Příběhy z lovů tentokrát o strachu. Lovecké příběhy. Kuriozity. Setkání s černou zvěří. Dvě bachyně se selaty.

Černá zvěř - bachyně

Myslivecké příběhy a zážitky z osamělých lovů

to je to co jsem před rozvojem internetu a počítačů pracně doloval z myslivců v hospodě. Většinou to z nich lezlo až po deseti pivech a ještě to bylo i vybájené. Dnes si můžeme vyprávět o tom co jsme viděli a zažili už na webu a komentovat to. Náhodou jsem natrefil na tento zajímavý a jistě skutečný příběh myslivce....

Přátelé, popíšu vám co je to horor. Měli jsme s kolegou obeznáno a připraveno několik míst, jen jsme čekali, jak bude v pátek večer foukat vítr. Před devátou jsem zasedl na kazatelnu hned u cesty.

Dal jsem do kulovnice tři náboje, to stačí a nese mi to štěstí. Ta trojka je důležitá a hraje klíčovou roli v pozdější jednoduché rovnici. Před desátou , když byly ještě poslední zbytky denního světla a bylo vidět ještě bez dalekohledu, jsem spatřil selata, kterak se vykulila z lesa. Chodívá sem statná bachyně s osmi. Tentokrát však bylo selat šest a s nimi dvě bachyňky do 45 kg. Tři selata ještě pruhovaná asi 8 kg a tři větší asi 15 kg. Chvíli jsem je pozoroval a nakonec jsem se rozhodl jedno větší ulovit. Stálo stranou pěkně na široko a po ráně zůstalo v ohni. Zbytek tlupy zmizel v lese a já měl takový ten známý pocit z úspěšného lovu.
Ani jsem nepřebil, rozhodnut, že tak učiním až slezu po žebříku. Nechápu proč jsem tak pospíchal a počkal sotva pět minut. Ještě jsem si se shora vyhlédnul stromek při cestě, ze kterého ulomím dvě snítky a hurá pro sele.
Dole jsem přebil a jdu na to. Necelých deset metrů před seletem jsem zastavil a lámu úlomek a poslední hryz, když to přede mnou zlověstně zafuní a zachrochtá. Nevím jaký správný termín pro tento zvuk by měla mít myslivecká mluva, ale vím, že při něm tuhne krev v žilách.

Z lesa se vynořila jedna bachyně a stála nad seletem výhružně vyhlížejíc mým směrem. Kulovnice šla do ramene, ale střílet se mi nechtělo. Uvažoval jsem o jednom varovném výstřelu do země někam mezi nás a z pusy mi uniklo jedno hlasité a velmi neslušné slovo. Jak jsem promluvil, zavrčelo to zlověstně na levé straně a já s hrůzou zjistil, že druhá bachyně si mi nadchází a patrně se chystá na obchvat zezadu. Tím jsem dokončil počítání rovnice, abych definitivně vypustil možnost varovného výstřelu.

Bachyně se selaty

Bylo to fifty fifty a já se v duchu připravoval na boj z blízka. Byl jsem za neustálého pomalého ústupu rozhodnut nevystřelit dříve, než na dva metry a mířit po laufu. Snad nevyrazí obě najednou. Dobře že jsem se učil repetýrovat rychle a s flintou v rameni.
Zvuky ze předu a zleva připomínaly nejvíce hlídací rotvajlery někde za plotem. Jenže tady žádný plot bohužel nebyl. V tu chvíli mi začínal být lhostejný i případný osud selat. Bachyně vyrážely střídavě vpřed a zase úskokem couvaly. Nepřiblížily se více než na pět metrů a já stále pomalu ustupoval krůček za krůčkem.

U žebříku jsem začal být statečnější a řekl jsem jim pěkně nahlas, co si o tom myslím. To sem, raději nenapíšu. Nechápal jsem, jakou pohnutku k akci měla ta druhá bachyně. Proč se do toho pletla a nešla se svými selaty do bezpečí?
Také jsem jí to pěkně nahlas řekl, když jsem byl zase na kazatelně. Volal mi kolega Jarda a ptal se, na co jsem střílel. Povídám, že u lesa leží sele, ale nějak se mi pro něj nechce. Rozhodli jsme se čekanou na tomto místě ukončit a on měl přejít ke mně. Varoval jsem ho, aby nesl flintu v ruce a byl ve střehu, protože tady mám docela dusno. Když jsme byli dva a počty se vyrovnaly, udělali jsme taktickou poradu, stanovili jsme pravidla postupu dopředu i zpět , vymezily sektory bezpečné střelby a hurá do akce. Bylo to už téměř hodinu od ulovení selete. Kdyby nás někdo viděl, jak postupujeme zády k sobě bokem vpřed a se zbraněmi v lokti, nebude nám určitě hádat padesát let. Vypadali jsme asi jako puberťáci pobláznění nějakým akčním filmem. Já jsem ve finále postoupil až k seleti, uchopil jej rychlým chvatem, jak kdybych chytal jedovatého hada a couvám dozadu.

Představte si, byly tam ještě a znovu na nás pustily hrůzu. Naštěstí nezaútočily. Ústup k autu byl velmi obezřetný a když jsem vyvrhoval a vypisoval lístek stál nade mnou Jarda s připravenou kulovnicí. Vybíjeli jsme až před nastoupením do auta. Po několika stovkách metrů jsem si uvědomil, že jsem sice vypsal lístek, ale plombu jsem tam nechal ležet na zemi. Museli jsme se vrátit. Vystoupil jsem z auta a dlouho dlouho jsem čekal a poslouchal, než jsem šel sebrat plombu a zavěsit ji tam kam patří. Toť vše. Zdar Karel

Zdroj: myslivecké-forum Karel

#Příběhy z lovu, Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Honili myslivci, Kuriozity, Lovecké příběhy, Myslivci a konfliktní situace, 

Prasátka v zimě na sněhu. I když je černá zvěř otužilá, pokud hladoví, uhyne. Myslivče postarej se!

Prasátka v zimě (foto Jaromír Skřivánek)

Prasátka v zimě

Letošní zima se opravdu s nikým nemaže, nejvíce trpí nejmenší...
Příběhy, které píše zima v přírodě jsou tak přirozené a vypráví o životě zvířat tam venku, v lese, na poli, na louce na cestách i loveckých stezkách.

tak vypadá zima letos v lese, přesto se rodí...

Jsou jen tři kolik jich přežije?



#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře, Černá zvěř v zimě

Jak se chovat v přírodě

Zajíček v krytu

Jaro v přírodě

Rodí se mláďata zvěře a hnízdí ptáci (i na zemi)
Nesbírat, nenosit domů ani někam jinam. Pozor!

Pejsky na krátkém vodítku...viděl jsem jak rychle se styděl člověk co venčil psa a ten mu zajíčka zadávil před očima...spolkl ho i s nožičkama!

Myslivost vtipně

Sojka na borovici

Důkaz musí podat ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo popírá.

Myslivecká

- máme tu opět skvělý den a tak se objeví nová motivace, tentokrát myslivec a koktající Ferda.

Hajný postřelil Ferdu

Celá kauza se dostala až k soudu.

Předseda senátu vyslechl nejprve hajného.

Hajný: “Pane předsedo, bylo to jako normálně. Jdu po lese, slyším kukačku, tak jsem po ní bouch. No jak jsem měl tušit, že je to Koktavej Ferda".

Ferda: “Papapane přředssedo, tototo bybyloo ttak. Jájá jssem šššššššel dododo leesssa s tou Mamarušškkou. Zazaved ssem jiji dodo kkkřřoví a susundal jssem jí kkakalhotky .Papakk jíjí popovíddám: Mamarušškko, tyty máš tatak krásssnou kukuku … a vvttom jsssem jíjí dodostal".

Affirmanti, non neganti, incumbit probatio
Důkaz musí podat ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo popírá   Své tvrzení musí dokazovat žaloba, ne obhajoba (práv.)

Procházky s fotoaparátem

Prasátka v zálehu...bachyně je blízko....

"Tohle je z dnešní procházky s fotoaparátem...

Záleh byl pod okousaným smrčkem od zvěře kde byl trs trávy.. Periferně sem zahlídl že něco utíká do blízké houštiny asi deset metrů vzdálené od smrčku ... Ha prasátka 3 lončáci a jedno větší prase tak okolo 50 kg říkám je tam cesta zkusím fotit ale ouha nikde nic. Říkám si vyfotím aspoň záleh jdu k němu a najednou kvik lekl jsem se a ne málo hned koukal po mamince kde se ukáže koukám černý flek v pohybu ale najednou stojí jistí využívám toho dělám pár fotek a upaluji co mi nohy stačí...počet selat nevím byla malinká a hlavně zalezlá pod převislou travou...

A hlavně jsem nehodlal dál rušit ty prťata přece jenom jsou malinký a já škaredý -  přece nebudu strašit děti ...sem nechtěl aby mi jejich maminka ukázala dveře..."

 Od Petr S., sociální sítě

Příroda a ptačí krmítko. Příroda, Ptáci, Zima a hlad v lese, Krmítko, Nejhorší pro zvěř jsou ty pole s řepkou...

Ptačí krmítko v zimě ...poznáte je?

Příroda

už nespí a zvěř je v pohybu, přestože je počasí vrtkavé jako v zimě bývá...
Potravy je málo zem je dosud promrzlá pokud se vrátí mrazíky nebo sněžení ani ptáci nejsou úspěšní. Nejhorší pro zvěř jsou ty pole s řepkou...

Myslivec se stará o zvířata co má doma v chlívku a krmí slepice na dvorku (už nesou denně vajíčka), ale nezapomene přísun do zásypu nebo krmelce.

Na fotografii je ukázkové krmítko pro ptáčky.

Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.

Kosi, kvíčaly a brkoslavi mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci i sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, tak jim můžete přilepšit strouhankou z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí.


#Příroda, Ptáci, Zima a hlad v lese, Krmítko, řepka, myslivec

Myslivec a jaro v přírodě. jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!

Jelení shozy

Jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!
Najít obě části paroží je velký úspěch. K čemu shozy slouží to jistě víte. Myslivny a lovecké pokoje se uměleckými variacemi z paroží na ozdobu i památku nechají vyzdobit. Ale kýče nevytvářejte! Označte si dobu a místo nálezu.
 Kdo bude první najde shozy a ukáže fotky ostatním?
Můžete se pochlubit na sociální síti v komunitě (skupině)

Nebo zkuste nahrát své fotky o Přírodě a Myslivosti třeba tady:   Myslivost!

Skřivani by už u nás měli být koncem února.
Špaček a holub hřivnáč přilétají začátkem března.



Lovu lesu zdar...!

Kde se kácí stromy... Speciální stroj pod sebou musí mít koberec z chvojí, aby les nepoškodil

Jedeš...! Nedrbej ten stromeček kanče!

 Národní parky České Švýcarsko a Šumava

Kvůli kůrovci budou v národním parku České Švýcarsko pokáceny desítky tisíc smrků. Stromy jsou zatím zdravé, ale mohly by časem ohrozit zbytek lesa. Národní park se snaží dostat mezi světovou špičku, usiluje například o zapsání na seznam UNESCO.

Kácení bude probíhat podle nejpřísnějších pravidel. Speciální stroj pod sebou musí mít koberec z chvojí, aby les nepoškodil, a k zemi posílá jen vybrané stromy. "Tím, že odstraníme smrky nebo valnou část smrků z tohoto porostu, tak pomůžeme dřevinám, jako je buk," uvedl Jan Drozd, odbor péče o ekosystémy, NP České Švýcarsko. "Pronikne sem víc světla a ty stromy pak budou růst velmi rychle," uvedl Pavel Benda, ředitel NP České Švýcarsko.

V kácení se bude pokračovat nejméně dalších deset let...

Smrky byly vysazeny na severu Čech uměle před zhruba 80 lety a teď dorůstají do věku, kdy nejvíc chutnají kůrovcům. "Les potřebujeme přeměnit tak, aby se tady v budoucnu už nemuselo nic dělat," dodal Benda. Takzvaná bezzásadovost je světově uznávaná. Letos bylo proto pokáceno na 8 tisíc stromů a pokračovat se ještě bude nejméně deset let. Hodnota vytěženého dřeva je každý rok zhruba třicet milionů korun, peníze z jeho prodeje jdou do státního rozpočtu.
České Švýcarsko je nejmladší a nejmenší národní park v republice. Mezi turistické atrakce parku patří Pravčická brána nebo soutěsky v Hřensku. Vstup do UNESCO by pomohl celému regionu. Pokud by se zápis mezi přírodní památky podařil, bylo by to první podobné místo v Česku.

Proti kůrovci pokračuje i Šumava...

Správa Národního parku Šumava začala s označováním stromů napadených kůrovcem. Vytipované stromy pak musí lesníci vykácet. Kůrovcovou kalamitu se na Šumavě podařilo zastavit v loňském roce a správa parku tak chce zamezit jejímu dalšímu šíření.

Zdroj: CT24.cz

Myslivci a lovci lovu a lesu zdar! Humor o myslivosti, Lovecké příběhy a literatura.

Bachyně a selata

Lovu a lesu zdar!
Mezi lidmi od lesa a v zeleném rozeznáváme následující kategorie: myslivci, lovci, střelci, lidolovci, lajfstajlisti a lovuzdaráci.
Rozdělení jednotlivých exemplářů jednoznačně do kategorií není vždy vyloženě jednoduché, některé vykazují znaky příslušnosti k více kategoriím a jiné jim naopak chybí, níže tedy uvádíme typické charakteristiky krystalických zástupců své kategorie.

Myslivci - vyskytují se ve zvýšené hustotě mezi profesionálními lesníky a dalšími profesionály vzděláním či prací spojených s přírodou anebo lesem, v menší míře pak mezi ostatní zelenou populací měst i venkova. Jedná se o jedince, kteří mají dostatek intelektu, zájmu, energie, píle a sebezapření, aby se dostatečně a stále vzdělávali v problematice, která je v tomto oboru poměrně komplexní. Myslivec má dobré znalosti o zvěři, její biologii, etologii, zvycích a chování, ekologii (ekologie jako nauka je seriózní vědou, zabývající se vztahy mezi živými organismy navzájem i prostředím a nemá nic společného s panelákovými ochránci, zelenými teroristy apod., to jen tento termín zprofanovala média), potravních nárocích, nárocích na biotop, prostředí atd. Má dobré znalosti o lovu, střelbě, praktické znalosti loveckých zbraní, obvykle se více či méně orientuje v kynologii, atd. Každý myslivec si zaslouží respekt.

Lovci - Častěji provozují lov a myslivost jako svojí zálibu, mají méně odborných znalostí, než myslivci, ale stále se jedná o druh s vysokou mírou znalostí. Znají dobře zvěř a její zvyky, prostředí, stopy... Obvykle se vyznačují disciplínou, ovládají různé způsoby lovu, umí stopovat a rozpoznávat pobytové znaky zvěře, vědí jak se chová v kterém ročním období atd. Obvykle se ale snaží být co nejlepší, nelitují úsilí a energie investované do své záliby a zlepšování svých dovedností.

Ulovený jelen a lovec

Jedná se vlastně o nadmnožinu myslivců, protože (až na výjimky typu oborníci apod. není myslivec dobrým a úplným, není-li dobrým lovcem).

Střelci - hobíci, znalosti zvěře a její biologie a chování na základní úrovni. Jimi ovládané způsoby lovu se obvykle redukují na lov na čekané na posedu, nejčastěji u vnadiště, zvěř k lovu vybírají v lepším případě podle zásad průběrného lovu (protože jim to někdo řekl a jinak by měli průser), v případě horším podle zásady 1P (jeden přišel). Navzdory názvu kategorie se mezi nimi vyskytují střelci nejen dobří, ale i průměrní, ba i zcela podprůměrní. Najdou se mezi nimi ovšem i kvalitní kusy, dobří střelci aspirující na kategorii dobrých lovců, pokud na sobě zapracují.

Lidolovci - typický produkt doby minulé. Obvykle je charakterizují čvachtavé holinky, maskáče vzor ČSLA a zbraň nevalného technického stavu, špatně opečovaná. Pozor, nemluvíme zde o ceně zbraně, chudoba cti netratí a řada vynikajících myslivců se najde mezi lesnickým personálem, nepříliš movitým, se zbraněmi staršími či levnými, obvykle však dobře ošetřenými. Naopak, mezi lidolovci často vidíme zbraně, které kdysi byly vysoké hodnoty i technické úrovně, obvykle ukradené nebo zabavené v 50 letech ze zámků apod., dnes ve stavu žalostném. Tak můžeme vidět třeba lankasterový troják z dílny zvučného jména z rakouského Ferlachu s pažbou natřenou Balakrylem, vyrezlými komorami apod. Obvykle jen mlhavě tuší, jak se aktuálně pohybuje bod zásahu jejich zbraně ve vztahu k záměrné, protože patrony jsou přece drahý. Znalosti o zvěři mizerné, většinou zcela neodpovídající aktuální úrovni poznání a obsahující plno bludů, protože tak se to přece dělalo vodjakživa. O zvěři většinou vědí jen to, že nejlíp chutná se šipkovou a hlavním kritériem úspěšnosti chovu zvěře je plný mrazák, cokoliv má zahnutý zobák je nepřítel...atd.

Lajfstajlisti - jako jsou lidolovci produktem doby minulé, lafstajlisti jsou produktem doby moderní. "Papíry" velmi často "koupili" a o zvěři ví obykle minimum, omezené na to, jak velká trofej vyvolá závist a obdiv kolegů z jejich kategorie.

 K lovu a myslivosti, pokud se o ní dá vůbec mluvit, se dostali z leknutí, protože je to "in". Mezi jejich atributy obvykle patří drahé vybavení, terénní auta, prvotřídní oblečení, drahá flinta v supervýkonné magnumové ráži, noční vidění, halogenový hledáček atd.

Autoportrét českého myslivce na šoulačce

Znalosti o zvěři nulové, ovládaný způsob lovu se redukuje na sezení na posedu u hromady celou noc, samozřejmě zatepleném a vytápěném, a střelba po čemkoliv, výjimka nevýjimka (ze zákona), vždyť já na to mám. (POZOR PROSÍM - nechápejte mě špatně. Nerad bych byl osočen ze závisti či něčeho podobného. Platí věta, že atributem lajfstajlisty jsou supervýkonné zbraně poslední generace, drahé stylové vybavení atd., ale NEplatí věta obrácená, že kdo používá podobnou výbavu, je automaticky lajfstajlista. Sám jsem fanouškem výkonných ráží a zbytečné prochládání či jiné ničení zdraví pokládám za blbost, nikoliv známku (punku ) odvahy a chlapáctví, kvalitní výstroj pokládám za samozřejmost a používám kvalitní oblečení atd. a investice do toho jsem nikdy nelitoval).

Lovuzdaráci - vyskytují se napříč zelenou populací, o něco hustěji v příměstských honitbách v nájmu MS, kde není mnoho zvěře. Moc toho nenaloví, o to více nakecají v hospodě. Ve velké většině strážci mysliveckých tradic, ovšem zhusta ve zcela pokřivné podobě. Mysliveckou mluvu používají často nesprávně, zato když zelené oblečení nemá tu podle nich správnou zelenou, je to důvod pro plamennou filipiku. (Že např. podle všech tradic jsou tradičními barvami i šedá, hnědá a černá - viz uniformy a kamizoly např. lesnického a mysliveckého personálu některých panství v minulosti apod. - nikdy nepochopí). Tradic mají plná ústa, zejména těch, z kterých kouká nějaké pitivo, ale krmit až když padne sníh, či dávat srnčí v zimě pšenici jim takové problémy nečiní, vždyť se to tak přeci dělalo vždycky a je to tradice. Sveřepě lpí i na úplných anachronismech, které odporují buď současné úrovni poznání, nebo legislativním podmínkám, vše pod zaklínadlem (pseudo)tradic.

Autorství nezaznamenáno - přišlo ze sociální sítě, sociální sítě Facebook    

P.S. Pokud rádi uvidíte dobrou fotografii skutečného myslivce, doporučuji podívat se    tady! 

Zpívání lesa #Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Pes přítel myslivce

Myslivec a jeho psi  (by katerina lisova)

V ohni kamen dřevo praská,
venku je psí počasí,
vzpomínky táhnou hlavou,
pes u nohou lehá si.

V životě jsem pár psů měl...
Malé statečné jezevčíky
i ohaře pochválit bych chtěl.
Na lovech byli společníky,
ve stopě zvěře nedali se splést,
za úspěšné naháňky jim díky,
za odvahu všechna čest......

Po barvě barváři mě vedli
k divočákům,jelenům,
co by krkavci a lišky snědli,
obdiv patří těmto psům....
Početná láje psů mých honících
uhýbala kančím klům,
dnes už ve věčných lovištích loví.....

Pes, jenž u nohou mi leží,
tomu nikdo neuvěří,
že do lesa jen na procházky
se mnou chodívá............

 Z básnické sbírky ,, Zpívání lesa,, od kamaráda Petra Třísky... Petr B.

Divoká prasátka ve filmu #Černá zvěř, Lovecké příběhy, Myslivecká videa, Přírodní fantazie, Sele prasete divokého

Ilustrační obrázek domestifikace

Černá zvěř žije zajímavým rodinným životem...přehrávejte a pozorujte...je to velmi poučné i zábavné!

Vábení a lov lišek. Naučný film a techniky lovu lišek vábením

Liška na sněhu

Film o vábení lišek
byl natočen ve Švédsku během jedné sezóny v roce 2007.
Je to zároveň naučný film, přiblíží vám všechny základní techniky lovu lišek vábením, které se používají lovci ve Skandinávii.
V tomto filmu je spousta vzrušujících záběrů přivábených lišek, natočeno od počátku vábení až po ulovení. Možná to někdo i zkusí v našich podmínkách.
Už nemusíte ležet za hromadou hnoje! Vábení funguje!

Zajíc je poměrně stálý a věrný svému území. Mezi místem úkrytu a pastvou se přesouvá po pěšince zvané ochoz. Je především nočním živočichem, ale v přírodě se s ním setkáváme poměrně často i za dne.

Zajíc v zimě má hustou srst...

Zajíc má v přírodě

 řadu nepřátel, kterým se může bránit pouze útěkem. Dokáže utíkat až sedmdesátikilometrovou rychlostí. Nejlépe se mu běží do kopce, protože má zadní běhy delší než přední. Loví ho hlavně jestřáb, výr a orli. Napadne-li ho dravec v otevřeném terénu, odkud nemůže utéct do křovin nebo lesa, je jeho osud zpečetěn.
Proti jejich útokům ze vzduchu je zajíc naprosto bezbranný a nedokáže jim uniknout ani na delší vzdálenost. Liškám a psům se pokouší uniknout rychlým během a neustálým kličkováním a prudkými odskoky. Napadený nebo chycený zajíc se ozývá hlasem strachu, úzkosti a bolesti. 
Myslivci říkají, že hlasitě naříká a vřeští. Vřeštění zajíce jsem nahrál na sokolnickém lovu, když vypuštěný jestřáb chytil do spárů prchajícího zajíce. V přírodě na daleko slyšitelné naříkání zajíce citlivě reaguje liška. Toho často využívají myslivci a umělým zaječím "vřeštidlem" přivábí lišku na dostřel.

Zajíc polní je stejně jako králík zástupcem řádu zajícovců. Charakteristické jsou pro něj dlouhé ušní boltce s černými špičkami.

Měří 50 až 70 cm,
Váží mezi 2,5 a 6 kg.
Vyskytuje se jak v zemědělské krajině, tak - poněkud řidčeji - v lesnatých oblastech.
Žije samotářsky, aktivní je hlavně v noci.
Živí se nejrůznějšími bylinami, hlízami, pupeny a výhonky; v zimě může způsobit škody okusem kůry stromků.
Páření, tzv. honcování, probíhá od února do září, zaječka je březí 6 týdnů a pak vrhá 2 až 5 mláďat. Vrhy bývají 3 až 4 do roka.
Životním prostředím, které nejvíce vyhovuje zajíci, jsou otevřená pole. Má-li vhodné potravní podmínky, obývá však i lesní celky. Před nebezpečím ho ochraňují především jeho dobře vyvinuté smysly, dokonalé ochranné zbarvení a rychlý běh. Při unikání do bezpečí často kličkuje a odskakuje ze svého směru.

Zajíc je poměrně stálý a věrný svému území. Mezi místem úkrytu a pastvou se přesouvá po pěšince zvané ochoz. Je především nočním živočichem, ale v přírodě se s ním setkáváme poměrně často i za dne.

Svoje místa si označuje různými pachovými značkami. Často můžeme vidět panáčkujícího zajíce, jak si předními tlapkami "umývá" obličej i celé tělo. Ve skutečnosti si po něm právě roztírá výměšek pachových žláz.

Společnost zajíce a srnčí zvěře v zimě

Ve svém území má zajíc několik loží. Má rád suchá a teplá místa v závětří. Do lože se zajíc k odpočinku ukládá zvláštním způsobem. Nejdříve vyhlédnuté místo mine, pak se vrátí kousek po vlastní stopě a do lože odskočí prudce stranou. Případného pronásledovatele, který by sledoval jeho pach tak zavčas zaregistruje a může využít svých běžeckých schopností k úniku.

V době námluv (honcování) soupeří o přízeň zaječek několik zajíců. Tehdy je můžeme vidět jak se zuřivě perou, škrábou, koušou a dokonce políčkují předními tlapkami. Nezřídka se stává, že si během tohoto období vzájemně vážně ublíží.

Zajíc je typickým býložravcem. Vyhledává s oblibou louky s výběrem bylin, jeteliště, porosty vojtěšky, v zimě zelené ozimy obilovin, v teplých oblastech pole se zeleninou nebo cukrovkou. Nedostatek představuje pro zajíce doba s vysokou sněhovou pokrývkou. Tehdy okusují letorosty a kůru stromů, čímž škodí v lesních školkách a sadech. Zajíc téměř nepije a postačuje mu voda získaná z potravy.

Díky změnám v krajině, ubývání zeleně, zavádění velkých lánů, používání nejrůznějších chemických látek a těžké zemědělské techniky stavy zajíců za posledních třicet let vážně poklesly. Přesto zůstává zajíc nejdůležitějším druhem naší drobné zvěře.

Rodinka prasete divokého. Dancing Piggies! Beautiful vid!

Selátka prasete divokého

Fotografování se v myslivosti musíme naučit

Názorný obrázek přípravy ohně s motorovou pilou

Jak fotografovat úlovek se šťastným lovcem.

Jezevec na fotografii úlovku

Začneme tím, že zkontrolujeme, zda úlomek je umístěn na správné, tedy na pravé straně klobouku. Složitější to bývá s upevněním úlomku, když myslivec nosí čepici se štítkem (čepice se štítkem ale neodpovídá mysliveckým tradicím, myslivec by měl vždy mít na hlavě klobouk a ne čepici!).
 Zbraň raději nezůstává položena na těle srnce; lovec, který za úlovkem poklekne, ji držívá v ruce. Vyhneme se tak už od pohledu problematicky nebezpečnému směřování hlavně. Pro jistotu záběr opět snímáme opakovaně a dáváme pozor také na pozadí, aby lovci přímo z hlavy „nevyrostl“ kmínek či větev stromu.
U předchozích variant záběrů většinou nemusíme dlouze uvažovat o míře přirozeného světla či o zrádnosti rychle nastupující tmy. Současné digitální fotoaparáty i kamery se po nastavení odpovídajících režimů s nedostatkem světla vypořádají.
Což většinou neplatí, když hodláme zachytit předávání úlomku. Od průvodce, lovce a úlovku, ležícího mezi nimi na zemi, musíme poodstoupit. Některá důležitá část záběru, většinou úlovek, pak tone v houstnoucí tmě.
Fotoaparát, popřípadě kamera dnes patří k lovu jako řádně nastřelená puška či dalekohled, proto úlovek fotografujeme vždy v honitbě. Tedy bezprostředně po vybití a zajištění zbraně, ještě před vyvržením, dokud je možné se zhaslým kusem volně manipulovat. Bez aranžování úlovku se totiž neobejdeme.

Řeznické obrázky do fotografické myslivosti nepatří. 
I když nebudeme skrývat, že srnce jsme ulovili střelnou zbraní, pobarvené běhy, otevřená břišní dutina a barva okolo úlovku nevyhlížejí esteticky, ale spíše řeznicky. Záleží na umístění zásahu, většinou však také bývá nezbytné srnce odtáhnout z pobarveného místa, kde zhasnul. Přesuneme jej pokud možno na vyvýšené prostranství. 

Muflon fotografie úlovku

Z kompozičních i estetických důvodů tělo snímáme zásadně ze strany hřbetu, krk a hlavu stočíme mírně kupředu. Pak samovolně drží, nenaklání se do stran a paroží náležitě vynikne. Samozřejmostí je položit zvěř na pravý bok.
Pokud je to nutné, otřeme pobarvený svírák, zasuneme lízák a upravíme poslední hryz, aby zůstal viditelný. Z okolí hlavy, popřípadě i hřbetu, vytrháme i část převyšujících stébel trávy. Úlovek totiž snímáme vždy z úrovně pohledu ležící zvěře, maximálně z velmi nízkého nadhledu. Jen tak dosáhneme přirozenosti. Jestli chceme na snímku zachytit zbraň, kterou jsme lovili, pozornost věnujeme jejímu vhodnému umístění.

Srnec a zátiší fotografie

Fotografování na sněhu.
Jediným způsobem, jak se vyhnout nevzhledným skvrnám od barvy, je vystlání plochy čtverce výřadu chvojím. Bývá nezbytné zachytit předávání úlomků úspěšným střelcům, a tak se ceremoniál musí vést v duchu mysliveckých tradic.
Do rohů výřadu, nebo čtverce vymezeného chvojím, posadit vyschlá podélně naříznutá polena, která dobře a hlavně dlouho hoří.

Lišku a kunu 
můžeme pověsit za svázané zadní běhy na nižší větev stromu, o nějž pak opřeme pušku. Zátiší bývá vhodné doplnit dalekohledem, borlicí, holí a loveckou brašnou.
Jezevce je vhodnější snímat zepředu a ležícího, třeba položeného na pařezu nebo o něj opřeného. Vždy se snažíme, abychom dosáhli co největší přirozenosti. A opět nefotografovat z nadhledu.

Divočáka
se osvědčuje fotografovat ležícího na břiše, ještě před vyvržením. Při aranžování slabších kusů, které můžeme opřít o terén či o kmen stromu, mnohdy vystačíme sami. Na blízký pařez umístíme fotoaparát a využijeme samospouště. Obtížnější to bývá s trofejovým kňourem. Na něj lovec nestačí s vlastními silami. Vzápětí se – tak jako tak – musí postarat o odvoz úlovku, takže bez pomoci kolegů se stejně neobejde. Kňoury zabíráme, jako lončáky či selata, zepředu od hlavy, avšak z výšky jejich pohledu či mírně nad touto úrovní.
Impozantnost páráků obzvlášť vynikne na detailních záběrech...


Digitální fotoaparáty
jsou malé, už levné i do kapsy nebo batohu - budete mít památku na lov zvěře v kvalitě, ke které se můžete vracet i se pochlubit svým přátelům na sociální síti, blogu i osobně v hospodě. A bude tam něco vidět...!
Nehodí se mobily k fotografování - ty jsou určeny hlavně pro telefonování...
S mobily raději vaše fotografie nepořizujte...nejsou kvalitní a slouží spíše jen pro reportážní krátké sdílení přátelům...

Lovu lesu zdar!

Srnec škůdník

Nepravidelný šesterák škůdník

Srnec škůdník
 ...propíchl přede mnou nadějného ročka

Tento srnec byl uloven v říji 2009 na večerní čekané mi vyšel z rákosí mladý srnec chovný roček vidlák,
po půl hodině jsem viděl na cca 500 m srnce, který hledal srnu, chtěl jsem zapískat, ale nebylo třeba, jakmile spatřil ročka ihned se vydal k němu...
Obeznám nepravidelného šesteráka bez přední výsady a čekám jak souboj dopadne, ale roček neutíká srnci se postaví, starší srnec ho úderem do hrudi sráží k zemi a když se snaží vstát ještě jednou ho zasáhne do hrudi.
K dalšímu výpadu už nedošlo, již mám starého v kříži a po komorové ráně se zlomí v ohni. Mladý srnec těžce odchází do rákosí, kde ho druhý den ráno najde moje fouska zhaslého.

Děkuji našim patronům za jejich přízeň a krásný zážitek.
Lovu zdar!

Zdroj: myslivost a lovecké příběhy myslivců na webu Lukáš D.

Co se dělo v leči a poslední útok bachyně. Stihl jí jen přiložit hlaveň mezi světla a to už jednotná střela vše ukončila. Nicméně jak už to někdy bývá, na výřadu se k té bachyni nikdo nepřiznal.

Bachyně prasete divokého na sněhu...

Hodně diskutovaný příběh z naháňky velmi zajímavě psaný ze skutečného děje.
Publikuji pro poučení pro ostatní lovce ve sdruženích české myslivosti...

Včera jsem vyrazil s tátou a poprvé i s mým pejskem na naháňku do Jedlí.
Konaly se 2 dlouhé leče. V první byly střeleny tuším 4 prasátka a kmotra liška.
Vydali jsme se na druhou leč, kde to ze začátku vypadalo poněkud nudně - asi hodinu se vůbec nic nedělo... Až po chvíli začali padat rány, i táta střílel po seleti. Po skončení leče jsem se vydal s moji velšteriérkou na vodítku na pravděpodobný nástřel. Zde nebyla jediná kapka barvy, nic co by ukazovalo na zásah... Pouze stopy odbíhajících prasat.
Vydali jsme se po nich do kopce, do lesa. Asi po 50-ti metrech stoupání jsme narazili na barvu, Ištar mě začala táhnout po ní... Ušli jsme zhruba 70 metrů a najednou padly 2 rány nad námi v houštině, kam vedla barva. Přikrčil jsem se a chvíli jsme vyčkali, dokud nebylo úplné ticho.

Potom jsem zařval "jdu se psem dovnitř" a pokračovali jsme po pobarvené stopě dalších asi 30 metrů a najednou před námi ležela cca 120-ti kilová bachyně. To už na ni Ištar začala dorážet a skákat po ní. Pochválil jsem ji a začal zjišťovat, co se zde stalo... Borec vešel do leče a uviděl postřelenou bachyni na pár metrů před sebou... tak namířil a vystřelil (tuším, že ji chybil, ale už si to nepamatuju), nicméně to už se bachyně vydala proti němu a pokousala mu ruku...
Stihl jí jen přiložit hlaveň mezi světla a to už jednotná střela vše ukončila. Nicméně jak už to někdy bývá, na výřadu se k té bachyni nikdo nepřiznal.....
Ale ta dobrá stránka z tohoto příběhu je, že moje 4 měsíční a 18-ti denní velšteriérka Ištar má za sebou první asi 100 metrů dlouhý dosled.

Myslivosti a Lovu zdar!

Zdroj: Vítek Ch. sociální sítě myslivost o Silvestru