 |
| Lovu zdar! Ulovení prvního jelena.... |
Vážení přátelé, dovolte, abych se s vámi podělil o radost z mého jelínka uloveného o letošní říji v překrásné přírodě Hrubého Jeseníku.
Po celou dobu krátkého působení v této honitbě jsem od samotného počátku sbíral zkušenosti od opravdových jelenářů...
Poslouchal jsem vždy jejich zážitky a poznatky s jeleny a vždy, když jsem je poslouchal šel mi mráz po zádech a už jsem se nemohl dočkat na ten svátek myslivců...na jelení říji. Někdy kolem desátého září jsem slyšel ozvat se prvního jelena. Vše nasvědčovalo dobrému příchodu jelení říje.
Počasí bylo stálé a jeleni se začínali čím dál více točit v blízkosti laní.
Kolem dvacátého září, kdy už jeleni dobře vytrubovali, se ovšem počasí pokazilo a začalo být proměnlivé. Jednou silný déšť...potom mlhy s větrem. Jeleni umlkli a vše nasvědčovalo tichému průběhu říje. Doma jsem netrpělivě sledoval počasí a modlil se ať se ustálí. Denně jsem byl v telefonickém kontaktu s majitelem honitby a ten mi
popisoval průběh říje, která byla vlivem počasí tichá. Minulý čtvrtek se to ovšem obrátilo v dobré a počasí se na horách začínalo ustalovat a přicházelo pravé babí léto. Večer mi volá kamarád Pavel a s radostí mi oznamuje, že mě v pátek očekávají na Jelení chatě v plné polní. V pátek ráno odjíždím a jedu přímo rovnou na chatu. Po příjezdu mě vítají kamarádi se sklenkou dobré pálenky a už vyprávějí zážitky, které doposud prožili. Po dobu asi pěti dní, co na chatě bačovali, se jim nepodařilo žádného jelena ulovit. Večer se rozcházíme každý do své lokality. Já jdu s Pavlem pod hřebeny, kde při příchodu nad námi v kleči troubí mladší jelen, jako by nás už vítal. Zastavujeme se u chaty a dáváme si každý po štamprli dobré pálenky z meruňky a poté se každý rozcházíme na své stanoviště.
Dlouho se nedělo nic a poté se tu a tam z hřebenů ozvalo troubení jelena.
Vtom zatroubil přímo pode mnou jelen a já slyším jak jde přímo na mě.
Čekám, že vytáhne do vysokého lesa, ale jelen mě oklikou obchází a míří přímo na hřebeny. V tom padá výstřel a Pavel posílá zprávu, že úspěšně ulovil jelena. Po necelé půl hodince padá druhý výstřel a přichází další zpráva, že kamarád Pepíno byl také úspěšný. Přicházím na spodní chatu, kde na podstavci leží hlavy ulovených jelenů ozářené svíčkami a obložené smrkovým chvojím. Je pronesen slavnostní proslov a poté přípitek na dobré jeleny a úspěšné lovce. Ráno se opět vydáváme pod vrchol hřebenů, ale potkáváme jen holou s mladým, dobře založeným jelínkem. Jeleni se ozývají tu a tam, ale ještě to není ta pravá říje. V pondělí měním stanoviště a zasedám na posed do spodních partií hor.
Nade mnou v hustém smrkovém porostu troubí jelen...podle hlasu to vypadá na dvojku, neboť jeho troubení bylo přímo mysteriózní. Slézám z posedu a snažím se jelenovi nadejít. Jenomže si mě všimla holá a i s jelenem zatahují do mláziny. Na posed se již nevracím a jdu pošoulat po lesní cestě. Procházím přes mírnou zatáčku a dole pode mnou mě upoutalo prasknutí větve. Přímo na 40 metrů pode mnou jde mým směrem laň.
Zaklekám ke statnému smrku a čekám co za ní půjde. V optice se mi objevil kolouch...."to je divné říkám si, ta ještě asi říjná nebude" Nechal jsem je projít a slyším další kus, který jde za nimi. Mezi smrčky se mi zjevila silueta jelena. Vidím jeden paroh dobrého osmeráka...háži flintu do ramene a naposled se ještě podívám na jeho hlavu a všímám si, že levá strana je ulomená a jelen má pouze očník, nadočník a dál paroh končí...
Dlouho váhám zda jelena ulovit...čas běží a já se klepu čím dál více...poté se rozhoduji, že lovit nebudu...je to přece jen půl trofeje. Jelen zachází do spleti smrčků a břízek. Byl to krásný zážitek! Ráno jsem ven nešel, neboť jsem byl po předchozím večeru společensky znaven, ale v 11 hodin dopoledne se oblékám a chystám se vyrazit na kazatelnu pod skály zvanou komunistickou (má červenou střechu). Usedám a kochám se krásně zbarvenou přírodou a asi kolem čtvrt na jednu mě upoutal na tři sta metrů přede mnou rezavý pohybující se flek.
Ihned beru dalekohled a padá mi brada.
Jelen výsadový desaterák. Stál nehnutě nad skalami a vyhříval se na sluníčku. Slézám rychle z posedu a snažím se jelenovi nadejít. Jdu z kopce a do kopce a pak přes potok a přes mírné skalní vyvýšeniny a dostávám se do míst, kde jelena očekávám...mírný chodníček do skal, kde vylézám a hledám jelena v optice. "Tady je!"
Beru kulovnici a hledám ho v optice, jenomže jelenovi je vidět už pouze obřitek. Smůla...ale opět zážitek...Jdu zpět na chatu, kde mě čeká vydatný oběd. Usedáme ke stolu, když vtom se otevřou dveře chaty a v nich stojí dobrý kamarád Libor, který přijel také zkusit štěstí na jelena. Libor jde zkusit štěstí na hřebeny a já zasedám na posídek u smrkové mlaziny propletené břízkami. V 17:00 padá výstřel a mně dochází zpráva od Libora, že byl úspěšný. Ulovil dobrého výsadcového desateráka ve stáří 9-10ti let. Ve zprávě mu přeji Lovu Zdar! když vtom přímo pode mnou zapraskla větev. Okamžitě bystřím a najednou vidím, jak se mezi smrčky táhne rezavý flek...jenomže nevím, co to je. Stoupám si na posed a předpokládám, že kus vytáhne do vysokého lesa asi 150 metrů přede mnou...chvilku stojím, nic se neděje, a proto usedám. Najednou vidím...jak se rychle onen rezavý flek táhne zpět do houštiny pode mnou.
V tom se rozrazí smrčky a na scéně stojí první herec. Ihned hážu flintu do ramene a čtu jej přes puškohled. Přede mnou stál mladý, jednostranně korunový desateráček a hledí přímo kolmo pod sebe odkud vyběhl, když vtom slyším krátké ,,Aooo o". Mráz mi v tu dobu přejel po zádech. Paráda, pode mnou je ještě jeden jelen. Znovu slyším krátké ,,Aooo" a proto svírám dlaně a o tón níž odpovídám jelenovi to samé ,,Aooo" a to už vidím, jak se třesou dva, vedle sebe stojící smrčky. Dlouhou dobu bylo ticho a poté lámání, zapraskání a vidím ve smrčcích před sebou, jak jelen honí laň. Úžasné...něco opravdu nádherného. Jelenovi nevidím paroží...je to vždy jen mžik. Mladý jelínek obloukem schází zpět do houštiny a já opět slyším ono ,,Aooo" a znovu svírám dlaně a troubím to samé, co jelen. V tom se v průseku pode mnou objevila silueta jelena, který průsek rychle přecházel. Nedokázal jsem ho ani přečíst. Netrvalo dlouho a jelen se až na samém konci průseku vrací zpět odkud vytáhl. Opět se dlouho nic nedělo až najednou na cca 40 metrů je slyšet pohyb zvěře mířící přímo do průseku.
Dávám optiku do míst, kde očekávám zvěř a čekám. Vtom se mi přímo v kříži objevila laň, která se hned podívala směrem na posed. Nehnutě sedím a jen sleduji. Laň se rozchází a přetahuje přes průsek. Znova slyším praskání a teď se mi v optice objevil jelen, který hází hlavou ze strany na stranu a přetahuje přes průsek.
Vtom dělám hlasitě ,,HůůůH".... Jelen zvedá hlavu a já se dívám na paroží...je to osmerák, paráda...Kříž posunuji na hranu lopatek a mačkám spoušt. Jelen po ráně asi dvě vteřiny stojí a poté vyráží do houštiny směrem za laní. A ted to přišlo...nehorázná třesavka, tak velká, že jsem nebyl ani schopen slézt z posedu. Nakonec se mi to podařilo a já přicházím na nástřel, kde k mému údivu není ani kapka barvy. Jdu tedy po ochozu, kde zvěř stála směrem tam, kam zatahovala a už cítím znatelný jelení prk. "Ten tu někde musí ležet" říkám si pro sebe a hledám dál...jenomže světla ubývalo, proto jdu k autu a jedu na chatu, kde všichni zapíjejí Liborova jelena, a tak jim to vše popisuji. Je rozhodnuto, že dosled bude proveden ještě teď. Dojíždíme do míst a rozestupujeme se po průseku a kluci mě ujišťují, že jelen tu opravdu někde leží, neboť pach prku je čím dál silnější...Svítím baterkou do malé propasti a v tom se mi zaleskl paroh... v tom volám hlasitě na celé hory: ,,Horidoooooo..."! Kluci se ke mně rozebíhají a pomáhají mi s jelenem.
Stojím nad ním a cítím, jak mi vlhnou oči a po tváři stéká slza loveckého štěstí a znovu se do mě dostává třesavka. Přetáčíme jelena na pravý bok. Do svíráku je mu vložen poslední hryz a kamarád Pavel mi předává úlomek lehce potřený barvou z uloveného jelena se slovy ,,
Upřímné Lovu Zdar, Vojto, k ulovení tvého prvního jelena z této překrásné honitby Hrubého Jeseníku...přijmi úlomek, který jsi oprávněn nosit do slunce západu zítřejšího dne!" Úlomek přijímám opět se slzami v očích a vkládám jej za svou čepici. Poté už jen pár foteček, oplombovat a transportovat na chatu, kde až do pozdních hodin ranních sedíme u sklenky dobré pálenky a sdělujeme si pocity a dojmy z právě proběhlého lovu.
Nedivte se tomu, že takový jelínek říjel...všude jinde by to byl ministrant...jenomže říje v horách začíná na spodu a poté se posouvá na horu na hřebeny až utichá...tento jelínek využil příležitosti a říjné laně a kraloval ve smrkové houštině.
Jsem za tohoto jelínka moc rád a také zato, že můžu být mezi kamarády v překrásné přírodě hrubého jeseníku...kde ať se tomu může leckdo zasmát, ale začíná to být s jeleny na dobré cestě...díky opravdovým myslivcům-jelenářům... Byli uloveni jeleni i ve staří 8-11 let
Jelen stáří 4 roky
Uloven na vzdálenost cca 40 metrů ranou na lopatky s průstřelem části srdce a plic po kterém odběhl do 50 metrů, kde zhasl
Ráže 7*57
Střela SPCE 11,2 g.
Lovu Zdar!
+and+1-6.3x24+(bottom).jpg)
