ŠESTÝ SMYSL. Je to asi dvouletý možná již tříletý srnec s jedním kratším parůžkem a druhý má sotva pět centimetrů dlouhý a vytočený dozadu podle slecha.

Podívá směrem k nám a pak mi zmizí...

ŠESTÝ SMYSL

Já věřím, že ho zvěř má….je konec září a zbývá nám odlovit ještě několik srnců, takže i já hledám nějakého vhodného k odlovu, jak už to tak bývá vidím jen samé dobré šesteráky či mladé nadějné ročky. Na Blatcích je zasetá řepka z čehož moc radost nemám, protože se tam stahuje spárkatá zvěř a obzvláště pro srnčí může mít její spásání fatální následky, zvláště pak v zimních a jarních měsících, ale to my všichni kdo se motáme kolem myslivosti víme. Děkujeme Andreji a EU za podporu pěstování a dotace na tenhle žlutej jed. Srnčí zvěř se dává už pomalu do tlup, které vždy na zimu vytváří.Sedím na kazatelně uprostřed pole a sleduji našeho nejsilnějšího srnce který vytáhl společně se srnou z lesa a začal se na ní pastvit, po chvíli k nim přibyde ještě jeden kus.

 Je to asi dvouletý možná již tříletý srnec s jedním kratším parůžkem a druhý má sotva pět centimetrů dlouhý a vytočený dozadu podle slecha.

 Už jsem ho také párkrát zahlédl ale lovit jsem také nemohl.Zřejmě má špatně rostlou pučnici. Do chovu tedy nežádoucí, ale jsou dost daleko a tak zatím nechci lovit a spíš čekám, co se bude dít dále. Z levé strany mi přichází větší tlupa srnčího čítající deseti kusů této nejkrásnější naší zvěře. V tlupě srn a letošních srnčat obeznávám dva srnce, jeden starší silnější šesterák a jeden roček s delšími parůžky špičáka. Ani jeden se na lov nehodí. Přidávají se k třem kusům na poli a společně se paství. 

Celá tlupa se posunuje směrem k mé kazatelně a tak se rozhoduji, že srnce s kratším parůžkem ulovím, až popojdou ještě tak o dvacet metrů blíže. Vlevo v dálce na pastvině protahuje mezi černými Angusy liška, chvíli jí sleduji jak loví myšáky. Pak jí něco poplaší a utíká k lesu. Vracím se tedy k srnčímu a hledám v tlupě, kterou mám již na dobrou vzdálenost k lovu, odstřelového srnce.

 Hledám ale marně, nikde ho nevidím….zjištuju ho úplně samotného vlevo od nich, v dostatečně daleké vzdálenosti ode mě. Stojí a kouká na zbytek tlupy, nepase se jen stále hledí směrem k mojí kazatelně a na tlupu, která se k ní přiblížila. Takhle to trvá asi půlhodiny, pak otočí hlavu a rozejde se, jenže opačným směrem přes silnici na druhé pole, kde je v dálce vidět asi pět kusů srnčího, Ještě se u silnice otočí a podívá směrem k nám a pak mi zmizí za terénní vlnou pole….

Tak mi to někdo teda vysvětlete, srnce vyšel společně s ostatními, celou dobu se pak s nimi spokojeně pásl až když jsem se rozhodl, že ho ulovím, zcela náhle změnil své chování oddělil se od tlupy a odešel pryč, proč sakra sám, proč s ním nešel žádný z jeho druhů, proč se najednou přestal pást a sledoval jakou dobu mou kazatelnu na které mě nemohl vidět a nemohl mě ani navětřit neboť vítr šel přese mě na druhou stranu pole….Řeknu vám proč a věřte si tomu nebo ne, záleží na každém z vás. Ten srnec to vycítil něčím úplně jiným, něčím o čem nikdo nevíme, on poznal, že mu tam hrozí nebezpečí, že tam u té boudy v poli není všechno v pořádku, že ho divně svrbí tělo, když se tím směrem jen dívá, že ho jeho štíhlé běhy nechtějí pustit za ostatními, že chce ještě ráno koukat na sluníčko a sbírat hrušky u silnice. A že i na druhý straně šedé silnice je úplně stejná babišovo plodina a že tam jsou taky srnčáci s kterými se půjde dát kamarádit. A že se mu tam dnešní večer mnohem lépe dýchá a běhá, tak proč by tam nevyrazil. Když mu to přeci řekl ten, co mu lidé říkají šestý smysl...

Na fotce je ten srnec vpravo za šesterákem medailákem.

Petr Slaba, sociální sítě Myslivost

VE STŘEHU. SRNČÍ ZVĚŘ NA STRNIŠTI...A PRST NA SPOUŠTI KAMERY NEZABÍJÍ...

JSME V KONDICI 

KÝTA ZE SRNCE S VÍNEM. Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce, Srnčí na víně se špekovými knedlíky

SRNČÍ NA VÍNĚ A ŠPEKOVÉ KNEDLÍKY

Kýta ze srnce s vínem

Ingredience:

1 kg masa z kýty 100 g slaniny
lžíce másla cibule
kořenová zelenina 5 celých pepřů
3 zrnka nového koření 1 bobkový list
 špetka tymiánu citrónová kůra lžička hladké mouky
70 ml červeného vína
citrónová šťáva
lžička cukru

Příprava:

Maso odblaníme, protkneme proužky slaniny a osolíme. V hrnci vyškvaříme zbytek drobně pokrájené slaniny, přidáme máslo, zeleninu a cibuli.
Zeleninu jen lehce osmahneme a položíme na ni osolené maso slaninou dolů. Opečeme, obrátíme, mírně podlijeme a pečeme za častého podlévání doměkka. Pak maso vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, osmahneme a znovu podlijeme vývarem a vínem, okyselíme citrónem, přisladíme a přecedíme.
Jednodenní marinování masa ve směsi vína, koření a zeleniny přispěje k jeho chutnosti, měkkosti a šťavnatosti.

Doporučená příloha: špekové knedlíky

SRNČÍ ŘÍJE. SRNEC POKLÁDÁ SRNU ŘÍJE VRCHOLÍ...Srnčí říje, Srnčí zvěř, Srnec, Milování v přírodě, aktivity radosti a milování života

SRNEC POKLÁDÁ SRNU ŘÍJE VRCHOLÍ

RYCHLÝ SRNEC V ČERVENCI POD POSEDEM. Rychlý srnec, #Srnčí zvěř, Srnec, Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, lov, Lovecké příběhy

Srnec zhasl přímo pod posedem

SRNEC V ČERVENCI

Po 14 denním nasazení ve žních 2017 na Slovensku se mi podařilo dostat domů a večer i do lesa a výsledek je na fotce z tohoto krásného večera při odpočinku na posedě , kdy jsem o lovu ani nepřemýšlel mě z ničeho nic přiběhl v pšenici v koleji od postřikovače tento srneček I.VT na 15 m k posedu , po rychlém obeznání zazněla rána na spodní komoru a srnec mi odběhl přímo pod posed kde zhasl . 

Lovu zdar !

Daniel R., sociální sítě Myslivost

#Rychlý srnec, #Srnčí zvěř, Srnec, Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, lov, Lovecké příběhy, 

Srnčí medailonky s bramborami. Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce,

Srnčí medailonky s bramborami

SRNČÍ MEDAILONKY NA TYMIÁNU

Ingredience: 

Srnčí panenka nebo hřbet, pepř, sůl, cibule, špek, sádlo, smetana, niva, tymián, jíška.

Příprava: 

Panenku nebo hřbet nakrájíme na silnější plátky, naklepeme a mírně opepříme. Vložíme do kastrolu, proložíme na kolečka nakrájenou cibulí a snítky tymiánu a necháme 12 hodin v chladu uležet.
Poté maso vyjmeme, osolíme a zprudka po obou stranách opečeme na oleji s trochou sádla. Mezitím si připravíme smetanovou omáčku s nivou a tymiánem: do smetany nakrájíme na jemno nebo nastrouháme nivu a nasekáme několik snítek tymiánu. Tymián dodá masu i omáčce zajímavou chuť, je však hodně aromatický, proto je třeba zvážit jeho množství (každý podle své chuti).

Pozvolna přivedeme do varu. Zahustíme světlou jíškou a necháme krátce povařit. Měkké maso vyjmeme a zalijeme omáčkou, pro chuť, vůni i ozdobu můžeme na maso položit snítku tymiánu.

Doporučené přílohy:

 Vhodné jsou opékané brambory, šťouchané brambory, vařené brambory, hranolky, krokety nebo jen kvalitní pečivo. Vzhledu i chuti dodá pomyslnou tečku čerstvá zeleninová obloha nebo zeleninový salát.

Srneček na kraji lesa je opatrný. Srnčí zvěř, Příroda a myslivost, Lovecké stezky, Lovy fotoaparátem.

Srnec obecný

Průběh srnčí říje

je závislý na povětrnostních podmínkách, včetně momentálních výkyvů počasí. Všeobecně se pěkné ustálené počasí jeví jako nejvhodnější. Extrémně horké a suché počasí, které není přerušené jedinou bouřkou, přinášející mírné osvěžení, má však na říji právě opačný účinek. Zvěř je potom velice unavená, brzy zatahuje a srnci se málo potkávají na hranicích svých teritorií. Zvěř má také menší výběr potravy, velká vedra ji nutí zůstávat po celý den v krytu před obtížným hmyzem a aktivita se projevuje teprve po setmění.

ZAČÁTEK SRNČÍ ŘÍJE. #Srnčí zvěř, Srnčí říje, Milování v přírodě, Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře

Milování v přírodě

SRNEC OSMERÁK. Chování srnčí zvěře v nejdůležitějších obdobích reprodukce. #Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Na loveckých stezkách, Srnčí říje, Srnčí zvěř

Srnec osmerák

ZE ŽIVOTA SRNČÍ ZVĚŘE

Naše poznání života zvěře ve volné přírodě se většinou skládá z mozaikovitých pozorování, náhodných setkání, z nichž si po letech vytvoříme ucelený a nejvíce pravdivý obraz. Mnohdy, aniž známe pravý důvod, se nám zdá, že se chová výjimečně, inteligentně, jindy až hloupě (nepochopitelně). Z toho vznikají různé zavádějící hypotézy, které mohou být šířeny dále a mohou být přijímány naší veřejností, pokud není vybavena vlastními zkušenostmi z pozorování chování zvěře v jejím celkovém profilu.

Výstřelky a nenormální chování si ponecháváme v paměti jako zajímavosti a tak je také prezentujeme jako náhody a krajnosti. 

Popíši chování srnčí zvěře v nejdůležitějších obdobích reprodukce, jak jej znám z oblasti našich hor a podhůří, kde jsou členité, málo přehledné terény, kde se střídají lesní a polní kultury s méně úživnými biotopy, kde se srnčí neseskupuje do velkých tlup a stávaniště mění jen z nutnosti, například v době zimní nouze. Budu také opakovat známé skutečnosti, ale myslím, že je to v dané chvíli nutností, vzhledem k popsaným okolnostem.
Členitost, těžší přístupnost a dostatek krytu umožňuje srncům zde dospět a zestárnout (zatímco v jiných, zcela přehledných polohách, tuto šanci ani nemají). 

 Od začátku jara, při přechodu na zelenou stravu na ozimech a trávě je srnčí zvěř méně opatrná a paství se na otevřených plochách, ještě v rodinných tlupách, i za denního světla. Tehdy je nejvhodnější doba k získání přehledu o kvalitě populace v honitbě, výběru k případným budoucím chovatelským zásahům. Dochází k vytloukání paroží srnců, které vyrůstalo dosud v lýčí, se zvyšováním hormonální činnosti vzrůstá i neklid a snaha o obnovu a vytvoření teritorií a obhajobě jejich hranic. 

Od jarního přebarvování a vytloukání paroží (dochází k němu u starších srnců dříve, u mladších později), ostruhují stromky, větve a keře na stejných místech a nových při upevňování hranic svého teritoria. Přitom vytvářejí předními běhy hroby, seškrabováním hrabanky či drnu, podobně jako při přípravě lože, jenomže s větší divokostí a bujností a pravidelně je obnovují. 

Mají vizuální i pachový účinek díky činnosti pachových žláz. Tím se snaží odvrátit zájem případného uchazeče o teritorium. Je to jejich potřeba, pocitové nutkání související s obhajobou teritoria. Vytváření teritorií je dáno každému zdravému a vitálnímu srnci dospívajícímu a dospělému. Pravidlem je, že na stálá, vybraná teritoria s biotopem poskytujícím nejvhodnější prostředí pro život srnce je od jara vyvíjen tlak dospělých jedinců a jen jeden jej jako své stálé stávaniště získá. Své soky vytlačuje a ti si hledají a nacházejí stávaniště horší, menší, nezajišťující všechny potřeby, případně se vydají do sousedního teritoria, kde se zkusí prosadit anebo žijí na obvodě teritorií ve stálém kontaktu s teritoriálními srnci. Zaměřují se více na ještě níže postavené mladíčky, které teritoriální srnec ani nepronásleduje. Význam teritoria bychom neměli přeceňovat. Na přehledných místech je toto území větší, ve členitých menší. Závisí i na hustotě zazvěření. 

V dobře spravovaných honitbách, kde žijí i staří, silní srnci, opatrní, pohybující se převážně jen v noci, ztrácející opatrnost až v době říje (divíme se pak, odkud se vzali), procházející napříč teritorii, účastní se říje aniž by pracně teritorium vytvářeli, vnášejí zmatek do místní utvořené hierarchie, jsou příčinou vážnějších půtek a soubojů. Podle zpátečního paroží jim říkáme škůdníci, protože teritoriální srnce ohrožují. I oni mají své místo a účel i podíl na průběhu říje, možná nijak nevýznamný. Třeba tím, že narušují určitý pořádek a rozptylují srnce dál od jejich letitých stávanišť a zabraňují tak příbuzenské plemenitbě. Srny zatím mají jiné starosti, vstupují do vrcholné březosti a zabývají se kladením srnčat a péčí o ně.

Starší srny kladou srnčata, vzhledem ke své větší hmotnosti lépe vyvinutá, věnují jim lepší péči, lépe se starají o jejich bezpečnost včetně zahnání nebo odlákání nepřítele, než srnky mladé (které jim nemohou dát do vínku ty přednosti jako srny starší), zde dochází přirozeně i k větším ztrátám. Tehdy již jsou vytvářeny předpoklady pro budoucí teritoriální srnce a kvalitní srny. Již proto srny vodící srnčata nemění své původní stávaniště (přecházením do jiných teritorií srnců), vždyť ta jsou teprve dvouměsíční, kojená, na matce silně závislá, nemají plně vypěstované obranné reflexy před nebezpečím, po delší dobu se nedokáží o sebe postarat.

 Srna se sama denně vícekrát paství bez srnčat, ale ta odpočívají nedaleko v krytu a srna se po jejich vypísknutí ihned úprkem vrací na jejich obranu. Přitom (pouze starší srna) neváhá v minutě předními spárky ukopat kočku i mladou lišku, pokud ta nestačí z blízkosti srnčat včas prchnout, nebo odlákat většího útočníka.

Do vlastní říje nejdříve vstupují starší srnci, kteří nejčastěji doprovázejí mladé srny. Srnec, Srnčí zvěř, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře, Na loveckých stezkách

Srnec obecný

Horké a suché počasí může zpomalit začátek říje i o dva týdny

V takové situaci přináší změnu přelom počasí, obzvláště vícedenní větrné a deštivé počasí, po jehož skončení se objeví velké množství zvěře s vysokou aktivitou. Vítané je po horkých dnech také přeháňkové počasí s krátkými přeprškami, které zvěř velmi osvěží. Na začátek a průběh říje má vliv také výskyt hmyzu sajícího krev. Hromadné nálety těchto obtížných společníků drží zvěř dlouho do noci v krytu a navíc znepříjemňují život lovcům. Do vlastní říje nejdříve vstupují starší srnci, kteří nejčastěji doprovázejí mladé srny. V dozvucích říje pak lze snadno napískat mladé, dosud odbíjené jedince.

Průběh srnčí říje je závislý na povětrnostních podmínkách, včetně momentálních výkyvů počasí. Všeobecně se pěkné ustálené počasí jeví jako nejvhodnější. Extrémně horké a suché počasí, které není přerušené jedinou bouřkou, přinášející mírné osvěžení, má však na říji právě opačný účinek. Zvěř je potom velice unavená, brzy zatahuje a srnci se málo potkávají na hranicích svých teritorií. Zvěř má také menší výběr potravy, velká vedra ji nutí zůstávat po celý den v krytu před obtížným hmyzem a aktivita se projevuje teprve po setmění. Náhlá bouřka s přívalem vody je osvěžením, které přináší prakticky okamžitý zvrat a aktivita zvěře vzroste v podstatě z hodiny na hodinu. Z mnoha dalších odchylek stojí za zmínku alespoň vliv tlumivých dusných letních večerů, kdy srnčí citlivě reaguje na výkyvy atmosférického tlaku a přiskakuje špatně. Mnohem lepších výsledků lze po takovém večeru dosáhnout za ranních hodin. 

Všeobecně je také známo, že vytrvalý déšť, mlha a silný vítr spojené s náhlým ochlazením mají za následek útlum říje. Zvěř je nedůvěřivá a ztrácí chuť na zvýšený pohyb v mokrých travinách. Naproti tomu jsou nejlepší vyhlídky na úspěch, tj. na setkání se starým nebo průběrným srncem, ve chvílích, kdy se po deštích trvajících celý den a noc konečně vyčasí. Tehdy je veškerá zvěř aktivní, srnci reagují na srny v různém stupni říjnosti, na pohyb soupeřů a hlad nutí zvěř zdržovat se mimo kryt až do pozdních dopoledních hodin, kdy již svítí slunce.

SRNČÍ ŘÍJE A MYSLIVCI. #Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Srnčí říje, Pravidla lovu srnčí zvěře, Příroda a myslivost, Myslivcův sen

Srnčí v říji

Průběh srnčí říje je závislý na povětrnostních podmínkách, včetně momentálních výkyvů počasí.

 Všeobecně se pěkné ustálené počasí jeví jako nejvhodnější. Extrémně horké a suché počasí, které není přerušené jedinou bouřkou, přinášející mírné osvěžení, má však na říji právě opačný účinek. Zvěř je potom velice unavená, brzy zatahuje a srnci se málo potkávají na hranicích svých teritorií. Zvěř má také menší výběr potravy, velká vedra ji nutí zůstávat po celý den v krytu před obtížným hmyzem a aktivita se projevuje teprve po setmění. Náhlá bouřka s přívalem vody je osvěžením, které přináší prakticky okamžitý zvrat a aktivita zvěře vzroste v podstatě z hodiny na hodinu. 

 Z mnoha dalších odchylek stojí za zmínku alespoň vliv tlumivých dusných letních večerů, kdy srnčí citlivě reaguje na výkyvy atmosférického tlaku a přiskakuje špatně. Mnohem lepších výsledků lze po takovém večeru dosáhnout za ranních hodin. Všeobecně je také známo, že vytrvalý déšť, mlha a silný vítr spojené s náhlým ochlazením mají za následek útlum říje. Zvěř je nedůvěřivá a ztrácí chuť na zvýšený pohyb v mokrých travinách. Naproti tomu jsou nejlepší vyhlídky na úspěch, tj. na setkání se starým nebo průběrným srncem, ve chvílích, kdy se po deštích trvajících celý den a noc konečně vyčasí. 

Tehdy je veškerá zvěř aktivní, srnci reagují na srny v různém stupni říjnosti, na pohyb soupeřů a hlad nutí zvěř zdržovat se mimo kryt až do pozdních dopoledních hodin, kdy již svítí slunce. Kromě atmosférických poruch ovlivňují říji také místní podmínky. Zcela zvláštní průběh má srnčí říje tam, kde je nadměrná úroda lesních plodů a zvýšený pohyb lidí. Celý cyklus života zvěře a průběh říje je tím silně narušen a neplatí žádná ustálená pravidla. Srnci jsou více pozorní a nedodržují ani pravidelné ranní a večerní aktivní období. Za zmínku stojí i průběh říje v lánech kukuřice, velkých monokulturách obilovin a na zabuřenělých nekosených plochách. Nepřehledný terén a chladný kryt bez obtížného hmyzu zcela mění rytmus života zvěře a myslivecké možnosti jsou zde menší. Je jen malá šance, že se nám podaří napískat srnce na volné plochy, pakliže sem sám nesměřuje za svítání nebo se na nich neobjevuje za poledne. Samotné vábení je především zkouškou trpělivosti. Zkušený srnec dokáže nepozorovaně přijít a jistit dlouho v úkrytu. Po posledním vábení proto musíme vyčkat nejméně dvacet minut před samotným odchodem. Nejsnáze lze přivábit mladé srnečky, kteří přiskakují ze zvědavosti a nedočkavosti velmi rychle. 

 Problémem zůstává přivábení starého zkušeného srnce, který je obezřetný, ví kde má svoji srnu, které se drží a dokud ji neobtěžuje jiný srnec, nenechá se obvykle nalákat. V tom případě lze odvábit srnu nejdříve hlasem srnčete a zajde-li tato do úkrytu, lze jejím hlasem přivábit také srnce. Na to už reaguje i starý srnec, který se obává přítomnosti konkurentů. Vábení srnců není ani zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stávají se sice případy, kdy se srnec doslova přiřítí k vábícímu lovci nebo kdy se objeví téměř na ono pověstné pískání kolečka od trakaře, ale ty jsou zcela ojedinělé. Máme-li však udělat co nejvíce pro zdárný průběh lovu, musíme se držet několika zásad. Prvním z nich je již zmíněný vhodný čas pro vábení. Známkou začátku říje je časté těsné pronásledování srn srnci, jejich čenichání s větrníkem u země, kdy snadno přejdou bez povšimnutí i naši stopu, ačkoliv jindy by rychle zmizeli v krytu. 

Probíhá srnčí říje

 Prvním příznakem toho, že říje ještě nezačala a není tedy vhodný okamžik pro vábení je stav, kdy především starší srnci vycházejí pozdě, pouze se objevují na hranách lesních porostů, dlouho jistí a v okamžiku nebezpečí mizí. V říji takto svůj prostor soustavně a bedlivě nekontrolují a tuto úlohu přebírají srny u kterých se zdržují. V začátcích říje, kdy srnec ještě nezareaguje přiskočením odpovídá na dobré vábení zvednutím, hrabánkováním a obnovováním výtlučků na hranicích teritoria, případně zaútočí na srnce, který se dosud popásal v bezpečné vzdálenosti.

 Druhým dosti průkazným znakem je to, že srny stále ještě vodí srnčata, nebo se nevzdalují od lesních okrajů, kde je mohou v bezpečí odkládat. Je známo, že starší srnci již před samotnou říjí vyhledávají společnost mladých srn. Dokud je však těsně nesledují na pastvě a nevstávají sami, jestliže se jim tyto během dne vzdalují, nelze ještě mluvit o říji. Totéž platí o situacích, kdy ve stejném období odhánějí starší srnci mladší ze svých teritorií. Vábit lze v podstatě za každého počasí a v kteroukoliv denní dobu. Nejlepších výsledků lze samozřejmě dosáhnout ráno a večer, kdy je srnčí zvěř v největším pohybu. 

Po ukončení ranní aktivity přichází vhodná doba mezi 9 a 13 hodinou, po nichž následuje odpočinková fáze a intenzita pohybu zvěře sílí opět po 15 hodině. Určitou výjimkou v běžném průběhu říje jsou tzv. polední srnci, které lze zastihnout za největšího úpalu na volných plochách a to jak v polích, tak na pasekách nebo travnatých plochách. Nejde jen o kusy připískané, ale také o zvěř volně se potulující v oblasti svého teritoria. 

Často lze takto v době říje zastihnout i velmi starého srnce, který se jinak objevuje teprve za pozdního soumraku a již s rozbřeskem zatahuje zpět do krytu. I takový srnec, nemá-li u sebe srnu je velmi vnímavý na vábení. Můžeme ho nejčastěji zastihnout v okolí jeho hrabánků, na okrajích porostů, mezi malinami, na holinách vroubících křoviny, v okolí potoků a pod. Při volbě stanoviště musíme počítat s tím, že budeme případně svoje místa měnit a tato by neměla být ani příliš daleko ani příliš blízko od sebe. 

Musíme si uvědomit, že srnec je schopen zachytit vábení až na vzdálenost 1 km a je-li bez srny, přichází obvykle blíž. Zvuk vábení se pochopitelně tlumí terénními vlnami, větrem, šuměním porostu, zvukem tekoucí vody a pod. Důležité je, aby jeden srnec neslyšel vábení z více stran za sebou. Není-li totiž ještě v plné říji, mohli bychom ho zradit. Při vábení je nutné dobře se krýt stromem, keřem, pařezem, balvanem, metrem dříví nebo alespoň trsem travin. Rovněž musíme pamatovat na to, že i slabý vítr nebo prudká změna jeho směru by mohla naše úsilí pokazit. Čich srnce hraje kromě zjištění nebezpečí také další roli - čím více se srnec blíží k místu, odkud se ozývá pískání, tím více se orientuje čichem a hledá pachové stopy říjné srny. Nenachází-li je odchází a je proto nutno neotálet s případným odstřelem. Po zaujmutí stanoviště se snažíme odhadnout, odkud by se mohl srnec objevit. Nejpravděpodobnější je směr od krytiny, mlází, pole obilí nebo jiného porostu. Oblíbenými místy srnců během říje jsou lesní plochy s různě starými porosty, pasekami, zrušenými oplocenkami a klidnými houštinami. 

Často je ovšem směr i objevení zcela nečekané a srnec se doslova zjeví v nepředvídatelném směru. Velmi vhodné je také vábení u jetelin a obilovin, kde i srnec zdržující se u říjné srny ztrácí orientaci a může přiskočit. V takových místech srnci rádi vyhledávají nízké pahorky a pahrbky, kde hrabánkují a vytloukají. Stanoviště je nejlépe volit u stromu nebo jiné opory pro zbraň, která nám přidá potřebnou jistotu při střelbě. Po příchodu na místo si musíme upravit celý prostor, abychom mohli případně přešlápnout nebo se otočit do jiného směru, vhodné je odstranit z místa suché listí a větévky, které by nám zvěř zradily. Na stanovišti u stromu věnujeme pozornost také větvím ve své výšce i těsně nad hlavou. Musíme na ně dát pozor, ale neodlamujeme je, prozradili bychom se předem. 

Zrazený srnec se vzdaluje potichu nebo s bekáním, záleží na jeho stáří a zkušenostech. Vábení lze asi po hodině opakovat i na stejném místě, neboť zrazený srnec nespojuje pískání srny se spatřením člověka.

MILOVÁNÍ V PŘÍRODĚ Srnčí milování v říji je zážitek pro myslivce i fotografa přírody. Milování světu vládne, Srnčí říje, Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, #Srnčí zvěř.

Srnčí milování začátem srpna

SRNČÍ MILOVÁNÍ

Srna prodělává před okamžikem, kdy je k páření náchylná, jistou přípravnou dobu,
ve které se její pohlavní ústrojí k oplozovacímu aktu připravuje. V tuto dobu vylučuje ze svírky charakteristicky zapáchající hlen, kterým hlavně při močení navětřuje svoji stopu. Srnec, který takovou stopu navětří, se okamžitě dá po ní, aby takovou srnu vyhledal. Ten je všeobecně v každé roční době k pohlavnímu aktu připraven, vydrážděn však bývá teprve tímto charakteristickým pachem. Přírodou je to tak účelně zařízeno, aby se v této přípravné době co nejvíce srnců kolem srny nashromáždilo a jen nejsilnější a nejzdatnější si vybojoval přístup k ní, po této přípravné době oplodnil a tím vytvořil záruku zdatného potomstva. Srna toto prodělává v přípravné době, kterou bych nazval "předříjí". Srny se zmocní neklid, střídá i za dne místa, přestává pravidelně vycházet na obvyklou paši, paství se neklidně jistí často a bez příčiny a prchá před srncem, který k ní přiskakuje zváben její říjnou stopou. 

Ještě patrněji můžeme tento počátek říje pozorovat na srnci. Přestane pravidelně střídat, toulá se i ve dne po navětřených stopách srn, které sleduje větrníkem hluboko ve stopě jako pes barvář. A setkají-li se na těchto záletech dva srnci, honí silnější slabšího a dochází často k urputným potyčkám. Toto vzájemné honění spadá hlavně do doby přípravné - předříjné. V této době honí srnec jak čiplenku, tak i starou srnu, ovšem bezvýsledně, což ho přivádí do nejvyššího stupně podráždění a říjnosti, domáhá se i násilně odměny své drsné lásky a v tu dobu slyšíme, jak trýzněná srna naříká. Často jsem se domníval, že srnec honí jen čiplenku a že jen tedy tato naříká, když jí srnec nutí "k vůli"a že srna starší se bez honění srnci poddá a naopak, že že ho pískáním vábí k sobě. Toto podle mého dlouholetého pozorování není správné. 

Srna vábí srnce pískáním tehdy, když po uplynutí předříje se k ní srnec nepřidružil, což se stává hlavně tehdy, když je málo srnců a více srn. Píská pak i čiplenka z touhy po srnci. Tato vstupuje do říje o několik dnů dříve než starší srna, což je pochopitelné, protože není kojením srnčat zeslabena, která již kladla a tohoto roku srnčata vodí. Proto na začátku říje srnce honit hlavně čiplenky. 

Srnec také nepřinutí čiplenku ani starší srnu, ani štvaním, ani dorážením parůžky, aby ho přijaly. V pravý čas připustí i čiplenka srnce bez naříkání a naopak nepustí ho i stará srna, když přípravná doba ještě neuplynula a naříká jako čiplenka, byť i ne tak markantně, když na ni srnec prudce doráží. Každý zkušený myslivec ihned pozná, honí-li srnec čiplenku nebo dospělou srnu. 

Čiplenka běží přímočaře v největší úzkosti, zatímco stará srna, která ví, o co jde, uniká srnci spíše hravě a v kruhu bystře odskakuje, když na ni srnec doráží...

Tři srnci jako na zavolání. Životní srnec, Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Lovy fotoaparátem

Tři srnci v říji

O srnčí zvěři, přírodě, člověku i civilizaci. Zemědělci a zvěř. Člověk a chemie. Během několika dní dochází u intoxikovaného jedince k úhynu.

Srnčí zvěř v přírodě

Desetitisíce kusů srnčí zvěře v rámci České republiky hyne na rozsáhlých půdních blocích v důsledku dieteticky nevhodné či chemickými látkami kontaminované potravy 

Z myslivecké praxe je známo, že největší zásluhu má řepka olejka, která se nejvýznamněji podílí na mortalitě a celkovém zhoršení kvality srnčí zvěře. Tato brukvovitá plodina je hospodářsky a ekonomicky velice významným produktem a v současné době se intenzivně pěstuje na obrovských plochách naší republiky. Pro srnčí zvěř je v době potravní nouze velice atraktivním a vyhledávaným krmivem. Stejně jako ostatní brukvovité plodiny obsahuje řepka antinutriční látky, které se v předžaludcích přežvýkavců přeměňují v jedovaté složky. Při nadměrném příjmu působí toxicky a může způsobit značné zdravotní potíže, které vedou až k úhynu jedince. 
Postižený jedinec trpí rozsáhlými průjmy (nebo zácpou), má narušenou motoriku, ztrácí přirozenou plachost a mimo tyto skutečnosti má otupeny všechny přirozené smysly, jako je zrak, čich, sluch a chuť. Během několika dní dochází u intoxikovaného jedince k úhynu. 

Srna se srnčaty

Bohužel není v silách myslivců docílit, aby srnčí zvěř řepku nebrala jako jediné a hlavní krmivo. Z myslivecké praxe dobře víme, že odváděcí přikrmování nefunguje, jak by mělo, a mnohdy se míjí účinkem. V souvislosti s patologickou formou intoxikace mám zjištěno, že v důsledku dlouhodobého příjmu řepky olejky či jiné dieteticky nevhodné, resp. toxiny kontaminované potravy, se u biologických matek snižuje reprodukční potenciál a srnčata se rodí buďto mrtvá, nebo s narušenou motorikou či nervovým nebo imunitním systémem. 

Znám případy z volnosti, kdy srna kladla slepá či jinak zdravotně hendikepovaná srnčata. 

Ve vztahu s patologickou formou reprodukce a všech produkčních schopností souvisí i velmi nízké porodními hmotnostmi intoxikovaných srnčat, které mnohdy nedosahují životaschopné porodní hmotnosti. 

Mám zachyceno, kdy porodní hmotnosti srnčat, které kladly intoxikované matky, nedosahovaly ani 1 kg. Srnčata takto nízkých porodních hmotností (pokud přežijí) se špatně tělesně vyvíjí, jsou většinou neduživá, slabá a ve špatné kondici.

Na zahradě u lesa

 Pro cílený chov srnčí zvěře jsou naprosto nevyhovující. Bohužel nelze exaktně říci, zda tato patologická forma intoxikace souvisí přímo s řepkou olejkou či je v interakci s ostatními dieteticky nevhodnými plodinami, které jsou ošetřeny agrochemickými látkami používanými na hubení plevelů, hmyzu a chorob. Jedná o látky, které se uplatňují v zemědělství a jsou určeny k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k ochraně rostlin.

 Vysoká toxicita těchto látek má bezesporu negativní vliv na zdravotní stav potenciálních konzumentů.

 Zemědělské plodiny kontaminované těmito látkami spásají různé druhy zvěře, což se negativně promítá do období prenatálního vývoje a posléze degradaci všech produkčních schopností jedince. Z praxe dobře víme, že tyto chemické látky se v dnešní době intenzivně aplikují na všechny hospodářsky a ekonomicky významné zemědělské plodiny.

 Dnes není žádnou výjimkou, kdy je jedna kulturní plodina těmito látkami ošetřena v průběhu biologického vývoje až osmkrát (někde dokonce podle informací i patnáctkrát!) za sezónu. 

Zvěř nedodržuje ochrannou lhůtu a regenerující nadzemní části plodin konzumuje ihned po aplikaci látek chemické ochrany. Intoxikace se pak přenáší přes matku na srnče. Zdraví škodlivé látky se v období laktace transferují prostřednictvím mateřského mléka do organismu srnčete. 

Srnčata intoxikovaných matek bývají ve špatné kondici, špatně se tělesně vyvíjí a někteří se nedožívají ani pohlavní dospělosti. V chemicky ošetřovaných kulturách se kromě výše uvedené souvislosti fyzicky ukrývá i zvěř, která je pak těmito postřiky přímo zasažena. 

Srnec v obilí

Také tato skutečnost má velmi negativní dopad na zdravotní stav všech ostatních druhů zvěře. Příjem potravy z polních kultur bezprostředně po aplikaci látek chemické ochrany, je podle mého názoru hlavní příčinou mortality srnčí zvěře a degradace všech jejich produkčních schopností. V souvislosti s problematikou snižujících se stavů srnčí zvěře by bylo dobré vysvětlit, co jsou to látky na ochranu polních kultur, známé pod názvem pesticidy. 

Pesticidy jsou přípravky určené k hubení rostlinných a živočišných škůdců a k ochraně rostlin. 

V celosvětovém měřítku je registrováno okolo 800 sloučenin, účinných látek pesticidů. Uvádí se, že jejich celosvětová spotřeba je 2 500 000 tun ročně, z toho je až 85 % spotřebováno v zemědělství. Současné moderní zemědělství by se bez těchto látek již pravděpodobně nedokázalo obejít. Díky skutečnosti, že hubí nežádoucí organismy, zvyšují výnosy z kulturních plodin. 

Pesticidy jsou rozděleny do několika skupin, herbicidy, fungicidy a insekticidy. 

Herbicid je přípravek používaný k likvidaci nežádoucích rostlin (např. plevelů nebo invazních rostlin). Dělí se na dvě základní skupiny: selektivní a širokospektrální herbicidy. Selektivní herbicidy likvidují jen úzkou skupinu rostlin, širokospektrální tzv. totální herbicidy likvidují drtivou většinu toho, co na pozemku roste. Fungicid je přípravek užívaný k hubení hub, které napadají rostliny a působí na nich škody. Nasazení fungicidů a jiných pesticidů je dnes významnou součástí integrované ochrany rostlin. Insekticid je přípravek určený k hubení hmyzu a všech jeho vývojových stádiích. Insekticidy se používají v zemědělství také k ochraně zásob a v oblasti hygieny. Insekticidy zasahují nervový systém hmyzu, a to zejména jejich dýchací orgány. Pesticidy aplikované v současné době se označují jako tzv. „moderní“. 

Srnče čeká přitisknuto na matku

Tvrdí se, že jsou to sloučeniny, které jsou lehce odbouratelné, nekumulují se v živých organismech a působí selektivně pouze proti jednomu organizmu. Historie však ukazuje, že zavádění nových skupin pesticidů, u kterých se předpokládá, že nebudou mít negativní vlastnosti předchozí generace, se dnes ukazuje jako problematické. Nejnovější studie dokládají, že za určitých podmínek škodí nejen hmyzím opylovačům, ale i ostatní zvěři, pro kterou jsou ošetřené kultury nedílnou součástí přirozené potravy. 

Osobně se domnívám, že realita je dnes úplně jiná, než tvrdí výrobci těchto látek, podle nichž je používání pesticidů neškodné, precizní a cílené. Myslím, že do budoucna se jedná o časovanou bombu a globální chemickou hrozbu v důsledku níž uhyne ještě mnoho druhů naší fauny. Abych dokázal, že se jedná o velice závažnou skutečnost, která je příčinou významného úbytku srnčí zvěře, uvedu několik autentických případů. Ve svém chovném zařízení jsem ošetřoval několik srnčat z volné přírody, která mě přinesla laická veřejnost, jako zdravotně hendikepovaná. Srnčata na první pohled jevila známky postižení pohybového aparátu. Trpěla svalovou dystrofií, v důsledku čehož se nedokázala postavit na běhy a fyziologicky se pohybovat. Navzdory skutečnosti, že dobře přijímala potravu ve formě kozího mléka a byla v relativně dobrém výživném stavu, během několika dní uhynula . 

Hendikepovaná srnčata po celou dobu mé intenzivní péče měla narušenou motoriku a trpěla svalovou paralýzou. A nepomohla ani cílená léčba veterinárního lékaře ve formě intramuskulární aplikace selenu a kalcia. Tři z postižených jedinců trpěli kromě jiných neduhů svalovou dystrofii i zánětem světla (oka) a byla částečně slepá.

V důsledku kosení pícnin a trvalých travních porostů je každoročně usmrceno významné procento čerstvě kladených srnčat. 

V rámci České republiky se jedná o desetitisíce kusů, které padnou pod lištou kosící techniky. Obvykle na přelomu května a června probíhají na českých loukách senoseče. Srny do těchto exponovaných travních porostů odkládají svá srnčata, která zde chrání před potenciálními predátory. Myslivci se snaží tomuto každoročnímu masakru zabránit všemi možnými způsoby a prostředky. Například vynášením srnčat za pomoci lovecky upotřebitelných psů, aplikací akustických, optických či pachových plašiček apod. 

Srnec v jeteli

Bohužel ne všechny tyto metody jsou účinné a stoprocentní. Z myslivecké praxe dobře víme, že srny si na plašičky brzy zvyknou a mláďata do těchto exponovaných lokalit přivádí zpět. 

V této oblasti je nezbytná součinnost zemědělců a myslivců. Bohužel mnoho privátních zemědělců či renomovaných zemědělských podniků a farem vůbec nenahlásí, kdy a kde se budou senoseče provádět. Myslivci tak nemohou zahájit patřičná opatření a srnčata jsou ponechána na pospas svému osudu. Před moderní zemědělskou technikou, která je stále dokonalejší, výkonnější a mohutnější nemá srnče prakticky žádnou šanci přežít. Dnes již není výjimkou kosící technika se záběrem 8 metrů a pojezdovou rychlostí až kolem 40 km/h. Jakmile se přiblíží kosící stroj, srnče se instinktivně přitiskne k zemi a lišta, která je nastavena na nízké kosení, srnče buďto usmrtí nebo těžce zraní. Většina srnčat je tímto způsobem usmrcena na místě. 

Přeživší srnčata, která mají většinou amputované končetiny, hynou v krutých bolestech na prodělanou sepsi.
 O uhynulé jedince se následně postarají predátoři, kteří u exponovaných lokalit čekají na snadnou a lehce dostupnou kořist. V každé honitbě, kde se senoseče provádějí, přijde o život nezanedbatelné procento srnčat. 

Byl jsem svědkem kosení pětihektarového vojtěškového políčka, na kterém bylo usmrceno sedm srnčat. Je hrozné vidět, když na pokosenou louku vyjde srna, která hledá svého potomka. Ještě horší a emotivnější je pak vidět, když bezvládné tělíčko nalezne, očichává a snaží se ho postavit na běhy. V jejím nářku je cítit smutek a obrovská bolest. Je to doslova srdcervoucí. Kdo to nezažil, nikdy nepochopí…

 Jsem velice rád, že se této problematice začalo zabývat i Ministerstvo životního prostředí v rámci svého programu, který ale v prvopočátku iniciovali běžní řadoví myslivci Petr Slaba a Lubomír Hajný. Věřme, že jejich významná spolupráce povede ku prospěchu věci a najde se účinný způsob jak těmto každoročním masakrům zabránit, resp. v co největší míře eliminovat.

Pavel Scherer

SRNČÍ ZVĚŘ. Ze všech druhů spárkaté je srnčí zvěř nejvnímavější ke všem nepříznivým vlivům.

SRNČÍ ZVĚŘ

Srnec

Je naší nejpočetnější spárkatou zvěří. Rozšířená prakticky ve všech oblastech státu. Zazvěření se pohybuje v průměru kolem šesti kusů na 100 ha honební plochy.

 K lovu srnčí zvěře má tedy příležitost většina myslivců. Ne všichni ale mají dostatek zkušeností a tak se stává, že jsou loveny i nadějné kusy.

Trofejovou zvěř lovíme předčasně. (V Maďarsku trofejový srnec kulminuje v devíti letech. Předčasné ulovení nadějného - chovného, znamená pro střelce finanční postih.)

Ze všech druhů spárkaté je srnčí zvěř nejvnímavější ke všem nepříznivým vlivům. Proto jako první zareagovala na zhoršené životní podmínky - na vysoký stupeň chemizace zemědělské a lesní výroby - na imisní spady, na zbytečnou a neopodstatněnou velikost honů s monokulturními plodinami, na narůstající plochy řepek "dvounulek", na vysokou návštěvnost lesů a přírody vůbec, jejímž důsledkem je snížení pastevních cyklů z potřebných 8 - 12, někde až na polovinu. A to je, vzhledem k malému objemu předžaludku srnčí zvěře, velice razantní snížení.

Zareagovala snížením živé hmotnosti, vitality, plodnosti a poklesem bodové hodnoty trofejí. Bylo by asi mylné předpokládat, že se s těmito vlivy vyrovná a že dojde k nějaké následné populační explozi. Rezidua těžkých kovů - kadmia, rtuti, olova, polychlorovaných bifenilů a DDT stále ještě v půdě přetrvávají a potravním řetězcem do organizmu pronikají. S rezidui DDT se setkáváme - "díky" jeho vysoké těkavosti - i tam, kde již léta není používán nebo nebyl použit vůbec.
Bylo by asi také naivní předpokládat, že samostatně hospodařící zemědělec způsobí náhlý zvrat k lepšímu. On, stejně jako majitel lesa, se bez herbicidů, insekticidů, v bramborářských oblastech i bez fungicidů, neobejde. Plus všech současných pesticidů je v tom, že se v půdě rychle rozkládají na neškodné sloučeniny. Jejich vysoká účinnost však vyžaduje vysokou odbornost při míchání a při aplikaci. To se vždy plně nedoceňuje.

Vliv zemědělského hospodaření  Nebylo by ani reálné předpokládat, že s větším zastoupením soukromého sektoru v zemědělství se výrazně omezí dávky průmyslových, zejména dusíkatých hnojiv na jeden hektar zemědělské plochy a začne se klasicky hospodařit s větším podílem statkových hnojiv, tj. chlévské mrvy, močůvky, popřípadě zeleného hnojení atp. Chybí totiž skot, jejich největší producent. Jeho stavy jsou dnes nízké. A jaké důsledky i pro zvěř mají předusíkované plodiny, je všeobecně známo.
Dnes  nejsou výjimkou několikasethektarové hony s jednou plodinou. Vyhovovaly hlavně zvěři černé, jelení a někdy i daňčí a mufloní. Kryt, klid a po sklizni i potřebný rozhled v nich nacházela i zvěř srnčí. V kukuřičné a řepařské oblasti se tak postupně, ale v relativně krátkém čase, stávala tlupní polní zvěří.

Srnec v létě

Velké hony byly draze zaplaceny úbytkem rozptýlené zeleně, remízků, zčásti i větrolamů. Plodiny i půda trpěly větrnou erozí, zvěř na to doplatila snížením krytových a klidových možností, potravního spektra a tudíž i úživností honitby. Drobná zvěř i ztrátou orientace, protože jí chyběly optické body. Po sklizni plodin a následně rychle provedené podmítce, resp. orbě, zvěř tzv. fyziologicky 2 - 3 týdny hladověla.
Dnes jsou výměry pozemků - honů podstatně menší, ale než se obnoví remízky a rozptýlená zeleň, to nějaký čas potrvá. Nebude asi reálné počítat s tím, že se znovu - v původní míře - v přírodě objeví plevele, které se za dobu velkoplošného hospodaření z polí "vytratily". Prof. Josef Hromas odhaduje, že vlivem selektivních herbicidů se tento počet snížil v původních asi šedesáti druhů na čtvrtinu. U hmyzu je situace obdobná. A předpoklad? Zřejmě další pokles, protože vývoj a výroba stále nových selektivních pesticidů pokračuje.

Vlivy lesního hospodaření  Obdobně je tomu v lesním hospodářství. Monokultury dřevin snižují úživnost lesa. Plošné paseky však poskytují zvěři kryt a více klidu i potravy. Použití pesticidů má pro zvěř stejně nepříznivé důsledky jako v zemědělství.
Uvedené nepříznivé vlivy na srnčí zvěř mohou myslivci jen stěží ovlivnit. Kvalitu chovu, zdravotní stav a početní stavy zvěře však naší činností můžeme ovlivňovat a to velmi výrazně: péčí o životní prostředí, přikrmováním, péčí o hygienu prostředí v místech soustřeďování zvěře, léčbou, průběrným odstřelem a celoroční ochranou zvěře.

Jak srnčí přikrmovat?  O vhodnosti krmiv a přikrmování zvěře bylo již hodně napsáno - autory jak z vědeckovýzkumných pracovišť, tak praxe, oboje je cenné. Přesto mnozí myslivci chybují. Po žních se vyváží místo do krmelců a krytých zásypů na volné hromady poměrně dostupná zadina, která zakrátko zvlhne, zplesniví a stane se zdrojem nebezpečných aflatoxinů. Také seno, předčasně založené do jeslí, vlhne, ztratí svoji typickou vůni, zvěř o něj nemá zájem a může být příčinou zažívacích potíží. Chybou je zakládat jej na zem. Sena zakládejme méně, ale častěji krmelce doplňujme. Organismus srnčí zvěře je "zařízen" na vyhledávání a sbírání paše, ne na krmení.
Srnčí by si z energetických krmiv už na podzim mělo vytvořit tukové rezervy, které si doplňuje v předjaří, když je vyčerpá. Zvlášť vysoké nároky mají v tomto období srny (začíná růst plodů) a srnčata, která obnovují svůj růst. Je přece naším cílem, aby zvěř zimu přežila s minimálními ztrátami.
V honitbách s vysokým podílem řepky dvounulky je nezbytné přikrmovat senem (nejlépe vojtěškovým, neodroleným) a pluchatým ovšem již od listopadu. Je vhodné krmná zařízení po dohodě s majiteli pozemků přemísťovat co nejblíže k těmto plochám. Slaniska jsou samozřejmostí v celé honitbě.

Hygiena krmných zařízení  Zvláštní péči vyžaduje hygiena prostředí v místech většího soustřeďování zvěře, kolem krmelců a slanisek. Je důležité včas vyklízet jesle, shrabat a odklidit zbytky pod nimi, dobře vápnit. Jesle nedělejme příliš těžké, abychom je mohli snadněji přemísťovat na prosluněná místa. Mělo by jich být více. Nestačí, aby v úseku byl krmelec jen jeden centrální. To proto, aby i slabší, odbíjené, kusy si našly místo u vedlejšího krmelce a aby zvěř v tužší zimě zbytečně neztrácela energii.
Obezřetní bychom měli být, pokud ulovíme zvěř, která vykazovala změněné chování - počínaje ztrátou plachosti atd. Bývá to zpravidla po delším, jednostranném příjmu řepky, ale nikdy nemůžeme vyloučit vzteklinu, jejíž počáteční příznaky jsou obdobné. Na nečekaný výpad vzteklé lišky nebývá srnčí připraveno, protože zdravá liška, byť hladová, dospělý zdravý kus srnčího - třeba i s mládětem - zpravidla nenapadá.

Poměr pohlaví v populaci  Poměr pohlaví je stále diskutovanou a diskutabilní otázkou. Tam, kde z různých příčin klesají stavy, je opodstatněná snaha jej rozšířit ve prospěch srn. Uvádí to i starší literatura. Kvalitě chovu tím ovšem neprospějeme, protože do říje se pak zapojí i vysloveně průběrný srnec, který by při dostatku dobrých srnců byl bez šancí. Pokud nemáme poměr pohlaví 1 : 1, ale širší ve prospěch srn, budeme muset věnovat ještě větší pozornost průběrnému odstřelu v následujících letech.
Ten významně ovlivňuje úroveň chovu zvěře v honitbě. Chybuje se v tom, že se orientuje spíše na samčí zvěř, zatímco odlovu holé se nepřisuzuje zvláštní důležitost.

Odstřel zvěře při hranicích honitby   Několik slov k odstřelu zvěře při hranicích honitby. Rozšířený byl zejména v časech, kdy honitby byly s malou výměrou - stohektarové, tam každé ulovení srnčího bylo příhraniční. I dnes se velmi často praktikuje, což nepřispívá k dobrým sousedským vztahům. Hraniční odstřel však není vhodný ani z chovatelského hlediska. Víme, že srnčí zvěř je v podstatě nesnášenlivá. (Proto ani její oborní chov nepřinesl očekávané výsledky.) Uvolněná místa brzy obsadí zvěř z vlastní, spíše ale ze sousední honitby (pokud tamější myslivci nepostupují stejně). Jestliže naopak zašetřujeme zvěř v komoře, zákonitě počítejme s tím, že se v ní bude rodit a rozmnožovat i zvěř nevhodná k dalšímu chovu.

Kdy začít s odstřelem?  S odstřelem bychom měli začít v září. V letním šatě zvěř lépe posoudíme, máme větší možnost srovnání, protože se postupně sdružuje do tlup a na pastvě se zdržuje déle. Zjistíme-li srnu, která každoročně mívá slabé srnče, pak chovu prospěje, když odlovíme i ji. Rozhodneme-li se odlovit jedno ze dvou srnčat, pak zpravidla volíme slabší z nich. Většinou to však bývá srnečka a proto bychom si předem měli odpovědět, jaký poměr pohlaví v honitbě potřebujeme.

Lov srnčat od srny   Nejednotné jsou i názory na odlov tří srnčat od jedné srny. Je-li to srna, která tři srnčata klade každým rokem, dokáže je uživit, ochránit a jsou-li z vyrovnaného vrhu a tedy i "normálně" rostou a vyvíjejí se, pak bude asi účelné všechny tři ponechat, bez ohledu na jejich pohlaví. Plodnost je vlastnost vysoce dědivá. Heritabilita plodnosti je ve srovnání s heritabilitou mléčnosti zhruba dvaapůlnásobná. Prakticky vzato, plodnost je asi ze 70 % ovlivňována dědičností a jen ze 30 % vlivy prostředí. Na mléčnost působí naopak zejména prostředí (hlavně výživa) a jen malým podílem, ani ne 30 %, se uplatňuje vliv dědičnosti. Vysoce plodná srna tuto vlastnost přenáší na svoje potomstvo samčího i samičího pohlaví. Oceníme ji tedy zvláště tam, kde chceme stavy zvýšit. K tomu poznatek z chovu hospodářských zvířat: mláďata nižší hmotnost při narození, jakou mívají zpravidla dvojčata skotu, analogicky tedy trojčata srny nebo srnčata "prvničky", poměrně brzy doženou.
Chovu neprospějeme, pokud odkládáme lov holé až na poslední týdny a dny v roce. V časové tísni jsou často sloveny i chovné kusy.

V honitbách s dobrou úrovní chovu srnčí zvěře můžeme uplatňovat i některá náročnější chovatelská opatření - např. oživení krve. Víme-li, co naše zvěř "potřebuje", pak by neměl být problém obstarat si chovné srnce, příp. mladší srny, aby požadované vlastnosti do chovu přinesli.

Velké ztráty mladé zvěře jsou zvláště při senoseči. 

Většina myslivců ví dobře, co by se mělo dělat. Bohužel, moc se toho nedělá, zvěř je ponechávána osudu. Jedna z možností je rušit zvěř v okrajích luk a pícnin sousedících s lesem, ale hlavně před sklizní bezprostředně, téhož dne ráno, projít plochu, která se bude sekat, s dobrým psem. Procházení porostu, ať jde o vzrostlý, polehlý jetel, či vysoký, kvetoucí luční porost s ovsíkem, bojínkem apod., je namáhavé jak pro psa (potíže mu způsobuje i pyl), tak pro jeho vůdce, ale je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak můžeme srnčata zachránit. Účinné je i sekání pozemků od středu k okrajům. Větší plochy je třeba předem prosekat aspoň na pásy.

Závěrem se pokusím ve stručnosti shrnout to hlavní, co můžeme a měli bychom dělat, abychom zvýšili kvalitu i početní stavy srnčí zvěře a zařadili se i v tomto ohledu mezi nejpřednější evropské státy:

1. Zvyšovat úživnost prostředí, zabezpečit kryt a více klidu zvěři. Hledejme možnosti, jak obnovit a rozšířit remízky, myslivecká políčka.

2. Omezujeme ztráty zvěře na silnicích, mj. i vhodným rozmístěním zvěřních políček a obnovením lesních napajedel (snížíme tak její migraci). Více pozornosti věnujme ochraně zvěře při zemědělských pracech, zejména při senoseči. Mějme na paměti, že je to právě srnčí, které je postihováno ze všech druhů spárkaté zvěře vůbec nejvyššími ztrátami.

3. Zajistěme její celoroční ochranu hlavně před pytlačícími psy a před pytlačením vůbec.

4. Řádnou výživou, popřípadě přikrmováním, a to už od podzimu, se postarejme o to, aby zvěř byla na zimní období dobře připravena a v zimě nestrádala. Nezapomeňme, že kritické období pro ni přichází až ke konci zimy a na začátku jara. Do solníků zakládejme i medicinální lizy.

5. Nepodceňujme nepříznivý vliv řepek dvounulek, zvláště v honitbách, kde jejich podíl je vysoký (až 30 - 40 % z ploch orné půdy).

6. Pozornost věnujme hygieně krmiv a prostředí u krmných zařízení. Při podávání medikovaných krmiv důsledně dodržujme pokyny výrobce.

7. Mimořádnou důležitost přikládejme průběrnému odstřelu holé zvěře. Mějme na zřeteli, že vlastnosti se dědí a že významný podíl i na síle trofeje má srna. (Je kladná korelace mezi silnou srnou, jejím silným srnečkem a následně i jeho silnou trofejí.)

8. Neponechávejme lov holé na poslední dny v roce. To je to nejhorší, co můžeme pro správný odstřel udělat. Není bez zajímavosti, že v Maďarsku, skutečné srnčí velmoci, pokud se jedná o úroveň chovů, se pro myslivce, kteří provádějí průběrný odstřel, pořádají zvláštní kurzy. Myslím, že by to mohl být dobrý podnět k diskusi i pro nás.

Srnčí má přece perspektivu
Srnčí je zvěří perspektivní ve většině našich honiteb. Nenechme se přesvědčit, že škodí. V porovnání s tím, jaké škody a ztráty způsobuje svojí činností člověk sám, ať v zemědělské prvovýrobě nebo v lesním hospodářství, jsou údajné škody zvěří srnčí bezvýznamné, zanedbatelné.

Inspirujme se v zahraničí
Má perspektivu i ve většině evropských zemí. Jmenovali jsme už Maďarsko, kde v poválečných letech se stavy z původních 9 tis. kusů zvýšily na neuvěřitelných 190 tisíc. Hmotnost ulovených kusů je oproti naší zvěři zhruba dvojnásobná (!) a počet medailových trofejí bývá obvykle vyšší, než v ostatních evropských státech dohromady.
V bývalé NSR dokázali během čtyř desetiletí (1939 - 1980) zvýšit stav srnčí o 1 mil. kusů. Výrazný početní nárůst zaznamenalo Rumunsko, ale také Bulharsko a Francie.
V Rakousku, zemi se zhruba stejnou honební plochou jakou máme my, ale větším podílem horských oblastí jsou početní stavy na úrovni 1 mil. kusů, tedy čtyřikrát vyšší než u nás. Zvýšila se hmotnost zvěře z 15 na 20 kg i kvalita trofejí (400/600 g). Je to především výsledek podzimního přikrmování. Mimořádně zazvěřené (místy až 30 ks na 100 ha) jsou některé honitby ve Švýcarsku i když se projevují snahy o částečné snížení stavů úpravou poměru pohlaví a preferováním lovu srnčat.

Z tohoto pojednání je zřejmé, že i u nás jsou reálné možnosti jak zvýšit úroveň chovu i stavy srnčí zvěře a to úměrně ve všech oblastech. Je tedy na nás - myslivcích, jaké existenční podmínky pro ni - a nejen pro ni- dokážeme vytvořit a jak je dokážeme sladit s požadavky zemědělské výroby a lesního hospodářství.

Ing. Zdeněk NEVORÁNEK

SRNEC ROČEK. Fotografie z myslivosti, Lovy srnčí zvěře, Poslední hryz, Příroda a myslivost, Roček, Sociální sítě, Srnčí zvěř, Srnec v červnu

Srnec roček

SRNEC v ČERVNU

Včera navečer se na mě Diana s Hubertem pousmáli a dopřáli ulovit tohoto ročka. Uloven kulovnicí CZ 527 v ráži .222 Rem, střelou RWS 3,24g na cca 80.metrů. Váha 11. kg.


Lovu zdar!


Sociální sítě - Myslivost Petr H.

NÁŘEK SRNČÁTEK. Kdo neslyšel srnčí nářek a nemusel ho ukončit ten to nikdy nepochopí I přes velkou snahu a úsilí jsme na louce přišli o jedno sotva třídenní srnče ze dvojčat, které tam srna měla. Srnče, Srnčí zvěř, Stalo se.

Nářek srnčátek

Srnče před senosečí čeká na matku v úkrytu

Dnešní den u nás probíhala senoseč na zhruba dvaceti hektarech/ ještě nás jich čeká asi sto/. Soukromý zemědělec nám dal včas vědět, abychom mohl...i udělat co možná nejlepší opatření na záchranu mláďat zvěře a tak jsme včera v podvečer celou lokalitu prošli s kolegy myslivci a dobrovolníky, kteří dorazili z Mělníka a z okolí Dubé. Umístili jsme akustické plašiče a udělali jsme vše co šlo, aby si srny odvedly svá mláďata do krytu lesa. Ráno jsme se s Martinem, zemědělcem, který louky obhospodařuje domluvili kde začne sekat a jak budeme postupovat, aby došlo k co nejmenším ztrátám. Vyzval jsem ještě po fc lidi z řad dobrovolníků, aby nám přišli pomoci. Ráno dorazili jen myslivci členové našeho spolku všichni již důchodového věku. I přes naší velkou snahu a úsilí jsme na první menší louce přišli o jedno sotva třídenní srnče ze dvojčat, které tam srna měla. Druhé, které leželo na jiném místě se mi naštěstí podařilo najít a vynést do bezpečí. Na druhé louce jsme den předtím jedno malé srnče lokalizovali a to se nám i dnes podařilo s kolegy najít.

V dopoledním úmorném vedru jsme prošli kolem dvanácti hektarů a pak už chlapi opravdu všichni důchodového věku nemohli. Takže odpoledne jsem na zbytek luk jel už sám se synem Zdendou. Naštěstí další část luk byla pečlivě projitá již den před tím a tak vše vypadalo již dobře….když jsme se Zdendou procházeli pásem kopretin uslyšel jsem z dáli kde jel traktor a dosekával již jen takový malý kus předchozí části louky, srnčí zoufalé pískání….proč sakra já, proč zrovna já musím vždy být u téhle situace, blesklo mi krutě hlavou. Utíkali jsme tam a viděli srnu jak zoufale pobíhá kolem naříkajícího srnčete, které se už nemohlo na své useknuté běhy postavit, hrozný zážitek, hrozný a ještě jednou hrozný a hrozný co musím i následně udělat, Zdenda rychle hledá společně s traktoristou, kterého jsme zastavili ve zbytku neposekané trávy jestli tam není druhé, já mezitím musím odehnat srnu, která kolem mláděte pobíhá a potom rychle doběhnout k tomu naříkajícímu mrňouskovi, pokleknout a co nejrychleji mu nožem ukončit trápení….

Kdo neslyšel srnčí nářek a nemusel ho ukončit ten to nikdy nepochopí a nikdy nepochopí co to dělá se mnou tam uvnitř.

Jsem myslivec zvěř i lovím, mnozí lidé mě za to odsuzují, dokonce mě i mé kolegy pomlouvají, kvůli aktivitě při záchraně mláďat častokrát to opravdu zamrzí a bolí, ale tohle bych nikdy nepřál ani těm co tak mluví, to aby každý rok museli zažít to samé co zažívám o senosečích já, nikdy nebudu vůči tomu imunní, nikdy se nebudu stydět za slzy a bolest jakou při tom cítím a vždy se budu snažit, dokud budu mít síly, dělat vše pro to, abych takovýchto zážitků měl co nejmíň…..přišli jsme dnes o dvě srnčata, dvě jsme zachránili a vynesli, další si srny odvedli do bezpečí po včerejším zneklidňování, ještě v sedm hodin jsme ze Zdendou a naším nejstrarším členem Pepou v dešti , umisťovali akustické plašiče na další louku, která se má zítra sekat….byl jsem celý den na loukách a snažil se pomoci, pomoci těm kteří se nemohou bránit. Pomoci proto, aby o senosečích nebyl slyšet už nářek srnčátek.

Děkuji moc zemědělci Martinovi, že včas dává vědět a umíme spolu mít společnou řeč, děkuji všem myslivcům, dobrovolníkům , kteří při dnešní senoseči i včerejší prevenci pomáhali a třebas dnes další smutný zážitek tak věřím, že to bude jen lepší a věřím, že jsme naší mysliveckou kampaní otevřeli tisícům lidem oči.

Jmenuji se Petr Slaba a jsem myslivec

#Srnče, Srnčí zvěř, Stalo se, Záchranná stanice, Myslivci a konfliktní situace, Honili myslivci, Lovecký pes, 

SRNČÍ ZVĚŘ VÁBENÍ Technika a zásady úspěchu. Chování lovce při vábení. Geschreck je zvuk, který většina myslivců vůbec nezná...

Srnec v říji

Vábení srnců v říji

Pravděpodobně nejjednodušším druhem zvěře je z pohledu lovu vábením zvěř srnčí. Vábení je v tomto případě založeno na vnitrodruhové komunikaci a vychází ze dvou základních principů.

Prvním a nejznámějším způsobem je vábení v říji, kdy srnci reagují na hlas říjné srny. Používá se při něm imitace několika typů hlasových projevů, které se vzájemně kombinují. Na to, jak správně hlasy modulovat, a zejména na to, jak je sestavit do odpovídajících slok, existují nejrůznější, mnohokrát diskutované a mnohokrát publikované názory. Následující popis tudíž nemusí být tím jediným správným ani jediným použitelným.
Základním hlasem používaným při vábení je pískání srny sestávající z kratších, jednoduchých a výše posazených tónů. Interpretovat je lze jako: „Fi-fi-fi“ Po nich obvykle následuje známé: „Pia-pia-pia-pia-pia“.

Dalším typem zvuků je pískání honěné srny, na kterou dotírá srnec, při němž jsou předchozí písknutí prodlužována a jsou zakončena kratším zvýšením tónu. Popsat se dají jako: „Pííá-pííá-pííá“.

Posledním druhem hlasu je tzv. „geschreck“, který lze nejlépe charakterizovat jako zděšené (nebo vášnivé?) vypísknutí. Sestává z delšího: „Pííí“, po kterém následuje drnčivé zakončení. Lze je vykouzlit pouze pomocí některých vábniček, respektive těch, které mají delší a volný rezonanční jazýček. Typickým příkladem jsou Nordik, Buttolo, univerzální srnčí Devana nebo Hubertus.

Geschreck je zvuk, který většina myslivců vůbec nezná a tudíž jej ani nepoužívá. Ten, kdo jej uslyší poprvé, bývá doslova zděšen a dopředu jej odmítá s odůvodněním, že na něco podobného srnec reagovat nemůže a že si podobnou improvizací zvěř pouze vyplašíme. Opak je ale pravdou.
Veškeré popsané zvuky se imitují relativně snadno. Výjimku představuje pouze geschreck, který je třeba nacvičit. Obavy z drobných odchylek jsou u něj ale téměř zbytečné a podle mých zkušeností různé variace příliš nevadí. Pro srnce bývají v tomto směru někdy lákavé i neskutečné zvukové projevy, které sami považujeme za nepovedené.

Obecný poznatek ukazuje, že čím jsou hlasy intenzívnější, tím jsou pro srnce dráždivější. Mám vyzkoušeno, že i skutečně intenzívní tóny, jsou-li samozřejmě interpretovány správně, srnce přitahují.
I zde si nicméně musíme zopakovat dříve připomínané „všeho s mírou“. Každý uměle napodobovaný zvuk do přírody nepatří a je-li opakován příliš intenzívně a příliš často, vnese do populace neklid, dokáže rozvrátit přirozený běh pochodů a věci pouze ublíží.

Intenzívní zvuky, mezi které patří zejména zmiňovaný geschreck, by se proto měly používat víceméně vzácně jako kratičké vyvrcholení vábení a na stejném místě by se neměly po sobě často opakovat. Navíc by měly každé vábení opravdu pouze završit a neměly by být jeho nosným prvkem.
Obecně platí, že při jednotlivých seskupeních vábení v říji by se mělo začínat jednoduššími a méně provokativními tóny. V praxi to znamená, že po příchodu na místo a uplynutí vhodné doby potřebné pro uklidnění okolí, která by měla podle situace představovat asi 15-20 minut, začneme vábit nejdříve slokami složenými z 5-10 tišších jednoduchých písknutí.

Nedostaví-li odezva, můžeme přidat písknutí hlasitější a následně pokračujeme slokami, v nichž seskupíme na začátku jednoduché pískání a na konci několik písknutí honěné srny.
Celou sérii zakončujeme 1-2 slokami, v nichž přechází pískání honěné srny v 2-3 geschrecky.
Po ukončení vábení v každém případě setrváváme dalších zhruba 15-20 minut na místě. Zejména staří srnci dokáží dlouho postávat v úkrytu a pozorovat cílový prostor, případně si nás rádi velmi pečlivě obejdou, aby se dostali pod ideální vítr.

Mezi každým seskupením pískání si dopřáváme několik minut klidu, nachystáme si zbraň a bedlivě sledujeme okolí. Srnec se někdy doslova zhmotní na okraji porostu bez jediného zapraskání větvičky, jindy se přižene s mohutným rámusem a supěním přímo pod posed.
Není na škodu, dodržíme-li na jednom loveckém místě celé popsané schéma. A to i tehdy, přichází-li srnec již na některou z prvních slok vábení. Při zintenzívnění zvuků a zvýšení jejich dráždivosti totiž vábením pokrýváme stále větší prostor a lákáme k sobě i méně rozhodné srnce.
Ze stejného důvodu během prvních slok zvuky tlumíme, nejlépe sevřením vábničky v dlaních. Odměnou někdy bývá i několik kusů zvěře, které nám v jediné dobře zazvěřené lokalitě ochotně přiskočí během několika desítek minut. Často se pak ani nestačíme divit, kolik srnců se nám v honitbách prochází. V každém případě ale vábení uzpůsobujeme, co se týká délky, času i jednotlivých slok, momentální situaci.

Srnec

Popsaný mechanismus vábení srnců v říji je pouhým doporučením jednoho z možných postupů. Samozřejmě, každý z myslivců si může pro svoje podmínky a po nasbírání zkušeností utvořit model vábení vlastní. Osobně se snažím výše uvedeného schématu víceméně držet. Odpovídá totiž nenásilnému způsobu vábení, který co nejméně zasahuje do průběhu říje. Zásadně se také na stejná místa vracím v jedné sezóně spíše výjimečně. V případě, že tak učiním, pak minimálně s týdenním odstupem. I zvěř potřebuje čas na přirozený chod biologických potřeb.

Vábení v říji používám v několika situacích. První z nich je klasická čekaná, kterou si vábením zpestřuji a zvyšuji při ní šance na setkání se zajímavým srncem. Rozumně provedené vábení nevadí ani během čekání na jinou zvěř. V tomto případě si celé výše popsané schéma rozvrhnu na celou dobu čekání, přičemž mezi jednotlivými slokami činím delší pauzy a vábení končím minimálně půl hodiny před odchodem z čekaniště.
Další situací je cílené vábení, kdy během jednotlivých vycházek střídám několik stanovišť, a to nejen v podvečerních a ranních hodinách, ale příležitostně i během dne. Tento mechanismus aplikuji pouze během zhruba jednoho týdne, kdy srnčí říje vrcholí. Na jedno místo, na němž opět jedenkrát aplikuji popsané schéma vábení, přitom počítám se zhruba hodinou čistého času. I při tomto systému je samozřejmostí dodržení ostatních popsaných zásad.

Občas si neodpustím ještě jeden způsob vábení, který však obvykle používám víceméně výjimečně na vybraných místech. Speciálně se jedná o okraje obilných lánů nebo travnatých porostů, ke kterým se někdy dostanu během dne.
Ve vhodném úkrytu, z něhož je dobrý rozhled, zde písknu jednu kratičkou, nicméně intenzívnější sloku obsahující všechny popsané hlasy. Zalehlí srnci většinou neodolají, zvednou hlavu a odhalí svoji přítomnost v krytině, a to i tehdy, nachází-li se poblíž rujné srny. Tímto postupem nesleduji jako primární cíl jejich přivábení, nýbrž pouhé obeznání a zevrubnou kontrolu stavu. Po uklidnění situace se z místa nenápadně stahuji.

Pro vábení se snažím vybrat stanoviště tak, aby co nejvíc splňovala obecné zásady popsané v předchozím příspěvku. Nejde tedy pouze o posedy a kazatelny, ale o veškerá vhodná místa, kde mohu z krytu přehlédnout co největší prostor, zejména směrem po větru. Jednou z podmínek je zde blízkost vhodné krytiny (zarostlé paseky, meze, okraj porostu řepky, kukuřice, obilovin nebo houštiny), kterou srnčí zvěř miluje.

Ideálním jsou pro umístění čekaniště různé keře a hustší stromy v lesním plášti s nízko zavěšenými větvemi, stromová seskupení ve volnějším prostranství nebo alespoň kmeny silnějších stromů. Tato místa mám většinou již dopředu ošetřena proříznutím několika větví a vyčištěním přístupového šouláku. Kmeny stromů poslouží dobře jako opora pro zbraň.

Nelze-li jinak, usedám těsně u podobného krytu na stoličku s pohotově připraveným monopodem a přehodím přes sebe kus maskovací sítě. Přestože se to někomu bude zdát jako latina, mám vyzkoušeno, že podobné provizorní krytí srnec zrakem na několik desítek metrů neodhalí. Samozřejmostí je ovšem dobrý vítr a nenápadné pohyby.
V případě srnčí říje je velmi diskutovaným tématem správná doba pro vábení. Vábit se nesmí příliš brzy, protože srnce tím jen zneklidníme a později nám budou na vábení reagovat špatně.

Mgr. Josef  Drmota

VÁBENÍ ZVĚŘE SRNČÍ Vábení, Srnčí zvěř, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře.

Srnčí říje

Vábení hlasem srnčete 

Méně známé je vábení srn pomocí hlasu srnčete, který se nejčastěji popisuje jako vysoké opakované: „Pííju“. Srny jsou zodpovědné matky. Na volání svého potomka proto reagují velmi dobře a ochotně.
Napodobení jemného pískání srnčete je možné na většinu laditelných srnčích vábniček, nicméně vábiči uvítají zejména předladěné nástroje. Sáhnout můžeme po všech typech vábniček uvedených v předchozím textu. U většiny výrobců nalezneme vábničky laděné přímo na hlas srnčete. V případě laditelné vábničky Nordik není problém dosáhnout požadovaného zvuku příslušným nastavením kroužků do pevně daných zářezů a jednoduchým stiskem membrány zuby. Modulace zvuku v tomto případě vyžaduje krátké zacvičení.

Osobně jsem nejlepší reakce srn při imitaci hlasu srnčete zaznamenal při použití laditelné vábničky Devana, která má v boku předvrtaný otvor. Za normálních okolností vydává kontaktní zvuky dospělé zvěře, po jednoduchém zakrytí bočního otvoru se tón zvedá na hlas srnčete. Srny na tuto vábničku vždy reagovaly naprosto spolehlivě a přiskakovaly okamžitě.

Otázkou samozřejmě zůstává, kdy lze uvedený způsob vábení používat. Ideální je doba, kdy se v přírodě mladá srnčí zvěř přirozeně vyskytuje. Hlasem srnčete lze navíc vábit všechny predátory a reaguje na něj i černá zvěř. Nicméně musíme vždy počítat s reakcí dospělé srnčí zvěře. Zvuk je pro ni evidentně zneklidňující a stresující. Z tohoto důvodu používám hlas srnčete velmi nerad a výjimečně.
Pro cílené vábení srny existují jen dva důvody. Prvním je říje, kdy srnec stojí u srny, nereaguje na klasické vábení, ale přichází za srnou, která někdy přijde za hlasem srnčete.
Druhým důvodem je pak průběrný odstřel slabých rodinných skupin, kdy potřebujeme naráz ulovit srnu i její srnče. 

Podle zvyklostí lovíme samozřejmě nejdříve srnče. Srna nám však odskočí. Po krátkém uklidnění situace je ji však v ideálním případě možné přivábit nazpět, protože svoje mládě hledá. Někomu možná přijde podobná lest jako nehumánní, nicméně pro chov srnčí zvěře je odstranění srn vodících slabá srnčata zcela zásadní. Spoléhat se na jejich pozdější ulovení je již značně ošidné.

Čekám na dobrého člověka a mám se dobře. Piju kozí mléko. Pískalo jsem dva dny u plotu bez mámy!

Srnče opuštěné...? U mléka je spokojené.