Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání. Jak na to?

Lišák a Lankasterka  sociální sítě

Je třeba osvojit si a dodržovat mnoho loveckých zásad,

 ke kterým patří: vytrvalost, trpělivost, klid, pohotovost, pozornost, znalost povětrnostních podmínek revíru a lokalit v nichž se lišky rády zdržují či střídají

 Hlavní podmínkou pochopitelně je správné a věrné napodobení vábení, čili zaječího naříkání. Pošetilý je ten myslivec, který se domnívá, že je to přece tak jednoduché a že si hned z prvního lovu přinese pěknou kmotřičku. Takový lovec je velice naivní a dopouští se na sobě velkého omylu. Lov vábením totiž vyžaduje mnoho odříkání, už jen proto, že je prováděn hlavně v zimních měsících, kdy opanují kruté mrazy a je hodně sněhu.

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře v době jejich říje, toku apod. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání, kdy mají prázdný žaludek, tudíž hlad. V tom je ten zásadní rozdíl.  
O vábení můžeme hovořit tehdy, napodobujeme-li hlas matky volající svého potomka, či hlas srny vábící srnce v době říje. Vábíme-li samce, např. při jelení říji, předstíravým hlasem protivníka, nelze, podle mne, mluvit o vábení, nýbrž příhodněji o "dráždění" probuzeného pohlavního pudu a o vystupňování žárlivosti na domnělého soka. Lišku tedy vábíme, lépe "lákáme" napodobováním naříkavého hlasu zajíce, nebo imitovaným "myším pištěním". Tyto zvuky lišku velmi zajímají, což se dá vysvětlit tím, že obě zmíněná bezbranná zvířata se stávají častou kořistí naší škodné, ba jsou takřka jejím denním chlebem.
Každý myslivec jistě někdy slyšel hlas naříkajícího zajíce. A právě toto naříkání je třeba si zapamatovat a dobře osvojit. K tomu musíme být tedy vyzbrojeni především důkladnou znalostí vábené (lákané) zvěře, vedle dobrého sluchu rozeznávajícího různé zvukové odstíny, na jejichž správném napodobení záleží celý zdar vábení. Smysl pro správné a rychlé využití dané situace je rovněž na místě. Tedy podle zásady: "Být v pravý okamžik na správném místě". Věrné vábení (lákání) si nejlépe osvojíme od toho, kdo ho perfektně ovládá a měl již v tomto směru lovecké úspěchy.

 Kromě těchto faktorů hodně závisí na druhu vábničky. V daném případě na druhu zaječího vřeštidla. Mně se nejlépe osvědčilo vřeštidlo kovové (cínové), které výborně napodobuje zaječí naříkání. Ale také ostatní vábničky, třeba dřevěné, typu "Hubertus", či dřívější "Faulhaber" splní svoje poslání, pokud to pomocí nich dovedeme. Tedy dobré vřeštidlo je jednou z hlavních podmínek úspěchu, neboť nesmíme zapomínat, že chceme s jeho pomocí přelstít šelmu krvelačnou, úskočnou, chytrou, nedůvěřivou a velice opatrnou. Okolnost, že se dají lišky přilákat vábením (lákáním), potírají prý jejich výše uvedené charakteristické rysy a dokazují tak omezenost jejich smyslů.   Kdo se už jednou pokusil ulovit lišku vábením (lákáním) sám se přesvědčil, kdo je chytřejší, zda on, či ta "omezená" liška. Pokud tedy nezvládneme práci s vřeštidlem, potom můžeme v lese vyluzovat či pět různé árie zaječího utrpení. Lišky se nedočkáme, jenom všechno v tomto směru pokazíme.

 Já jsem vždy napodoboval naříkání napadeného zajíce tak, že jsem při vábení (lákání) moduloval potřebný tón dlaněmi. Zprvu silněji a pak slábnoucí, jako by žalující. Pohyboval jsem při tom hlavou na všechny strany, aby klam byl přirozenější. To proto, že doráží-li na zajíce nějaký predátor, zajíc nesedí ztrnule, nýbrž hází sebou na všechny strany, či se snaží vetřelci uniknout. Nejen to. Zároveň tímto klameme lišáka vzhledem k místu, odkud se vřeštění ozývá. Lákání lišky tedy není možné vtěsnat do nějakých předem daných pravidel, musí být ale věrné, ne dlouhé, tedy takové, jako jsme slyšeli v přírodě. Tam, kde se vřeštidla používá častěji, nedoporučuji pokoušet se o přilákání lišky tímto způsobem. Je jí to všední, např. jako každodenní klekání, které slyší z nedaleké vesnice. A nepodaří-li se nám po určitém čase lišku přilákat a ulovit, pak neztrácejme naději, neboť staré pořekadlo zní: "Finis koróna opus". Jen dodržení všech pravidel, které jsem uvedl na počátku, "růže přináší" v podobě pěkné zrzky. Snad milého dárku pro svou manželku či milenku.

 Lišku můžeme lákat dvojím způsobem. Buďto jsme přesvědčeni, že některá houština je jejím oblíbeným stávaništěm a odtud se ji snažíme vylákat, nebo jsme se s ní náhodou setkali mimo dostřel V případě, že nás nezpozorovala a my nemáme dostatečný kryt, abychom se k ní přišoulali, pokoušíme se ji přilákat blíže vřeštidlem. To ale jen tehdy, je-li daleko. Jinak je lépe přilákat ji pomocí myší píšťalky. Nesnažme se lákat u nor, je to zbytečné, Je-li liška uvnitř, pak vábení neslyší a poblíž nory se o lov a zvířecí zvuky nezajímá.

Chceme-li lákat lišku s úspěchem, vyhledáme si místa, kde se ráda zdržuje, tedy takové lokality u nichž jsme si tyto předpoklady již dříve ověřili. K těmto místům potom přistupujeme vždy s dobrým větrem, potichu, tak abychom byli dobře kryti a měli nejlepší podmínky pro výstřel. Vzdálenost k takové houštině by neměla být větší než do padesáti kroků, neboť do jejího okraje se liška připlíží a dlouho jistí.   Předpokladem je tedy dobrý vítr, spolehlivý kryt a věrné vábení (lákání). K tomu se nejlépe hodí posed nebo kazatelna, na které je možno se pohybovat, dále různé záštity, které jsme si již dříve připravili, prostorové metry dřeva a pod.

   Pokud jsme všechno toto zvládli, připravíme se k ráně. Zavábíme, jak to jen nejlépe umíme a pečlivě pozorujeme celé okolí. Hlavně bez zbytečného pohybu! V případě, že liška na vábení nepřišla, lákáme ji asi po pěti minutách znovu, což 3krát, až 4krát opakujeme. Nepřišla-li ani potom, pak buď v leči není, nebo lákání v zasněžené houštině neslyší. Opustíme proto v tichosti stanoviště a odebereme se na jiné potencionální místo a tam zkoušíme lákání obdobným způsobem.

  Někdy kmotra přiběhne přímo proti nám, jako zběsilá. Snad proto, že je příliš hladová, či jde o lišku mladou, nezkušenou. Obě tak zapomínají na svoji opatrnost a to se jim nevyplácí. Pak to chce jen rychle a přesně zamířit a úspěch je zaručen. Je-li to možné, nestřílejme na lišku do protivky, neboť tato rána nebývá vždy jistou. Vždycky však buďme připraveni na druhou ránu! Liška je příliš tvrdá a obratná, unikne nám často takřka "pod rukou". Obyčejně však, díky své vychytralosti a nedůvěřivosti, se přiblíží jako duch, dlouho jistí a nezpozoruje-li noc nebezpečného, snaží se nás obejít velkým obloukem s cílem navětřit nás. Sází vše na vítr. V těch místech bývá zpravidla mimo dostřel a navětří-li nás, pak rychle, jako blesk zmizí. Proto je nutné, chování lišky neustále sledovat a podle toho jednat.

Často se stává, že na vábení (lákání) nepřijde. Za to přilétne káně i jiní dravci, kuna, tchoř, jezevec, v ojedinělých případech, i to se mi stalo, divočák. A to má člověk plné ruce práce. Na všechny tyto situace musíme být vždycky připraveni. Jako první jsou nad našim stanovištěm denní policajti lesa, sojky. Ty, jak nás spatří, ztropí pokřik, který je slyšet po celém lese. Nic si z toho nedělejme, naopak, svým jednáním jen zvýrazňují tu skutečnost, že se v daném prostoru opravdu něco neobvyklého děje. Rozptylují, ale hlavně ještě více dráždí lišku, která sedí někde v okraji houští a čeká na dobrou pochoutku.
A kdy je k vábení (lákání) nejlepší doba?   Rozhodně tehdy, kdy má liška pěkný zimní kožíšek. Řádný myslivec si nechává lov škodné zpravidla na zimu, kdy je kožešina cenná. Ale je-li to pro redukování nutné, lze tohoto lovu použít s úspěchem v každé době, za bezvětří, kdy chumelí, za svitu měsíce atd. Já jsem rád vábíval k večeru. To liška bývá hladová, je v pohybu a hledá něco dobrého "na zub".

Jan Sommer
photo by ‎Milan Harangozó‎


#Liška, Honili myslivci, Vábení, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Doby lovu zvěře, Jak na to?, Lankasterka, Úspěšný lov, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

BRENNEKE KO CleanSpeed Short Kal. 12/60 100 Patronen. #Brenneke, Střelectví, Hunting Rifles, Idiots With Guns, Lovecké zbraně, Lovecké brokovnice, Nastřelení lovecké zbraně

Zkoušky střelbou z rozptyloměru ukázaly

Lovecký pes a humor v myslivosti

že absolutní špičkou v přesnosti jsou jednotné střely od německé firmy Brenneke, které docilovaly při střelbě na 50 m výjimečně malý rozptyl do 10 cm.

Nejhorší jsou střely S-Ball Plastik, které mají rozptyl i více než 30 cm. Ostatní střely se blížily výsledkům střel Brenneke.   Z hlediska ranivosti jsou z praxe lepší výsledky s celoolověnými střelami. Jednotná střela S-Ball Plastik měla ve sledovaných případech velmi často problémy s průbojností a tedy výslednou ranivostí, kdy střely často zůstávaly zachyceny v povrchové části těla zvěře.

Výhody používání jednotných střel do brokovnice lze spatřovat zejména v tom, že na kratší vzdálenosti mají velmi dobrou ranivost a zejména zastavovací schopnost. Nejsou citlivé na překážky v dráze svého letu, takže střelba je s nimi možná i přes řídkou trávu nebo řídké tenčí větve křovin. Vzhledem k rychlé ztrátě energie je střelba s nimi poněkud bezpečnější a celoolověné střely  nejsou tak náchylné k nebezpečným odrazům jako střely kulovnicové.

Zde je však třeba upozornit na to, že smrtící účinek na člověka má jednotná střela do brokovnice při přímé střelbě několik stovek metrů a maximální dostřel přes 1500 metrů se zachováním stejně nebezpečných účinků.

Další výhodou jednotných střel je právě možnost použití brokovnice s více hlavněmi a tedy s pohotovými dvěma ranami. Brokovnice umožňuje také rychlejší zamíření, je konstruována na rychlou střelbu pudových a tzv. hozených ran, střelba je pohotovější než z kulovnice.

Jednotná střela Subot Slug amerického výrobce Federal,

je podrážové konstrukce a vzhledem ke své odlehčené konstrukci dociluje rychlosti téměř na úrovni pomalejších kulovnicových střel. Tato střela je pak podstatně účinnější než klasické jednotné střely, má vyšší dopadovou energii, větší ranivost a delší účinný dostřel.

Při dopadu na cíl předává jednotná střela svoji velkou čelní plochou veškerou svoji energii, a proto se jednotné střely vyznačují, zejména při zásahu slabšího kusu zvěře, velkou zastavovací schopností.

Pamatuj!

Budeme-li střílet například na zvěř ve vzdálenosti 40 m pohybující se kolmo ke směru střelby rychlostí asi 12 m/s, což znamená rychlejší běh, nikoliv ještě úprk, musíme předsadit o asi 2 metry před komoru zvěře.
Budeme-li střílet za stejných podmínek kulovnicí, potom předsazení je potřebné pouze 0,6 m, tzn. asi na ryj zvěře.

 Rozdílnost potřebného předsazení při střelbě jednotnou střelou a kulovnicí způsobuje značné problémy při střelbě z kulobroku, kdy při každém výstřelu z různé hlavně (brokové nebo kulové) je třeba rychle měnit velikost předsazení. Tyto vyžadované rychlé změny způsobují také neúspěšnost střelby.

#Brenneke, Střelectví, Hunting Rifles, Idiots With Guns, Jak na to?, Lovecké zbraně, Lovecké brokovnice, Lovu zdar!, Nastřelení lovecké zbraně, 

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl. Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky.

Příroda a srnčí

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl.

 Všeobecně platí, že by se mělo střílet jen na zvěř stojící na široko, se zdviženou hlavou a na přiměřenou dálku.

 Zasáhne-li se zvěř mající skloněnou hlavu, např. při pastvě, při útěku se přetáhne kůže přes vstřel, který uzavře a zvěř nebarví vůbec nebo jen málo. To je pro dosled velmi nepříznivé. Zásah šikmo zpředu nebo zezadu vede již při malých chybách v zamíření k ošklivým poraněním, které nelze omluvit přílišnou důvěrou ve vlastní střelecké umění. Střílet na zvěř částečně krytou nějakou překážkou se nikdy nesmí, protože střela nebo její střepiny, odchýlené trávou nebo větévkami, vedou k ošklivým a často nezjištěným poraněním, po nichž nedosledovaná zvěř často uhyne.

Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky. Měkká podložka zabrání výškové a stranové odchylce. Avšak k odchylce v zásahu může dojít také tehdy, když je podložka umístěna blíže k hlavni než k těžišti zbraně. Při naháňce by se nemělo střílet na rychle běžící zvěř. Mistrovských zásahů je vždy mnohem méně, než špatných anebo nezjištěných a chybných. Statisticky se při naháňkách obvykle vyhodnocuje jen počet výstřelů, připadajících na jeden kus. Nikdy se neuvádí počet dohledaných kusů. Je to také těžko proveditelné, neboť mnohý zásah se nepozná a výstřel se započítává do statistiky chybných zásahů.

Nepoznaný zásah se dá prokázat jen na pobarvené stopě na sněhu, když se vrátíme od nalezeného kusu po jeho stopě ke stanovišti střelce, který postřelení zvěře nezaznamenal, a proto je ani nehlásil.   Při všech způsobech lovu, čekané, šoulačce i nátlačce, by si měl střelec zapamatovat místo, kde zvěř stála v okamžiku výstřelu, aby snadno našel nástřel a nástřelová znamení, jako jsou zápory, barva a ústřelky (stříž a tříšť). K orientaci poslouží nápadné body v terénu jako strom, keř, kámen, vývrat, hromada klestu apod. Při šoulačce by měl bezprostředně po výstřelu označit své stanoviště stanovištním zálomkem anebo jiným vhodným způsobem.

Bažantí kohout

  Chybné jednání střelce po výstřelu bývá příčinou náročného dosledu anebo jeho neúspěchu, a to často závažnější než špatný zásah. Tím se může neobyčejně ztížit práce psa na barvě. Často se příčina neúspěchu při dosledu přičítá psu, zatímco chování střelce se nehodnotí. Pes spolehlivě pracující na barvě je také z etických důvodů, aby zvěř netrpěla, nezbytným spolupracovníkem při lovu spárkaté zvěře. Ale ani přítomnost dobrého psa nesmí svádět k lehkomyslné střelbě.

Při lovu spárkaté zvěře by se neměla používat ani příliš velká, ani příliš malá ráž zbraně.
V současném velkém výběru nábojů je možné volit takový náboj, jehož hmotnost střely, její konstrukce a hmotnost prachu zaručují nejlepší účinek na zvěř. Jako nejvhodnější se jeví ráž
okolo 8 mm, která zpravidla zaručí dostatečná nástřelová znamení a také větší množství barvy pro případný dosled se psem, který má barvářské zkoušky.


#Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví, Ženy a myslivost, Čekaná, Hunting Rifles, Jak na to?, Kulovnice, Lovecké zbraně, Otázky z myslivosti, 

Něco humoru je tu třeba tak otevírám Necyklopedii (co to je?) Podívejte se v mentální nouzi tam! Srnec jako ze zlata, Pes přítel myslivce, Lovecké příběhy, Humor o myslivosti

Příběh  z  lovecké fotografie (by katerina lisova)

Google

Jak se stát myslivcem

Pokud se tak někdo rozhodne, cesta k tomuto cíli bývá poněkud trnitá. Myslivcem se může stát pouze člověk bezúhonný (to kvůli flintě), duševně i tělesně zdráv. Adept musí absolvovat dlouhé školení o zvěři, jejím chovu, zákonech a zbraních. Též musí odpracovat, a to bezplatně jistý počet hodin pro blaho myslivecké společnosti. Poté následují přísné zkoušky a pokud je adept úspěšně absolvuje, stává se plnohodnotným myslivcem začátečníkem. Koníček je to drahý, jak finančně tak časově.

Povinnost odpracovat hodiny nikdy nekončí, proto také někdy bývají myslivci (nimrodi) nazýváni ozbrojenými brigádníky. Ale konečně je vše absolvováno a novopečený myslivec se může oddat své kratochvíli naplno, tedy začít lovit zvěř. To lze činit dvěma základními způsoby lovu, a to honem nebo čekanou. Jedna z nutných podmínek však je, aby se v loveckém revíru nějaká zvěř vůbec vyskytovala.

Myslivost  Z Necyklopedie

„Lovu zdar“ - válečný pokřik myslivců

„Zabij myslivce, zachráníš srnku“ - Greenpeace

V mužské části člověčenstva dříme pravěký lovecký pud, snad je to dáno geneticky. Tento pud občas vypukne naplno a potom muži nezbude nic jiného, než tomu dát průchod a uspokojit jej.

Má v podstatě dvě možnosti: státi se myslivcem nebo pytlákem.

Je zajímavé, že mezi myslivci se ženy vyskytují jen výjimečně, poslední případ byl zaznamenán v roce 1848. Skalní myslivci tvrdí, že ženská mezi nimi nemá co dělat, a že se patrně jedná o hormonální poruchu dotyčné. Laikovi těžko posoudit. Myslivost spočívá v celoroční péči o zvěř a jako sladké odměny se myslivci dostává možnosti občas něco ulovit.

Mezi myslivci jsou pak zvláště ceněny trofeje jako parohy, kančí zuby a podobné.

#Srnec jako ze zlata, Pes přítel myslivce, Lovecké příběhy, Humor o myslivosti, Humor o myslivosti, Lovecké příběhy, Pes přítel myslivce, Jak na to?, Vtipy, Myslivecká zábava, 

Myslivost je na cestě zpět k lovectví. Mnozí lovci také nevidí rozdíl mezi zvěří ulovenou v oboře a zvěří z volné honitby.

Jelen v říji na kraji lesa

Myslivost je na cestě zpět k lovectví

Není to jen úzký zájem držitelů loveckých lístků o lov zvěře a vše ostatní je mimo jejich zájem, ale napomáhá k tomu i zvýšení počtu obor, které ponejvíce vznikaly v přechodném období mezi účinností zákonů 23/1962 Sb., a č. 449/2001 Sb. 

Mnozí lovci také nevidí rozdíl mezi zvěří ulovenou v oboře a zvěří z volné honitby.

Velmi si proto vážím uživatelů honiteb a myslivců, kteří se v současné době věnují uchování ohrožených druhů zvěře (koroptve, tetřívka), ale i zajíce, bažanta a úpravou krajiny zlepšují životní podmínky pro zvěř (klidové zóny, biopásy apod.). Bohužel je to podle mých zkušeností a hrubého odhadu jen asi 10 % uživatelů honiteb.

Neustále se přesvědčuji o tom, že myslivci v honitbách nemají také dostatečný přehled o legislativních změnách týkajících se myslivosti a navazujících předpisů. Bohužel se stává, že se takové nízké právní vědomí týká i funkcionářů na různých úrovních (členové výboru MS, uživatelé honiteb). Rád bych proto využil této možnosti a i zde upozornil na změny zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k myslivosti.

V průběhu roku 2009 byl tento zákon celkem čtyřikrát novelizován. Zmíním se jen o zákonu č. 349/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2009. Podle této novely bylo nově do zákona o ochraně přírody a krajiny vloženo ustanovení v § 5 odst. 6, které umožňuje povolit odlov nepůvodních druhů živočichů v návaznosti na ustanovení § 14 odst. 1 písm.f) zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. O povolení odlovu geograficky nepůvodních druhů živočichů podle výše uvedeného ustanovení je možné požádat orgán ochrany přírody na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, tzv. trojkových obecních úřadech.

Za významnou změnu, kterou novela zákona o ochraně přírody a krajiny přinesla, lze také považovat změnu kompetencí, právě ve vztahu k zákonu o myslivosti. 

Zde je v § 66 zákona o myslivosti uveden výčet ustanovení, ke kterým je vyžadován souhlas, stanovisko či dohoda orgánu ochrany přírody. Podle novely zákona je nyní, ve všech těchto případech, dotčeným orgánem ochrany přírody krajský úřad (případně správa CHKO či národního parku). Je nutné počítat s určitým časovým zdržením při vyřizování žádostí orgánem myslivosti, neboť ten si musí vyžádat tato stanoviska od krajskému úřadu, nikoliv tedy jako dříve jen od orgánu ochrany přírody na svém tzv. trojkovém úřadu.

Jiří Černý

#Lov ve svobodném světě, lov, Myslivecké tradice, Názory myslivců, Jak na to?, 

Zvěřina a kuchyně myslivce. Myslivecká kuchařka. Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Jelení guláš, Kančí gulášek, Daněk, Srnčí guláš po myslivecku

Srnčí řízky s bramborovou kaší

Srnčí řízky

Ingredience: 1 kg srnčí kýty, 60 g slaniny, 1 lžíce másla, šťáva z 1/2 citronu, 2 vejce, 5 lžic mléka, hladká mouka, strouhanka, olej, pepř, tlučený jalovec, sůl

Postup přípravy: Očištěnou a odblaněnou srnčí kýtu nakrájíme přes vlákno na menší řízky, lehce naklepeme a protkneme slaninou. Plátky osolíme, opepříme, zakapeme citronovou šťávou, potřeme máslem a posypeme jalovcem. Necháme v chladničce 3 hodiny odležet. Potom řízky obalíme v mouce, vejcích rozšlehaných s mlékem a strouhance. Smažíme v rozehřátém oleji pomalu po obou stranách dozlatova.

Podáváme s hranolky.

Lesácký závitek

Ingredience: 800 g vykostěné srnčí kýty, 50 g anglické slaniny, 150 g žampionů, 2 vejce, 2 cibule, 1 lžíce másla, 1 lžíce hladké mouky, olej, kapary nebo okurka, bobkový list, petrželka, pepř, sůl

Postup přípravy: Z kýty nakrájíme přes vlákno plátky, naklepeme, osolíme, opepříme a přitiskneme na ně plátek anglické slaniny. Na másle zesklovatíme jednu nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme plátky žampionů, podusíme, zalijeme vejci, promícháme a necháme srazit.

Kančí gulášek s knedlíkem

Směs osolíme, vmícháme nasekanou okurku a jemně sekanou petrželku. Touto směsí potřeme plátky masa. Poté je zabalíme a upevníme párátky. Na rozpáleném oleji osmahneme druhou drobně nakrájenou cibuli a závitky ze všech stran opečeme. Promícháme, zalijeme vodou, přidáme bobkový list a pod pokličkou dusíme doměkka. Měkké závitky vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, osmahneme, přilijeme vodu nebo vývar ze srnčích kostí, dobře rozmícháme a povaříme. Šťávu přecedíme na závitky a chvíli povaříme. Jako přílohu podáváme vařené nebo opékané brambory a míchaný zeleninový salát.

Daňčí guláš

Ingredience: 1 kg předního dančího masa, 300 g cibule, sladká paprika, 50 g sádla, majoránka, pepř, česnek, 1 lžíce rajčatového protlaku, 1 lžíce hladké mouky, sůl, 1 paprika, kousek sterilované okurky

Postup přípravy: Maso nasekáme na kousky, opláchneme ve vlažné vodě. Větší část cibule drobně nakrájíme, osmahneme dorůžova na sádle, přidáme papriky, zpěníme, zalijeme vodou a přivedeme k varu. Přidáme maso, osolíme, okořeníme pepřem a utřeným česnekem, vmícháme rajčatový protlak a dusíme pod pokličkou. Při dušení maso občas zamícháme. Když je maso skoro měkké, šťávu zahustíme jíškou připravenou ze sádla a mouky, rozmícháme a dusíme doměkka. Na konec přidáme majoránku. Na talířích guláš sypeme drobně pokrájenou cibulí, okurkou a paprikou.

Podáváme s houskovými knedlíky.

Ferdinandův špíz

Ingredience: 1 kg bažantího masa, 100 g šunky, 60 g anglické slaniny, 2 cibule, 2 sterilované okurky, sůl, grilovací ostrý olej s česnekem

Postup přípravy: Maso nakrájíme na plátky, potřeme grilovacím olejem s česnekem a přikryté necháme 24 hodin v chladnu odležet. Potom plátky masa lehce osolíme, poklademe plátky šunky, okurky, slaniny a vše smotáme do závitků, které napichujeme na grilovací jehlu střídavě s cibulí. Grilujeme, opékáme nebo rožníme asi 15 minut.

Jelení guláš

Výborné s brusinkovým kompotem.

Kančí guláš s brusinkami

Ingredience: 600 g kančí plece, 50 g slaniny, 150 g cibule, 50 g hladké mouky, 2 lžíce rajčatového protlaku, 100 g sádla, 480 g brusinkového kompotu, 4 kuličky pepře nebo jalovce, 30 g sladké papriky, 4 kolečka pomeranče a 4 kolečka citronu, kmín, česnek, pepř, sůl

Postup přípravy: Maso nakrájíme na nudličky, osolíme, opepříme a opečeme na cibuli osmažené dozlatova. Přidáme rajčatový protlak a znovu osmažíme. Přisypeme papriku, všechno koření s česnekem a kolečky pomeranče a citronu. Mírně podlijeme (maso musí být vidět) a dusíme pod pokličkou nejlépe v troubě asi 45 minut. Potom krátce orestujeme, zaprášíme moukou, osmažíme a zalijeme asi 6 dl vody. Osolíme podle chuti, provaříme a přidáme brusinkový kompot. Necháme prohřívat, až se objeví tuk.

Podáváme se špekovými knedlíčky. S červeným vínem je to opravdová pochoutka.

Jelení guláš

Ingredience: 600 g jelení plece, 50 ml oleje, 2 velké cibule, 3 lžíce pikantnější marmelády, drcený kmín, pepř, česnek, 0,5 l vývaru (může být z masoxu), 2 lžíce hladké mouky, 0,5 l červeného vína, 80 g rajčatového protlaku, cukr

Příroda a posed v zimě

Postup přípravy: Maso nakrájíme na kousky, na oleji zpěníme nadrobno krájenou cibuli, zasypeme paprikou, promícháme, vložíme maso, marmeládu a opečeme. Osolíme, přidáme drcený kmín, pepř, utřený česnek a mírně podlijeme vývarem. Dusíme pod pokličkou do té doby, než se všechna voda vydusí. Poté zaprášíme moukou, opečeme a zalijeme vínem, přidáme rajčatový protlak a dusíme do měkka.
 Dochutíme, 1 minutu provaříme. Stáhneme z plotýnky a pod pokličkou necháme 10 minut dojít.

Podáváme s chlebem nebo knedlíkem.


#Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Jelení guláš, Kančí gulášek, Daněk, Srnčí guláš po myslivecku, 

Kuna lesní. Jak vyhnat kunu z chalupy? Pasti na kuny v podobě sklopců a klecí nebo odpuzovače? #Pepřový spray

Kuna lesní

Kuna v domě je problém, s nímž si neví rady 

spousta lidí, a tak je možné pořídit si i speciální výrobky, které mají za cíl vystrnadit kunu humánním způsobem.

K nejmodernějším způsobům, jak se kuny v domě zbavit, se tak řadí odpuzovače vysílající signály, které jsou pro zvíře velmi nepříjemné. Tyto odpuzovače mohou být akustické či ultrazvukové a lze je pořídit zhruba od 300 Kč. Pokud však toto zařízení nezabere v prvních dnech svého provozu, je možné, že si na něj kuna zvykla. V nabídce je také možné narazit i na spreje či pachové tyčinky proti kunám.

Často vychvalovaným způsobem, jak se kuny zbavit, je její odchyt a následné odvezení daleko od domova.
K tomuto účelu slouží pasti na kuny v podobě sklopců a klecí, kam je třeba kunu nalákat na nějakou její oblíbenou dobrotu – například vajíčko, šípky, třešně. I toto však není zaručené, protože kuna se převážně pohybuje skoky, a tak je jen dílem náhody, když do nalíčené pasti vleze. Mnohdy je ale toto víceméně jediná cesta, jak se jí opravdu zbavit, protože vůči ostatním možnostem může být imunní a odolná, nebo je dokáže překonávat.

Jestliže se kuna nebude mít jak dostat do stavení, pak do něho nevnikne, takže v něm ani nebude přebývat.

To však znamená velké úsilí v podobě důkladného prozkoumání všech možností, kterými by se, třeba i teoreticky, mohla kuna do domu dostat. Následné zadělání děr a spár však musí být provedeno odolným a kvalitním materiálem, který kuna skalní nepřekoná.

 Je velice mrštná a hbitá a není žádnou výjimkou, když se na půdu či pod střechu dostane i skrze škvíru mezi krytinami, které jsou na jednom konci přimontovány ke konstrukci střechy.


#Kuna lesní, Naše domovy a chalupy, Škodná, Jak na to?, #Pepřový spray

Zahoďte flinty a lovte dary přírody. Tento snímek o tom hovoří. Zvěř má mít volnost a svobodu žití jako vy! Podivné zákony v EU! Buďte aktivní a braňte svoje práva nosit střelnou zbraň.

Lovec nekonečné krásy to je fotograf co to umí
 a příroda žije dál (by Pavel Kysela)

Co se děje v Evropské Unii (to jsme taky my)

Pokud nechceme připustit omezení práv a svobod našich občanů, zbývají v současné době v rámci členství v EU tři možnosti * –  začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu – v současnosti navrhovaný “ústavní zákon”, který by umožnil platnost “Zbraňové směrnice” částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil náš současný platný a velice vyvážený “Zákon o střelných zbraních a střelivu”.

- Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové,  třetí je žaloba na evropskou směrnici.

Všechny tyto možnosti jsou v současné době aktivní.

Česká republika připravuje žalobu na evropskou směrnici (je jistě otázkou zda ji podá).
V legislativním procesu je poslanecký návrh ústavního zákona, který podepsali poslanci z ČSSD, ANO, ODS a KSČM.

A pokud jde o implementaci, je zde jako první jasné vyjádření poslaneckého klubu ODS, které mimo jiné uvádí “Budeme aktivně bránit implementaci dané směrnice do české legislativy, a to i v případě, že ČR budou hrozit sankce”.
Jde o vaše svobody a práva.

Protože jak kdysi řekl G. Orwell “Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.”

#Jak na to?, Lovecké stezky, Lovy fotoaparátem, Myslivecké léto, Příroda, Příroda a lidé, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie, Lovecké zbraně

MYSLIVECKÁ MLUVA #Halali, Historie, Humor o myslivosti, Jak na to?, #Myslivecká mluva, Myslivecké fotografie, #Myslivecké tradice.

Světla - ...to čumíš, to jsou světla, co?

Myslivecká mluva

patří do mysliveckých tradic. V dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů, zatímco na přelomu 18. a 19. století jich Josef Jungmann zachytil asi 1 500. Postupně některé výrazy zanikaly a jiné naopak vznikaly. Některé výrazy se krajově liší.

Zvládnutí myslivecké mluvy je ctí a povinností každého myslivce.
Povinností už jen proto, že užívání ukládá platný myslivecký řád. Správný myslivec by měl znát mysliveckou mluvu především u všech druhů zvěře, která žije v jeho honitbě, která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií, lovectvím a péčí o zvěř.

Zvěř: Zvěří rozumíme savce a ptáky vyjmenované v zákoně o myslivosti.
Podle pokrývky těla ji dělíme na srstnatou a pernatou. Dále na velkou (spárkatá, medvěd, rys, vlk, z pernaté tetřevovití, divoký krocan, drop, výr a bažant královský) a na zvěř drobnou (veškerá ostatní zvěř). Také je zvěř možné dělit na chráněnou (hájená celoročně), hájenou (má omezenou dobu hájení) a nehájenou (lovená po celý rok).

Další dělení na zvěř černou – tj. prase divoké a zvěř červenou - tj. veškerá zvěř parohatá.
Dle původu – zvěř původní a cizí neboli cizokrajná.
Dle sídliště – zvěř nížinná (luční), pahorkatinná, horská.
Podle prostředí – zvěř polní, lesní, vodní.
Podle stálosti výskytu – zvěř stálá, přebíhavá (toulavá), tažná (stěhovavá).
Podle stáří – zvěř mladá, stará, přestárlá.
Podle snášenlivosti – zvěř samotářská, společenská.
Dle zdravotního stavu – zvěř zdravá, nemocná, poraněná.
Dle způsobu chovu – zvěř divoká, polodivoká, krotká.
Dle způsobu lovu – zvěř lovná, nelovná.
Střelená zvěř = zhaslá; zašlá na nemoc = uhynulá (padlá).

Části hlavy: 
Co se týká zraku, má téměř veškerá zvěř světla – i pernatá a lovečtí psi. Ovšem dravci mají oči. Pod světly má jelen slzníky, které vylučují světlomaz (jelení bezoár).
Slechy má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi.

Černá zvěř ... Chrutí – mají divočáci

Zobák: Klovec – má tetřev, tetřívek, jeřábek, bažant, krocan a orebice.
Klubec – má koroptev.
Zobák – mají holubi, krop, kachny, lyska, kormorán, volavka, racek, kvíčala, sovy, dravci a husa.
Píchák – má sluka.

Dolní končetiny:
Běhy – má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi.
Stojáky – má tetřev, tetřívek, bažant, volavka, sovy, dravci (zakončené pařáty).
Stojáčky – má jeřábek, koroptev, orebice, holubi, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití a racek (s plovací blánou).
Plováky – mají kachny, lyska, potápka a kormorán.
Vesla – mají husy.
Běháky – má krocan a drop.

Čich:
Nos – používá se u psů, zajíce, králíka, veverky, sviště a ondatry.
Ryj – má divoké prase.
Čenich – mají šelmy – medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, jezevec, vydra, kuny, tchoř a lasice.
Větrník – má veškerá spárkatá zvěř kromě prasete divokého.

Tlama:
Svírák – má veškerá spárkatá zvěř.
Hubu – má zajíc, králík, ondatra, veverka a svišť.
Mordu – má medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, jezevec a lovecký pes.
Mordu se štětinami má vydra.
Mordičku – má kuna a lasice.

Jazyk:
Lízák - má veškerá spárkatá zvěř, vlk, liška, psík mývalovitý.
Jazyk – má ostatní zvěř.

Zuby:
Kelce – jsou horní špičáky jelena.
Zbraně – mají divoká prasata.
Páráky – jsou u kňoura divokého prasete v dolní čelisti.
Klektáky – pak v čelisti horní.

Vysoká - Jelen Red Deer

Háky – má bachyně.
Hlodáky či struhy – jsou u zajíce, sviště a ondatry.
Hlodáky – má veverka.
Trháky – má medvěd, liška, jezevec, rys, divoká kočka a vydra.

Parohy:
Trofej je vždy dobrá, silná, vyspělá, kapitální, pravidelná, nikdy ne pěkná či krásná. Podle počtu výsad je pak např. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec nebo zrůdník. Chybou je používat pojem parukář, paličkář, knoflíkář, správně je knoflíkáč, paličkáč, parukáč. Stejně pak daňci jsou lopatáči (ne lopatáři), vařečkáči (ne vařečkáči). Vždy Č na konci!!! U vývoje parohů se ale používá špičák a vidlák.
Toulce, rohy – má muflon.
Růžky – mají kamzíci a kamzice, jejich dolní část se nazývá kořen, zahnuté konce háčky, na nich vruby a prstence.
Rohy – má koza bezoárová, kozorožec horský, na nich roční vruby a kozy mají na ostré pření straně ztluštěniny.

Reprodukce zvěře:

Říji – má spárkatá zvěř mimo divočáků.
Chrutí – mají divočáci, jezevci.
Honcování – mají zajíci a králíci.
Honění – mají veverky, svišti, ondatra a vlk (samice kaňkuje).
Kaňkování – má liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, vydra, kuna, tchoř a lasice.
Tok – mají tetřevovití, krocani, dropi, sluky, jejichž kohoutci se píchají a mají zásnubní reje.
Ostruhování – mají bažanti.
Párkování, rozštipování – mají koroptve a pojímají se.
Páří se – husy, orebice, hrdličky, lysky, kormoráni, volavky, krkavcovití, dravci, sovy, holubi, ti se při tom zobáčkují, či hubičkují. Dále se páří medvědi.
Řadění – se používá u kachen.
Samci spárkaté samice pokládají. Planá laň je trvale neplodná, neoplodněná laň je pak jalová. Oplodněné samice jsou těžké a kladou losíčata, či lůsata, kolouchy, srnčata, dančata, muflončata, kamzíčata, kůzlata.

Bachyně je plná a selí se, metá selata. Zaječka je také plná, vrhá či metá zajíčata. Plná je a vrhá také veverka veverčata, ondatra ondatřata, medvědice medvíďata, vlčice vlčata, liška liščata, fena psíka mýv. štěňata, div. kočka koťata, jezevčice jezevčata, vydra vydřata, kuna kuňata, tchořice tchoříčata, lasice lasíčata.

Tetřevovití, krocani a dropi ošlapují a jejich kuřata se proklubávají a líhnou. Ostatní pernatá včetně sov a dravců se páří, mláďata se také proklubávají a líhnou, samice je vyvádí, holá mláďata jsou holátka.

Daněla a danče

Hlasy zvěře
Troubí – jelen (i los), ale také brouká, mrmlá, huká.
Cinká – los při klusu svými spárky.
Hvízdá – jelen sika, muflon, kamzík, svišť, medvědice.
Meká – muflonka.
Vyje a skolí – vlk; skučí a štěkají – vlčata.
Vrní, skučí, skolí – liška, postřelená pak kvílí; kamží – liščata.
Přede, kviká, vrčí, funí, prská – rys; mňouká – rysice.
Mručí, vřeští, brečí – vydra.
Chrochtá, funí, mlaská – prase; klektá – kňour; kvičí – selata.
Mrouká, naříká, vřeští – zajíci; pískají – zajíčata.
Píská – i orebice, dravci a sluka, ta i kvorká.
Křičí – dravci.
Káchá – kachna.
Kodrcá – bažant; erká – bažantí slepice; tikají – bažantí kuřata.
Čiřikají – koroptve.
Puká, trylek, výlusk a broušení – jsou zvuky tetřeva; kvoká – jeho slepice.
Zapískne, zaškrtne – tetřívek; pšouká, bublá, kvoká – jeho slepička.
Pípá – jeřábek; syká, trylkuje – v toku.
Dudá, bubnuje – drop.
Hudruje – krocan.
Vrkají – hrdličky, holub; houkají – hrdličky zahradní.
Čokají, mroukají, mlaskají a sviští – veverky.

Celkem existuje 13 výrazů pro ocasy:
Kelku – má medvěd a veškerá spárkatá zvěř mimo prasat.
Pírko – mají prasata, zajíc a králík.
Chvost – má veverka, rys, svišť.
Štětec – má jezevec.
Prut – má vydra, krátkosrstí psi.
Proutek – má lasice.
Tatrč – má tetřev, krocan a drop.
Tatrček – mají jeřábek, koroptev, orebice a sluky.
Lyru – má tetřívek.
Klín – má bažant.
Rejd - ovák – mají sovy a dravci.
Ocas – má ondatra, holub, hrdličky, lyska, kachny, husy, potápka, roháč, kormorán, volavka, kvíčala a krkavcovití.


#Halali, Historie, Humor o myslivosti, Jak na to?, #Myslivecká mluva, Myslivecké fotografie, Myslivecké tradice, 

O čem se debatuje ve skupině Myslivost na Facebooku? Myslivci a konfliktní situace, Zákony a předpisy o myslivosti.

Aport black labradors

Dneska jsem se setkal v honitbě s pitomcem

Šel jsem od svého krmného zařízení s bráchou a na poli vidíme jak z lesa vyběhne vořech a žene si to za čtyřma kusama srnčího, jak nás viděl vzal do zaječí. Za chvíli na nás z místa kam ten vořech zaběhl vyběhl kříženec retrievra a zase ten vořech přímo proti nám. Když byli od nás asi dva metry začal kříženec retrievra na nás vrčet a štěkat, tak jsme na něj začali ať maže domů a tak. Ani jeden ze psů nás neposlechl, tak jsme šli pomalu dál. Vořeši okolo nás furt běhali a štěkali, za chvíli se u lesa objevil majitel a pomalu si to k nám štrádoval. Když přišel,tak na nás začal hulákat, že kdyby jsme na ně nekřičeli, tak že na nás neštěkaj.
Když sem mu řekl, že si dělá srandu, že mu běhaj po honitbě a honěj srnčí, tak sem se dozvěděl, že jsme myslivecký dasani a že ten pes tam je narozdíl od nás doma. Když sem mu na to odpověděl, že v honitbě je doma pouze zvěř a né žádný domácí pes, tak začal bejt ještě agresivnější a začal, na nás co tam teda děláme a tak. Ve finále jsem se od něj dozvěděl, že pes může běhat volně 150 metrů od trvale obydleného stavení. (nacházeli jsme se přibližně 500 metrů od jeho chaty) Co s takovým pitomcem dělat, když nemám odznak??
-
Co k tomu napsáno (výběr z diskuze)

- bohuzel asi nic.. kdyz potkas pitomce a jeste ma blby kecy, tak to je k nicemu a tezka domluva.
- bohužel nic, znám to taky
- dát mu do huby
- Nevim proč, ale vzpoměl jsem si na toho mechanika jak opravoval LaKaToše a jeho památnou hlášku: "..Hned ho jebni po hlavě!"
- vystříkat xicht slzákem
- Vaše situace byla úplně ideální. Jste dva (tudíž potvrzené svědectví), daleko od obydlí, majitel přišel až k Vám. Pokud selže slovní domluva tak upozornit , že teda společně počkáte na mysliveckou stráž, kterou na místo přivoláte, aby věc posoudila. Hlavně klid a nohy v teple :), stráž už ten odznak má, a má i bločky
-  škoda že je půda zamrzlá, jinak bych poradil zakopat i s majitelem
- mám obavu že běžná stráž (mimo příměstské lesy) bločky normálně nemá, je s tím docela brutální administrativa....
......

Aport - výřad

- I s blbcem zkusit pohovořit v dobrém, uplatnit svoji inteligenci...někdy agresi hlupákovi vezme pozitivní vlastní omluva (např. pochvala jeho pejsků) a vysvětlovat v klidu! Lidi mají zájem i o zvěřinu, doporučuji kousek slíbit prodat za spolupráci (krmení pro zvěř, účast na honu, pozvánka na ples a podobně) Lidi si musí každý získat a vychovat. Každého lze zlomit - přátel není nikdy dost.

- Já takhle podobně pochodil s jedním panem inženýrem u nás, který žil v přesvědčení, že zákon se kterým on nesouhlasí pro něj neplatí. Párkrát jsem mu domluvil (běhal se psem na volno), párkrát jsme se potkali v zahradní restauraci a vypili pivo a nakonec je z něj ekolog-přítel myslivosti. Nicméně jak jsem psal výše, na hrubý pytel hrubá záplata, když je dotyčný ofenzivní.

-  Ja ti reknu co stim delame unas. Pokud vidim psa v lese bez kose a spise se tak pomotava tak ho kaslu, ale pokud jsou u krmelce a nahani zver tak ho hned sundam. Bez kose tam nema co delat... Jo a tobe bych v takove situaci radil vzit si mobil natocit si to a pak kdyby neco narazel tak mu jen rict ze to mas natocene a at si trhne. On vi prd o nejakych zakonech a uvidis jak najednou otoci. Jednou jsem byl svedkem ze pes taky volne pobihal a majtel se zacal se znamym hadat ze muze klidne bez kose atd. Znamy namiril flintu a rek ze kdyz mu neda kos tak ze mu ho na miste odstreli tos mel videt co se delo! Borec se posral a byl jak milius. Myslis ze si v tom stresu vzpomel na nejaky paragraf? Jo a dalsi vec lidi si mysli, ze myslivci muzou strilet co chcou. Malo znich ma tucha o nejake myslivecke strazi...

- doporučuji situaci zdokumentovat (fotografie, video) k pozdějšímu řešení. Už tento postup může pomoci. Do konfliktů s lidma se nepouštějte sami, pokud na to nejste povahově a intelektově zralí a zkušení. Po dobrém se dosáhne vždy víc než po zlém. Buďme k lidem přátelští a ukažme jim, že myslivci jsou taky lidi ne zabijáci v zeleném...
Oblečení, chování a vystupování myslivce na veřejnosti je důležité a my dobře víme, že ve svých řadách ve sdružení máme taky zvláštní jedince co se neumí chovat.

Poznámka: texty jsou originální opraveny jen hrubé chyby

Buffalo Shot with a Bow Bowhunting in the free world. Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu...

Srnec

Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu tak jak je u nás velmi oblíbené.

 To jsou lidé, kteří znají zvěř lépe než většina našich myslivců, dokáží se k ní dostat na pár metrů a vysoce zvažovat zda pustit šíp, či ne. Mám v okruhu této skupiny pár kamarádů, nikdy jsem takto nelovil, ale lovecký zážitek je jistě nesrovnatelný.
Opakují se dotazy na lov pomocí luku a šípů.

Co o tom víme?

Většina informací je na anglických serverech, ale názorně něco uvidíte i na videu. Pokud rozumíte trochu anglicky.
Samozřejmě, středoevropský český i německý lovec bude z neznalosti frfňat...spíš proto, že přes svoje velké panděro by lovecký luk speciál nenatáhl. Pivní mozol má sklon nepřesáhnout hranice příkopu kolem blízkého lesíka, který objíždí svým autem.
Nikde nebyl, neviděl co se děje a jaké jsou formy lovu (je to trochu i sport jako myslivost)jazyky nezná.
Jen ty vepřové jazyky pečená kolena, řízek a pivo. Vždyť do Bavorska na pivní festival je blízko a zná to z vyprávění.
Na německé myslivecké klobouky se štětkou nadává a sousedy pohrdá.

Poznámka: cituji některé názory z debaty na sociální síti...Neberte to jako poučování je dobré vědět jak to jinde chodí a proč se takto loví (dávám video, kde je vidět víc, především jak střela vypadá) některé odpovědi jsou z čiré neznalosti (nikdy to neviděli a táta je to nenaučil) jiný už něco o tom slyšel.

cituji: Tak ten lov s tím lukem, je opravdu prapodivný. To bych neprovozoval ani náhodou, ať si s tím střílejí z nudy ve Státech po prasatech na farmě, ale v myslivosti to nemá co dělat.

....Já bych zas Luk tolik neodsuzoval :) k lovu patří už od pradávna :) a pořad je to o lidech co je drží v ruce špatná ze zbraně muže mít pro zvěř stejné následky jako z luku a naopak :) ale jinak já střílím kulovnicí 7x64 a zatím jsem neměl nějaký problém je pravda že lišku na kožešinu bych s polopláštěm nestřelil, protože ji to rozbije :) a jsem názoru že člověk se muže naučit z daleko více zbraní než jen jedné když si na ně trošku zvykne a sedí mu myslím že není problém :) ae někdo se nenaučí střilet ani z jedné no :)
...Ano samozřejmě, že se luk používal odpradávna k lovu, ale jen z toho důvodu, že nic jiného nebylo, jakmile se objevila kuš, tak se lovilo jen s ní a tak dále. Z dnešního pohledu lov s lukem či kuší nepovažuji za zodpovědný lov.

...Lov lukem patří k myslivosti asi tak jako svícení lucernou, nebo ládování předovky. Předpokládám se k tomuto vracet taky nechcete... S moderním lovem nemá nic společného. Navíc nižší ranivost a tichost zbraně jsem vůči zvěři víc nefér než moderní zbraně.

...Podle Selye nelze mluvit o bolesti při šoku. Pokud vím debata byla o loveckých zbraních. Šíp jste nikdy neviděli, jen můžete sledovat ty speciální soupravy co španělská skupina používá. Taky se nikde nepíše o šoku po zásahu střelou, který ovšem naprosto vylučuje jakoukoliv debatu o tom, kdo dobře a jakou ráží střílí.

...šíp, ať je jakýkoli supr-čupr, nebude mít nikdy takovou ranivost, jako kule, která se při průniku deformuje. Když vyvrhuju ulovený kus, ať je to srnčí nebo černá, a vidím, jakou paseku to udělá na plících nebo játrech.. (často je "pajšl" doslova na vylití..) Tohle šíp prostě nedokáže. Svým způsobem je lov lukem tak trochu umění, protože ke zvěři je nutné se dostat na krátkou vzdálenost.. ale taky o to dál zasažená odchází a o to déle po zásahu zhasíná (o zásahu špatném ani nemluvím..) Nebudu v žádném případě obhajovat "blbé" rány z kulovnice, na druhou stranu - někdy prostě (byť taková rána nebyl úmysl) zvěř zhasne i po takovém zásahu, protože tlak na okolní orgány je velký, nehledě na porušení velkých cév, šoku apod. Ne nadarmo se např. říká, že "osma odpouští i horší zásahy".. V neposlední řadě je to o obrovské zodpovědnosti, která dnešním lovcům (záměrně nepíču myslivcům) chybí, přeceňují své střelecké schopnosti, nedokážou si ránu odpustit s tím, že "tak zkusím to, třeba to trefím" (tím narážím třeba na proklamované "na lišku se střílí i přes metr dříví..") V USA je lov lukem běžný, ale určitě ne z důvodu nějaké myslivecké etiky, ale prostě proto, že je to větší adrenalin. Ale my nelovíme pro zábavu nebo z nudy, naším cílem má být vždy co nejrychlejší a nejméně traumatizující usmrcení. Proto lov lukem NE.

....rozbitá zvěřina a zástava oběhu nastává pomalu, důležité je překvapení, šok. Na šokový děj z poranění i malého rozsahu se umírá nejrychleji (Selye) Zvěř zrazená dlouho utíká i s rozbitým srdcem, jde o záchrannou reakci organismu zvěře, která je obrovská...šípy mají těžké obrovské hroty, přesto větší roli hraje to překvapení zvířete z blízkosti lovce.

...Nejsem uplně proti lovu lukem i když samotného mě to neláká ale v oboře se dá aspoň napravit i špatná rána ikdyž zase kdž se podívám na utrpení zvěře nechal bych lov lukem v Americe kam asi patří a kde neví čím by už stříleli.

...Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu tak jak je u nás velmi oblíbené. To jsou lidé, kteří znají zvěř lépe než většina našich myslivců, dokáží se k ní dostat na pár metrů a vysoce zvažovat zda pustit šíp, či ne. Mám v okruhu této skupiny pár kamarádů, nikdy jsme takto nelovil, ale lovecký zážitek je jistě nesrovnatelný.

....Lov šouláním a stylem, kterým loví lušičníci je oproti lovu na čekané u hromady úžasný, bohužel je to styl, který vyžaduje více než jen 2 hodiny na štontu a na leči pak 20 knedlíků se šípkovou

....Jsem proti všem nesmyslným zákazům. Takže i proti zákazu lovu mechanickou zbraní. Navíc jsem přesvědčen, že i v případě zrušení zákazu by s ním lovilo jen naprosté minimum myslivců. Proč?

1) Reálná šance něco trefit a zabít je tak do 50m. Obrovskou roli pro dobrý zásah hraje každý metr v odhadu vzdálenosti, vítr a střelba do/z kopce. Pokud si někdo myslí, že po týdnu bude Robin Hood, tak ho to rychle přejde...

2) Každý kdo zkusil střílet třeba z kladkového luku ví, že to není žádná sranda. Už jen se naučit jak ho natáhnout a v případě lovu to udělat potichu a bez prudkých pohybů... Po 20 ranách máte dost... Na nějaké plížení houštinami taky zapomeňte. Je to velké, těžké, neohrabané a pohotovost ke střelbě nula. Navíc vám 2x spadne šíp ze zakládky a zvěř je dávno v tahu. Představa někoho na naháňce s lukem je spíš k smíchu :-)

3) Pořizovací cena vybavení pro lov je srovnatelná s cenou průměrné kulovnice. Není to jen luk či kuše. Šíp třeba stojí kolem 300 Kč a není problém ho ztratit, či zničit. Většina lovců používá i dálkoměr a další doplňky a to jsme ve vybavení zase v jiné úrovni. Při neustále se opakujících dotazech: "Poraďte kulovnici do 10 tis." pochybuji že někdo bude dávat 15 za luk a 5 za šípy a příslušenství.

Přes výše uvedené loví lidstvo lukem úspěšně tisíce let, na rozdíl od kulovnic, které jsou v moderním pojetí doménou posledních řekněme sta let... Minimálně z úcty k tradici by tento způsob lovu neměl být zakázán...

Na You Tube je řada videí z lovů skupiny cazandoconarco. Zaujalo mne video na lovu kamzíků v horách. Příroda, lov, radost a únava zvěř v horách a zážitky z lovu. Rozhodně rekreace i dobrodružství a tichý lov v horách. Kamarádství především, to v myslivosti někde zaměřené ulovit co nejvíce masa neexistuje.
Jsem přesvědčen, že u bowhunting ta závist neexistuje. Je to především sportovní zájmová skupinová aktivita při lovu což českou myslivost naštěstí nepřipomíná.
Je to projev aktivitity v zájmových skupinách lovu zvěře ve svobodném světě. Čtěte dále...

Bowhunting (lov pomocí luku)

Evropa

 Většina národů, včetně Dánska, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Maďarska, Finska, Bulharska a Slovinska používají luk a šíp k lovu jako lovecký nástroj moderní myslivosti. Některé evropské země, včetně Chorvatska, Německa, Irska a Spojeného království zakázali bowhunting. Bowhunting, jako je lukostřelba, byl oživen v Británii během viktoriánské éry, ale byl zakázán pro celé Britské ostrovy od roku 1960 .

V USA a Kanadě, stejně jako u jiných stylů lovu, se bowhunting řídí jednotlivými provinciemi a státy. Předpisy, často se zabývají otázkami, jako je oblast, která k lovu, jakou roční období (období) a které pohlaví a druhů zvěře může být povolen. V mnoha případech je speciální lukostřelba povolena v období vynětí půdy z produkce, pro minimalizaci rušení z pušky lovci. Kromě toho, v úsilí o maximalizaci hry oživení a výstřel lethality, Pro zajištění rychlé letality (usmrcení zvěře)  jsou na to často technické předpisy, jako jsou např. minimální hmotnost pro lov velkých druhů zvěře.
 Obecně většina povolení luku pro lov velké zvěře začíná koncem srpna nebo začátkem září v severních státech a kanadské provincie a něco později v jižních státech.


Nový Zéland

 Organizovaný lov lukem začal na Novém Zélandu v roce 1945. Vláda Nového Zélandu reguluje bowhunting.  Výroční 3 dny oblasti turnaj se koná turnaj každé narozeniny královny o víkendu na různých místech po celém Novém Zélandu. Bowhunters musí mít oprávnění k lovu na soukromém pozemku, a nemohou lovit v zemích DOC, národním parku, nebo jiné rezervy bez povolení.
 Neexistují žádná zvláštní období pro bowhunters nebo pro lov se střelnou zbraní je aktivní lov lukem při společném lovu.

Austrálie 

 Bowhunting se praktikuje v Austrálii a na něho se konkrétně nevztahuje nařízení zákonem. Pouze u nepůvodních druhů jsou uznány jako hra australské Bowhunters asociace.

 Státy Victoria a Nový Jižní Wales rovněž regulují bowhunting. Ve státě Victoria je lov regulován prostřednictvím odboru životního prostředí a udržitelný rozvoj (DSE) V Novém Jižním Walesu se to dělá ve hře Rada. V současné době neexistují žádné zvláštní předpisy o lovu v jiných zemích a územích.

 Zatímco oba Victoria a Nový Jižní Wales má požadavky pro udělování licencí na bowhunters, sport je samoregulační. Australská asociace Bowhunters a místní kluby hodnotí lovce přes Bowhunter způsobilost Certificate (BPC), která je navržena tak, aby byla zvířata zabita v souladu s humánními principy.

Zdroj: sociální sítě skupiny Myslivost Facebook, videa youtube.com, en.wikipedia.org


#Lovecké stezky, Lovy lukem a šípem, Způsoby lovu a historie, #Bowhunting (lovecká lukostřelba), Lov ve svobodném světě

POHÁDKA: Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru

Pán Trautenberg a čeleď

POHÁDKA: Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru:

"KRKONOŠSKÉ POHÁDKY Pro myslivecké adepty.
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský,
Bohuš Záhorský, Martin Růžek"

→→ Krakonoš je tady.

Jak na vypálení dobré slivovice? Jak na to?, Myslivecká zábava, Naše domovy a chalupy, Příroda a zdraví, Radost a uspokojení, Slivovice

Košt slivovice
Slivovice

K její výrobě jsou nejvhodnější dobře vyzrálé a zdravé plody švestek. 

Do kvasu se švestky sklízejí co nejpozději, aby měly málo kyselin a mnoho cukru a také aromatických látek. Dobře vyzrálé švestky by měly mít obsah cukru vyšší než 16-20%. K výrobě švestkového kvasu lze využít švestky celé nebo rozdrcené.
Pokud plody rozdrtíme, probíhá kvašení rychleji. Někteří zahrádkáři nechávají švestky kvasit loupané a bez pecek. Odpeckování plodů je pracné a výsledek bývá spíše negativní, protože takový destilát mívá slabší vůni. Optimálním řešením je zachování alespoň jedné třetiny pecek v kvasu. Pro dosažení výraznější vůně a chuti destilátu je možné rozdrtit 15-20 ks pecek. Ale nepřehánět to se zesilováním aromatu, protože jádra obsahují, sice v malém množství, ale přece jen, kyanidy.

Pro kvašení jsou vhodné čistě dřevěné nádoby. Jsou náročné na údržbu. Pokud v nich není kvas, rozesychají se. Aby neplesnivěly, je nutné je uskladnit v suchu. Jinak by se tento aspekt mohl odrazit v „buketu“ konečného produktu.

V současnosti se často používají nádoby plastové, které adekvátním způsobem, nahrazují dřevěné sudy. Přičemž náročnost na údržbu je prakticky minimální.
Mohou být otevřené nebo uzavřené s otvorem pro kvasný uzávěr. Otevřené nádoby při kvašení přikryjeme čistou fólií, kterou připevníme nejlépe gumou, z důvodu zachování ochranné atmosféry oxidu uhličitého uvnitř nádoby. Pokud kvas připravujeme každoročně, měli bychom mít pro tyto účely stálou nádobu a nepoužívat nic jiného.

Kvasná nádoba se plní do 4/5 objemu, pokud možno najednou. Postupné plnění se nedoporučuje. Při optimální teplotě 15°C trvá kvašení asi 6-8 týdnů.

Zanedlouho po naplnění nádob se uvolňuje buněčný cukr a nastává divoké kvašení, které probíhá zhruba 7 dní.

Při tomto procesu se uvolňuje oxid uhličitý, který vytlačuje vzduch a vytváří ochrannou atmosféru pro kulturu kvasinek. Oxid uhličitý zároveň vynáší na povrch celé nebo rozdrcené plody, které vytvářejí na hladině kvasný klobouk – mechanickou ochrannou bariéru před vnějším prostředím. Protože povrch ochranného vaku neboli kvasného klobouku může přijít do styku s vnějším okolím, může v něm vzniknout život mikroorganismů, které vylučují na jeho povrch produkty svého metabolismu, mimo jiné i těkavé kyseliny, které jsou v kvasu nežádoucí. Vzhledem k tomu je nutné jej včas odstranit - dříve než klesne na dno nebo jedete do pálenice na vypálení.

Výtěžnost švestkového kvasu záleží na kvalitě prokvašení. Ze 100 kg kvasu z plně vyzrálých švestek s vysokým obsahem cukru je možné získat asi 5 litrů absolutního lihu neboli 10 litrů destilátu s 50-ti objemovými % alkoholu. Pro zvýšení výtěžnosti je ze zákona možné použít tzv. enzymy, které zajistí kvasinkám náhradní potravu.

KANČÍ GULÁŠ. Kančí gulášek, Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Zvěřinové recepty, Zvěřinový guláš

Kančí guláš s knedlíkem

KANČÍ GULÁŠ

Ingredience:

Kančí plec,
slanina, cibule, česnek,
hladká mouka, rajský protlak,
sádlo, brusinkový džem,
pomeranč, citrón,
celý pepř, jalovec,
mletá paprika, kmín,
mletý pepř, sůl

Příprava:

Na rozpáleném sádle osmahneme cibuli nakrájenou na kolečka. Přidáme kančí maso nakrájené na nudličky, osolíme, opepříme a osmahneme dozlatova. Přidáme rajský protlak, zamícháme a ještě krátce osmahneme.
 Přisypeme mletou papriku, přidáme celý pepř, jalovec, kmín, česnek pokrájený na tenké plátky, kolečka citrónu a pomeranče.

Mírně podlijeme a dusíme pod pokličkou na mírném ohni asi 45 minut. Vydušenou směs ještě krátce orestujeme, zaprášíme hladkou moukou a podlijeme opět trochou vody. Přisolíme, opepříme a přidáme brusinkový džem. Provaříme a necháme na plotýnce prohřívat až se objeví tuk.

Doporučená příloha:
Podáváme se špekovými knedlíky.


#Kančí gulášek, Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Zvěřinové recepty, Zvěřinový guláš, 

ZVĚŘINA A KUCHYNĚ myslivce a recepty. Příprava postupy naložení zvěřiny. Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací - jak na to?

PEČENÝ BAŽANT

Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací

Zvěřinu vaříme jen tehdy, chceme-li mít dobrou a hlavně silnou polévku, nebo chceme-li připravit sekanou, mletou zvěřinu nebo paštiky, ale i saláty. V každém případě je nejlepší zvěřinu dusit. Pokud chceme mít dobrou a silnou polévku, platí zásada: zvěřinu vkládáme výhradně do studené vody a vaříme zvolna, aby cenné látky zůstaly ve vývaru. Často hospodyně nevědí, že vynikající je také vývar z kostí zvěře, a to nejen srstnaté, ale i pernaté. Vývar z kostí se používá hlavně k podlévání během pečení a rožnění.

Na dušení používáme především přední zvěřinu (plecko, krk, žebra nebo pupek). Lze použít také výpek z kýty. Při přípravě postupujeme jako u jiných druhů: zvěřinu vložíme do rozpáleného tuku, aby se stáhla a zabránilo se tím úniku šťávy a bílkovin. Zvěřinu podlitou vývarem z kostí přikrytou pokličkou dusíme do měkka. Ve většině případů omáčku zahušťujeme. V tom případě zvěřinu vyjmeme, výpek vydusíme na tuk a podle potřeby zaprášíme moukou, kterou osmažíme a opět zalijeme vývarem z kostí. V závěru dobře provaříme, dokud nedocílíme potřebné hustoty.

K pečení používáme především kýtu, hřbet, ale i plec nebo panenskou svíčkovou. Protože je zvěřina suchá, prošpikujeme ji slaninou bez kůže. Při pečení, abychom zabránili úniku bílkovin, opečeme maso zprudka po všech stranách.

Na výpeku pak osmažíme zeleninu, přidáme koření, vložíme opečené maso, zalijeme vývarem z kostí a v troubě dusíme. Ke konci dušení dopečeme bez pokličky do červena. Během pečení poléváme vypečenou šťávou.

Kančí žebírka s chlebovou krustičkou

žebírka z jednoho menšího kance, 5 lžic másla, podle chuti česnek, podle potřeby strouhanka z kůrky černého chleba, 0,51 červeného vína, sůl, pepř, skořice, 0,21 zakysané smetany

Kančí žebírka osolíme, potřeme utřeným česnekem a v troubě upečeme dozlatova. Strouhanku z chleba prosejeme a utřeme s máslem, přidáme skořici, cukr, nastrouhaný chléb a trochu červeného vína. Vytvoříme řidší těsto, kterým potřeme maso. Urovnáme na pekáč, potřeme zakysanou smetanou a pod pokličkou v troubě upečeme. Během pečení ještě několikrát přelijeme smetanou. Když kůrka ztvrdne a zrůžoví, pečeni vyjmeme a ještě horkou naporcujeme. Podáváme se šťouchanými brambory a salátem z červeného zelí.

Kančí plec se šípkovou omáčkou

1 kg kančí plece, 0,2 l červeného vína, hrst sušených šípků nebo višní, cukr, podle chuti citrónová šťáva, podle potřeby hladká mouka, ocet, hřebíček, tymián, skořice, sůl

Plec vaříme ve třech dílech vody a jednom dílu octa se špetkou tymiánu. V kastrolu povaříme šípky s vínem, zalijeme trochou vývaru z kančího, osladíme, okyselíme, přidáme skořici, hřebíček, podle chuti sůl, zahustíme hladkou moukou a za stálého míchání dobře provaříme. Plec nakrájíme na potřebné porce a na ně procedíme omáčku. Necháme u tepla dojít a podáváme s houskovým knedlíkem.

Smažený řízek z divočáka (specialita z polesí Harrachov)

KANČÍ ŘÍZEČKY

1 kg kančí kýty, 0,2 l červeného vína, podle potřeby olej a hladká mouka, 2 lžíce francouzské hořčice, 3 vejce, mléko, mletý pepř, tlučený jalovec, špetka tymiánu, sůl

Očištěnou a odleženou kýtu nakrájíme na potřebný počet řízků, které mírně naklepeme a osolíme. Červené víno smícháme s hořčicí, jalovcem, tymiánem a pepřem, přilijeme olej, dobře rozmícháme a touto směsí řízky potřeme. Takto připravené uložíme v kameninové nádobě, zalijeme zbytkem směsi a odstavíme alespoň na hodinu do chladu.
 Pak řízky obalíme v hladké mouce, v mléce s rozšlehanými vejci a ve strouhance. Zvolna smažíme v oleji po obou stranách. Pokud bylo zvíře starší, smažíme až 15 minut. Podáváme s bramborovým salátem nebo se šťouchanými brambory.

Pikantní daňčí kýta

1 očištěná a odblaněná daňčí kýta, 10 lžic octa, nejlépe estragonového, lahvička kečupu, worcesterská omáčka, plnotučná hořčice, sladká mletá paprika, 2-3 lžíce medu, kousek anglické slaniny, podle potřeby hladká mouka, olej na pečení, vývar z kostí, pepř, sůl

Z octa, kečupu a worcesterské omáčky, hořčice, sladké papriky a medu připravíme pastu, kterou potřeme osolené a opepřené daňčí. To pak zabalíme do plátků anglické slaniny a za stálého podlévání pod pokličkou v troubě pečeme a průběžně potíráme pastou, která zbyla. Měkkou kýtu vyjmeme, šťávu zaprášíme podle potřeby hladkou moukou a za stálého míchání rozředíme vývarem. Kýtu nakrájíme na potřebné porce a omáčku na ně přecedíme. Podáváme nejlépe s hráškovou rýží.

Muflon na zelenině


1 kg kýty z muflona, 0,11 octa, voda, 1 cibule, 1 hřebíček, 1 celer, 1 petržel, 1 mrkev, 5 bobkových listů, 5 zrnek pepře, 5 zrnek jalovce, tymián, 1 citron, chlebová kůrka, 100 g másla, cukr, sůl, čerstvý libeček

Dobře očištěnou a odblaněnou kýtu necháme alespoň týden v chladu odležet. Po této době ji dáme do studené vody a vaříme v mírně osolené vodě jako hovězí maso. Když se začne vařit, sebereme pěnu, přidáme několik lžic octa, velkou cibuli s napíchaným hřebíčkem, kořenovou zeleninu - od každého druhu kousek, 5 bobkových listů, špetku tymiánu, na kolečka nakrájený citron, 5 zrnek pepře a zrovna tolik jalovce. Kýtu vaříme doměkka. Uvařenou vyjmeme, osušíme a potřeme rozpuštěným sádlem, posypeme nastrouhanou chlebovou kůrkou, polijeme máslem, zaprášíme moučkovým cukrem, aby byla lesklá. Dáme na pekáč a v troubě pečeme tak dlouho, dokud se cukr nerozpustí. Naporcovanou sypeme najemno nasekaným libečkem, přeléváme vypečenou šťávou a jako přílohu podáváme vařené brambory.

Sekaná pečeně nadivoko

500 g zvěřiny (zaječí, srnčí, jelení), 500 g vepřového bůčku, 500 g uzeného bůčku, sůl, 2 velké cibule, 1 celer, 1 petržel, 1 mrkev, 10 zrnek pepře, 5 zrnek jalovce, 5 zrnek nového koření, 5 housek, sklenička mléka, podle potřeby vývar ze zvěřinových kostí, 5 stroužků česneku, 5 vajec, 1/2 citronu, muškátový oříšek, nať libečku, podle potřeby olej, strouhanka podle potřeby

Dobře očištěné a omyté maso a zvěřinu vaříme na mírném ohni v osolené vodě. Asi po 30 minutách přidáme kořenovou zeleninu, cibuli, pepř, nové koření a jalovec. Maso a zvěřinu vyndáváme postupně, a to podle druhů. Mezitím namočíme do mléka housky nakrájené na menší kousky. Uvařené maso vykostíme a umeleme společně s cibulí. Přidáme vymačkané housky; zalijeme trochou vývaru a promícháme. Pak přidáme česnek utřený se solí, vejce, nastrouhanou citrónovou kůru, okořeníme nastrouhaným muškátovým oříškem, najemno nasekanou natí libečku a znovu dobře promícháme. Pokud je těsto řídké, zahustíme je podle potřeby strouhankou. Z těsta vytvarujeme šišky. Pekáč vymažeme olejem a do něho klademe sekanou. Po dobu pečení podléváme vývarem a přeléváme vypečenou šťávou. Podáváme s bramborovou kaší a zelným salátem.

Myslivecká pečínka

Asi 1/2 kg zvěřiny z kýty protáhneme 70 g proužky slaniny a necháme 5 dní odležet v mořidle a zelenině. Pak vyjmeme, rozehřejeme 100 g másla, osmahneme nakrájenou zeleninu a zvěřinu ze všech stran opečeme. Podlijeme kořeněným mořidlem a pečeme do měkká, při pečení postupně podléváme a poléváme 6-8 dl červeného vína. Měkkou zvěřinu vyjmeme, šťávu prolisujeme sítem, přidáme lžíci rybízové zavařeniny nebo jeřabinkového želé, zalijeme 1/4 l smetany, do které jsme vmíchali 2 lžíce polohrubé mouky a necháme přejít var. Nakrájenou zeleninu vložíme do omáčky a necháme prohřát. Podáváme s jemným knedlíkem.

Kančí kýta pečená

Nejprve si připravíme marinádu: 1/4 l vody smícháme s 1/8 l octa, přidáme na kolečka nakrájenou mrkev, petržel, 1/2 celeru, 5 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, 4 jalovčinky a kousek bobkového listu, všechno několik minut povaříme, necháme vychladnout a pak nalijeme na 800 g očištěné kančí kýty. Necháme 4 dny v chladnu odležet, občas obrátíme. Potom maso vyjmeme, osušíme a zprudka opečeme na 100 g rozehřáté slaniny, na které jsme zpěnili 1 krájenou cibuli. 1 karotku, 1 petržel a kousek celeru. Opečené maso podlijeme marinádou, přidáme 6 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, bobkový list a sůl a ve vyhřáté troubě pečeme do měkká, během pečení poléváme a podléváme další marinádou a vínem. Měkké maso vyjmeme, šťávu odpaříme, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, rozmícháme se zbytkem vína (celkem 1/8 l červeného vína) a vývarem, ochutíme 2 lžícemi šípkové zavařeniny a povaříme.
Přidáme šťávu z 1/2 citronu, nakrájené maso dobře prohřejeme a podáváme s knedlíkem.

Zadělávaná plec z divočáka

Asi 1 kg kančí plece nebo žebírek nasolíme. Kameninovou nádobu vyložíme polovinou nakrájené zeleniny: 1 velká mrkev, 2 střední cibule, 1 střední petržel,1 větší celer, vložíme maso, pokryjeme druhou polovinou uvedené zeleniny, přidáme 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, 2 jalovčinky a 3 dl bílého přírodního vína a denně obracíme. Po 4-6 dnech zvěřinu vyjmeme a i se zeleninou podusíme v marinádě do měkká. Potom vyjmeme a nakrájíme, šťávu protřeme sítem a zahustíme jíškou z 60 g tuku a 50 g mouky, přidáme 2 lžíce červeného vína, lžičku šípkové zavařeniny, pálený cukr z 1 větší kostky a trochu strouhané citrónové kůry. Povaříme a maso v omáčce dobře prohřejeme. Podáváme s jemným knedlíkem a kompotem.

Srnčí kýta nebo hřbet na smetaně

1 -1,20 kg vykostěné srnčí zvěřiny na 2-4 dny naložíme: Asi 1/2 l vody okyselíme lžící octa,
přidáme 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, špetku tymiánu, bobkový list, povaříme a necháme vychladnout. Kameninovou nebo porcelánovou misku vyložíme nakrájenou kořenovou zeleninou a cibulí: 1 střední celer, 1 větší petržel, 2 střední mrkve, 2 střední cibule. Na to položíme očištěnou zvěřinu, protaženou asi 60 g slaniny a osolenou, přikryjeme nakrájenou zeleninou a cibulí a přelijeme vychladlým nálevem. Zatížíme a uložíme do chladna. Každý den obrátíme. Odleželou zvěřinu opečeme na 100 g másla, přidáme zeleninu a koření a nálev (mořidla) a dusíme do měkka. Nakonec necháme bez pokličky zčervenat. Zvěřinu vyjmeme, nakrájíme na porce a uschováme na teple. Omáčku prolisujeme sítem, v 1/2 l smetany rozkvedláme 80-100 g hladké mouky a dáme povařit. Nakonec můžeme přichutit 1 -2 lžícemi červeného přírodního vína. Nakrájenou zvěřinu vložíme do omáčky a pokud možno podáváme až další den, je chutnější.
Podáváme s jemným knedlíkem a brusinkami. Stejným způsobem upravujeme i jelena a daňka.

Srnčí na černo

900 g vykostěné srnčí zvěřiny odblaníme a nakrájíme na kousky (můžeme využít i maso ze žeber nebo krku). Do silnostěnného většího kastrolu dáme 2 lžíce cukru (krupice), 1 větší na kostičky nakrájenou mrkev, půlku středně velkého nakrájeného celeru, 1 menší krájenou kořenovou petržel, 60 g na kostičky nakrájené slaniny a 50 g másla a všechno dohněda osmahneme a podusíme. Pak přidáme 2 polévkové lžíce 8% octa, 1/81 přírodního červeného vína, 1 lžíci vody; 1 jemně pokrájenou středně velkou cibuli a plátěný uzlík s kořením: 6 zrnek pepře, 6 zrnek nového koření, na špičku nože zázvoru, 2 hřebíčky, 2 snítky tymiánu a 1 bobkový list a zvěřinu do měkká udusíme. Potom zvěřinu i koření vyjmeme, do šťávy přidáme světlou jíšku z 50 g másla a 3 lžic hladké mouky, povaříme, přidáme lžičku rybízové, bezinkové, šípkové nebo ostružinové zavařeniny, omáčku procedíme a podle chuti přidáme trochu strouhané citrónové kůry. Omáčka má mít příjemnou sladkokyselou chuť.
Podáváme s jemným knedlíkem nebo krupicovými noky a brusinkovým, klikvovým nebo jeřabinovým kompotem. Stejným způsobem upravujeme jelení nebo daňci zvěřinu.

Srnčí roláda

800 g srnčího plecka (pro 4-6 osob) naklepeme, osolíme, opepříme a na plát rozetřeme 2 dl drobně sekaných v octě nakládaných hub, dobře okapaných a promísených s polévkovou lžící sekané zelené petrželky. Plát svineme, 50 g slaniny nakrájíme na tenké plátky, svinutý plát jimi poklademe a ovážeme režnou nití. Na dvou lžících oleje nebo tuku na pečení roládu ze všech stran opečeme a dáme do dobře vyhřáté trouby dopéci. Když zvěřina změkne, přidáme 2 na kolečka pokrájené cibule, 1 krájenou mrkev, 2 bobkové listy; 4 zrnka tlučeného jalovce a dodusíme do měkká. Pak roládu vyjmeme, nakrájíme na plátky a uchováme na teple. Do zbylé šťávy vmícháme 2 dl červeného přírodního vína a lžíci Solamylu, krátce povaříme a přecedíme. Podáváme s vařenými brambory, hranolky nebo rýží.

Prokládaná srnčí pečeně

Pro 6-8 osob potřebujeme 1 -1,20 kg srnčí kýty nebo hřbetu. Zvěřinu vykostíme a nakrájíme na stejné plátky, naklepeme, osolíme; opepříme; potřeme česnekem, posypeme drobně sekanou cibuli (celkem 2 větší cibule) a na každý plátek zvěřiny položíme tenký plátek slaniny (celkem asi 100-120 g). Připravené plátky vrstvíme na sebe; na horní dáme pouze slaninu bez cibule. Navrstvené plátky dáme dusit na 100 g rozehřátého másla v dobře vyhřáté troubě, slabě podlijeme a dusíme do měkka. Hotovou pečeni krájíme napříč, takže plátky jsou „mramorované" cibulí a slaninou. Podáváme s rýží, brambory, bramborovými kroketami nebo hranolky a brusinkovým, klikvovým nebo jeřabinkovým kompotem.

Jelení plec se šunkou

800 g jelení plece vykostíme, odblaníme, osolíme a protáhneme 60 g slaniny. Na 30 g másla zpěníme 40 g cibule a opečeme nakrájenou kořenovou zeleninu - mrkev, celer, petržel (asi
120 g celkem), opečeme plecko, přidáme koření: 2 zrnka pepře,1 zrnko nového koření, bobkový list, sekaná celerová nať (lžíce čerstvé nebo lžička sušené), trochu podlijeme a za stálého polévání pečeme v troubě do měkka. Pak maso vyjmeme, šťávu necháme odpařit, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, zalijeme 1/8 l červeného vína a dobře povaříme. Potom procedíme a přidáme 50 g jemně sekané šunky opečené na 10 g másla. Podáváme s krupicovými noky nebo kroketami.

Jelení roštěnky

Asi 1-1,20 kg jelení zvěřiny z krku, kýty nebo hřbetu necháme odležet v jalovčinkách; potom otřeme a očistíme. Jelení krk nakrájíme na plátky, které kolem kosti naklepeme, osolíme, opepříme, potřeme rozetřeným česnekem a škrábanou nebo na tenko krájenou slaninou (celkem 100-120 g slaniny). Na 100 g rozehřátého sádla, másla nebo oleje podusíme kolečka z poloviny větší cibule, na ni položíme řízek, posypeme drceným kmínem a trochou sekané cibule, na něj další řízek atd.: asi 4-5 na sebe. Nahoru dáme jen plátek slaniny a dusíme ve vlastní šťávě, jen maličko podléváme, když je to nutné. Měkké roštěnky vyjmeme, šťávu zaprášíme 2 lžícemi mouky, osmahneme, povaříme a podáváme s bramborovým nebo houskovým knedlíkem, s bramborovou kaší nebo rýží a zeleninovým salátem.

Jelení řízky s nakládanými hříbky

4 větší odblaněné jelení řízky (z mladého kusu) naklepeme, po krajích nařízneme, osolíme, opepříme a posypeme rozdrcenými jalovčinkami (celkem 6 bobulek). 1 střední cibuli jemně nakrájíme a na 2 lžících oleje zpěníme, přidáme 1/2 skleničky na plátky nakrájených nakládaných hříbků, 1/8 l kyselé smetany, 1/8 l červeného přírodního vína a povaříme. Na pánvi rozehřejeme 2 lžíce oleje a řízky opečeme tak, aby uvnitř zůstaly růžové. Potom vyjmeme, krátce podusíme v připravené omáčce a podáváme s jeřabinkovým nebo brusinkovým kompotem a opékanými brambory.

Kam se podívat teď?  

Jděte na web NAŠE KUCHYNĚ.......jsou tam dobré recepty >>>> -  zde klikněte!

ÚSPĚŠNÝ LOV, zvěřina a její zpracování myslivcem. Jak na to? # lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,

Zvěřinový guláš - kotlík

Důležité pro mysliveckou praxi

VYVRHOVÁNÍ

Ujasněme si nejdříve pojmy, které se občas pletou:
  vyvrhnutí je vyjmutí všech orgánů z dutiny tělní, případně z krku a svíráku. Rozrušení, rušení je stažení kůže a rozdělení zvěřiny (řeznicky bourání).

Klasický způsob začíná řezem od brady až k hrudníku. Podél spodních čelistí uvolníme krajinu hltano-hrtanovou a lízák. Vyjmeme lízák a průdušnici, od níž oddělíme jícen, který zauzlíme . Uzel nesmí sklouznout při pozdějším protahování hrudníkem. Mnozí to umějí efektním provlečením dvěma řezy v jícnu, aby se obyčejný uzel neuvolnil. Toto opatření je důležité u velké parohaté zvěře, zejména jelení, protože jícen obsahuje často regurgitovaný (vyvržený) obsah trávníku, od kterého se kazí nebo alespoň kysele načichne zvěřina krku. Silný krk také rychleji chladne. U vchodu do hrudníku všechno obřízneme a vtlačíme co nejvíce dovnitř.

U srnčího, kde je krk tenký a jícen jen zřídka obsahuje větší množství zeleně z trávníku, se toto dost často nedělá, podobně jako u muflonů, kde již většinou počítáme s preparací i s krkem. Srnčí se také většinou nosí svázané v kozelci na rameni a barva vytékající z krčního řezu nám může potřísnit oděv. Průdušnici i jícen potom odřízneme v kopuli hrudníku až při vyjímání plic. Krční řez však rozhodně provedeme ihned po vyvěšení kusu k chlazení, případně při odřezávání hlavy. Také kozelec slouží jen k nejnutnějšímu nesení a co nejrychleji ho uvolníme, zejména u kusů neúplně vychladlých.

Ještě před otevřením dutiny břišní se zejména u říjných jelenů a daňků odříznou kratiny v dostatečně širokém poli kolem střapce, kde zduřelé tkáně (spála) a potřísnění výměšky pohlavních žláz jsou zdrojem pronikavého pachu. U daňků bývají potřísněny nejen břicho a slabiny, ale i boky, a proto mnoho lovců daňků ještě před vyvrhováním pokud možno pečlivě čistí srst na těchto místech.

Jeleni u vody

U srnců se někdy vyžaduje ponechání střapce u kůže, a protože v tomto případě se nejedná o žádné výraznější pachy, můžeme na to přistoupit a vyjmeme potom jen žílu a odřízneme ráže. U samicí zvěře ponecháme zástěrku.

VLASTNÍ VYVRHOVÁNÍ

Začínáme opatrným naříznutím břišní stěny. Do řezu vsuneme dva prsty, které vedou hrot nože až k hrudní kosti tak, abychom neprořízli trávník a střeva. U nás se neprovádí otevírání hrudníku podél hrudní kosti až ke krku, praktikované místy v zahraničí. Je to docela zbytečné, nestačí nám obyčejný nůž a navíc narušujeme celistvost zvěřiny a naděláme množství nežádoucích odštěpků kostí a chrupavek. Do hrudníku se musíme dostat i bez jeho úplného otevření. Potom prodloužíme řez nazad až k pánvi, kde rozřízneme vnitřní svalovinu kýt přesně uprostřed až k zámku . Zevnitř pánve můžeme sponu kostí stydkých kontrolovat prsty. Zámek se rozřízne, a protože ani u srnčího není třeba ničit cennou ocel nože, je výhodné, máme-li kostní pilku přímo na noži. Jinak znamenitě poslouží zkrácený plátek pilky na železo, kterým se snadno rozřízne zámek i nejtěžších kusů. Vyhřezlý trávník a střeva přitom odsuneme na stranu k naší pravé ruce. Zdá se to maličkost, ale největší trávník - bachor je u přežvýkavců uložen převážně na levé straně a uvolníme si tak nejprostornější „operační pole", i u černé zvěře odsuneme podobně velkou část tlustých střev.

Zámek je nutno rozlomit s použitím určité síly, abychom se dostali do pánevní dutiny. Jsou siláci, kteří to dovedou rukama vloženýma zepředu do pánve, případně přímo do zámkového řezu (pozor na zranění odštěpky kostí). U menší zvěře to obvykle nečiní zvláštní potíže, ale nikdy si nesmíme pomáhat tlačením nebo dokonce šlapáním na vnitřní strany kýt! Hrozí roztržení nejcennějších částí zvěřiny v krajině stydké a kyčelní, kde je pak narušen proces zrání a rychle nastupuje hniloba. Dříve se k tomu používaly silné tesáky, dnes by nás čekalo spíše zranění a zničení nože.

Výtečný  zvěřinový guláš s těstovinami (nebo knedlíkem)

Náhradní a nouzový může být tento postup: pánev se nerozlamuje, ale zvenku se obřízne okolí řitního otvoru, případně svírky, štíhlým nožem se kolem dokola odpreparují orgány pánevní dutinu a všechny se vytáhnou přes pánevní dutinu ven. Pak se pokračuje ve vyvrhování.

Někdy se tento způsob používá v cizině, ale nevidím v něm žádné výhody. Spíše hrozí odtržení kýt při další manipulaci. Více jsem ocenil jelenáře, kteří nosili v batohu klínek z tvrdého dřeva nebo krátkou sekerku, které používali k páčení a rozlomení zámku. Dbáme, abychom neprotrhli plný močový měchýř a močí nepotřísnili zvěřinu. Po odsunutí orgánů z dutiny břišní obřízneme bránici kolem žeber až k páteři , jednou rukou uchopíme plíce i s průdušnicí a za současné jemné pomoci nože v hrudníkové kopuli, vytáhneme kompletní vývrh směrem nazad a ven .
Pokud jsme u menší zvěře neprovedli krční řez, odřízneme před vytahováním průdušnici a jícen v kopuli hrudníku. Potom snadno obřízneme konečník, případně pochvu a močový měchýř a všechno vytáhneme k výhozu. Pokud je někdo zvyklý odstranit nejprve pánevní orgány a pak teprve vyjmout ostatní vývrh, není to žádná chyba. Mně osobně se ale zdá, že střeva v dutině břišní překážejí při přehledné práci v pánvi. Nakonec prořízneme naplněné cévy před pánví

CHLADNUTÍ

Pověšení k vykapání a částečnému vychladnutí bychom měli věnovat alespoň několik nejnutnějších minut, protože je starou zkušeností potvrzenou i laboratorně, že stékající barva vytváří v dutině tělní jemný film, který zvěřinu nejlépe chrání a pod kterým nejlépe probíhá zrání zvěřiny . Z toho důvodu také dutinu tělní nevytíráme „dočista" (často bychom do zvěřiny vetřeli nečistotu), zato důkladně vyřežeme všechna barvou podlitá místa, zejména okolí střelných ran a pamatujeme, že podlitiny nebo obsah zažívadel mohou být energií střely vtlačeny hluboko mezi svaly a že právě tady nejdříve nastupují hnilobné procesy. Šetřit zvěřinou se tady nevyplácí. Ostatně i znečištěný výřez, samozřejmě uvařený, ocení pes. Osluněný snímek na doprovodné fotografii je jen technický ústupek fotografovi, jinak volíme samozřejmě stinné místo, pokud možno v proudícím vzduchu, l tak jsou v létě velkou svízelí mouchy.

Celer a libeček

Řezy můžeme zakrýt čistou zelení, ale jen tak, aby nebylo omezeno větrání. Do jisté míry odpuzuje mouchy např. kapradí, doma ve sklepě se používala rozemnutá nať celeru a zejména libečku, jehož pronikavá vůně nijak zvěřinu neznehodnocuje, a býval proto nepostradatelný na zahrádkách všech mysliven. Pamatujme, že jsou i živorodé mouchy, jejichž larvy se zvláště v hloubi hrudního koše mohou začít „hemžit" ve velmi krátké době. Samotné vkládání zeleně do tělní dutiny zvěře je jistý problém. Veterináři ho obvykle striktně zamítají. Řada myslivců však chápe zeleň esteticky, aby byl odlišen ušlechtilý úlovek od jatečného materiálu. Volíme-li tedy určitý kompromis, pak zeleně jen tolik, aby nebránila řádnému větrání a nebyla mokrá a znečištěná. A jen na co nejkratší dobu pro přepravu. Vložená větvička může také posloužit, vkládáme-li u menších kusů vychladlý drob do dutiny tělní, aby nepřišel do přímého styku se zvěřinou. Vím, že proti tomuto zvyku může být mnoho námitek, ale nekompromisně může protestovat jen ten, kdo nikdy nenesl srnce na vlastních zádech bezcestím a neměl pomocníka, který by drob poponášel za ním. Pro velké kusy musí obvykle přijet povoz a tak se drob stejně přepravuje zvlášť. V zahraničí je někdy používán speciální vak z jemné, ale pevné tkaniny, do kterého se dají vložit celé kusy srnčího nebo menší divočáci. Vak se dá snadno složit a vložit do batohu a je dobře omyvatelný.

ZÁKLADNÍ ANATOMIE A HYGIENA

Kompletní vývrh, včetně lízáku, zavázaného jícnu, průdušnice, plic, jater i zažívadel se dá provést u jakkoliv velké zvěře. Naopak prostorný hrudník jelena poskytuje více místa „pro rukávy", než srnčí.

Často je vžitý způsob vyvrhování nadvakrát, kdy se oddělí nejprve játra od bránice, vyjmou se orgány dutiny břišní a pak se pracuje v hrudníku. Nic proti tomu, umíme-li to dobře bez zbytečného roztrhání orgánů, které bychom museli pracně hledat v trávě a listí. Žádné opodstatnění nemá občas propagovaný „malý vývrh", při kterém se ponechají orgány v hrudníku, nanejvýš se prořízne bránice. Ani časové hledisko neomlouvá, protože věci znalý myslivec musí umět provést úplný vývrh stejně rychle.

Z vývrhu se oddělí jedlý drob a protože všechny orgány jsou spojeny blanami, dá se, při určité zkušenosti, celý drob od lízáku, přes průdušnici, plíce, srdce (které podélně rozřízneme a zbavíme sražené barvy), játra i ledviny pověsit k vykapání . Obvykle se nám to nepodaří u sleziny, která je těsně přilehlá k trávníku, a ledvin černé zvěře, které bývají obaleny bělí.

Nejedlé části - výhoz prohlédneme a posoudíme jejich normální vzhled. Speciálně nás může zajímat jediný pravý žaludek přežvýkavců - slez , kde bývají okem viditelné nebezpečné hlístice a kde i praktik pozná případné změny na sliznici.

Veterinární předpisy stanoví: „Uživatel honitby je povinen provést na místě ulovení zvěře její předběžnou prohlídku, při níž posoudí výživný stav, povrch těla, zejména na výskyt ektoparazitů, zánětlivých změn na kůži a poranění pokousáním a dále, jde-li: o srstnatou zvěř spárkatou, podkoží, tělní otvory a jejich okolí, výstelka tělních dutin, svalovina, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitřní orgány."
Myslivec tedy není ani legislativou brán jako „laik", ale jako odborník s příslušnou kvalifikací, který je schopen předběžnou prohlídku provést!

Stejné předpisy praví: „Zjistí-li se při předběžné prohlídce, že jde o zvěř nemocnou nebo podezřelou z onemocnění nákazou zvířat, nesmí být odstraněny žádné její části (tedy ani výhoz - pozn. autora) a tato zvěř musí být veterinárně vyšetřena."
„Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazená." Zmrazení totiž může zastřít některé smyslové změny.
„Není-li ulovená zvěř nemocná nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat, lze

a) oddělit hlavu, jde-li o trofejovou zvěř, jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

Ilustrační obrázek paroží jelena v krytu
na kraji lesa

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření (podtrženo autorem) pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod."

Dále se uvádí: „Srstnatá zvěř spárkatá se ihned po ulovení otevře a vyvrhne." Slůvko „ihned" je velmi ošidné a z hlediska hygienika docela pochopitelné. Jenže myslivec ví své a zná složitosti u kusů po dosledu. Připomeňme si pouze, že v jatečné praxi platí: „Všechny úkony v opracovávání poražených zvířat musí na sebe bezprostředně navazovat a plynule probíhat tak, aby od omráčení do vyjmutí vnitřností neuplynula doba delší než 45 minut."

Musí tedy i u zvěřiny platit prastarý poznatek, že každý dosledovaný kus spárkaté zvěře, zejména ráno po večerním odstřelu, je z hygienického hlediska podezřelý! V teplém počasí dochází během několika hodin k zapaření a rozvoji hnilobných procesů, znehodnocujících celý kus. Ani kusy, které jsem dostřelili ráno ještě živé, nejsou bez rizika. Složitými biochemickými procesy došlo ke změnám ve svalovině a je narušen normální proces zrání. O mnoho lepší to není ani u kusů, které se před psem ještě zvedly, byly štvány a jsou zdánlivě „jinak zdravé". Svalovou zátěží je později přeskočen proces zrání a rychle nastupuje kažení. Již při parforsních honech bylo odedávna známo, že štvaná zvěř „tuhne pod rukama".

Každý takový kus musíme přinejmenším co nejrychleji rozrušit a kuchyňsky zpracovat, přičemž kriticky hodnotíme smyslové vyšetření. Ani nakládáním, ani zmrazením mnoho nezachráníme, protože nakyslý, případně i hnilobný pach se projeví později při tepelném zpracování.

Orientačně nám někdy může posloužit tzv. zkouška varem, která bývá i součástí některých laboratorních vyšetření: vzorek velikosti asi krabičky od zápalek, čerstvě vyříznutý z hloubky zvěřiny, vložíme asi do půl litru vody, ve které před varem začínají vystupovat ode dna bublinky. Nádobu odstavíme a dobře přikryjeme. Asi po třech minutách mírně odklopíme a opatrně přičichneme k vystupující páře. Zdůrazní se tak všechny cizorodé pachy.
Povrchové olíznutí, projevující se slabou „lepkavostí" na povrchu dílů zvěřiny, se někdy těsně před tepelným opracováním dá zmírnit opláchnutím ve studeném, do růžová zředěném hypermanganu nebo alespoň v octové vodě.

Jen pro úplnost připomeňme, že zvěřina se nikdy, na rozdíl od jatečných zvířat, nesmí oplachovat vodou. Jsou silně narušeny biochemické procesy a rychle dochází k zahnívání. Jednotlivé díly se oplachují až těsně před kuchyňskou úpravou. Pokud by nás v terénu stihl silný liják, musíme kus uložit hřbetem nahoru tak, aby voda nevtekla do dutiny tělní. A jestliže se to přece jen stalo, nezbývá než urychlené zpracování v kuchyni.

Veterinární předpisy stanoví také: „Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části ulovené zvěře pernaté, se neškodně odstraní". Nespecifikuje se sice pojem „neškodně", jen některé jiné směrnice, např. o odpadech, hovoří o hlubokém zakopání nebo spálení. Problém ujedí, které se dnes praktikují mnohem méně než v dobách, kdy liščina platila mnohem více a noční čekání se neomezovalo jen na černou zvěř, je nutno řešit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o myslivecké zařízení a nikoliv o náhodnou skládku odpadu. Vyplatí se umístění konzultovat s veterinární službou, abychom se nedostali do konfliktu s hygienickými předpisy. A protože myslivec je schopen provést předběžnou prohlídku, nebude na újedě používat materiál, který by mohl být zdrojem nákaz (např. boubele tasemnic na vnitřnostech).

Uskladnění zvěřiny pro úplné vychladnutí a dozrání se provádí zásadně ve visu v prostorách chladných, suchých a větraných. Po uvážlivém zhodnocení okolností (roční doba, věk, poškození zvěřiny vstřelem a výstřelem atd.) se v myslivecké praxi nechává zvěřina spárkaté zvěře v kůži zpravidla 1-3 dny. Zvěřina musí zůstat chladná, nelepkavá, s nezměněnou barvou a bez nakyslého pachu.

ODDĚLENÍ HLAVY

Zvěřinové biftečky

U trofejové zvěře se oddělení hlavy provádí zásadně v hlavovém kloubu (kromě preparací s krkem), před prvním obratlem - nosičem. Řezy vedeme od úhlu spodní čelisti směrem ke kořeni slechů . Po přeříznutí postranních krčních svalů hlavu nenásilně zvrátíme nazad a hrotem nože najdeme důlek mezi lebkou a nosičem, který je odspodu snadno přístupný . Obloučkovitými řezy hrotem nože (nosič má vpředu kloubní plošky vyklenuté) přeřezáváme krátké vazy a kloub se otevře. Zbývá dokončit jen řez kůže v týlu. Práce jde provést přiměřeným nožem i u největších kusů, včetně černé, bez násilného a nevábného kroucení nebo odsekávání.

ČERNÁ ZVĚŘ - SPECIFIKA

Černá zvěř je pro ošetření zvěřiny nejnáročnější. Specifické vlastnosti škáry, mohutné osvalení plece a krku, často silná vrstva podkožní i vnitřní běli nebo kyrys kňourů značně znesnadňují chladnutí. Není divu, že mnoho lovců v teplejším období na větší kusy raději nestřílí. Komplikovaný bývá i dosled za tmy a neocenitelní jsou psi, kteří jsou schopni ho provést s nasazením vlastní kůže i v houštině.

Základní postup vyvrhování je stejný jako u ostatní spárkaté zvěře, jsou zde jen některé doplňky. U černé zvěře se dělají tzv. podplecové řezy, usnadňující chladnutí plecí a hrudníku. Dříve se dělaly velmi hluboké, až jakési odplecení, přičemž se plece doširoka roztáhly, aby kus držel ve hřbetní poloze. Protože při další manipulaci s kusem se plece často na nežádoucích místech natrhly, dělají se dnes řezy přiměřeně menší, ale dostatečně hluboké a vedené do podplecí těsně při stěně hrudní tak, aby byla co nejméně rozřezána svalovina vnitřní strany plece. V poslední době se vžilo provádění těchto řezů i u zvěře jelení a daňci, v teplém období i u srnčí. U menších kusů děláme tyto řezy kratší, asi 4 cm, protože riziko odtržení je větší než u černé a svalstvo plecí rychleji chladne.

Protože černou zvěř můžeme před odvozem jen málokdy vyvěsit, je nutné ji vždy uložit tak, aby bylo zajištěno řádné větrání. V zimě bývá myslivec v pohodě, ale i tak se vyplatí podložit kus větvemi nebo kusy slabší kulatiny, aby zvěřina chladla i odspodu, protože i na mokrém sněhu se může hřbetní část podpařit velmi rychle.

U černé zvěře se obvykle krční řez k vyjmutí lízáku, průdušnice a jícnu na místě neprovádí. V krátkém jícnu nebývá regurgitovaný obsah zažívadel. Odebírá se zpravidla jen vzorek na trichinelózu ze svalových pilířů bránice (řeznicky tzv. „veverka"). Pokud tak neučiníme hned, ponecháme při vyvrhování dostatečně velký vzorek bránice u zvěřiny, abychom ho později pracně nehledali ve vývrhu. Vzorek pak odebereme neprodleně po odevzdání kusu .

Chladnutí černé zvěře věnujeme zvláštní pozornost, vyvěšujeme ji volně za předek, do řezů vložíme rozpěrky. U velmi silných kusů je vhodné po odkapání barvy kus otočit a pověsit za zadní běhy. Jinak totiž teplejší vzduch stoupá vzhůru až do kopule hrudníku a chladnutí zpomaluje. Vyloupneme také větší pláty běli z dutiny břišní. Zvěřina černé zvěře se zpravidla nenechává dlouho zrát v kůži a zejména za teplejšího počasí se ruší co nejdříve, jakmile máme negativní vyšetření na trichiny.

Podle nákazové situace může veterinární služba určit odběr vzorků pro kontrolu moru prasat, zpravidla u určitého procenta divočáků. V tomto případě soukromý veterinární lékař po oznámení rozhodne, zda podle svého plánu přijede a pak si vzorky odebírá sám. Je dobře vědět, které vzorky to zpravidla jsou, abychom s tím počítali již při vyvrhování: zkumavka s barvou, příklopka hrtanová s přilehlými mízními uzlinami, ledvina, slezina, mízní uzliny střevní. Provedení kompletního vývrhu není u divočáků o nic obtížnější, než u jiné spárkaté zvěře :
1) příklopka hrtanová (je důležitá při diagnostice moru prasat, po stranách leží významné mízní uzliny). 2) srdce (ihned po vývrhu ho podélně rozřízneme). 3) plíce, 4) játra, 5) žlučový měchýř (u parohaté zvěře chybí) - ihned při vyvrhování ho vyřízneme, 6) slezina (její zvětšení je signálem řady nákaz), 7) žaludek (při anatomickém popisu zdá se mi těžko přijatelný myslivecký název „bachor", což je u přežvýkavců největší předžaludek), 8) ledvina, 9) střeva (v blánách okruží jsou uloženy uzliny střevní).

Jedlé části - drob orientačně prohlédneme, zejména rozřízneme průdušky, na jejichž koncích bývají shluky bělavých plícnivek (Metastrongylus sp.). . Jejich líhňová ložiska bývají na okrajích zadních laloků jako bělavé, na pohmat tužší uzlíky. Zřídka se najde divočák, který by nějaké neměl a pokud jich není mnoho, odřežeme je, plíce důkladně propláchneme a můžeme kuchyňsky využít.

Stahování černé zvěře se provádí, podobně jako u ostatních druhů spárkaté zvěře, obvykle ve hřbetní poloze. Pokud je někdo zvyklý stahovat ve visu (zejména u srnčího), není to na závadu. Nůž musí být ostrý se zaobleným ostřím, protože škáru postupně odřezáváme od podkoží. Pokud se počítá s vyčiněním škáry, nesmí se podříznout kořínky osin, které prorůstají. Rozumně provedené podplecové řezy škáru neznehodnocují - spojí se s řezy na vnitřní straně běhů. Pečlivě stáhneme i celou hlavu s běhy až ke spárkům. Škára se hned po stažení důkladně na rubu prosolí a bez prodlení dodá odborníkovi.

Dělení - porcování je v principu podobné u veškeré spárkaté zvěře a může mít drobné místní odchylky. Základní díly jsou: hlava, krk, žebra se svalovinou břicha - tady dbáme, aby žebra byla odseknuta dostatečně daleko od páteře a nebyly narušeny svaly hřbetu, kýty - vykloubí se v kyčelním kloubu a odříznou od pánve (u srnčího místy přesekávají kyčelní kost před kloubem tak, že část pánve zůstane u kýty, z obchodního hlediska to správné není, protože u nejdražší svaloviny kýty zůstává příliš mnoho přívažku kostí), přední a zadní hřbet - oddělí se před posledním žebrem tak, aby zůstaly vcelku podlouhlé svaly tzv. „pravé svíčkové".
U větších kusů černé zvěře se místy vžilo, podle vzoru domácích zabíjaček, podélné rozpůlení hřbetu středem páteře. Pokud to provádí odborník řeznickou sekerou, může být výsledek uspokojivý, ale u zvěřiny to obvykle není, protože běžně dochází k přílišnému roztříštění obratlů s množstvím kostních odštěpků a k obnažení míšního kanálu, odkud začínají rozkladné procesy. Přední část hřbetu se může podle potřeby rozsekávat příčně na příslušný počet dílů. Zadní hřbet by měl zůstat vcelku, nanejvýš se příčně půlí tak, aby u obou dílů zůstala stejná část svalů „svíčkové".
Pánev je u černé zvěře silně osvalena a zpravidla tvoří samostatný díl. Bývá zvykem, že jednotlivé díly se pro přehlednost kladou na čistý rub stažené škáry.


#Jak na to?, lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,