím, nic se neděje, a proto usedám. Najednou vidím...jak se rychle onen rezavý flek táhne zpět do houštiny pode mnou.

V tom se rozrazí smrčky a na scéně stojí první herec. Ihned hážu flintu do ramene a čtu jej přes puškohled. Přede mnou stál mladý, jednostranně korunový desateráček a hledí přímo kolmo pod sebe odkud vyběhl, když vtom slyším krátké ,,Aooo o". Mráz mi v tu dobu přejel po zádech. Paráda, pode mnou je ještě jeden jelen. Znovu slyším krátké ,,Aooo" a proto svírám dlaně a o tón níž odpovídám jelenovi to samé ,,Aooo" a to už vidím, jak se třesou dva, vedle sebe stojící smrčky. Dlouhou dobu bylo ticho a poté lámání, zapraskání a vidím ve smrčcích před sebou, jak jelen honí laň. Úžasné...něco opravdu nádherného. Jelenovi nevidím paroží...je to vždy jen mžik. Mladý jelínek obloukem schází zpět do houštiny a já opět slyším ono ,,Aooo" a znovu svírám dlaně a troubím to samé, co jelen. V tom se v průseku pode mnou objevila silueta jelena, který průsek rychle přecházel. Nedokázal jsem ho ani přečíst. Netrvalo dlouho a jelen se až na samém konci průseku vrací zpět odkud vytáhl. Opět se dlouho nic nedělo až najednou na cca 40 metrů je slyšet pohyb zvěře mířící přímo do průseku.

Dávám optiku do míst, kde očekávám zvěř a čekám. Vtom se mi přímo v kříži objevila laň, která se hned podívala směrem na posed. Nehnutě sedím a jen sleduji. Laň se rozchází a přetahuje přes průsek. Znova slyším praskání a teď se mi v optice objevil jelen, který hází hlavou ze strany na stranu a přetahuje přes průsek.

Vtom dělám hlasitě ,,HůůůH".... Jelen zvedá hlavu a já se dívám na paroží...je to osmerák, paráda...Kříž posunuji na hranu lopatek a mačkám spoušt. Jelen po ráně asi dvě vteřiny stojí a poté vyráží do houštiny směrem za laní. A ted to přišlo...nehorázná třesavka, tak velká, že jsem nebyl ani schopen slézt z posedu. Nakonec se mi to podařilo a já přicházím na nástřel, kde k mému údivu není ani kapka barvy. Jdu tedy po ochozu, kde zvěř stála směrem tam, kam zatahovala a už cítím znatelný jelení prk. "Ten tu někde musí ležet" říkám si pro sebe a hledám dál...jenomže světla ubývalo, proto jdu k autu a jedu na chatu, kde všichni zapíjejí Liborova jelena, a tak jim to vše popisuji. Je rozhodnuto, že dosled bude proveden ještě teď. Dojíždíme do míst a rozestupujeme se po průseku a kluci mě ujišťují, že jelen tu opravdu někde leží, neboť pach prku je čím dál silnější...Svítím baterkou do malé propasti a v tom se mi zaleskl paroh... v tom volám hlasitě na celé hory: ,,Horidoooooo..."! Kluci se ke mně rozebíhají a pomáhají mi s jelenem.

Stojím nad ním a cítím, jak mi vlhnou oči a po tváři stéká slza loveckého štěstí a znovu se do mě dostává třesavka. Přetáčíme jelena na pravý bok. Do svíráku je mu vložen poslední hryz a kamarád Pavel mi předává úlomek lehce potřený barvou z uloveného jelena se slovy ,,Upřímné Lovu Zdar, Vojto, k ulovení tvého prvního jelena z této překrásné honitby Hrubého Jeseníku...přijmi úlomek, který jsi oprávněn nosit do slunce západu zítřejšího dne!" Úlomek přijímám opět se slzami v očích a vkládám jej za svou čepici. Poté už jen pár foteček, oplombovat a transportovat na chatu, kde až do pozdních hodin ranních sedíme u sklenky dobré pálenky a sdělujeme si pocity a dojmy z právě proběhlého lovu.

Nedivte se tomu, že takový jelínek říjel...všude jinde by to byl ministrant...jenomže říje v horách začíná na spodu a poté se posouvá na horu na hřebeny až utichá...tento jelínek využil příležitosti a říjné laně a kraloval ve smrkové houštině.

Jsem za tohoto jelínka moc rád a také zato, že můžu být mezi kamarády v překrásné přírodě hrubého jeseníku...kde ať se tomu může leckdo zasmát, ale začíná to být s jeleny na dobré cestě...díky opravdovým myslivcům-jelenářům... Byli uloveni jeleni i ve staří 8-11 let

Jelen stáří 4 roky

Uloven na vzdálenost cca 40 metrů ranou na lopatky s průstřelem části srdce a plic po kterém odběhl do 50 metrů, kde zhasl

Ráže 7*57
Střela SPCE 11,2 g. Lovu Zdar!

Lov na jeleny v Americe

Jelenec bělocasý

Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus Z.)

Značně menší než jelen, 70 - 80 kg.
Paroží bez očníku silně ohnuté vpřed. Výsady vyrůstají z oblouku vzhůru.
Má dlouhou bílou a černě lemovanou kelku, kterou v běhu vztyčuje.
V létě žlutočervený, lysý větrník. Spodní část hlavy, krku a břicha jsou šedobílé. V zimě šedý.

Video: Děvčata to taky umí!
Video je dobré a anglicky už dnes každý rozumí.

Aktualizováno: video už není dostupné zkuste přímo na webu YouTube hledat dotazem ve vyhledávači....

Lesácká

Za lesíčkem na zelené stráni

Za lesíčkem na zelené stráni
stojí panská hájovna
chodívá tam večer po klekání
srdce mého královna.
Nikdo neví jen já sám,
kde s ní sedávám
kde svoje štěstí hledám
za lesíčkem na zelené stráni
svoji tajnou lásku mám.

Chtěl bych já se do tvých očí dívat
má panenko z háječku.
Chtěl bych já ti dneska večer zpívat
lásky naší písničku.
Až hvězdičky nad hlavou
pro nás zaplanou
zas přijdu pro náruč tvou.
Pak se budu do tvých očí dívat
tam někde za hájovnou.

Hlídá ji jak jelena a marně hrozí mi flintou

Náš pan lesní dceru má
děvčátko jako sluníčko
háječkem ji vodívá
a hlídá její srdíčko.
Hlídá ji jak jelena
a marně hrozí mi flintou
přec ta louka zelená
už ví že byla mou.

Náš pan lesní dceru má
děvčátko jako sluníčko
háječkem ji vodívá
a hlídá její srdíčko.
Hlídá ji jak jelena
a marně hrozí mi flintou
přec ta louka zelená
už ví že byla mou.

Humor neboli sranda do myslivosti patří

Veselý obrázek z octoberfestu se k Izerovi docela hodí...

Už troubějí už troubějí na horách jeleni...

Myslivecký trubač

Jelen troubící a laň v pozoru

Pytlácká písnička

Je liška škodná a nebo pytlák je škodná?

Z vyprávění starého lesníka. Duchapřítomný Hubert nepřerušil bohulibou činnost a na přípitek pozvedl číš levou rukou.

Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a pozvedl číš levou rukou.

Z vyprávění lesníka

Jako vystudovanému lesníkovi není mi vaření a kuchaření cizí. Dovoluji si upřesnit, že nikoli bohyně lovu seděla na klíně lovce, ale lovec Hubert kdesi kdysi ve Francii - později prohlášený za svatého na jakési oslavě po lovu byl na počest hostitele posazen vedle manželky hostitele, prý neobyčejně krásné a pravou rukou se babral kdesi okolo lůna dámy což neušlo pozornosti hostitele a ten tudíž vyzval k přípitku na "Lovu zdar".
Duchapřítomný Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a na přípitek pozvedl číš levou rukou.

Odtud ta tradice dodržovaná generacemi Hubertova cechu a tedy na vysvětlení proč ono charakteristické uspořádání mysliveckého stolování....
Dát tip na slavnostní menu je velmi těžké, řada skutečných odborníků i těch dalších "rádoby" uvedla řadu receptur v různých publikacích typu "Myslivecká kuchařka". Já osobně zjistím-li, že konec receptu zní nakonec dochutíme magi, podravkou, chilli, už je pro mě takový recept nezajímavý....

Lesovny, myslivny či fořtovny stály obvykle mimo vsi nezřídka z dnešního pohledu na idylických samotách.

Vše k životu se muselo vypěstovat a podle toho a podle postavení se tvořily zásoby. K objektu obvykle přináleželo i pole či louky. Taková rodina byla nucena se o sebe na celý rok postarat. Nakládané houby do soli, nakyselo, pod sádlo (neexistovaly mrazničky) borůvky, brusinky, ostružiny, místní typy třešní či slív na pálení, šípek nebo jalovec, z čuníka sádlo a slanina jedenkrát týdně se stloukalo máslo. Z předešlého skromného popisu vyplývá že tyto subjekty byly téměř samostatné a do koloniálu se jelo třikrát za rok s potahem pro zásoby.
Jídelníček byl skromný.
Mnozí v dnešní době by se mohli domnívat že na tehdejší dobu dobu žila lesnická elita nad poměry. Vlastní drůbež, zvěřina, hojné množství ryb - pstruhů či lososů. Opak byl pravdou, žili skromně nicméně při množství církevních svátků si dopřáli... jako předkrm domácí šunku se zeleninou a houbami, nakládanou kukuřičkou, okurčičky.

Jako polévka byl vývar z bažantí slepice či křepelky, hlavním jídlem byly jelení, mufloní, dančí či srnčí medailonky jednak s opečeným bramborem nebo malými bramborovými knedlíky se šípkovou omáčkou tedy přírodně nebo na smetaně s brusinkami nebo divočák pečený, smažený jako ragů a pod.

Moučník byl koláč s borůvkami či jiným lesním ovocem. V různých oblastech se jedlo totéž, záleželo na schopnostech hospodyně, ale na Šumavě to bylo po revírnicku, na Benešovsku to bylo podle fořta. Nakonec se pilo to domácí ostružinové víno, borovicová, jalovcová atd. Takže teď jsem spokojen, apropo recept na 60ti procentní jalovcovou mám vyzkoušený.

Poznámka autorů: - Zvěřinové recepty si vyhledáte snadno na webu ---> tady.

Více čtěte i videa z lovu na jelena jděte Lucky Deer(šťastný jelen) zase sem.

Ticho jitra protkl výstřel a muflonka se složila na místě v ohni

Foto úlovku: Muflonka a myslivecké zátiší (Lukáš F.)

Muflonka

Dnes, ve dvě v noci, jsem se vypravil na čekanou. Pro místo čekané jsem zvolil kazatelnu na špici zalesněné Studené rokle, která vybíhá do polí. Před sebou a po levé straně je lán cukrovky a po pravé straně strniště, po čerstvě posečené pšenici. Před rozedněním jsem na horizontu po pravé straně zaslechl párkrát zamečení mufloní zvěře a po chvilce se mi začaly na horizontu rýsovat siluety dvou cca. tříletých beránků (bylo to dosti daleko - odhadem 700 metrů).

Po čtvrt hodině zašli oba za horizont. Bylo půl sedmé, když se na horizontu, v místech, kde jsem viděl beránky, ukázala vedoucí muflonka a za ní táhl rudl 30 kusů mufloní zvěře. Vedla je pomalu a co chvíli zastavovala a jistila. Pohybovali se po rozhraní strniště a řepy dolů z kopce (viz. foto). Stále však byli daleko a bez možnosti jejich našoulání, v otevřeném terénu.

Vedoucí muflonka jistila směrem k lesu, na jehož cípu jsem seděl a začal jsem si říkat, že mapuje situaci a mohla by se s rudlem vydat mým směrem. Což se také následně po deseti minutách stalo.
Celý rudl sešel na roh řepy, náhle obrat o 90 stupňů a přímo na mě. Neodvážil jsem se ani pohnout, protože kazatelna je dosti odkrytá a bál jsem se, aby mě vedoucí muflonka nezaregistrovala. Přikrčil jsem se na kazatelně, takže mi byla vidět sotva hlava a vyčkával jsem dalšího dění. Pohyb rudlu se zrychlil a během chvilky jsem jej měl pod sebou na vzdálenost třiceti metrů. Bohužel na ostro a vedoucí muflonka začínala být zjevně neklidná, protože se lehce zatočil vítr.
Na nic dál jsem již nečekal a když se podívala směrem od kazatelny, napřímil jsem se, vybral muflonku, která stála lehce stranou, bez muflončat, zhruba uprostřed rudlu a ze všech kusů nejideálněji, takže na koso.

Kříž puškohledu jsem umístil na kobylu kusu a dotkl se spouště.

Ticho jitra protkl výstřel a muflonka se složila na místě v ohni. Po symbolické "kouřené" jsem se odebral k úlovku, abych dostál všem mysliveckým zvykům a tradicím. Následnou kontrolou jsem zjistil, že kule prošla mezi plecemi a vyšla za pravou plecí ven. Děkuji patronům lovu, za tento dnešní nevšední zážitek, protože vzhledem k obezřetnosti mufloní zvěře a otevřenosti terénu, se mi mockrát nepoštěstí, lovit tuto zvěř na takovouto bezprostřední vzdálenost.

Zdroj: MYSLIVOST Lukáš F.

Dnes ráno se mi za přízně Diany a sv. Huberta podařilo ulovit srnce

Dnes ráno se mi za přízně Diany a sv. Huberta podařilo ulovit tohoto srnce. Hned po příchodu jsem ho zahlédl na pomezí pole a lesa přesně na půli cesty mezi mnou a posedem. Pomalu, ale jistě jsem se přibližoval k srnci. Když jsem se dostal na vzdálenost zhruba 40 metrů, začal srnec prohlížet okolí. Schován za dubem jsem opatrně vykouknul s dalekohledem natlačeným na obličej.

Ulovený srnec

Zaujal mě především pravý parůžek a jeho tupé krátké výsady. Po chvíli pozorování jsem sundal potichu z ramena kulovnici, zamířil, odjistil...a klidné ráno proťal hrom vycházející z mojí sedmšedesátčtyřky. Srnec značil zásah výskokem do výšky a následně odběhl do blízkého houští. Chvíli jsem pozoroval, kam zaběhl a s třesavkou jsem sedl na prdel, opřel se o dub a celý příběh lovu jsem si přemítal v hlavě. Neudělal jsem chybu? Střelil jsem správně? Po pěti minutách jsem to nevydržel a vydal jsem se na nástřel, kde nebyla ani kapka barvy.
Zatrnulo mi. Kurva, Štěpáne, snad jsi to nepos*** ?!, ....... mé obavy uklidňuje po 10ti metrech velké množství barvy. Po pár krocích opět velký flek od barvy. Další a další. Šel jsem již jen po barvě a po chvíli jsem již stál u zhaslého srnce. Následovala obrovská radost, umístění posledního hryzu do svíráku a vzdání pocty zhaslé zvěři.

Děkuji ještě jednou patronům za krásný lovecký zážitek.

Zdroj: Myslivost, sociální sítě, Štěpán V.

Fotografie z přírody. Volavka popelavá

Vyšší škola fotografie přírody - Volavka popelavá

Volavka popelavá je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. Je hojně rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule s výjimkou Austrálie a živí se zejména rybami. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.

Lončák na louce u řeky Javornice. #Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni

Průzkumník od Javornice

Včera odpoledne jsem se vypravil po delší době do honitby, kterou pomáhám spravovat. Druhové zastoupení zvěře v této honitbě je pestré – zvěř srnčí, černá, dančí, sičí a lze se v ní setkat i s jelenem evropským. Honitba je tvořena táhlým, několikakilometrovým údolím, jeho přilehlými zalesněnými stráněmi a okolními plochami polí a luk. Vypravil jsem se do části honitby zvané Hradiště, s úmyslem obeznat pohyb sičí zvěře, před nastávající hlavní loveckou sezonou. Šoulal jsem okolo známých stávanišť zvěře, avšak celkovou podvečerní idylku, kazil hluk řvoucí hudby z nedalekého rekreačního objektu, kde si nejspíše udělali rekreanti diskotéku.

Nebylo tedy divu, že jsem se setkal jen s pár kusy srnčího a danělou s dančetem. Vzhledem k velikosti a nevyspělosti dančete, jsem si myšlenku na jeho ulovení ani nepřipouštěl. V jednom místě jsem zahlédl na vzdálenost cca 100 metrů tříletého srnce (pravidelného šesteráka), kterak bere maliní a přibližuje se mým směrem. Napadlo mě, že bych si s ním mohl trochu pohrát a poškádlit ho. Vydal jsem se tedy opatrně jeho směrem a když jsem byl od něho ne dále, jak 50 metrů, zastavil jsem za smrčkem a čekal, kdy mě zjistí.
Teprve, když byl ode mě do deseti metrů, zvedl vyplašeně hlavu a s údivem na mě chviličku hleděl, nejspíše s myšlenkami, jak z této zapeklité situace ven. Vyřešil to bravurně a s hlasitým bekáním odskočil.

Díky všudypřítomnému hluku, jsem se rozhodl, přemístit se do opačné části honitby a za místo noční čekané, zvolit louku na dně údolí, která je lemována říčkou Javornicí, která se vlévá do Berounky. Na jejím břehu jsem před lety postavil nízký posed, neboť louka je navštěvována vysokou zvěří, která zde bere paši a zvěř černá zde chodí rýt živočišnou potravu. Na místo jsem se dostal v půl desáté.
Svit měsíce se rozléval po okolních zalesněných stráních a ozařoval vršky stromů. Nad loukou se vznášel mlhavý opar a panovalo zde úplné ticho a klid. Zasedl jsem na kazatelnu a pozoroval okolí. Stále se nic nedělo a tak se mi začaly hlavou honit myšlenky a přemýšlení o mých starostech. Chmury se dostavily i díky ponuré, až by se dalo říci filmové, atmosféře okolí kazatelny.

Stále klid, který byl rušen jen šumem Javornice, která mi protéká za zády, pod kazatelnou. Ve čtvrt na dvanáct mě náhle z rozjímání vytrhuje šustot trávy pod kazatelnou a vidím, jak na mé stopě, kterou jsem zanechal po svém příchodu, zastavuje kus černé zvěře. Obeznávám lončáka a čekám, jak bude reagovat. Namísto toho, aby odfoukl a zmizel zpět, kudy přišel, tak jak by to jistě učinil kus starší, se dává do pohybu a po 15 metrech se znovu zastavuje přímo proti kazatelně.

Inu, jak říká můj kamarád Míla - "lončák, je hloupé prase" a do značné míry s ním souhlasím, neboť mu schází životní zkušenosti a pohybuje se mimo rudl, vedený zkušenou bachyní.
Vše je dílem okamžiku, kulovnice letí do ramene, kříž puškohledu sedí na předku černého rytíře a okolní klid protíná výstřel, který ještě chvíli vrací ozvěna od okolních strání. Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni. Po pár minutách se k němu vydávám a zjišťuji, že se jedná o cca 50 ti kilového kňourka.
Smekám svůj klobouk, černému rytíři vzdávám poslední poctu a své celovečerní rozjímání ukončuji myšlenkou o relativitě a pomíjivosti života, nejen zvěře.

Děkuji patronům lovu, za hezký zážitek a všem myslivcům přeji, do nadcházející lovecké sezony, „Lovu Zdar!“

Lukáš F.

#Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Lovecká sezóna. Zvěř není hloupá a myslí, hloupý je lovec co vidí jen trofej nebo maso! Prásk! Láska, rivalita výběr a milování v přírodě. No, chápete to? Prosťáček ne. Přesto je myslivcem.

Ulovený srnec myslivosti na FB (Martin B.B.)

Předpokládám, že víme přesně, kde se silný srnec nachází a že má při sobě srnce slabšího, který obyčejně netrpělivě očekává, až starého láska omrzí.

Přišouláme se opatrně - dobrý vítr je hlavní věc - a po delší pauze klidu několikrát za sebou pískneme. Obyčejně přiskočí slabý srnec, kterého ovšem necháme na pokoji a hned asi dvakrát zavábíme naříkáním. To silný srnec nevydrží, okamžitě od srny přiskočí, neboť je důkladně oklamán.

Starý srnec uviděl nebo uslyšel, jak mladý srnec přiskočil, teď zaslechne naříkání a žárlivost mu nedá, aby co nejrychleji nespěchal drzého konkurenta potrestat. Ovšem starý, již zrazený srnec, nepřiskočí okamžitě. Zastaví se obyčejně na okraji houští a jistí tam, kde stojíme. Ale když navětří nebo, což obyčejně bývá, uvidí slabého srnce i když tento, snad zrazen, odskakuje, pustí se za ním a pak je možné ho lovit.

Mně se jednou podařilo ke konci říje ulovit starého zpátečníka, který už znal všechna ta nepovedená pískání a za normálních okolností "bral roha", jak jen tu muziku zaslechl. Přišoulal jsem se tehdy kolem desáté hodiny dopoledne starým smrkovým porostem asi na sto kroků od houštiny, kde zaléhával a měl svoje říjiště. Předpokládal jsem, že bude mít u sebe srnu a někde nějakého "ministranta". Říje byla právě na vrcholu...

Po třetím písknutí přihnal se najednou vzpomínaný mladík, zarazil se asi dvacet kroků přede mnou a jistil v tom směru, kde jsem stál. Po trojnásobném zanaříkání najednou praskot v houští a vidím, jak starý srnec přesadil přes úzký průsek, po několika skocích se zastavil, uviděl napískaného mladíka a hned se za ním hnal, až kusy mechu létaly V běhu jsem se neodvážil na něho vystřelit, neboť jsem věděl, že se vrátí ke své milence. A to se mu stalo osudným. Na vše jsem byl připraven a pak stačilo jen přesně zamířit a stisknout spoušť. Srnec zpátečník se po ráně zlomil, ale já také, protože mi třesavka, ze které jsem ještě nebyl vyléčen, řádně zahrála. Podobných případů jsem za svou dlouhou éru ještě mnohokrát s úspěchem opakoval.

Co říci na závěr? Za příznivých okolností v honitbě nestačí si koupit vábničku, a když slyšíme, že už někde u sousedů srnčí říje začala nebo podle kalendáře začít měla, jít do revíru a každých sto kroků spustit "muziku". V nejlepším případě a náhodou ulovíme slabé a nadějné srnce, ale ty staré, senilní, kterým kulička již měla dávno patřit, ty nespatříme. Platí-li přísloví: "Všechno s mírou", platí to zvláště při vábení. Předně musíme zjistit počátek říje, hlavně již zmíněný čas předříje a na vše se řádně připravit, vše řádně promyslet.

Pak ovšem podle promyšleného plánu přelstít starého srnce je pravá myslivost, je tedy třeba myslet a uvažovat. Je daleko větším potěšením zavěsit si po říji mezi ostatní trofeje jedny silné vzácné parůžky než tucet nějakých slabihoudků.

Lovecká sezóna. Zvěř není hloupá a myslí, hloupý je lovec co vidí jen maso! Láska, rivalita výběr a milování v přírodě. No, chápete to? Prosťáček ne. Přesto je myslivcem.

#Fotografie z myslivosti, Milování světu vládne, aktivity radosti a milování života, Srnec, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře

Myslivecké panorama a radost ve fotografii. Konečně. Po pro mne třech nekonečných měsících bez honitby!

Prázdný krmelec v létě

Konečně. Po pro mne třech nekonečných měsících bez honitby mám zase konečně místo kde
mohu lovit či jen pozorovat zvěř.

Je to báječný podvečer a možná se i Diana s Hubertem dohodnou a popřejí mi štěstí.

Sdíleno ze sociální sítě Richard F.

SRNEC Z JABLEČNÉHO SADU. Diana bohyně lovu, Fotografie z myslivosti, Lovecké příběhy, Srnec, Srnčí říje,

Srnec z jablečného sadu

Krásně strávený večer u dobrého přítele zakončený ulovením tohoto zajímavého srnce

Říje v plném proudu a srnci honili své srny mezi jablečnými stromy a tu a tam se ozývalo pískání pokládané srny. Unavení srnci byli zalehlí pod stínem koruny stromu a nabíraly síly na další milostné dovádění.
Sluníčko se již chystalo do červánkových peřin a na tváří byl cítit vlahý vánek přicházejícího večera. Vytahuji vábničku a jemně zavábím...jednou..dvakrát a v tom už slyším pohyb za sebou...přímo proti nám běží srnec...čteme jej v dalekohledu a vidíme silné paroží s hrubými perly a krátkými výsadami...kamarád mi šeptá...to je tvůj srnec...kulovnici mám zalícenou a čekám jak se srnec natočí...tak se stává po pár vteřinách a já se zadrženým dechem lehce mačkám napínáčkem natáhlou spoušť...křik ptáků utichá po právě vyšlé ráně po které se srnec láme v ohni.

Přicházíme k němu a kocháme se krásou jeho paroží a vzdáváme mu hold. Chvíli u něj mlčky stojíme a oba promítáme celý lov a poté se pouštím do vyvrhování.
Díky kamarádovi za přátelské pozvání na lov tohoto dobrého srnce. Díky Dianě a sv. Hubertovi za přízeň na lovu úspěšném.

Lovu Zdar!

Srnec stáří 5 let
Uloven na vzdálenost 50 metrů
Ráže 7*57 "Z"
Střela SPCE 11,2

Vojtinek M., sociální sítě Myslivost

Na nástřelu nenacházím barvu. Perfektní práce křepeláka Arga při dosledu divočáka střeleného na vyšší komoru na plíce!

Ilustrační obrázek úlovku ze sociálních sítí....

Po vydatných deštích přerušili zemědělci žně,
a tak vznikla možnost lovu na průsekách v řepce. Kde se delší dobu vyskytovala černá a škodná. Vybral jsem si lokalitu u velkého rybníka, kde bylo zčásti posekané řepkové pole. Myslel jsem si, že by černá mohla přetahovat z rákosu do řepky. V půl 9 usedám na místo sleduji okolí. V dálce vidím kus srnčího, zřejmě srnce. Dlouho se nic neděje, občas se ozvou kachny z nedalekého rybníka. Moje myšlenky se rázem přelévají ke kachním honům, které naše sdružení každoročně pořádá. Z mého zářijového rozjímaní mě vyruší slabé beknutí srnčího přede mnou. Náhle vidím jak do pole vybíhá vcelku slušný srnec.Po chvíli čtení myslím,že i lovný. Za srncem se, ale vynoří černá koule. Je těsně před 9 hodinou a tak na poli vidím jak lončák přetahuje přes strniště. Sedím na sedačce, a tak musím pomalu a potichu přendat svojí loveckou hůl do směru divočáka. To se mi daří, aniž by to divočák zpozoroval. Stále si nejsem jistý, zda se jedná o bachyňku, nebo kňourka. Vidím jen horní polovinu těla. Strniště po řepce je velmi vysoké....

Divočák se otáčí na ostro a jde proti mě, díky dobrému větru o mě nemá zdání. Náhle se ale otáčí a vbíhá zpátky do rybníka. To již vidím střapec a chci divočáka ulovit, ale v běhu neriskuji ránu. Divočáka zabíhá zpět do stařiny a rákosu a já smutně sleduji místo kam zatáhnul. Netrvá však ani minutu a divočák vytahuje zase a míří proti mě. Ještě nepatrné zaražení hole do země pro lepší střelbu a odjišťuji zbraň. Divočák jde pořád naostro proti mě. Tuto ránu nechci riskovat.

Náhle se otáčí na "široko" a větří. Tečka sedí na "prostředku" a padne rána.

Jsem přesvědčen,že jsme trefil nicméně divočák odbíhá. Po telefonátu s hospodářem, který sedí opodál jdu na nástřel a hledat barvu. Střílel jsme však ráží 243. winchester a tato kule není tak silná jako má kulovnice. Bohužel na nástřelu nenacházím barvu a ani opodál. To se ve mě začíná probouzet ten červík nejistoty. Další telefonát hospodáři a "porada" co dál.. Ten ochotně bere svého mladého křepeláka a přijíždí mi na pomoc. To je již tma. Po krátkém hledání ani on nenachází barvu. Nezbývá nám než naše naděje vložit do Arga - mladého křepeláka. Ten po chvíli napíná řemen a jde jistě do rákosu. Po chvíli nás dovádí na barvu a pokračuje dál v dosledu. Přicházíme do hustého rákosu a nelze pokračovat za pejskem na řemenu.
Proto se Milan rozhodne psa pustit. Ani ne po 2 minutách slyšíme jak Argo začne hlásit u divočáka. Náhle moje zklamaní přechází v radost. Po chvíli přicházíme k zhaslému divočákovi a padají slova chvály na pejska.

Milan jde ochotně domů pro traktor a já zatím vytahuji prase a vyvrhuji ho. Následují poslední pocty a transport na myslivnu. Chtěl bych poděkovat za velkou ochotu při odvozu našemu hospodáři Milanu Ječnému a ocenit perfektní práci mladého křepeláka Arga . Divočák byl zasažen vyšší komorou na plíce.

Ráže 243. winchester
Vzdálenost 80 metrů
Střelivo Geco

Petr D. sociální sítě Myslivost

#nástřel #kňourek #divočák #křepelák #winchester #střelivo #komora

Začala srnčí říje na sociální síti jsou nové fotografie bujných srnců

Původní snímky Jitka a Pavel K. koncem července ráno

Měření sil krásných srnců v říji...jednoho červencového rána

Příběh srnčí a černé zvěře

Srnče v krytu

Skvělé video z přírody zachycuje setkání černé a srnčí zvěře v přírodě - především nebezpečný útok na srnče a statečné jednání jeho matky se šťastným koncem...

Divočáci mezi řepkou a pšenicí...

Lukáš a oba úlovky

Večer jsme s kamarádem

naplánovali, kam kdo z nás půjde na divočáky a ve 22 hod vyrazili šoulačkou dohodnutými směry. Již cestou jsem v řepce potkal dva rudly černé - oba byly početné a dle hlasů povídajících si hlasů, to byly bachyňky s malými markazíny. Nebyly ode mě dále, jak 10 metrů, ale stále v řepce.

Šel jsem dál rozhraním mezi řepkou a pšenicí. Již po 150 metrech jsem sluchem zaregistroval černou, jak si pochutnává na pšenici.
Triedrem jsem na vzdálenost 100 metrů obeznal slecha 3 velkých kusů a rozhodl se je našoulat. Podařilo se a ze vzdálenosti 20 metrů jsem z většího rudlu ulovil bachyňku, lončačku, o dodávkové váze 32 kg. Lov netrval déle, než 15 minut Kamarád neviděl nic. Po lovu jsme poseděli u kamaráda v přátelské atmosféře a podebatovali o stavu české myslivosti a zážitcích z lovů. Šli jsme spát ve dvě hodiny. Ve třičtvrtě na čtyři jsme vstali a vypravili se lovit do jiné části honitby. Z domova od kamaráda jsme šli pěšky a na cestu se k nám připojil jejich kocour. Na jeho přítomnost reaguji slovy, ve smyslu našeho maskota....

Jsem unavený a cestou v chůzi lehce podřimuji. V okamžiku, kdy jsme od vesnice vzdáleni cca. 200 metrů a jdeme úsekem úvozové cesty, najednou kamarád zrychleným hlasem šeptá "dělej, dělej". Nechápu dobře, oč se jedná, neb v tom okamžiku koukám do země. Zvedám hlavu a před námi stojí na cestě samotný divočák. Kamarád zatím ještě nemá nabitou flintu a tak ztrhávávám z ramene kulovnici a v puškohledu se mi rýsuje kontura lončáka. Není dále, jak 50 metrů. Kus stojí zadkem k nám. Pirschstock mám na zádech v batohu a bohužel musím střílet z volné ruky.

Čekám, až se kus natočí a odkryje mi svůj bok, abych mohl bezpečně zmáčknout spoušť. Ve chvilce se tak stává, kus stojí na široko a v ten okamžik padá výstřel. Divočák zůstává v ohni na místě. Po příchodu ke kusu, obeznáváme kňourka, lončáka, o dodávkové váze 45 kg. Ani k tomuto úlovku netrvala cesta z domu dlouho. Po upřímném přání kamaráda "Lovu Zdar!" a ošetření kusu, pokračujeme dále do honitby. V okamžiku výstřelu se kocour nacházel mezi námi a loveným lončákem. Téměř to vypadalo, jako kdyby nás k němu dovedl...

Lukáš

Rudl černé zvěře na poli a úspěšný lov

Při střelbě z volné ruky a spěchu neboť se vše odehrálo během pár
vteřin, zásah šel o kousek dozaději, než jsem chtěl

Po měsíci, kdy jsem potkával jen samotné velké kusy černé zvěře

se konečně Diana rozhodla, že mi dopřeje loveckého štěstí. Rozhodl jsem se, že po půlnoci vyrazím lovit. S budíkem jsem se ale úspěšně hádal od půlnoci do dvou hodin ráno, kdy jsem svůj boj prohrál. Do honitby mi cesta trvá 45 minut. Po příjezdu a zjištění směru větru, jsem se rozhodl lovit na rozhraní pšenice a řepky, a to ze země, neboť na lavici, bych měl špatný vítr.
Abych si nezavětřil prostor, který jsem si určil pro lov, musím absolvovat pěšky kilometrový úsek a v jeho konci dalších 300 metrů kolejákem v mokré pšenici, neboť v noci pršelo. Promočené kalhoty začínají příjemně hřát.

Ve čtyři hodiny dorážím na místo mého zájmu, nacházejícího se na rohu porostu řepky, kde před sebou mám metr a půl široké rozhraní plodin, o déle asi 100 metrů, porostlé jen nízkou trávou. Na pravé straně potom nevzešlou plochu řepky cca. 30x4 metry, porostlou ostrůvky vyšší trávy. Vítr mám dobrý. Po příchodu na místo zjišťuji před sebou ve vzdálenosti asi 80 metrů pohyb a dalekohledem obeznávám velký kus černé zvěře, stojící na ostro proti mně a za ním druhý, přibližně stejně veliký. Oba kusy mě zaujímají svými výrazně stříbrnými maskami hlav a prozrazují jejich vyšší věk.

Předpokládám, že se jedná o bachyně a tedy na střelbu nepomýšlím. Očekávám v jejich blízkosti pohyb od selat nebo lončáků, který však nenastává a oba kusy zatahují do řepky. Usedám na zem, na batoh a začínám psát uživateli honitby zprávu, že jsem v revíru a kde lovím. V okamžiku, kdy mi schází do konce zprávy již jen pár slov, náhle slyším v těsné blízkosti po mé pravé straně, jak si povídají prasata. Rychle ukládám telefon do kapsy a připravuji si kulovnici ke střelbě.

Najednou za jedním z trsů trávy zjišťuji, ve vzdálenosti 25 metrů, stojící kus černé. Před něj vychází z řepky velká bachyně, pomalu třikrát tak veliká, oproti krytému kusu a ve chvilce za ní druhá. Předpokládám tedy, že se jedná o kusy, které jsem pozoroval po mém příchodu. Krčím se k zemi, nehýbu se, vítr mám dobrý. To musí dopadnout, říkám si v duchu. První bachyně se stáčí, stojí proti mně naostro a po mém spatření znejistí, zavrčí a udělá krok směrem ke mně. Zvedá hlavu, sklání jí a zkouší mou trpělivost. Díky svým životním zkušenostem se raději rozhoduje zatáhnout zpět do řepky. Zkouším zamířit na kus, stojící za trsem trávy, ale bohužel to není k jisté ráně.

Pomalu se začínám přizvedávat ze země, ale bachyně to samozřejmě nevydrží, odfouknou a rozbíhají se do řepky. Zprudka se zvedám a usazuji kříž puškohledu za slechem stále stojícího kusu. Ten v tu chvíli moc dobře nechápe, co se děje a dostatečně rychle nereaguje na úprk vedoucí bachyně. Zaváhal. Ticho a klid probouzejícího se dne rozřezává rána z mé osmičky a ozvěna výstřelu burácí od stěny lesa. Kus zůstává na místě v ohni. V tu chvíli se to začíná v řepce vařit a porostem utíká pryč velký rudl černé zvěře.

Po příchodu ke kusu rozpoznávám neotahanou bachyňku, o dodávkové hmotnosti cca. 40 kg. Potvrzuje se mi fakt, že pokud jsou v rudlu staré bachyně, tak dokáží řídit chrutí a své loňské dcery do něj nepustí. Smekám klobouk a tiše vzdávám ulovenému černému rytíři hold, který v tu chvíli ještě odkazuje. Při střelbě z volné ruky a spěchu, neboť se vše odehrálo během pár vteřin, jsem si ránu krapet ztrhl a zásah šel kousek dozaději, než jsem chtěl. Děkuji Dianě, za její projevenou přízeň a začíná práce, s dobrým pocitem z úspěšného a rychlého lovu, který netrval déle, než 5 minut. (Lov proběhl v nejmenované honitbě na Českolipsku, dnes ráno).

Lukáš

Myslivci. Hajní a Pytláci v lesích z historie. #Pytláci, šmejdi a deprivanti v myslivosti. Je pytláctví minulost?

Vysoká zvěř (jeleni a laně)

Pytláci, šmejdi a deprivanti v myslivosti

Myslivecké písně

popěvky, zvyky a obřady při honech, zámecké chodby plné nejrůznějších trofejí, i hony barokní, rokokové, pány ve švédských širácích i francouzských kloboucích a romantické hony doby 19. století, kdy vzorem lovecké módy byla Anglie - to všechno pamatuje i brdský les od nejstarších dob, kdy na Dobříši si král Jan Lucemburský postavil lovecký hrádek, kam jeho syn Karel IV. přivezl nejvyšší lovčí úřad České koruny.

Poslední kusy zvířat

Když stavy volně žijící vysoké zvěře v době chození po lese se střelným prachem začaly povážlivě klesat, byly zakládány obory. Nejstarší v Dobříšských lesích vznikla asi tři km severně od zámku nad myslivnou Obora. V 18. století ji rozdělili na dvě části; tzv. oboru Starou a oboru Novou, nazývanou též Královská stolice, která patřila k největším v Čechách. Lovy v ohražených územích neměly zdaleka vitalitu lovů středověkých, staly se pouhým zabíjením a v době rokoka byly jednou z atraktivních šlechtických zábav.
Svůj konec vzaly až za Josefa II., který podobné štvanice zvláštním patentem zakázal. V brdských lesích se poměrně dlouho udržely šelmy. Z roku 1628 pochází doklad, kterým česká královská komora oznamuje arcibiskupu Harrachovi, aby medvědi, kteří se rozmnožili v rožmitálských lesích, byly na císařovo přání pokud možno šetřeni. Z popisu březnického panství víme o medvědech ještě v roce 1660. Poslední brdský vlk vyhynul v roce 1750 dosti kuriózním způsobem; když se hladový doplížil na statek do Roželova, propíchl ho sedlák vidlemi.

Památníčky střetů

V rožmitálských lesích nastal zlatý věk myslivosti koncem 19. století, kdy se počet jelení zvěře odhadoval až na 300 kusů, což samozřejmě přispělo k nebývalému rozvoji pytláctví. Motiv dokonce přiměl i skladatele Jana Jakuba Rybu k myšlence napsat zpěvohru s názvem

PYTLÁCI

V našich představách je dne pytlák spíše osobou romantickou, avšak tento zúžený pohled se poněkud liší od skutečnosti. Je třeba nahlédnout do sociálních poměrů a vztahů v minulých staletích a vzít v úvahu i bědné postavení tehdejších poddaných. Neboť jak mohl chudý domkář nebo podruh, stojící na nejnižším stupni společenského žebříčku, uživit ze svého skromného majetku, někdy bez pevného příjmu, často i několik dětí? Byl nucen vyhledávat takové možnosti, které by mu pomohly početnou rodinu uživit. Dřevo z lesů a lesní plody byly sběrem dobře dostupné, paběrkování obilnin na poli možné, potíž však byla s masem, které domácí chlívek jen zřídkakdy dával. Na dosah byla však při setmění zvěřina, panská krmě stolů a hodokvasů, která lákala dostupností i užitkem. Procházíme-li brdskými lesy, znenáhla někdy narazíme na skromný, zastrčený a omšelý pomníček nebo kříž, na němž dnes už jen těžko čitelnými literami je psáno, že tu skončil život ten a ten myslivec či hajný, aniž by na něho kdokoli vzpomínal.

Mezi Velkou Horou a Vacíkovem najdeme kříž, na kterém je připevněna litinová tabulka s nápisem: "Na tomto místě byl hajný Josef Bartoň, 25 roků stár, dne 8. června 1878 o 9. hod. večer, zákeřnickou rukou zastřelen." Pod Faimanovou skálou v chynínském polesí stojí jiný pomníček na místě, kde v roce 1854 zahynul rukama pytláků fořt Ječný, když ještě před smrtí stačil na papír napsat jméno svého vraha.
Ve velmi četných případech však nešlo o spotřebu masa uloveného zvířete v rodině pytláka, ale o výhodný zdroj příjmů z prodeje zvěře. Bývali to především venkovští i městští hostinští, kteří ochotně odkupovali od pytláků zvěřinu, kdykoliv ji přinesli a nabídli. Často je i sami naváděli k lovu a nebyly řídké případy, že na léta s nimi byli ve spojení v nepsané smlouvě "ty mně a já tobě."
Peníze, které pytlák za svůj úlovek od hostinského dostal, často ani nedonesl domů, zůstaly v nálevně jako útrata, a tak hostinský měl z lovecké náruživosti pytláka vlastně dvojí příjem. Jeden ze zvěřiny, druhý z útraty za pálenku nebo pivo.

Myslíte, že pytláctví je minulost?

Nenechte se vysmát, pytláci 20. a 21. století také stále provádí svou činnost, vypráví se to mezi myslivci a ví se, kteří deprivanti zvěř střílí pro maso a pro peníze.
Deprivantů (šmejdů) zlých a nebezpečných jedinců se slušní lidé bojí, těžko se s nimi válčí a riskují vysoké ztráty na vlastní psychice. Nejvíce na vesnici. Tam funguje, nehas, co tě nepálí. Zejména když deprivant (šmejd) roky pracoval ve státních službách, třeba u policie. A vyzná se jak udělat "Zlo na každý den".

Flintu nosí rád kdejaký ten šmejd, co si na něm vezmete, když vám zastřelí psa?

Proto raději v honitbě svého psa na vodítku, může opravdu velmi rychle zadávit malého zajíčka, ani to nepostřehnete. Viděl jsem to, zajíčkovi z psí tlamy koukají jen ty nožičky a už ho nezachráníte.

To je pud, příroda, pes je lovec (šelma) a stačí mu dát trochu dietu a loví.

Zdroj: muj.web.cz

#Historie, Lovecké příběhy, Myslivecké pověsti, #Srnčí zvěř, Černá zvěř, Myslivci a konfliktní situace, Myslivecké tradice,

Uloveno objektivem

Huš, huš - tebe potkat v lese o samotě....utíkám a lezu na strom

Dokonalé záběry z přírody nám přinesl internet a sociální sítě

Taky jste aktivní na sociální síti facebook, pinterest nebo dokonce G+? Ještě ne a nemáte čas?
Internet je místo, kde jsou nejen psané informace, ale i skvělé fotografie z přírody.

Zajímavá a líbivá fotografie z přírody tu krásu jen zvýrazní...
a děti mají radost jak pěkně koloušek stojí, ani se nenamočil...

Whitetail doe fording water with her twin fans eastern Canada

Jeleni jsou i v Kanadě u nás se nazývá vysoká zvěř (holá)

Domov pár slov a fotografie nic vám to neříká česko je přece ráj hlupáků a pivních skautů

Ilustrační obrázek krajiny a stylu lovecké scény

ČESKÝ WEB: Krásná země česká:

"Ztráta odpovědnosti za krajinu znamená také jistý úpadek ve společenských vazbách. Mizí hierarchie 'farář, lékař, učitel a sedlák' a do popředí se dostávají lidé, kteří se zemí neumějí dobře zacházet nebo jsou to vyloženě prospěcháři. Celkově to ruší po staletí balancovanou společenskou stabilitu a dochází k degradaci těch míst.
Výsledkem je i to, že si lidé na vesnicích často ani nerozumějí. Jsou to jakési izolované jednotky, nemají společnou řeč. (Hájek ct.24.cz)

Mění se funkce venkova. V pohraničních oblastech po odsunu předcházejícího obyvatelstva byla většina staveb využívána lidmi, kteří s tím neměli žádné zkušenosti, nebo úplně minimální. Dochází tak k rozsáhlé devastaci celých venkovských celků.

Nakonec s přibýváním volného času a možnosti obstarat si bydlení mimo centra za účelem rekreace postupně vzniká
chalupářské a chatařské nadšení, které vdechuje vesnickým oblastem nový život."

Zvěř žijící v neporušené přírodě je krásná zejména ve fotografii #aktivity radosti a milování života, Daněk, Fotografie z myslivosti, lov, Lovecké stezky

Kouzlo tvorů v přírodě - daněk skvrnitý

...někdo tvrdí, že zážitek z lovu nepotřebuje...možná už má mozek vypitý nebo v té palici od narození žádný neměl...

...někdo tvrdí, že má mezi myslivci kamarády...možná jen bandu co si navzájem závidí, ale v průseru drží spolu jak zabetonovaní!

...jsi myslící část těch lovců ve sdružení (spolku)...postarej se o mínění lidí okolo...dohlédni na chování myslivců na veřejnosti!

#aktivity radosti a milování života, Daněk, Fotografie z myslivosti, lov, Lovecké stezky,

Stránky