Zobrazují se příspěvky se štítkemSrnec. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSrnec. Zobrazit všechny příspěvky

Do vlastní říje nejdříve vstupují starší srnci, kteří nejčastěji doprovázejí mladé srny. Srnec, Srnčí zvěř, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře, Na loveckých stezkách

Srnec obecný

Horké a suché počasí může zpomalit začátek říje i o dva týdny


V takové situaci přináší změnu přelom počasí, obzvláště vícedenní větrné a deštivé počasí, po jehož skončení se objeví velké množství zvěře s vysokou aktivitou. Vítané je po horkých dnech také přeháňkové počasí s krátkými přeprškami, které zvěř velmi osvěží. Na začátek a průběh říje má vliv také výskyt hmyzu sajícího krev. Hromadné nálety těchto obtížných společníků drží zvěř dlouho do noci v krytu a navíc znepříjemňují život lovcům. Do vlastní říje nejdříve vstupují starší srnci, kteří nejčastěji doprovázejí mladé srny. V dozvucích říje pak lze snadno napískat mladé, dosud odbíjené jedince.

Průběh srnčí říje je závislý na povětrnostních podmínkách, včetně momentálních výkyvů počasí. Všeobecně se pěkné ustálené počasí jeví jako nejvhodnější. Extrémně horké a suché počasí, které není přerušené jedinou bouřkou, přinášející mírné osvěžení, má však na říji právě opačný účinek. Zvěř je potom velice unavená, brzy zatahuje a srnci se málo potkávají na hranicích svých teritorií. Zvěř má také menší výběr potravy, velká vedra ji nutí zůstávat po celý den v krytu před obtížným hmyzem a aktivita se projevuje teprve po setmění. Náhlá bouřka s přívalem vody je osvěžením, které přináší prakticky okamžitý zvrat a aktivita zvěře vzroste v podstatě z hodiny na hodinu. Z mnoha dalších odchylek stojí za zmínku alespoň vliv tlumivých dusných letních večerů, kdy srnčí citlivě reaguje na výkyvy atmosférického tlaku a přiskakuje špatně. Mnohem lepších výsledků lze po takovém večeru dosáhnout za ranních hodin. 

Všeobecně je také známo, že vytrvalý déšť, mlha a silný vítr spojené s náhlým ochlazením mají za následek útlum říje. Zvěř je nedůvěřivá a ztrácí chuť na zvýšený pohyb v mokrých travinách. Naproti tomu jsou nejlepší vyhlídky na úspěch, tj. na setkání se starým nebo průběrným srncem, ve chvílích, kdy se po deštích trvajících celý den a noc konečně vyčasí. Tehdy je veškerá zvěř aktivní, srnci reagují na srny v různém stupni říjnosti, na pohyb soupeřů a hlad nutí zvěř zdržovat se mimo kryt až do pozdních dopoledních hodin, kdy již svítí slunce.

Srneček v jeteli detail paroží. #Srnčí zvěř, Srnec, Zvěř živě, Fotografie z myslivosti, Myslivecké léto.

Srneček v jeteli detail paroží...

RADOST I ZKLAMÁNÍ


Málem jsem zapomněl, že jsem přišel také lovit.
Vzal jsem dalekohled a začal pozorně pátrat po pasece. Ve vysoké trávě byly hluboké výmoly po těžké těžební technice, ve kterých se leskla ještě nevyschlá dešťová voda, na mnoha místech paseky trčely ohyzdné větve po jejím nedbalém vyklizení. Můj prvotní výzkum asi dvě stě metrů dlouhé paseky neprokázal přítomnost žádné zvěře. Po chvíli jsem znovu začal prohlížet prostranství, až se můj pohled zastavil na dvou rezavých skvrnách.
Dalekohled mi prozradil, že je to srnčí zvěř, patrně byla při mém příchodu zalehlá nebo přišla ze sousedního smrkového porostu. Uždibovala v klidu vybrané pochoutky a pohybovala se jen na malém prostoru, ale já jsem potřeboval z menší vzdálenosti určit, zda ve dvojici není srnec. Obě zvířata byla totiž stejně velká, lépe řečeno malá, snad to byli sourozenci z loňska, potom by byla pravděpodobnost, že jeden je srneček, patrně knoflíčkáč, protože paroží jsem neviděl. A tak jsem čekal, že se dvojice přiblíží a já budu moci s určitostí zjistit, zda můj předpoklad je správný.

Trpělivost růže přináší, ale tentokrát to trvalo moc dlouho a zvěř se pořád nepřibližovala. Proto jsem se rozhodl - když nejde Mohamed k hoře... Přibližoval jsem se okrajem paseky využívaje kmenů, prohlubní, keříků, přes naházené haluze, zvěř jsem měl téměř pořád na očích. Někdy jsem k překonání vzdálenosti bez potřebného krytí musel použít i plížení. Připomenul jsem si tak čas u průzkumného družstva na vojně, kdy jsme museli dělat při cvičném přesunu baterie "průzkum pochodové osy". Jeli jsme v autě "osmsetpětce" jako předvoj a před každým "podezřelým" místem, hlavně vesnicí, vyskákali do příkopů a plížením či přískoky zkoumali okolí. Alespoň já jsem si tehdy před vesničany připadal trapně, ale vojna byla vojna. Ale vrátím se z vojny na paseku.

Upachtěný, upocený, nemohl jsem si vybírat stín, jsem se konečně zvěří nepozorován dostal až na padesát metrů od ní. V dolince za pařezem jsem mohl v relativním klidu zvážit a zhodnotit, zda lovit či nikoliv.
Na hlavě jednoho srnčího bylo dalekohledem vidět malé hrbolky, ovšem stoprocentní určení, že to je srneček to nebylo. Teprve po chvíli se srnčí pohnulo na malou vyvýšeninu a uviděl jsem střapec.
  Opřel jsem kulobrok vkleče o pařez, zamířil, vystřelil, štěstí mi bylo nakloněno. Velká radost i hrdost přišla, až jsem prohlížel zblízka svůj první úlovek spárkaté zvěře. S příjemnými pocity jsem se s knoflíkáčem vracel k autu. A tam mě čekal pád z vrcholu velké radosti do hlubin ještě snad většího zklamání. Když jsem přicházel k autu, znenadání kolem mě procházela asi z koupání se vracející rodina. Než jsem stačil dát úlovek do kufru auta, začaly padat na moji hlavu výčitky: "Proč jste zastřelil takovou pěknou srnečku?"
Snažil jsem se jim vysvětlit, že to je srneček, který do chovu nepatří, ale marně. Poslední tvrdý odsudek rodiny zněl: "Že se nestydíte takové pěkné zvířátko zastřelit!", a bylo to.

Rudý, zpocený ne už horkem, ale zahanbením, jsem rychle nasedl a jel domů. Radost byla tatam nejenom celou cestu, ale i doma při podobném verdiktu mojí rodiny.
Mnoha lidem je cizí, čím myslivci žijí, proč loví a proto je odsuzují. Ne každý pochopí, jak lze spojovat lásku k přírodě s lovem. Zkrátka - nemáme to ve společnosti lehké.

Srnec, Lovy srnčí zvěře, Lovecké zátiší. Přešlo jaro, i začátek léta a srnčí říje je na dohled

Srnec, Lovy srnčí zvěře, Lovecké zátiší

Začátkem jara, po rozdělení povolenek, se každý vydává do revíru najít toho svého 

Zkušení lovci první věkové vědí, že zkraje jde lov nejsnáze a kdo má lovit starého, většinou nečeká a už taky hledá. Pak zbývá jen doufat, že zůstane někde v okolí až do říje.
Jaro je pomalu pryč, ale já stále marně chodím revírem a vysedávám po odlehlých a zapomenutých místech, kde jen tuším svého srnce, na kterého jsem se letos vypravil. Často se mi o něm zdá, mohutný ve zvěřině, šedivá hlava nesená nízko na silném krku a silné paroží starého zpátečníka.

To jsou ale jen sny, když nemůžu dospat do rozbřesku, na ranní čekanou. Pak potkávám jen samé krasavce - šesteráky, mladé a výbojné, a taky spoustu mladíčků - špičáků, které by člověk snad "mohl tlouct kloboukem". Letos se nám taky nějak urodili srnci s jedním parůžkem. Další bude asi i tady, brumlám si pod fousy jednou ráno, když beru do ruky dalekohled a prohlížím si srnce co zatahuje přes silnici do pole hrachu. Něž mi zmizí z dohledu, zběžně ho na dálku přečtu a večer hospodáři vyprávím: "Jeden parůžek má normální, ale druhý bude asi nějak položený na slecho, no nic.". A oba to pouštíme z hlavy.

 Přešlo jaro, i začátek léta a srnčí říje je na dohled. Jistě si dokážete představit moje přípravy. Vábničky jsou naladěné, dalekohled vyčištěný, dovolená načasovaná na ten správný termín, všechno v pozoru. Jen můj vysněný srnec stále nikde. Jediná záchrana bude týden na přelomu července a srpna, kdy u nás říje vrcholí. Srnci mazáci snad poleví na obezřetnosti a odkudsi se vynoří. Takhle se teď utěšuji, je totiž známý mrtvý čas před říjí a zvěř se skoro nehýbe. Po setmění si s ostatními lovci dáváme sraz v místní hospůdce a probíráme, kdo kde seděl a co viděl.

To jsme to teda včera probrali, napadá mě, když se probouzím s tím že vyrazím na čekanou a venku už svítá. Skočím do auta, motor nechce běžet, okna zamlžené, všechno je proti mně, bručím za jízdy. Přitom přemítám, kudy bude nejlíp projít revír.

  Hned za vsí mi padne do oka kus srnčího uprostřed pole hrachu. Zvedám dalekohled, v paroží se mihne "zalomená fajfka". Tebe už znám pomyslím si . Co mě ale upoutá je zvláštní trhavý pohyb, na srnci jakoby byla vidět bolest v každém kroku. Zadek skoro táhne za sebou. Bez rozmýšlení přískokem zapadnu do staré cesty a v podřepu skrytý za traviny na škarpě se pokouším dostat na dostřel. Snažím se mu trochu nadejít, ale on se každým krokem vzdaluje!
Podivný závod pajdajícího srnce a přikrčeného myslivce se rozhodnu skončit u první jabloně, o kterou se můžu opřít. Udýchaný se tisknu ke kmeni a v puškohledu měřím kus s propadlými boky. Čekám na příležitost, kdy se mi ukáže v porostu na široko.

Teď by to šlo, pomyslím si a z kulovnice vyšla rána. Kus se ale podivně nahrbil a mě hned napadá ta nejsprostší nadávka, taková, co někdo může dát jen sám sobě. Chvatně přebíjím. Už jen zahlédnu, jak se srnec točivým pohybem vzad složil do hrachu. A nikde nic. Pole je prázdné. Kolem ticho a jen já tu podpírám jablůňku u cesty.
 Ranní zpěv ptáků zas pokračuje a mlžný opar se pomalu zvedá. Sundám flintu od oka a rozhlížím se kolem. U nohou v trávě mi leží zlatavá nábojnice. Zvednu ji. Ještě je teplá. Jediný důkaz, že se tu před malou chvílí něco stalo. Jinak všechno běží dál svým zaběhlým rytmem koloběhu dne. Tak tu tak nějak nepatřičně stojím a hlídám zelené pole, do kterého zapadl srnec. Podobně, jako před lety, když přicházel na svět.

Vyčkávám. Ona známá pauza "na cigaretku", kdy kuřáci roztřeseně kouří a nekuřák přemýšlí, jak jim to asi tak dlouho trvá. S odjištěnou kulovnicí se pak opatrně kradu k nástřelu. Srnec ale nikde. Po deseti minutách hledání samozřejmě leží o padesát metrů dál, s komorovou ránou za lopatku. Vyhublý na kost, hřbet jako pilka, pravý zadní běh zkrácený a na něm ošklivá boule otevřené zlomeniny .
 Dál už to znáte, zálomek, vyvrhnout a se srncem přes rameno ke vsi. Občas si ho položím do trávy a nevěřícně zkoumám trofej.
Srnec, nejspíš sražený autem, měl zadní běh přeražený ještě jednou v kýtě a to byla i příčina podivného značení komorové rány. Přežíval pak jen díky chladnému počasí, kdy mouchy nenakladly do ran vajíčka. I zalomení pravého parůžku zřejmě způsobil nějaký náraz v době tvorby paroží. Každý den, zrána a večer, při cestě za pastvou přecházel silnici a to se mu nakonec stalo osudné.

Celkem obyčejný příběh, po kterém zbude po letech jen zaprášená trofej na stěně. Pro nemyslivce něco těžko k pochopení, pro "ochránce" jen popis "kruté záliby v zabíjení".

Vyprávím ho proto vám, snad nejlíp pochopíte ten pocit uspokojení, že jsem tu byl včas na správném místě. Z toho, že jsem uchránil jednoho srnce před pomalou a bídnou smrtí a za odměnu dostal pěknou trofej. Spousta z vás nedostane za odměnu nic, když vynese před posečením srnče nebo dotáhne pytel ovsa k zapadlému krmelci, ale ten pocit určitě budete znát.

 Znáte, pokud žijete svůj život se zvěří, a přitom děláte všechno tak, jak nejlíp můžete, jak nejlíp znáte a umíte. A to je dobře. Zvěř totiž, kromě myslivců, mezi lidmi nikoho nemá.

MŮJ ŽIVOTNÍ SRNEC. Když se konečně natočil tak, že byl dobře vidět celý krk, namířil jsem a pomalu zmáčkl spoušť. Lovy srnčí zvěře, Srnec, Srnec v červnu, Trofeje

Když jsem si potom prohlížel fotky zjistil jsem,
že jde o velmi dobrého raritního srnce

Můj životní srnec ze včerejšího večera


Vzhledem k tomu, že se nepovažuji za lovce, ale spíše za myslivce, kterému jde více než o lov o vše ostatní kolem myslivosti, mám ve svém životě uloveno jen několik srnců a většinou všechny průběrné. Z tohoto důvodu se tento srnec vymyká všem srncům, které jsem do dnešního dne ulovil. Poprvé jsem tohoto srnce spatřil 17.5.2017, když mi vyšel před kazatelnou asi na 80 metrů. Tenkrát jsem měl v ruce foťák a protože velice rád fotím, pořídil jsem několik snímků.

Srnec se mi vystavoval ze všech stran a mimo jiné nebyl ještě téměř vůbec přebarvený. Asi po 15 minutách srnec odběhl. Když jsem si potom prohlížel fotky zjistil jsem, že jde o velmi dobrého raritního srnce. Rozhodl jsem se tedy, že na srnce vyrazím hned druhý den.

 Na kazatelně jsem seděl hned druhý den ráno, ale srnec se neobjevil. Od té doby jsem na stejném místě a také na okolních posedech proseděl několik čekaných, ale srnec nikde. Už se zdálo, že jsem zřejmě urazil bohyni lovu Dianu, když jsem nelovil při našem prvním setkání, když se konečně na večerní čekané dne 16.6.2017 ukázal. Seděl jsem na posedu i s naší mladou Poštolkou Luckou, když vyšel z obilí do nízké kukuřice. Byl ovšem hodně daleko a lovit se nedalo. Kousek od něj vyšel ještě druhý mladší srnec, kterého prohnal a pro tento den byl nenávratně ztracený.


O dva dny později jsem se rozhodl jít na kazatelnu, která byla vzdušnou čarou asi 500 metrů od místa kde jsem srnce poprvé uviděl a blíže k místu, kde jsme srnce spatřili předevčírem. 

Když jsem usedl, slunce bylo vysoko a všude klid. Asi po půlhodině čekání se náhle v obilí asi na vzdálenost 100 metrů něco objevilo. Zvedl jsem dalekohled a hned jsem ho poznal. Protože bylo obilí už hodně vysoké, tak nebylo vidět nic víc než hlavu. Musel jsem tedy čekat, jestli nepřijde blíž, případně nepřejde do nižší kukuřice. Postupně se ke mně přibližoval a když už se zdálo, že opravdu vyjde, tak se otočil a šel zpět. Odešel až na vzdálenost cca 250 metrů a opět nebylo vidět nic než hlava s parůžky. Musel jsem tedy čekat dál. Po další půlhodině se srnec opět rozhodl, že přijde blíž. Vybral si místo, kde projížděl traktor a tímto pruhem se pomalu přibližoval. Chvilkami jsem už viděl i krk, ale na dobrou ránu se mi to stále nezdálo.

 Komora vidět nebyla, ale bylo mi jasné, že pokud nevyjde z obilí ven, budu muset umístit ránu právě na krk. Když došel asi na 50 metrů, traktorová kolej končila a stáčela se směrem ke mně. Srnec se rozhodl postupovat dále v této koleji a ven z obilí se mu tedy nechtělo. Když se konečně natočil tak, že byl dobře vidět celý krk, namířil jsem a pomalu a opatrně zmáčkl spoušť. Bylo právě 20:57 hod. Srnec se náhle ztratil v obilí, bylo vidět jen krátké odkazování a potom klid.


Bylo jasné, že střela zasáhla krční tepnu. Po povinné pauzičce jsem došel k srnci a opravdu jsem se nemýlil. Srnec zůstal po ráně na krk v ohni.
Chvíli jsem u srnce postál a popřemýšlel o proběhlém lovu a o všem co mu předcházelo. Potom jsem dal srnci plombu, poslední hryz a sobě lovecký úlomek. 

Na závěr jsem poděkoval patronu myslivců sv. Hubertovi a bohyni lovu Dianě, že mi umožnili prožít tento krásný zážitek a dopřáli mi ulovit mého životního srnce.


Václav N., Myslivost, sociální sítě


#Lovy srnčí zvěře, Srnec, Srnec v červnu, Trofeje, 

MŮJ ŽIVOTNÍ SRNEC. Lovy srnčí zvěře, Srnec, Životní srnec.

Srnec desaterák je asi můj životní srnec.

Tak teda taky přidám včerejšího srnečka

V utery sem ho letmo zahlid asi na 200m a rikal sem si, sakrys ten tam ma neco navic, to je snad osmerak...ale zmizel jako by se propadl do zeme. Vyrazil sem teda v patek po sedme hodine. Vedro jak blazen, silny vitr spatnym smerem a navic rozveseny plasice....tak sem obesel stary kravin a pozoroval psenici, zda nekde neco uvidim. No a cihnu pres sebe a vidim kus...vezmu dalekohled a padam k zemi...na hlave moc vysad. Vitr primo na nej, nechapu ze sel dal... kdyz me presel tak sem vyrazil a vykoukl zpoza ohrady. Srnec byl u krovi okolo kravina a okusoval keriky....no na nic sem necekal pac takovy raritacek se odejit nenechava. 

Stal lehce odeme, tak zadni komora na cca 40m. Srnec zustal v ohni. Kdyz sem k nemu dosel , zustal sem cumet jak vrana.... myslel sem si ze jde o osmeraka, ale Diana s Hubertem mi poslali desateraka. Muj asi zivotni srnec. Dekuji patronum a provolavam

 Lovu Zdar!!!

A jen pro odpurce 30-06, ze neni na srnci, na posledni fotce je vystrel po 13g strele ktera mel na tuhle vzdalenost jeste dobrych 4000J.


Myslivost, Steyer Man J. podle sociální sítě, text je původní bez úpravy

OSUDOVÝ SRNEC uloven! LOVU ZDAR! #Srnec, Srnec v červnu, Lovecké příběhy, lov, Lovy srnčí zvěře, Myslivecké ráno.

Vychozený srnec Daniela R. Lovu zdar!

Dnes při zazvonění budíku v 3:00 jsem ani při nejmenším nedoufal , že se mi to podaří


 V 4:00 se mi podařilo vyrazit do revíru a v 5:00 jsem byl již na místě kde jsem svého „vychozeného" srnce poprvé spatřil . Od 16.5. co jsem o něm věděl se mi ho podařilo asi 5 x zradit a celkem 2 x minout , byl to skutečně osudový srnec .
Po prvním minutí jsem ho 3 týdny neviděl , jako by se vypařil, vše se změnilo až dnes ráno kdy jsem opatrně došoulal na louku, kde kromě srn a mladého šesteráka jsem uviděl ve vysoké trávě právě jen hlavu mého „starého známého".

Vzdálenost byla cca 150 m a viděl jsem jen hlavu , takže jsem se plížil vysokou trávou plnou ranní rosy a to jen v obyčejných botách, ale to mě v tu chvíli bylo jedno.
K srnci jsem se dostal až na 50 m , ale stále se nedalo skrz vysokou trávu lovit , když lehký závan větru foukl až k srnci, tak začal rychlý odskok na vzdálenost asi 100 m kdy se zastavil a vytočil na široko kde tráva byla nižší, tohle jsem nečekal tak jsem rychle namířil a vyšla rána , ta šla ovšem vedle a srnec nabral rychlý běh směrem k nejbližšímu lesu , jelikož už jsem nedokázal prohrát, srnce jsem opět našel v optice , namířil 20 cm před něj a ozvala se druhá rána a s ní i spojené „ťuk" a já věděl že je !

Rána na tu vzdálenost a rychlost byla až na slabiny, ale srnec zůstal v ohni a já měl velkou radost , že se mi ho podařilo po takové době ulovit, při prvním pohledu na chrup je můj odhad 7-8 let .

Lovu zdar!

Daniel R., sociální sítě Myslivost

#Srnec, Srnec v červnu, Lovecké příběhy, lov, Lovy srnčí zvěře, Myslivecké ráno, Osudový srnec

Letošní raritní trofej srnce. Trofeje, Srnec, Srnec v červnu, Fotografie z myslivosti, Lovy srnčí zvěře, lov

Raritní trofej
Zajímavá trofej srnce (Petr)


Ráno v 5:30 h se mi podařilo ulovit tohoto srnce se zajímavou trofejí, kdy jsem ho náhodně obeznal minulý víkend. Dnes jsem poseděl u řepky, co kdyby se ukázala černá, ale marně. Pak jsem obešel louky, kde se srnec pohyboval. Byl tam jediný kus srnčího a to byl právě tento srnec.

Už pomalu zatahoval směrem do lesa, ale stihl jsem ho došoulat po hraně lesa na 50m (kvůli vysoké trávě) a i přes jeho mazanost mi dal šanci k lovu.


Střílen z trojnožky, 19kg. Věk odhaduji cca 5let.


Lovu Zdar!




Sociální sítě Myslivost Petr N.

SRNEC S DOSLEDEM. Na nástřelu jsem našel pár kapek barvy a tak jsem se šel podívat směrem kam srnec odběhl, ale nic jsem nenašel. Srnec, lov, Lovecký pes, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře

Srnec a lovecký pes "ještě že ty hafoše máme"

Dnešní úlovek je s dosledem



Střílel jsem zhruba na 100 m , po ráně srnec nadskočil a odběhl.
Na nástřelu jsem našel pár kapek barvy a tak jsem se šel podívat směrem kam srnec odběhl, ale nic jsem nenašel. Vždy si beru na čekanou i Dianu, ale dnes jsem ji nechal doma, protože jsem chtěl trochu pošoulat a tak jsem se musel pro ni vrátit.

Nasadil jsem ji na stopu, zalehla do řemene .ale co se nestalo po padesáti metrech odbočila jinam než kde jsem hledal a táhla mě, nechal jsem ji jít a v duchu si říkal, "sakra kam to jdeš srnec je na opačné straně", po sto metrech jsme vlezli do keřů, kde byl otěr od barvy a tak si říkám "nebudu za tebou lézt po čtyřech a pustím tě".
Odepnul jsem obojek pustil ji a jen se díval jak se ztrácí v potůčku ........za chvíli hlášení a hurá horrido a Lovu zdar! ...............ještě že ty hafoše máme .........foceno až po vytažení na kopeček.

Roman M. Manas, sociální sítě Myslivost


#Srnec, lov, Lovecký pes, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře

MYSLIVECKÉ RÁNO. Kdo umí loví a umí to i napsat a pochlubit se, to bude pravý myslivec hodný následování nejen na sociální síti...#Srnec, Trofeje, Fotografie z myslivosti, Myslivecká mluva, Příroda a myslivost

Děkuji našim patronům za krásnou trofej a zážitek. Lovu zdar!

Tak se pochlubím též svým úlovkem... srnce jsem měl již obeznaného od doby co měl paroží v lýčí 


.... Vyrazil jsem tedy dnes ráno v 5:00 poté co jsem přenocoval v honitbě. Obloha zatažená, mírný vítr pofukuje a trošku rozlámaný z kazatelny šoulám místy, kde jsem srnce vídal. Cestou k místu, kde chci čekat ho nepotkávám. ... hodinu stojím na louce u sloupu elektrického vedení , ale srnec nikde. Rozhodnu se tedy jít zpět . Musím jít stejnou cestou, protože terén zarostlého potoka mi neumožňuje šoulat jinak. ...v půli cesty srnce potkávám na 20 m , ale věděl o mě dřív , tak odskakuje spolu se srnou přes potok směrem k louce, kde jsem čekal....
 Daleko nebude, tak jsem si skočil do auta pro snídani, pojedl a šoulal jsem zpět k místu, kde by srnec měl být... po příchodu vidím srnce ležet na kraji louky. Připravím si trojnožku a zkoumám co přesně má na hlavě. Srnec si dává na čas a tak se rozhoduji počkat do 7:30... srnec udělal chybu.
 Před půl se postavil, flintu na trojnožku , trochu popojít a vylepšit pozici a 7:25 se mi ho podařilo na 60 m komorovou ranou ulovit. Srnec se zlomil v ohni...

Po příchodu k jsem překvapen, nečekal jsem takovou změť na hlavě srnce... děkuji našim patronům za krásnou trofej a zážitek. Lovu zdar!!

Text a obrázek úspěšný myslivec Martin,  převzato Myslivci sobě, sociální sítě FB


#Srnec, Trofeje, Fotografie z myslivosti, Myslivecká mluva, Příroda a myslivost, Myslivecké ráno  

Myslivecké a lovecké fotografie co se povedly na sociální síti. #Myslivecké fotografie, Srnec, Lovy srnčí zvěře, Fotografie z myslivosti, Čekaná

Srnec obecný chovný

Kde jsou srnci slabí a kde silní?

Ve svých článcích i knížkách jsem dosti často zapochyboval, zda snaha po zkvalitnění naší stávající srnčí populace cestou přísné selekce samčí zvěře povede k úspěchu. Srnci, kteří zahajují vývin svého paroží v době převážně tuhé zimy a jak bylo řečeno, jsou svojí hmotností citliví na dostupnost potravy, jsou pod tlakem i mnoha dalších vlivů. Domnívám se, že i množství slunečního záření v tu dobu hraje významnou roli. Tím chci říci, že i dobře geneticky založení srnci mívají pod tlakem těchto vlivů kolísající kvalitu svého paroží. 
Není to tak dlouho, kdy se v několika publikovaných článcích tohoto časopisu vedla diskuse, zda mohou tolik pronásledovaní knoflíkáči či výběrní špičáci, nasadit v příštím roce úměrně kvalitní trofej. Samozřejmě nějaká pravidla nastavena být musí, ale přesto nemusí být všeobecně platná.

Všichni, kteří couráme tou boží přírodou již delší dobu víme, že jsou v honitbě místa, kde se pravidelně vyskytují silní srnci a opačně místa, kde lze rok co rok ulovit knoflíkáče.

Pozornějším sledováním tamních srn zjistíme, že v převážné většině je příčinou srna, která pokud ve zmíněné lokalitě vydrží delší dobu, silně ovlivňuje kvalitu trofejí. 
Jakmile je ulovena nebo zestárne, vrací se kvalita do obvyklých průměrů.

Zkušenosti mého otce:

 Na tomto místě si dovolím citovat výrok svého otce, který mne kdysi dávno na lesní správě navštívil a byl svědkem několikerého ulovení paličkáčů, ze kterých jsem měl velkou radost.

Neudržel se a říká: "Já celý život lovil převážně šesteráky a šesteráci stále byli. Vy se honíte za paličkáčema a stále jich máte dostatek.

Nezdá se mi, že by to na kvalitě trofejí, soudě podle vašich přehlídek, bylo nějak patrné!"

Samozřejmě že jsem s tímto názorem hluboce nesouhlasil, ale mnohokrát jsem si během doby na něj vzpomenul.
Paličkáčů i po té s odstupem dlouhé době máme stále dostatek. Jak jsem již řekl, byla jiná doba, zvěře bylo méně, potravní nabídka zejména v době vegetace nesmírně pestrá a o škodlivých emisích nikdo neměl ani zdání.
Srny se střílely jen výjimečně, protože stavy byly v porovnání k dnešku nízké a srny měly mnoho nepřátel, kteří holou a mladou zvěř decimovali. V první řadě to byly tvrdé zimy bez významnějšího přikrmování a zvláště pytlačících venkovských hafanů byla spousta.

Také pojem průběrného odlovu byl vnímán jen mlhavě a to spíše v pojetí, že se mají lovit jen starší tedy vyzrálí srnci...

Ing. Lubomír KLEMENT

Ulovil své první dva srnce tam, kde si to vždy přál. Doma. U sebe, v tom koutě na kopci, který má tak rád. ##Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnec, Lovecké příběhy

Když myslivec je šikovný, píše i fotografuje, pak si přečtete se zájmem jeho příběh! I to je myslivost a na vyšším level! 

Ulovil své první dva srnce tam, kde si to vždy přál...
Gratulujeme a Lovu lesu!

Tak i já se podělím o jeden ze svých dalších zážitků a úlovků... večer jsme se s otcem rozhodli jít na srnce. Šoulali jsme a dostali tak možnost pozorovat dva silné šesteráky, dobře je znám. V dáli se na horizontu mihla zrzka a pod horizontem, na hraně louky a lesa brala paši plná srna. Ubírali jsme se dále ke svým kazatelnám.
Mladí zajíci na louce mě velice potěšili, jelikož stavy drobné zvěře jsou, nejen u nás, poněkud bídné.

Popřáli jsme si s otcem Lovu zdar!, já usedl a otec pokračoval dál. Do rohu kazatelny jsem opřel věrnou hřmící hůl, na poličku postavil dalekohled a pozoroval zajíce, kteří vesele dováděli na louce. Sluníčko se čím dál více sklánělo k obzoru, stejně tak já, znaven, skláněl svou hlavu, ale nedovolil jsem si usnout. Na hraně lesa vyšla srna. Nepřebarvená, plná, za pár dní jistě bude klást mladé.

V tom mi však blesklo hlavou: "Kmotra je tady!!!", jelikož jsem spatřil malý, rezavý flek za srnou. Přejíždím dalekohledem na "kmotru" a ejhle... byl to roček, skoro již přebarvený, ve zvěřině velice slabý. Sice nemá vytlučeno, ale rozhoduji se jej ulovit. Beru do ruky kulovnici, s chladnou hlavou ji opírám do ramene a čekám, až se roček vytočí co možná nejlépe na široko. Mírně se vytáčí, tak, jak bych si přál, odjišťuji, ale najednou, jako když do srnce vletí čert... vyrazí od hrany lesa směrem do louky. Zajišťuji a beru dalekohled.
Za ročkem vyrazil zjevně starší srnec, na hlavě vidím pouze jeden parůžek. Srnci udělali dvě kolečka, zastavili se a začali brát paši. Znovu beru do ruky kulovnici. Srnci jsou ode mě lehce přes 100m. Roček stojí na široko, nečekám. Odjišťuji kulovnici a večerní ticho protnulo zahřmění kulovnice. Roček se zlomil v ohni, přebíjím. Srna tryskem vyrazila do lesa, avšak druhý srnec jen popoběhl a jistil.
Rozhoduji se jej ulovit také. Usazuji kříž na jeho komoře a s výdechem jemně hladím spoušť. Springfield podruhé zaduněl a i druhý srnec zůstává v ohni. Ještě chvíli "držím" srnce v kříži. Poté zajišťuji, balím se a píšu otci. Během chvíle je u mne. Následuje předání úlomků, přání Lovu zdar a  krátký popis lovu. Pak už nastává jen práce, tu už všichni, kteří lovíme, známe.

Dnes jsem neulovil žádný medailový či jinak mimořádně významný kus. Avšak jsem ulovil své první dva srnce tam, kde jsem si to vždy přál. Doma. U sebe, v tom koutě na kopci, který mám tak rád.
Svatý Hubert s Dianou při mně stáli a dopřáli mi bohatý úlovek. Za to jim děkuji, stejně tak jako mému otci a kamarádům ze spolku, bez kterých by lov nebyl takový, jaký je. Lesu zdar!

Jeňa Franěk, myslivci sobě, převzato na MYSLIVOST pro kvalitní příběh sociálních sítí.


##Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnec, Lovecké příběhy, Lesu zdar.

Zrazený srnec se vzdaluje potichu nebo s bekáním, záleží na jeho stáří a zkušenostech. #Srnčí zvěř, Srnec, Lovy srnčí zvěře, Srnčí říje.

Trofejový srnec

Oblíbenými místy srnců během říje jsou lesní plochy s různě starými porosty, pasekami a klidnými houštinami. 


Často je ovšem směr i objevení zcela nečekané a srnec se doslova zjeví v nepředvídatelném směru.

Vhodné je také vábení u jetelin a obilovin, kde i srnec zdržující se u říjné srny ztrácí orientaci a může přiskočit. V takových místech srnci rádi vyhledávají nízké pahorky a pahrbky, kde hrabánkují a vytloukají.

Stanoviště je nejlépe volit u stromu nebo jiné opory pro zbraň, která nám přidá potřebnou jistotu při střelbě. Po příchodu na místo si musíme upravit celý prostor, abychom mohli případně přešlápnout nebo se otočit do jiného směru, vhodné je odstranit z místa suché listí a větévky, které by nám zvěř zradily. Na stanovišti u stromu věnujeme pozornost také větvím ve své výšce i těsně nad hlavou. Musíme na ně dát pozor, ale neodlamujeme je, prozradili bychom se předem. Zrazený srnec se vzdaluje potichu nebo s bekáním, záleží na jeho stáří a zkušenostech. Vábení lze asi po hodině opakovat i na stejném místě, neboť zrazený srnec nespojuje pískání srny se spatřením člověka.

Nikdy bychom se neměli při vábení zdržovat v nepřehledném terénu, kde bychom uviděli srnce až na krátkou vzdálenost, nestačili bychom jej ani přečíst, ani střelit. Vábit lze také z posedu, ale pískání pak musíme určitým způsobem upravit, utlumit směr rukou či vhodně využít vanoucího větru.

Vlastní vábení je nutno nejdříve odposlouchat, nejlépe od někoho, kdo vábit umí nebo přímo v přírodě od říjných srn. Stejně výhodné je zvládnout také hlas srnčete, který je vyšší než pískání srny. Písknutí říjné srny začíná výše a končí níže a obě tyto části jsou v určitém poměru. Syrový zvuk vábničky lze modulovat v sevřených dlaních. Nepískáme také do stále stejného směru, ale měníme jej. Nepřeháníme počet pískání, ale raději se ozýváme v kratších seskupeních s přestávkami. Na jednom stanovišti by se měl počet písknutí v jednotlivých seskupeních snižovat a intervaly mezi seskupeními by se měly prodlužovat.

Vábit se doporučuje začít asi deset minut po příchodu a úpravě stanoviště. Zbraň máme pohově připravenou ke střelbě, z bezpečnostních důvodů raději zajištěnou, přestože někdo doporučuje zbraň odjistit abychom cvaknutím pojistky srnce nezradili. Mnohem častější je však zrazení zvěře pohybem nebo špatným větrem. Počátek vábení vypadá tak, že zapískáme vícekrát, nejvíce však asi desetkrát po sobě. Srnec, který reaguje na první pískání přichází obvykle dosti rychle. Nemusí však přijít přímočaře, ale časté jsou zastávky, ověření situace a odbočování ze směru. Pokud je srnec určen k odstřelu, je lepší dále nepískat a neváhat s výstřelem, neboť srnec je ve stavu vrcholné obezřetnosti a zradit jej dokáže sebemenší neopatrný pohyb. 

Po prvním zavábení čekáme asi 10 minut a zapískáme šest až sedmkrát po sobě, postupně prodlužujeme intervaly a zkracujeme seskupení. 

Během jednotlivých vábení stále pozorně sledujeme okolí. Opatrní srnci nás dokáží obcházet okolo a snaží se chytit vítr. Ten by měl proto jít od nás do volného prostoru. Při pískání z posedu musíme mít na zřeteli, že zvuk není přirozený a nepískáme proto od okamžiku, kdy by srnec mohl vnímat, že zvuk přichází z místa nad terénem.

Srnec a léto začátek říje a vábení. #Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, Srnec, Vábení, Srnčí říje. Stávaniště a ochozy.

Pan srnec, mladý a krásný - před říjí
Srnce je v tomto období možné přivábit napodobením hlasu říjné srny, které se provádím pomocí speciální srnčí vábničky.

 Úspěšné bývá také napodobení hlasu odloženého srnčete, za kterým často přichází říjná srna a druhotně i srnec, který při ní stojí. Období bezprostředně následující po říji není již pro lov vhodné, jelikož srnci odpočívají a jejich pohybová aktivita je malá.

Teprve září obvykle přináší změnu tím, že po žních rychle mizí velké plochy krytiny i potravní možnosti, zvěř se shlukuje u zbývajících zdrojů, mění svoji denní i noční aktivitu a objevuje se opětovná pravidelnost ve využívání stávanišť a ochozů. Dochází také ke zklidnění vzájemných vztahů v populaci. To nám mimo jiné umožňuje úspěšně dokončit průběrný odstřel srnců v rámci první věkové třídy.

Obtížnější situace přetrvává po žních v oblastech, kde jsou ještě na stojato velké plochy kukuřice, které poskytují zvěři klid, kryt i paši.

V takových místech bývá naděje na úspěch větší pouze tam, kde tyto plochy sousedí s loukami, mezemi a remízky, kde má srnčí zvěř možnost krýt část svých potravních potřeb. Bohužel i na tato místa vychází za takřka úplné tmy.


#Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, Srnec, Vábení, Srnčí říje, 

Růst paroží obecně je vázán na hormonální činnost, která stanovuje zahájení jejich růstu a současně i ukončení růstu, vytlučení i jejich shození.

Srnec v březnu
Po shození starých parůžků, prakticky okamžitě, začíná proces, který umožňuje růst nového parůžku. 

Po shození se odkryté pučnice zakryjí blankou a přerostou kůží. Na pučnici se začnou vytvářet další vrstvy kostní tkáně, takže pučnice po každém shozu zesílí, zvyšuje se jejich objem a současně se sníží jejich výška, protože při shazování předchozích parůžků horní části pučnic se odlomí s parůžky a podílejí se na tvaru pečeti.
 Nově rostoucí paroh můžeme pozorovat již v lednu, jeho kompletní růst končí většinou v dubnu, po celou tuto dobu je překrytý jemnou pokožkou se srstí (lýčím) a postupně parůžek kostnatí. Kromě ústrojných látek se v něm hromadí minerálie, hlavně fosforečnan vápenatý, ale často i jiné látky, které se vyskytují v teritoriu, které srnec obývá. Důležitým činitelem, který ovlivňuje kvalitu parožení, je mimo kvalitní potravy, bohaté na minerální látky, i sluneční svit.

Ke konci období růstu parůžků, nejčastěji do poloviny dubna, hmota parůžků plně zkostnatí a i vnitřní části parůžků se vyplní kostní trámčinou. Následně dojde k vytlučení, tj. zbavení se odumírající kůže z povrchu parůžků. Do začátku říje, tj. většinou do poloviny července, jsou již parůžky čisté a plné své síly a krásy. 

Při říji je dominantní srna, ta vyhledává svého partnera, a protože vlastní období říje, kdy musí být oplodněna, trvá pouze několik hodin, musí mít včas v blízkosti vyhlédnutého partnera. Když srna povolí pokládání, je to v době, kdy se z vaječníku uvolňují vajíčka, takže mohou být okamžitě oplodněna. Oplozené vajíčko se několikrát rozdělí až dospěje do stadia blastuly a v ten okamžik se další vývoj zastaví. Srna má tzv. prodlouženou nebo latentní březost a růst vajíčka k vytvoření plodu začíná až ke konci roku, nejčastěji v prosinci.

PŘEDŘÍJE. V této době honí srnec jak čiplenku, tak i starou srnu, ovšem bezvýsledně, což ho přivádí do nejvyššího stupně říjnosti #Srnec, Srnec v červnu, #Srnčí zvěř, Srnče, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře

Srnec obecný - Capreolus capreolus - Prohlížejte ve zvětšení!
Přírodou je to tak účelně zařízeno, aby se v této přípravné době co nejvíce srnců kolem srny nashromáždilo a jen nejsilnější a nejzdatnější si vybojoval přístup k ní, po této přípravné době oplodnil a tím vytvořil záruku zdatného potomstva.

Srna toto prodělává v přípravné době, kterou bych nazval "předříjí". Srny se zmocní neklid, střídá i za dne místa, přestává pravidelně vycházet na obvyklou paši, paství se neklidně jistí často a bez příčiny a prchá před srncem, který k ní přiskakuje zváben její říjnou stopou. Ještě patrněji můžeme tento počátek říje pozorovat na srnci. Přestane pravidelně střídat, toulá se i ve dne po navětřených stopách srn, které sleduje větrníkem hluboko ve stopě jako pes barvář. A setkají-li se na těchto záletech dva srnci, honí silnější slabšího a dochází často k urputným potyčkám. Toto vzájemné honění spadá hlavně do doby přípravné - předříjné.

V této době honí srnec jak čiplenku, tak i starou srnu, ovšem bezvýsledně, což ho přivádí do nejvyššího stupně podráždění a říjnosti, domáhá se i násilně odměny své drsné lásky a v tu dobu slyšíme, jak trýzněná srna naříká. Často jsem se domníval, že srnec honí jen čiplenku a že jen tedy tato naříká, když jí srnec nutí "k vůli"a že srna starší se bez honění srnci poddá a naopak, že že ho pískáním vábí k sobě. Toto podle mého dlouholetého pozorování není správné.

Srna vábí srnce pískáním tehdy, když po uplynutí předříje se k ní srnec nepřidružil, což se stává hlavně tehdy, když je málo srnců a více srn. Píská pak i čiplenka z touhy po srnci. Tato vstupuje do říje o několik dnů dříve než starší srna, což je pochopitelné, protože není kojením srnčat zeslabena, která již kladla a tohoto roku srnčata vodí. Proto na začátku říje srnce honit hlavně čiplenky. Srnec také nepřinutí čiplenku ani starší srnu, ani štvaním, ani dorážením parůžky, aby ho přijaly. V pravý čas připustí i čiplenka srnce bez naříkání a naopak nepustí ho i stará srna, když přípravná doba ještě neuplynula a naříká jako čiplenka, byť i ne tak markantně, když na ni srnec prudce doráží.

Každý zkušený myslivec ihned pozná, honí-li srnec čiplenku nebo dospělou srnu. Čiplenka běží přímočaře v největší úzkosti, zatímco stará srna, která ví, o co jde, uniká srnci spíše hravě a v kruhu bystře odskakuje, když na ni srnec doráží nebo se složí.



#Srnec, Srnec v červnu, #Srnčí zvěř, Srnče, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce, Srnčí říje, Pravidla lovu srnčí zvěře

SRNEC. Roe deer (Capreolus capreolus) Vycházel měsíc a jeho mdlé světlo slabě ozařovalo okraj lesa. Zaslechl jsem šelest a rozhodl se ještě vydržet.

Roe deer (Capreolus capreolus) Srnec

Seděl jsem zvečera na posedu a pozoroval louku ze dvou stran obklopenou lesem


a otevřenou směrem do polí. Po chvíli z lesa vyšel srnec šesterák a pastvil se, každou chvilku zvedl hlavu a jistil.

Vtom se z lesa vyřítil druhý a začal jej pronásledovat směrem do louky. Už už jej doháněl, když najednou se oba obrátili a ze štvance se stal pronásledovatel a z pronásledovatele štvanec. Oba v prudkém běhu zmizeli zpátky v lese.

Výjev byl tak komický, že se dušeným smíchem pode mnou posed rozechvíval ještě dlouho potom, co rušná minutka skončila. Vše se odehrálo velmi rychle, jen jsem stačil poznat, že prvně hnal mladší, slabší srnec silnějšího, který byl překvapen náhlým útokem a vzhledem k ne zrovna dobrému zraku srnčí zvěře zjistil, že se obává zbytečně, až když mu byl pronásledovatel v patách. Kromě srny jsem do tmy již nespatřil nic, ale ještě cestou domů jsem se smál. 

Patrně nejkomičtější byl ten zlomek sekundy, kdy pronásledovaný zjistil svůj omyl a tím nejkratším možným způsobem se v běhu otočil, zabral zadními běhy do protisměru a v téže sekundě pronásledovatel v běhu strnul do záporu a stejně úsporným způsobem se otočil a hnal zpět, takže nedošlo ke střetu. A ještě jedno jsem si později uvědomil, že srnců na tuto pastvinu vychází více. Každý z účastníků této akce se totiž někoho bál a někoho nebál. Musí to zde být v hierarchii srnců nejméně srnci číslo tři a dva, v pořadí jak mizeli v lese. Že zde vychází špičáček, který ale v popsané akci neúčinkoval, jsem věděl. Ten by mohl stát až na čtvrtém místě. 

Ale který je ten první? Se kterým si svého slabšího souseda srnec číslo dva spletl? Na to odpověď nenajdu doma na gauči, ale pouze na místě prvního setkání. Zopakoval jsem čekanou později a spatřil jen mladého špičáka, který se tu klidně pastvil, vyšla i srna, ale to bylo vše a tma se valem blížila. Vycházel měsíc a jeho mdlé světlo slabě ozařovalo okraj lesa. Zaslechl jsem šelest a rozhodl se ještě vydržet. Zdálo se mi, že mezi okrajovými větvemi se cosi pohnulo, ale potom zase byl dlouho, dlouho klid. Stále jsem hleděl na ono místo a vsadil bych se, že tam stojí nepohnutě srnčí, a že část těla vidím. Ale jistotu jsem nabyl až po další dlouhé chvíli, když ten tajemný obrys zvolna prošel těsně pod mým posedem podél kraje lesa. 
Překvapený srnec

Byl to srnec, starý, jaké paroží nosí se mi nepodařilo zjistit. Ještě několikrát jsem pokoušel štěstí, ale nikdy nedostal lepší příležitost. Dny se krátily a srnec vycházel po setmění, stále později. Ano, jednou na podzim jsem ho spatřil, když jej zvedli patrně houbaři, proběhl hbitě těžkým terénem, lesem s kamenitým povrchem, nedaleko od místa, kde jsem stál, ale nedalo se zjistit jaké má paroží. Pak ještě v zimě jsem ho vyrušil poblíž krmelce a poznal podle statného těla, ale již bez parůžků. Za hlubokého sněhu se všechna srnčí zvěř stáhla do níže položených částí honitby a tam po několik týdnů přečkala nejtěžší období, v příznivějších podmínkách, aby uspořila energii. 

Jen silný starý srnec se vždy v noci vracel na své stávaniště. Obeznaný, ale nepoznaný samotář, srnec číslo jedna. I když jsem dosud nespatřil jeho parůžky a byl to nejspíš zpátečník, věřím, že z hlediska chovatelského je nejlepším srncem v této části revíru.
Jistě nejsem sám, kdo podobnou příhodu zažil i u jiných druhů zvěře, která si vytváří v místě výskytu ve vztazích mezi jednotlivci určitou hierarchii a vlastní teritoria. Běžně pokud nebyl "denní řád" narušen chybou v době příchodu na pastvu, probíhalo vše hladce a srnci se bez kolize vystřídali od nejméně opatrného srnečka po nejobezřetnějšího a nejsilnějšího.

Bohumil Lhota

#Srnec, #Lovecké stezky, Humor o myslivosti, Čekaná, Happy Days, Příroda a myslivost, 

MŮJ SRNEC. Beru do ruky smrkový úlomek a vkládám ho srnci do svíráku. Asi čtvrt hodiny stojím u srnce s kloboukem na hrudi poslední stráž. Vítr na chvíli utichá...

Cesta je dlouhá, slunce je ještě vysoko nad obzorem. V duchu vzpomínám na bulkaře, kterého jsem ulovil dva dny před tím a na chvíle s tímto zážitkem spojené.
 Na louku vyskočil srnec.
 Cesta rychle ubíhá a za chvíli už stojím pod starým posedem na třech mohutných smrcích. Tyto smrky stojí uprostřed louky, která je obklopená lesem. 
Místo jako z pohádky. 
Usedám na posed a užívám si dění v přírodě. Odněkud zleva se ozývá typický zvuk káně, kolem se mihli dva hřivnáči, kteří usedli na jeden ze smrků na němž jsem seděl. Zřejmě tu netušili nečekaného návštěvníka.
Po chvíli vidím, jak se na rohu lesa hýbají větve. Že by vytloukal srnec? K mému překvapení na louku vyšla daněla a zřejmě její loňské daňče. Docela mě to překvapilo, protože daňčí zvěř se v naší honitbě vyskytuje jen zřídka a v tuto roční dobu je setkání s touto zvěří spíše náhodou. Daněla stála v pozdně odpoledním, planoucím, ostrém slunci a obezřetně sledovala situaci. Bohužel je dnes mým nepřítelem číslo jedna vítr a tak zanedlouho vidím danělu jak mizí do krytu lesa se vztyčenou kelkou, typickým znakem této zvěře, pokud se cítí v ohrožení. Sedím dál a ze zamyšlení mě vyvedl až dusot, který se blížil přímo ke mně.

 Na louku vyskočil srnec. Byl to nádherný asi tak pětiletý šesterák s krásným, černým bohatě perleným parožím. Srnec se stále otáčel zpět k lesu a jistil. Nechápal jsem. Přece mě nemůže cítit, vítr jde přímo od něj ke mně. Náhle z lesa vyskočil další srnec a šesteráka zahnal. Co to může být za soka, když před ním takový srnec utíká? Rychle beru dalekohled. Byl to nádherný srnec s mohutným a krátkým krkem, s barvou, která byla výrazně světlejší než barva šesteráka. Na hlavě se mu blýskaly pouze dvě špice, které značně převyšovaly jeho slecha. 

Srnec zcela určitě třetí věkové třídy. V hlavě mám velké dilema. Střílet nebo ne? Takový srnec se nevidí každý den a o tom jestli byl odstřelový nebylo pochyb. Na druhé straně jsem před dvěma dny ulovil bulkaře a nechtěl jsem po tak krátké době znovu střílet. Je pravda, že každý myslivec má přemýšlet a nejednat zbrkle. Jenže to se snadno řekne, ale když před vámi stojí takový srnec.! Než jsem si to rozmyslel, zvěř to řeší za mě a nenávratně mizí v houští. Louka je opět prázdná. Teď je ta pravá chvíle si to celé promyslet v klidu. Něco mi říká, že jsem udělal správně. Ono by to bylo moc jednoduché, přijít na posed a hned napoprvé ulovit takového srnce. Do tmy mi vyšli na louku ještě asi tři srny a dva srnci mladíci. Nicméně já byl v mysli stále se srncem, který mi nedával možnost, abych na něj zapomněl. Tma se začala pomalu rozprostírat nad loukami, a tak jsem se rozhodl dnešní čekanou ukončit. Vybíjím kulovnici a pomalu se vydávám na zpáteční cestu. 
.....ale když před vámi stojí takový srnec.! 
V místě, které se jmenuje U Kulového mostu se setkávám s bratrem. "Tak co?", zněla jeho první slova. Vše jsem mu vyprávěl. "Měl jsem střílet?" "Co myslíš?" "Měl!" Odpověď, kterou jsem vážně slyšet nechtěl, ačkoliv jsem ji čekal. Asi ano, ale vážně jsem nechtěl nic uspěchat. Vše si v klidu rozmyslím a zítra se sem opět určitě půjdu podívat.
Druhý den jsem se měl učit. Ale jak? Vůbec mi to do hlavy nelezlo. Jak se mám soustředit na počítání nějakých diferenciálních rovnic, když mám v revíru takového srnce! Nemohl jsem dočkat večera. Hodiny a minuty se vlekly strašně pomalu. Konečně je čas odjezdu. Bratra vysazuji dnes jinde a s upřímným popřáním dobrého lovu spěchám ke třem smrkům. Jdu raději o něco dříve, abych třeba srnce nezradil. Takový "starý pardál" bude jistě velice opatrný a nechci ponechat nic náhodě. Spěchám k posedu. Když jsem od něj asi sto padesát metrů, ztuhnu. Přímo před posedem je kus srnčího a pase se. Beru dalekohled, který mě ujišťuje, že je to srna. Uklidnil jsem divoce bijící srdce a pokračoval směrem k ní. Bohužel mi uštědřila ne moc příjemný koncert, který žádný myslivec neslyší rád. Je pod mrakem. Ani ptačí zpěv není takový jako včera. Vše je moc klidné, bez pohybu. Nicméně si neustále opakuji, že takový starý srnec bude mít stálé teritorium a že bude určitě někde poblíž. Na louku přihopkali dva ušáci. Bylo pěkné a příjemné pozorovat je při jejich dovádění. V rohu louky se náhle objevila rezavá skvrna. Je tu. Ale z prvního nadšení mě vyvedl můj dalekohled. Byl to asi tříletý nadějný šesterák a hned za ním vycházela srna. Pomalu se šeřilo a viditelnost se stále zhoršovala. V rohu louky jsem uviděl siluetu srnčí zvěře. 

Kde se tam vzala? Vůbec jsem neviděl jak přichází. Byl to srnec. Hlavu měl bílou, jako by ji měl zasněženou. Přečíst tohoto srnce znemožňovala přicházející tma. Žádný mladík to nebyl. Nicméně na jeho paroží jsem viděl výsadu. Určitě to nebyl ten můj. To byl špičák. To vím určitě.
Z dálky se ozval výstřel. Že by brácha? Bylo to tím směrem. Nebo ne? Najednou druhý výstřel. Vypadá to, že je to on. Co mohl střílet? Srnec to asi nebyl, protože už byla tma. Asi liška nebo prase. Vrnění kapsy, způsobené mým mobilem mi hned odpovědělo na mé otázky. Zpráva: "Přijeď k silážním jamám a vezmi baterku." Bylo mi jasné, že když chce baterku, tak to nebude jednoduché. Sedám do auta a jedu na dané místo. U silážních jam už stojí brácha s úsměvem na tváři a u nohou mu leží asi třicetikilový lončák. Druhého jsme dohledali až ráno s velkou pomocí Lovky, fenky německého krátkosrstého ohaře. 

Aspoň jeden z nás měl včera úspěch. Brácha střelil, ale co já? Co můj srnec? Dneska to půjdu zkusit znovu. Byl bych rád, kdyby tentokrát on popřál "Lovu zdar" mně. Večer opět usedám na tři smrky a s napětím čekám. Jakmile se z lesa vynoří rezavá postava srnčí zvěře, srdce mi skočí až do krku. Vždy to má ale stejný scénář - beru dalekohled a vidím, že je to srna, nebo jiný srnec. Ach jo, kde jsi? Tma opět zesiluje a poslední naděje mizí s bekáním srny, která mi přišla na vítr.
Ani další den jsem to vzdát nechtěl. Brácha jde se mnou, prý chce vidět toho srnce, který mi nedá spát. Bohužel to dopadlo tak, jako ve dnech předchozích. Srnčího jsme viděli dost, ale "můj srnec" nikde. "Běž to zkusit jinam, na jiný posed," říká Vašek. Proč ne? Další den usedám na posed nedaleko.
ale co můj srnec, kde může být? 
Pod posedem bublá potok a já v naději sleduji okraj lesa. Po minulých dnech už si nedávám moc šancí. Měl jsem pravdu. Opět nic. Tak to šlo téměř večer za večerem. Vystřídal jsem spoustu míst a zákoutí, kde by se mohl "můj srnec" zdržovat, ale vypadalo to, jako by se po něm slehla zem. Dny ubíhaly, zkoušky jsem měl již hotové. Začal jsem chodit i na ranní čekané, avšak po srnci nebylo ani nejmenší památky. Je pravda, že během té doby jsem zažil spoustu nevšedních mysliveckých zážitků a několik loveckých úspěchů, ale co můj srnec, kde může být? Tato otázka mě trápila dlouhou dobu. Už jsem se pomalu začal smiřovat s tím, že srnec už v naší honitbě není. Poslední naděje pro mě byla říje. Bohužel ve druhé půli července se mi naskytla pracovní nabídka v zahraničí, kterou jsem nemohl odmítnout. Vrátil jsem se druhého srpna. Ihned jsem se informoval od kolegy, jak probíhá srnčí říje. Když mi sdělil, že seděl poblíž tří smrků a při čekané na divočáky připískal starého světlého špičáka, krve by se ve mně nedořezal. Nestřílel prý jen proto, že čekal na divočáky. Je tu. Je to on. O tom jsem nepochyboval ani vteřinu. 

Večer sedím na posedu poblíž pšeničného lánu. Beru vábničku a jemně zapískám do okolí. V tom se začne rozrážet pšenice a přímo k posedu se řítí srnec jako mířená střela. Na hlavě vidím, že na parůžkách má výsady. Není to on. Srnec, asi tak tříletý šesterák, pobíhá okolo posedu, natahuje větrník a mlsně hledá říjící srnku. Asi po pěti minutách ho to však přestává bavit a odbíhá zpět do krytu. Tato čekaná také nepřinesla úspěch v podobě mého srnce. Alespoň ho vidět, klidně i v dálce... Bohužel, má přání vyslyšena nebyla.
Opět jsem chodil každý den do lesa a celou říji jsem podřídil jen a jen tomuto srnci. Bohužel on o mě zájem evidentně neměl. Už jsem byl zoufalý. Nicméně jsem se nevzdával. Když už mi nemá být souzený, tak ať má moje dušička klid, že jsem udělal vše, co jsem mohl.
 
Sedím opět na posedu u potoka. Vašek asi o tři sta metrů nade mnou. Viděl jsem několik kusů srnčího a téměř ve tmě proběhla v dálce po louce liška. Mnohem důležitější však bylo to, co mi řekl brácha. Viděl ho. Chodil mu okolo posedu ve vzdálenosti asi padesáti metrů. Podle popisu to byl on. Já věděl, že chvíle našeho setkání se blíží. Důležité bylo, že tu stále je, a že ho říje nezavála někam jinam. Ráno sedím na posedu, kde byl včera Vašek. Bohužel, žádné překvapení se nekonalo. Slézám z posedu a postupuji šoulákem dolů na louky ke třem smrkům. Zastavil mě dusot a charakteristické frkání srny. Blížila se mým směrem, pronásledovaná srncem. V dalekohledu obeznávám špičáka, ale tentokrát jsem byl nezvykle klidný. Měl tenký, dlouhý krk, kratší paroží. Byl to velice nadějný roční srnec. Tak zase nic.
Posed v této lokalitě - U Zelené boudy jsem navštívil ještě několikrát. Nicméně říje už pomalu končila, srnci už na pískání téměř nereagovali. Jen tu a tam ještě nějaký mladík přiběhl v domnění, že zde nalezne nějakou nezadanou nevěstu. 
Že by liška? Beru dalekohled. Srnec.

Na kalendáři se objevilo datum devátého srpna. Od rána vytrvale prší. Dneska je asi s večerní čekanou konec. Nicméně naděje umírá poslední. A opravdu. Po obědě se vyjasňuje a vysvitá slunce. Večer opět sedám do auta a stavuji se pro bráchu. Ten nebyl kupodivu připraven, nebyl oblečen. "Co je? Ty dneska nejdeš?" "Nejdu, jsem dneska nějak utahaný". Popřál mi Lovu zdar a já vyrazil do revíru sám. Byl krásný podvečer, foukal mírný vánek, v trávě se třpytily kapky deště, kterými prosvítaly sluneční paprsky. Kapky vody se kutálely po tvrdých bukových listech. Ptáci zpívali nejrůznější melodie.
Auto jsem zaparkoval na tradičním místě. Beru kulovnici, dalekohled a jdu asi kilometr po cestě mezi lesem a poli. Opět se mi naskytl pohled na zelené džbánské louky. Dnes jsem si chtěl jít stoupnout k malé loučce nedaleko tří smrků. Jdu prostředkem louky a vycházím nad terénní vlnu, která tvoří výrazný přírodní prvek tohoto místa. Co to tam je rezavého? Že by liška? Beru dalekohled. Srnec. Leží si na louce jako by nic. Strnul jsem. Teď to bylo opravdové. Je to on! Poznal jsem ho ve vteřině a to i přesto, že byl ode mne asi tak dvě stě metrů. Srdce se mi rozbušilo tak, že bych ze sebe nevykoktal ani hlásku. Vždyť je to naše druhé setkání. Co teď? Pomalu se vzpamatovávám. Srnec nadále majestátně leží a kolem něho se popásá srna. Vracím se zpět přikrčen a pokouším se mu nadejít lesem. Opatrně našlapuji. Připadá mi, že každý krok je slyšet na míle daleko. Každou větvičku překračuji a v duši doufám, že tam srnec vydrží. Čím více se přibližuji, tím více jsem nervózní. Přicházím na malou mýtinku a dále se musím plížit. Zoufalá situace si vyžaduje zoufalé činy. 

Doplazím se až na její okraj a opatrně rozhrnuji trávu. Chvíle napětí. Srnec nikde. To snad ne! Vždyť jsem si dával takový pozor. Po chvíli vidím hlavu srny na kraji pšeničného lánu, asi osmdesát metrů od mého stanoviště. Po chvíli se tam objeví i hlava mého srnce, ale byla vidět jen slecha a jeho typické parůžky. K mému překvapení však po chvíli odchází pšenicí směrem ode mne. Jen srna tam zůstala. Nedalo se nic dělat. Celý večer jsem vydržel ležet pod smrkovou větví na kraji mýtinky. Vítr se proháněl ve vršcích stromů a mně se hlavou honily nejrůznější myšlenky. Asi po dvou hodinách se začalo šeřit a naděje se pomalu rozplývaly. Když jsem náhle v šeru uviděl, jak se pšenicí prodírá srnčí hlava. Byl to srnec, ale jestli špičák, to jsem si jistý nebyl. Přibližoval se velice pomalu. Tma narůstala. Něco mi říkalo, že je to on, pomalu vyšel na louku asi ve vzdálenosti sto dvaceti metrů. 

Podle postavy je to můj srnec. Ujistil jsem se, že to tak skutečně je. Kulovnici mám opřenou o dalekohled, srnce v kříži. S ranou stále vyčkávám. Ve vzdálenosti asi sta metrů se zastavil a to už byla poměrně velká tma. Začal jistit směrem ke mně. Musím si pospíšit, uvědomuji si. Vždyť naše třetí setkání se už nemusí konat. Kříž mu umisťuji na hruď a s krátkým a upřímným slovem "promiň" lehce tisknu spoušť. Burácející výstřel na okamžik přehlušil kouzlo přicházející noci. Srnec zůstává ležet ve voňavé trávě, v té, která mu během jeho dlouhého života byla mnohokrát zdrojem potravy, v té, která mu byla úkrytem před dotěrnými komáry. Teď v ní bezmocně leží a jeho život pomalu vyprchává z mohutného těla. Čekám asi čtvrt hodiny a pomalu jdu k němu. Po třiceti šesti čekaných, věnovaných tomuto srnci, konečně přišla ta chvíle. Chvíle, na kterou každý myslivec čeká. Beru jeho šedou hlavu do svých dlaní a mám zvlhlé oči. Na jednu stranu jsem velice šťastný, na druhou jsem si vědom, že končí velký příběh, příběh myslivce a srnce. Už nikdy nebudu s napětím čekat jeho příchod.
Beru do ruky smrkový úlomek a vkládám ho srnci do svíráku. Asi čtvrt hodiny stojím u srnce s kloboukem na hrudi poslední stráž. Vítr na chvíli utichá, jako by i samotná příroda se loučila s jedním ze svých tvorů, kterého jsem násilně vyrval z jejího lůna. Tma se již spustila na zem a těsně nad lesem vyšel z prořídlých oblaků měsíc. Děkuji svatém Hubertovi za zážitek a v myšlenkách si přehrávám celý příběh spjatý s tímto srncem.

#Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Srnec, Pravidla lovu srnčí zvěře, Lovu zdar!, Způsoby lovu a historie.

Dobře založení srnci v prvním roce života právě shodili svoje dětské paličky a vývoj trofejí, které budou nosit v době lovu u nich teprve začíná. #Lovy srnčí zvěře, Srnec, Srnčí zvěř, Srnec v červnu, Pravidla lovu srnčí zvěře.

Mladý srnec
Srnčí zvěř pro mnoho honiteb představuje hlavní druh lovné zvěře, který představuje pravděpodobně nejpřístupnější způsob mysliveckého vyžití.

K tomu nutno ještě připočíst kvalitní trofej, která je jedinečná především pro svojí obrovskou tvarovou různorodost.

Zamyslíme-li se nad těmito skutečnostmi, snadno pochopíme přímo magický význam 16. května pro život většiny aktivních myslivců.

Srnec obecný se dnes loví výhradně individuálními způsoby lovu na čekané a šoulačce za použití kulové zbraně. Zcela zvláštní kategorii lovu srnčí zvěře představuje lov vábením.

Srnčí zvěř není příliš vitální a k jejímu odstřelu lze úspěšně použít celou škálu kulových ráží, včetně ráží menších, jakou je např. .222 Rem. Vzhledem ke specifickým vlastnostem jednotlivých ráží je nutné dopředu dobře uvážit jejich ranivost a u silnějších případnou možnost rozsáhlejšího poškozování zvěřiny. Volbu ráže je pochopitelně potřeba také přizpůsobit konkrétním podmínkám lovu a vzdálenosti na kterou střílíme.

Místy nejčastějšího setkání se srnčí zvěří jsou její ochozy, okraje úkrytů, v lesích travnaté paseky, keře maliníku, hroznatého bezu, v zimním období pak s oblibou vyhledává ostružinové porosty. V důsledku zcelování zemědělských ploch se poněkud odlišným způsobem života vyčlenila tzv. "polní" srnčí zvěř, která se po většinu roku zdržuje v bezpečném a přehledném prostoru uprostřed intenzivně obhospodařovaných lánů a její lov vyžaduje značnou dávku trpělivosti.

Lov srnčí zvěře vychází zejména z pohybové aktivity vázané na uspokojování potravních požadavků. Běžně se udává, že srnčí zvěř dodržuje během dne 8-12 cyklů, což ovšem dnes nemusí být zcela pravdou. Častým znepokojováním, zejména v období intenzivních prací v poli i lese a vyrušováním prostřednictvím turistického ruchu, se počet těchto cyklů může snížit na 3-4. Zvěř si však téměř vždy zachovává velmi výrazné potravní periody ranní a večerní.

Za zmínku stojí také perioda dopolední, která se nejčastěji umisťuje do období okolo 11 hodiny. Osobně znám myslivce, kteří upřednostňují čekanou na srnce právě v této denní době. Místy pro čekání (ale i opatrné šoulačky) v dopoledních hodinách bývají slunné lesní paseky, okraje luk, lánů pícnin či obilovin, kde srnčí zvěř nachází dostatek klidu a krytiny spolu se žádanou potravou. Nutno mít vždy na paměti, že zvěř není v této denní době příliš aktivní, spíše pouze povstává z lože, popochází, postává, bere paši a znovu zalehává. Ideální jsou proto čekání zejména na vysokých posedech či terénních nerovnostech poskytujících dobrý výhled do okolní krytiny.
Srnčí zvěř ve skoku

Úspěch vedoucí k úspěšnému lovu může být samozřejmě dílem náhody, kdy se nám podaří ulovit srnce již v rámci prvního vzájemného setkání. Tak bývají uloveni nejčastěji srnci dosud neznámí nebo ti, kteří se do revíru náhodně zatoulali. Ve většině případů se však musíme spolehnout především na dokonalé obeznání srnčí zvěře předcházející před samotným lovem.

Mezi nejvýraznější pobytové znaky srnčí zvěře patří pochopitelně pravidelné ochozy a stopy zanechané zvěří ve sněhu nebo měkkém podkladu. Na přítomnost, ale i pohlaví či věk srnčí zvěře, lze také usuzovat na základě loží, výtlučků či hrabánků, ukládaného trusu a ždímání zvěře.
Srnčí stopa je dostatečně známá, tvořená při klidné chůzi pouze dvěma sevřenými spárky, hrázky mají lehce prohnuté okraje. Srnec zanechává ve stopě spíše srdcovitý a srna vejčitý otisk, i když rozeznání pohlaví podle stop je problematické. Na pohlaví srny lze spíše usuzovat ze současné přítomnosti dalších stop menšího rozměru zanechaných v souběžných stopních drahách srnčaty.

Podle stáří a vyspělosti kusu měří délka šlépěje od 3 do 5 cm na délku a 1,9-3,5 cm na šířku. Délka kroku je od 35 do 45 cm, šířka rozkroku od 5 do 16 cm. Stopa má tvar dvojotisků, kdy zadní šlépěje jsou uloženy do předních. Na pohlaví lze usuzovat také podle šířky rozkroku, protože stejně starý srnec má širší rozkrok než srna.

Rozdílná stopa vzniká při úprku, kdy se srnčí pohybuje dlouhými skoky, zadní běhy jsou kladeny před přední a všechny čtyři otisky jsou samostatné. Spárky jsou ve špičkách rozevřené, doplněné otiskem paspárků. Paspárky se otiskují rovněž v hlubokém sněhu nebo bahnitém podkladu.

Trus neprozradí pohlaví tvarem, ale leží-li za rzí, pochází od srnce, srna ždímá rez i odkládá trus na totéž místo. Rozměry trusu jsou okolo 1 cm, barva tmavohnědá až černá, v zimě jde o samostatné válečky s oblým čelem a komolou špičkou na straně opačné, v létě se jedná o hrudky složené z několika kousků.

K pobytovým znamením teritoriálních srnců patří výtlučky na slabších kmíncích stromů, prutech i pevných stoncích bylin a hrabánky. Při této aktivitě otírá srnec výměšky pachových žláz a vyznačuje tak hranice svého teritoria, které čas od času obchází. Toho poznatku lze také poměrně úspěšně využít při vlastním lovu. Traduje se rovněž, že mladší srnci vytloukají na silnějších prutech než srnci starší, osobně jsem však k této poučce poněkud skeptický. Na základě své zkušenosti bych si spíš dovolil tvrdit, že na mladší věk srnce ukazuje větší počet a rozsah výtlučků, včetně stupně destrukce poškozené rostliny. Obzvláště srnci druhé věkové třídy bývají natolik temperamentní, že až vylamují či přelamují jednotlivé stromky a doslova převracejí na zemi ležící klest, větší ulámané větve či smrkové vrchy.

Pro vlastní obeznání srnčí zvěře má značný význam období začínající poměrně dlouho před vlastním odstřelem. S touto činností lze začít v podstatě již v rámci únorových obchůzek honitby v okamžicích, kdy dochází k prvním výraznějším předjarním oblevám. Srnčí přestává být silně závislé na bezprostřední blízkosti krmných zařízení, rozchází se postupně po honitbě a vyhledává zejména jižní, dobře osluněné partie. Po zimním období je rovněž poměrně klidné, déle drží v loži, umožňuje dobré přišoulání a pozdě se dává na úprk. Nejlépe tak lze obeznat zejména početní a zdravotní stav populace na konci zimy, ale většina srnců má již v určité fázi vývoje také trofej.

Zejména dobře se v tomto období vyhledávají srnci s abnormálními, nepravidelnými a raritními trofejemi. Rád bych ale upozornil na častá zklamání vznikající při takto časném obeznání srnců první věkové třídy. Musíme si totiž uvědomit, že dobře založení srnci v prvním roce života právě shodili svoje dětské paličky a vývoj trofejí, které budou nosit v době lovu u nich teprve začíná. Do začátku června, kdy budou tito srnci vytloukat, se jejich obraz až dramaticky změní !

Nezapomínejme také, že srnčí zvěř obeznaná na konci zimy není v žádném případě na svém definitivním stávaništi. Její obeznání nám však ukazuje na její přítomnost v honitbě a svým způsobem nám v kombinaci se znalostí místních podmínek napovídá, kam se v následujícím období přesune za potravní nabídkou. Výjimku zde tvoří určité malé procento srnců, kteří zůstávají dle mé zkušenosti pevně věrni svým klidným lesním stávaništím a prakticky je neopouští.

Především potravní nabídka je limitujícím faktorem pro výskyt srnčí zvěře na přelomu zimního a jarního období, kdy se začíná zdržovat v blízkosti polí a luk s dostatkem kvalitní paše, začíná využívat pravidelné ochozy, stálou krytinu a v klidných místech dodržuje pravidelný režim. V průběhu dubna se také objevují hojnější výtlučky, když se srnci začínají zbavovat lýka na paroží. Tato situace vydrží prakticky až do prvních dnů odstřelu. Teprve s postupujícím rozvojem vegetace a zvětšením rozsahu vhodné krytiny, který vrcholící prudkým nárůstem řepky olejky, lučních travin a kukuřice, se část srnčí populace opětovně přesouvá.

Ve znamení prudkého nárůstu úkrytových možností je především měsíc červen. K tomu se navíc připojuje pozvolný narůst teritoriální nervozity srnců, projevovaný častějším hrabánkováním, strouháním a pronásledováním mladších jedinců. V letním období dokáží také výrazně narušit přirozenou biologii zvěře zemědělské a lesní práce, turistika, sport a sběr plodů. Zcela specifické změny pak přináší období říje, která dokáže naprosto převrátit všechna dosud platná pravidla.

Prakticky nejvhodnější dobou pro předběžné a "jisté" obeznání srnce je měsíc květen. Srnčí zvěř je klidná, po zimě se ještě intenzivně paství a nedochází již k výrazným změnám potravní nabídky. Srnci tak zůstávají poměrně věrni svým stávaništím. Dobrý pozor však musíme v tomto období dát především na opětovné necitelné zrazení vyhlédnutého srnce, které může mít za následek totální změnu jeho návyků ! Počátek doby lovu je jinak poměrně úspěšným obdobím, kdy příliš nerozhoduje zvolený způsob lovu, spíš naše předchozí pečlivost. Máme-li na vhodných místech připraven vhodně zvolený úkryt, vybudovanou záštitu nebo posed a dobře prometené přístupové šouláky, nebývá problém přečteného srnce brzy také složit.

Na tomto místě se však musím ještě pozastavit nad otázkou vlastního časového harmonogramu odstřelu srnčí zvěře, na který panují různé názory. Někdo dává přednost lovu právě v tomto období, jiní loví raději v průběhu léta a uznávají staré pravidlo, že srnec se má lovit v "červeném kabátě".

Faktem je, že v jarních měsících by se lov měl omezit na vyřazení pro chov nevhodných mladých a dospívajících jedinců, sanitární odlovy a dospělé trofejové kusy lovit až na výjimky později. Léto však s sebou přináší celou řadu výše naznačených problémů a nejmladší jedinci jsou navíc nuceni pod sílícím teritoriálním tlakem ustupovat trvale do rozsáhlejších krytin, kde se stávají pro lov nedostupnými. Velkou chybou by také bylo ponechat na počátku odstřelu v honitbě obeznané vysloveně přestárlé srnce a škůdníky, kteří se díky bohatým životním zkušenostem dokáží po prvních ranách na zbytek sezóny mistrně "vytratit".
Srna se srnčaty

 Pro úplnost snad jen připomenu, že srnce je v tomto období možné přivábit napodobením hlasu říjné srny, které se provádím pomocí speciální srnčí vábničky, zkušení myslivci mohou používat lístek trávy nebo proužek bukového listu. Úspěšné bývá také napodobení hlasu odloženého srnčete, za kterým často přichází rujná srna a druhotně i srnec, který při ní stojí. Období bezprostředně následující po říji není již pro lov vhodné, jelikož srnci odpočívají a jejich pohybová aktivita je malá.

Teprve září obvykle přináší změnu tím, že po žních rychle mizí velké plochy krytiny i potravní možnosti, zvěř se shlukuje u zbývajících zdrojů, mění svoji denní i noční aktivitu a objevuje se opětovná pravidelnost ve využívání stávanišť a ochozů. Dochází také ke zklidnění vzájemných vztahů v populaci. To nám mimo jiné umožňuje úspěšně dokončit plánovaný průběrný odstřel srnců v rámci první věkové třídy.

Obtížnější situace přetrvává po žních v oblastech, kde jsou ještě na stojato velké plochy kukuřice, které poskytují zvěři klid, kryt i paši. V takových místech bývá naděje na úspěch větší pouze tam, kde tyto plochy sousedí s loukami, mezemi a remízky, kde má srnčí zvěř možnost krýt část svých potravních potřeb. Bohužel i na tato místa vychází za takřka úplné tmy. Nelze-li zjistit předem místo pohybu zvěře podle stop, čekáme nejprve v rohu lánu, odkud můžeme kontrolovat obě strany porostu. Větší pozornost věnujeme pochopitelně tomu, který skýtá již zmíněné potravní možnosti. Je-li reliéf kukuřičného lánu zvlněný, vychází srnci s oblibou nejhlubšími sníženinami, nejsou-li ovšem zabahněná. Oblíbeným ochozem je i takové místo, kde je kukuřice nižší po jarních záplavách nebo po přehnojení a která skýtají zvěři dobrý rozhled.

Po žních se stávají oblíbeným místem pobytu srnců také brambořiště, obzvláště, nabízí-li dobrý výběr plevelů. Porost natě skýtá až do postřiku před sklizní srncům dobrý kryt i rozhled a přiblížení je možné pouze s dobrým větrem. Stejně oblíbené jsou v této době u srnčí zvěře také porosty lnu, z nezemědělských porostů pak vrbiny a rákosiny kolem vodních ploch.

Měsícem září odstřel srnců dle platné legislativy končí. Nesmíme tím však zapomínat, že nás v následujících měsících čeká mnohem důležitější část chovatelských selektivních zásahů - odstřel zvěře holé. Mějme na paměti, že již samotné září a první polovina října jsou tím nejvhodnějším obdobím pro splnění těchto úkolů. Bylo by proto velkou chybou zapomínat v honbě za poslední srnčí trofejí na základní povinnosti dobrého hospodáře !

Lov srnčí zvěře nám také poskytuje širou škálu možností pro rozvoj a uplatnění našich bohatých mysliveckých tradic. Naprostou samozřejmostí by proto měla být úcta vůči živé i složené zvěři, etické chování střelce i doprovodu, střelba na mysliveckou vzdálenost, obeznání nástřelu i v případě evidentně chybených ran, použití zálomků, důsledný dosled za použití loveckého psa, ošetření zvěřiny, tradice úlomku, posledního hryzu, používání loveckých hlaholů, slavnostní akt pasování na lovce srnčí zvěře a pečlivá úprava trofejí.

Srnčí zvěř poskytuje kromě klasické trofeje, kterou je paroží na preparované lebce, nebo celá preparovaná hlava s krkem, také poměrně vzácné kelce. Ty často vězí pouze v masité tkáni patra a při preparaci se přehlédnou. Pravidelně je lovci opomíjena poměrně častá trofej, kterou lze získat také ze zvěře holé a tou je hubertka.

Srnčí zvěř, která je označována za naši nejkrásnější zvěř, se dobře přizpůsobila změněným životním podmínkám v kulturní krajině, o čemž svědčí vysoké stavy z počátku devadesátých let. V následujícím období však mnohde doplatila na změny vlastnických a nájemních vztahů, které se odrazily v časté rozdrobenosti honebních ploch, nevhodném uspořádání hranic, ve zhoršených sousedských vztazích mezi jednotlivými uživateli honiteb i v tlaku vyvolaném potřebou minimalizace škod na lesních kulturách. 

Je asi nejvíce postižena také rozmáhajícím se pytláctvím. 

#Lovy srnčí zvěře, Srnec, Srnče, Srnčí zvěř, Srnec Škůdník, Srnec v červnu, Pravidla lovu srnčí zvěře, 

SRNEC OBECNÝ se loví výhradně individuálními způsoby lovu na čekané a šoulačce za použití kulové zbraně. Zvláštní kategorii lovu srnčí zvěře představuje lov vábením.

Významný den 16. května pro život většiny aktivních myslivců

Srnčí zvěř je krásná a ušlechtilá na pohled, hravá v bezstarostné mladosti, nedůvěřivě obezřetná ve stáří, elegantní v pohybu, urputná v teritoriálních bojích, něžná v době milostných her i statečná v období vyvádění mláďat


Je naší zvěří původní, stala se symbolem české krajiny a na rozdíl od mnoha jiných volně žijících druhů se dokázala výborně přizpůsobit pochodům, které dramaticky změnily její životní prostředí během několika posledních desetiletí. Srnčí zvěř v současnosti osídlila v našich podmínkách prakticky všechny typy krajiny, s výjimkou nejvyšších horských poloh. Pro mnoho honiteb představuje hlavní druh lovné zvěře, který nese na svých bedrech nejen tlak ekonomických nároků spojených s výkonem práva myslivosti, ale představuje také pravděpodobně nejpřístupnější způsob mysliveckého vyžití. K tomu nutno ještě připočíst kvalitní trofej, která je jedinečná především pro svojí obrovskou tvarovou různorodost.

Zamyslíme-li se nad těmito skutečnostmi, snadno pochopíme význam 16. května pro život většiny aktivních myslivců. Snad se mi podaří být nápomocen, především našim začínajícím kolegům, dobře míněnou radou k tomu, aby si blížící se krásné období mohli naplno prožít a dokázali si plně vychutnat také lov právě toho "svého" letošního srnce.

  Srnec obecný se dnes loví výhradně individuálními způsoby lovu na čekané a šoulačce za použití kulové zbraně. Zcela zvláštní kategorii lovu srnčí zvěře představuje lov vábením.


#Lovecké stezky, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Jak na to?, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Srnec 

Obeznání srnčí zvěře na jaře. Dobře se v tomto období vyhledávají srnci s abnormálními, nepravidelnými a raritními trofejemi. Jak na to?

Srnec na fotografii na poli

K pobytovým znamením teritoriálních srnců patří výtlučky na slabších kmíncích stromů, prutech i pevných stoncích bylin a hrabánky



 Při této aktivitě otírá srnec výměšky pachových žláz a vyznačuje tak hranice svého teritoria, které čas od času obchází. Toho poznatku lze také poměrně úspěšně využít při vlastním lovu. Traduje se rovněž, že mladší srnci vytloukají na silnějších prutech než srnci starší, osobně jsem však k této poučce poněkud skeptický. Na základě své zkušenosti bych si spíš dovolil tvrdit, že na mladší věk srnce ukazuje větší počet a rozsah výtlučků, včetně stupně destrukce poškozené rostliny. Obzvláště srnci druhé věkové třídy bývají natolik temperamentní, že až vylamují či přelamují jednotlivé stromky a doslova převracejí na zemi ležící klest, větší ulámané větve či smrkové vrchy.

Pro vlastní obeznání srnčí zvěře má značný význam období začínající poměrně dlouho před vlastním odstřelem. S touto činností lze začít v podstatě již v rámci únorových obchůzek honitby v okamžicích, kdy dochází k prvním výraznějším předjarním oblevám. Srnčí přestává být silně závislé na bezprostřední blízkosti krmných zařízení, rozchází se postupně po honitbě a vyhledává zejména jižní, dobře osluněné partie. Po zimním období je rovněž poměrně klidné, déle drží v loži, umožňuje dobré přišoulání a pozdě se dává na úprk. Nejlépe tak lze obeznat zejména početní a zdravotní stav populace na konci zimy, ale většina srnců má již v určité fázi vývoje také trofej.

Zejména dobře se v tomto období vyhledávají srnci s abnormálními, nepravidelnými a raritními trofejemi. 

Rád bych ale upozornil na častá zklamání vznikající při takto časném obeznání srnců první věkové třídy. Musíme si totiž uvědomit, že dobře založení srnci v prvním roce života právě shodili svoje dětské paličky a vývoj trofejí, které budou nosit v době lovu u nich teprve začíná.

#Fotografie z myslivosti, Jak na to?, Pravidla lovu srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Srnec, #Lovecké stezky, Doby lovu zvěře, Lovy srnčí zvěře, 

MYSLIVOST

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

HUNTING MYSLIVOST

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

.22LR #Černá zvěř #Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů 500 Nitro Express Africký mor Aglomerace aktivity radosti a milování života Akutrauma Amerika Anatomie jelena Aport Australian Water Buffalo Balistika Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Bekání Berneška Bobr Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Bramborníček hnědý - Saxicola rubetra Brenneke Brhlík lesní broková dvojka broková kozlice Bukač velký Cazando con Arco Cesty Civilizace Co budeme vařit dnes? Cviky poslušnosti Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Dárek Datel černý deer rut Deer stalking Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dosled Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Ekologie Erika Etické a humánní principy Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Heinz Meynhardt Hejkalové Heligonky Hi Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Cheetahs hunting Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge I am Back Idaho Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jeřáb Jestřáb lesní Jezevec Jezevec pečený Jezírko a kocourek Jižní Amerika John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý KAMZÍK HORSKÝ Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Katerina Lisova Kazatelna Klíště obecné Kňour útočí Kočky sobě Komu hlava nebere Koně Konopí Koroptev Krahujec obecný Králík krimi Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště online Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Křivka obecná Kukačka obecná Kulíšek Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lajky nelajky! Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Lavička Ledňáček Lejsek šedý Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Liška Mína Lončák Los (Elk) lov Lov a myslivost Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku Lov na medvěda Lov na prase LOV NA SRNCE lov na vlky Lov ve svobodném světě Lov zvěře Lovec LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecká sezóna Lovecká vášeň Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké video Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu a přírodě zdar! Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Lýčí Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medovina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Moták pochop Muflon Můj pohled na svět Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen myslivec Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká stráž Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivecký soud Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Na Větrné Hůrce Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák New Zealand O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Ondatra Online Krmeliště. ZUBŘI. Webové kamery černé zvěře. Polesí Strzalowo a Zubři a Jeleni (vysoká) Red Deer Cam! Aktualizováno! Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti otrava Památka myslivce Pamětní mince Parkinsonova nemoc Paroží Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Peregrine falcon Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka o Vánocích Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Posedy Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři První srnec Příhody z loveckého batohu Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Pstruh pečený Psychopati Ptáci Puškohledy Puštík obecný Pytláci Pytlák Radost a uspokojení Raffle ball hunting Rákosník obecný Raroh Red Deer Cam Reklama a lov Roček Roháč obecný Ruger’s M77 RSI Ryby Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Řízky na roštu Sádlo z jezevce Sauer 101 Sekáč Sele prasete divokého Shozy Siga Skládací Sklenice piva Skorec vodní Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slavnosti sněženek Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí medailonky Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí pečeně Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň asijský Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stáří a nemoc Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví Střevlík Střízlík obecný sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýc rousný Sýkorky Synantropie Sysel Šelmy Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Tasmánský čert Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný The lynx Headbutt TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Troják Trojákové čtyřče - rarita Trubači Tři jednou ranou Ťuhýk Události na internetu Újeď úmrtí Upíři upíři a hejkalové USA Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Vepřové maso Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš kropenatý Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Výřad Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Vzdělání a příroda Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Yukon Photon XT/RT Zabiják vlků Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zajíček Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze smetiště internetu Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a lov Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Žebříkové Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec