 |
| Naďulka na skvělé fotografii |
Již od nepaměti bylo sokolnictví považováno za umění a s tímto názorem prezentovaným nejslavnějšími sokolníky všech dob se lze i v současnosti plně ztotožnit.
Kdy a kde sokolnictví vzniklo?
Přesný vznik sokolnictví není znám. Je však pravděpodobné, že vzniklo ve stepích střední Asie, kde pro jeho vznik byly velmi vhodné přírodní podmínky, k nimž patřila zejména prostorná otevřená krajina středoasijských stepí. O asijském původu sokolnictví svědčí i historické prameny z doby druhého tisíciletí před n. l., které se nalezly v Indii a Íránu. Sokolnictví znali a využívali Etruskové a Chetité. Až do dnešních dnů se téměř v nezměněné podobě se všemi znaky lidového lovu dochovalo v Kirgízii. V ostatních zemích se stalo výsadou panovníků a feudálů.
Kdy a kde sokolnictví vzniklo?
Přesný vznik sokolnictví není znám. Je však pravděpodobné, že vzniklo ve stepích střední Asie, kde pro jeho vznik byly velmi vhodné přírodní podmínky, k nimž patřila zejména prostorná otevřená krajina středoasijských stepí. O asijském původu sokolnictví svědčí i historické prameny z doby druhého tisíciletí před n. l., které se nalezly v Indii a Íránu. Sokolnictví znali a využívali Etruskové a Chetité. Až do dnešních dnů se téměř v nezměněné podobě se všemi znaky lidového lovu dochovalo v Kirgízii. V ostatních zemích se stalo výsadou panovníků a feudálů.
Do střední Evropy sokolnictví proniklo prokazatelně na konci 4. st. n. l. v době velkého stěhování národů. Od poloviny prvního tisíciletí existují právní předpisy, které lov a nakládání s loveckými dravci upravovaly a byla jimi přísně postihována krádež sokolnických dravců. Od 6. st. pak bylo sokolnictví postupně zaváděno ve všech vyspělých evropských zemích, především na panovnických dvorech a v řadách vyšší šlechty, kde sloužilo hlavně jako podívaná a zábava. V řadách nižších skupin obyvatel (rozuměno nižší šlechta, nikoliv poddaní) se sokolnický lov využíval jako pomocný zdroj pro získání obživy.
V 10. století již bylo sokolnictví rozšířeno na všech evropských, asijských a severoafrických panovnických dvorech a chovy dravců (především sokolů) se staly jejich samozřejmou součástí. Ve středověku, zejména raném, hrálo sokolnictví významnou ekonomickou i politickou roli a zanechalo výrazné stopy v různých národních kulturách (pověsti, legendy, poezie, výtvarné umění). Sokoli často bývali z politických důvodů darováni. Dravci vhodní pro sokolnické účely byli také předmětem obchodování a byla po nich značná poptávka. K významnému rozvoji sokolnictví došlo v období křížových výprav, kdy byly do Evropy přineseny nové poznatky, např. používání čepiček k tzv. "zastínění", tj. zakrytí výhledu dravce.
Lov s dravci představoval až do konce 17. st. významnou součást loveckých způsobů obyvatel v celé střední a západní Evropě. V souladu s tehdejším právem byli sokolníky téměř výlučně panovníci a příslušníci šlechty. Ve druhé polovině 18. st. pak dochází k poměrně rychlému úpadku sokolnictví, který byl způsoben zejména zdokonalováním lovu palnými zbraněmi a vzrůstající oblibou parforsních honů. Úpadek sokolnictví byl dán také celospolečenským vývojem a postupným zánikem feudalismu.
Pouze v Anglii zásluhou venkovské šlechty nedošlo k zániku sokolnických tradic a sokolnický způsob lovu zde zůstal zachován bez přerušení až do dnešních dnů. Obdobná situace je také ve střední Asii, u Baškirů a Kazachů a na území Malé Asie. V ostatních evropských státech v 18. st. sokolnický způsob lovu zanikl. V polovině 19. st. pak v Nizozemí došlo k obnovení sokolnického způsobu lovu, když v roce 1840 byl založen klub jeho příznivců.
K obrození sokolnictví došlo postupně na území Evropy mezi světovými válkami, kdy v jednotlivých zemích z iniciativy jednotlivců začínají vznikat zájmová sdružení těch, kterým tento způsob lovu učaroval.
#Myslivecké fotografie, Způsoby lovu a historie, Ptáci, Dravci, Sokolnictví,
