Jak divočáky přesvědčit, aby vnadiště začali co nejdříve a pravidelně navštěvovat? Jak si poradit? Myslet neznamená vědět vše! Jistě existuje mezi myslivci celá řada zaručených receptů, jak divočáky obelstít.

Existuje spousta přípravků, jak toho při troše štěstí dosáhnout. Do první skupiny patří prostředky

Ze života černé zvěře

výrazně zvyšující svým pachem či chutí atraktivitu vnadiště.

Patří sem zejména velmi starý a prostý indiánský přípravek. Zmiňuje se o něm i E.T. Seton v knize Rolf zálesák, kde jej hrdinové knihy používali k vábení kožešinové zvěře do želez. Můžeme si jej sami snadno vyrobit. Princip spočívá v tom, že se zbytky z ryb (hlavy, vnitřnosti atd.) dají do uzavřené nádoby, zalijí trochu vodou a vystaví na slunce. Asi po 2-3 dnech je zázračný lektvar hotový. Stačí pak pokapat okolí vnadiště a výsledek je zaručen. Vůně je tak silná, že přiláká nejen černou zvěř, ale i lišku a ostatní lesní šelmičky, které si přijdou vnadiště zvědavě očichat. Doporučuje se však opatrnost při práci (stejně tak bude páchnout i pokapaná obuv a kalhoty) a odolný žaludek.  

Měl bych se na tomto místě zmínit i o kombinaci vnadiště s újedištěm, kdy se vyloží masitá návnada, někdy přikrytá zeminou a kulatinou či kameny. Osobně si myslím, že újediště v podstatě tak trochu zavání, nejen svým přirozeným pachem, ale možná i porušováním zákona. Nejsem právník a tak nevím, kde je ona pomyslná hranice v zákoně - co je ještě nevinné újediště a kde již začíná nedovolené ukládání biologického odpadu v honitbě? !

Nehledě k tomu, že objevení takového většího "zralého" újediště tzv. ochráncem přírody může skončit ochotnou medializací a další ostudou myslivců v očích veřejnosti. Nemusí se jednat pouze o zapáleného aktivistu, i na obyčejné návštěvníky lesa působí máloco horším dojmem než páchnoucí, pohozené a liškami roztahané vnitřnosti či odřezané hlavy, běhy či kůže ulovené zvěře. Nemluvě ani o možnosti přenosu různých chorob na zvěř, použijeme-li pro újeď těl uhynulých zvířat či zvěře. Chtěl bych na tomto místě připomenout, že i likvidace vývrhů a zbytků ulovené zvěře podléhá určitým zákonným opatřením.  

Pokud přesto hodláme tento způsob vnadění provozovat, doporučuji umístit živočišné zbytky do jámy hluboké asi 50 cm a zahrnout zeminou ve výši alespoň 10 cm, event. překrýt ještě kameny či větvemi nebo kulatinou. Zabrání se tím jednak příliš rychlému rozkladu a rozebrání liškami, újeď není prostým okem viditelná a vlastně se pak asi ani nejedná o volné uložení biologického odpadu v honitbě. Černá zvěř si se ukrytou újedí snadno poradí.. Ideální je použít rybí zbytky, např. po porcování většího množství ryb, které divočáci přímo zbožňují.

   Dalšími velmi vhodnými vábicími přípravky jsou výtažky z lanýžů, které často používají myslivci v Německu. Jsou k dostání v různých formách. S některými lze naparfémovat přímo i vlastní krmivo, jiné je nutno nakapat pouze do okolí vnadiště. Princip účinku spočívá v tom, že pach lanýžů prý velmi připomíná samčí hormony kňourů. Bachyně v době chrutí vyhledávají společnost kňourů a pach vnadiště je pak silně přitahuje. Kňouři zase toto místo vyhledávají z obav před nekalou konkurencí. Účinek je údajně mnohokrát úspěšně ověřen, výrobce jako důkaz atraktivity uvádí mimo jiné i prasata používaná k vyhledávaní lanýžů ve Francii.  

Zajímavým preparát je Goestis, původem z Karamanu v Turecku. Jeho složení není bohužel uvedeno. Po naředění 5 l vody se odlije potřebné množství do příruční láhve a nakape se jedna či více stop v délce 100 - 500 m, nejlépe od místa, kde jsme nalezli čerstvé stopy až k vnadišti. Po dvou dnech je stopu nutno "osvěžit", poté stačí po 10 dnech. Účinek prý na sebe nenechá dlouho čekat.   V Německu existují a jsou k dostání i další lákadla na černou, jako např. jablečný koncentrát anebo proteinový koncentrát Sokres s vysokým obsahem vitaminů, které přidány do krmiva výrazně zvyšující jeho chuťovou atraktivitu. Lze použít i rybí moučku, která se dá občas sehnat v prodejnách s krmivem, ovšem proti rybímu lektvaru jsou její účinky podstatně slabší.   Případné zájemce odkazuji na adresu http://www.alant.com/lockmittel/, kde naleznou i další zajímavé preparáty nejen na černou.

   Druhou kategorií přípravků jsou látky působící nějakým způsobem blahodárně na zdravotní stav zvěře.   Do této skupiny patří v prvé řadě velmi účinný a cenově poměrně dostupný bukový dehet. Dehtem se natře pomocí štětce vhodný otěrový strom (krásně německy Malbaum; z čeho asi vzniklo české myslivecké slovo malovánky?) ve výšce asi 50 - 100 cm. Černá, ale i jelení zvěř pak tento strom velmi ráda navštěvuje a drbe se o něj. Bukový dehet má silné dezinfekční účinky a zvěř si tak léčí kožní parazity.  
Na našem trhu je bukový dehet k dostání pouze v katalogu Frankonia, dále lze snad použít i bukový dehet na kopyta používaný pro tytéž dezinfekční účinky ve veterinární medicíně, který za přijatelnou cenu v balení 1,5 a 25 kg nabízí brněnská firma J.O.M., s.r.o. (http://www.jom.cz/). V Německu, kde je bukový dehet k vnadění černé zvěře hojně nabízen a používán, jej lze zakoupit i v kartuších jako např. silikon.  

Němečtí autoři doporučují zejména v zimním období kombinovat dehet s přípravkem Black Moschus, který je vyrobený z éterických olejů a má též velmi silné vábivé účinky. Natření stromu je nutno opakovat po 3 týdnech. Princip účinku je opět antiparazitární.  
Do této kategorie patří i tajný recept, který mi prozradil jeden starý odborník na lov černé zvěře. Používá velký 200litrový sud od nafty, který připoutá řetězem ke stromu a silně jej natře naftou. Výsledky jsou prý vynikající, černá se chodí o sud intenzivně drbat.
Nafta bude jistě působit odpudivě na kožní parazity, obávám se však kontaminace půdy naftou v okolí sudu, nehledě opět na možnou - a v tomto případě jistě oprávněnou - kritiku ze strany ochránců přírody.

Méně účinnou obdobou předchozích receptů je umístit vnadiště do blízkosti přírodního kaliště, které v kombinaci s drbáním o stromy slouží zvěři ke stejným léčebným účelům. Některá kaliště sice navštěvuje černá pravidelně, jiná však pouze občas, např. jen v létě. Zřejmě zde hraje roli i složení půdy v kališti a možná i pH, které se může pochopitelně v průběhu roku v závislosti na teplotě měnit. 

Jaký přípravek tedy zvolit?   Osobně doporučuji začít s rybím "lektvarem", který je nejlepší připravit v letních či ranně podzimních měsících, a kombinovat s natřením vhodného otěrového stromu bukovým dehtem.

Vnadění lze samozřejmě vhodně doplnit i vábením. V současné době nabízí v české republice vhodné vábničky na černou zvěř katalog Frankonia a také firma Ing. M. Zubíčka.
   Tyto přípravky nepůsobí samozřejmě zcela stoprocentně. Určitě však zvyšují pravděpodobnost častějšího setkání s černou zvěří. Pokud by měl některý z čtenářů další poznatky týkající se vnadění černé zvěře, uveřejněte je. Jistě existuje mezi myslivci celá řada zaručených receptů, jak divočáky obelstít.  

Takže nám zbývá teple se obléci, zasednout na posed a doufat, že naše snaha bude korunována úspěchem.

Diana však občas bývá velmi vrtošivá a rozmařilá dáma, takže se může stát, že i na sebevíce dokonalé, přímo vědecky připravené vnadiště nepřijde "ani chlup" a kolega uloví třeba hned tři selata na kbelík obyčejné zadiny. Ale i to je myslivost. Přeji nám všem hodně zdaru a úspěchů při lovu naší nejinteligentnější a vskutku rytířské zvěře.

Zdroj: František Bláha

#Jak  divočáky přesvědčit, aby naše vnadiště začali co nejdříve a pravidelně navštěvovat? Úspěšný lov, Vnadiště, Újeď, Vábení, Černá zvěř, Lovy černé zvěře, Diana bohyně lovu, Instinkty a pudy, Krmítko, Les, Lovu zdar!, Příroda a myslivost, Způsoby lovu a historie

Lov srnčí zvěře. #Úspěšný lov, Lovy srnčí zvěře, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Rychlý srnec, Srnčí říje, Srnčí zvěř, Srnec, Způsoby lovu a historie

Srnec v obilí

Pravidla lovu srnčí zvěře 

I. věková třída

V této věkové třídě musíme každoročně odlovit většinu srnců, kteří do chovu nepatří. Jsou to jedinci, kteří mají malou trofejovou hodnotu, což bývá nechutí myslivců k jejich odlovu. Chovní srnci I. věkové třídy musí být v prvním roce alespoň špičáky s patřičně vysokým parožím, odpovídajícím průměru chovné oblasti. Chovní jedinci mají přiměřeně silné lodyhy, silné pučnice a výšku nejméně do poloviny slechů. Je špatné se domnívat, že srnci, kteří pozdě vytloukají, jsou nemocní. Naopak, jsou-li přiměřeně vyvinutí, jsou to srnci velice nadějní. Můžeme tolerovat vady paroží způsobené zlomením parůžku, poraněním lýčí, jedná se o vady přechodné.

 II. věková třída

Na výřad v této věkové třídě patří srnci s podprůměrnými, slabými pučnicemi, s podprůměrnou výškou paroží, s úzkým parožím a hlavně s parožím bez výsad, což je důležitá genetická vada.

III. věková třída

Tato třída představuje celkovou úroveň chovu a ukazuje celkovou mysliveckou práci. Za jednoho silného trofejového srnce, kterého odlovíme, musí nám v populaci zůstat 2 až 3 srnci podobní. V poměrech honiteb kolem Doupova nasazuje srnec nejsilnější paroží mezi 5 - 7 rokem. Všeobecně platí, že chovatelsky dobré srnce ponecháváme v chovu co nejdéle, protože každý dobrý srnec, i když je starý, dává geneticky dobré potomky. Při odstřelu dáváme přednost srncům škůdníkům, kteří jsou vůči ostatním značně agresivní. Dále lovíme srnce s nepravidelným parožím a podobně.


#Úspěšný lov, Lovy srnčí zvěře,Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Rychlý srnec, Srnčí říje, Srnčí zvěř, Srnec, Způsoby lovu a historie, 

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání. Jak na to?

Lišák a Lankasterka  sociální sítě

Je třeba osvojit si a dodržovat mnoho loveckých zásad,

 ke kterým patří: vytrvalost, trpělivost, klid, pohotovost, pozornost, znalost povětrnostních podmínek revíru a lokalit v nichž se lišky rády zdržují či střídají

 Hlavní podmínkou pochopitelně je správné a věrné napodobení vábení, čili zaječího naříkání. Pošetilý je ten myslivec, který se domnívá, že je to přece tak jednoduché a že si hned z prvního lovu přinese pěknou kmotřičku. Takový lovec je velice naivní a dopouští se na sobě velkého omylu. Lov vábením totiž vyžaduje mnoho odříkání, už jen proto, že je prováděn hlavně v zimních měsících, kdy opanují kruté mrazy a je hodně sněhu.

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře v době jejich říje, toku apod. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání, kdy mají prázdný žaludek, tudíž hlad. V tom je ten zásadní rozdíl.  
O vábení můžeme hovořit tehdy, napodobujeme-li hlas matky volající svého potomka, či hlas srny vábící srnce v době říje. Vábíme-li samce, např. při jelení říji, předstíravým hlasem protivníka, nelze, podle mne, mluvit o vábení, nýbrž příhodněji o "dráždění" probuzeného pohlavního pudu a o vystupňování žárlivosti na domnělého soka. Lišku tedy vábíme, lépe "lákáme" napodobováním naříkavého hlasu zajíce, nebo imitovaným "myším pištěním". Tyto zvuky lišku velmi zajímají, což se dá vysvětlit tím, že obě zmíněná bezbranná zvířata se stávají častou kořistí naší škodné, ba jsou takřka jejím denním chlebem.
Každý myslivec jistě někdy slyšel hlas naříkajícího zajíce. A právě toto naříkání je třeba si zapamatovat a dobře osvojit. K tomu musíme být tedy vyzbrojeni především důkladnou znalostí vábené (lákané) zvěře, vedle dobrého sluchu rozeznávajícího různé zvukové odstíny, na jejichž správném napodobení záleží celý zdar vábení. Smysl pro správné a rychlé využití dané situace je rovněž na místě. Tedy podle zásady: "Být v pravý okamžik na správném místě". Věrné vábení (lákání) si nejlépe osvojíme od toho, kdo ho perfektně ovládá a měl již v tomto směru lovecké úspěchy.

 Kromě těchto faktorů hodně závisí na druhu vábničky. V daném případě na druhu zaječího vřeštidla. Mně se nejlépe osvědčilo vřeštidlo kovové (cínové), které výborně napodobuje zaječí naříkání. Ale také ostatní vábničky, třeba dřevěné, typu "Hubertus", či dřívější "Faulhaber" splní svoje poslání, pokud to pomocí nich dovedeme. Tedy dobré vřeštidlo je jednou z hlavních podmínek úspěchu, neboť nesmíme zapomínat, že chceme s jeho pomocí přelstít šelmu krvelačnou, úskočnou, chytrou, nedůvěřivou a velice opatrnou. Okolnost, že se dají lišky přilákat vábením (lákáním), potírají prý jejich výše uvedené charakteristické rysy a dokazují tak omezenost jejich smyslů.   Kdo se už jednou pokusil ulovit lišku vábením (lákáním) sám se přesvědčil, kdo je chytřejší, zda on, či ta "omezená" liška. Pokud tedy nezvládneme práci s vřeštidlem, potom můžeme v lese vyluzovat či pět různé árie zaječího utrpení. Lišky se nedočkáme, jenom všechno v tomto směru pokazíme.

 Já jsem vždy napodoboval naříkání napadeného zajíce tak, že jsem při vábení (lákání) moduloval potřebný tón dlaněmi. Zprvu silněji a pak slábnoucí, jako by žalující. Pohyboval jsem při tom hlavou na všechny strany, aby klam byl přirozenější. To proto, že doráží-li na zajíce nějaký predátor, zajíc nesedí ztrnule, nýbrž hází sebou na všechny strany, či se snaží vetřelci uniknout. Nejen to. Zároveň tímto klameme lišáka vzhledem k místu, odkud se vřeštění ozývá. Lákání lišky tedy není možné vtěsnat do nějakých předem daných pravidel, musí být ale věrné, ne dlouhé, tedy takové, jako jsme slyšeli v přírodě. Tam, kde se vřeštidla používá častěji, nedoporučuji pokoušet se o přilákání lišky tímto způsobem. Je jí to všední, např. jako každodenní klekání, které slyší z nedaleké vesnice. A nepodaří-li se nám po určitém čase lišku přilákat a ulovit, pak neztrácejme naději, neboť staré pořekadlo zní: "Finis koróna opus". Jen dodržení všech pravidel, které jsem uvedl na počátku, "růže přináší" v podobě pěkné zrzky. Snad milého dárku pro svou manželku či milenku.

 Lišku můžeme lákat dvojím způsobem. Buďto jsme přesvědčeni, že některá houština je jejím oblíbeným stávaništěm a odtud se ji snažíme vylákat, nebo jsme se s ní náhodou setkali mimo dostřel V případě, že nás nezpozorovala a my nemáme dostatečný kryt, abychom se k ní přišoulali, pokoušíme se ji přilákat blíže vřeštidlem. To ale jen tehdy, je-li daleko. Jinak je lépe přilákat ji pomocí myší píšťalky. Nesnažme se lákat u nor, je to zbytečné, Je-li liška uvnitř, pak vábení neslyší a poblíž nory se o lov a zvířecí zvuky nezajímá.

Chceme-li lákat lišku s úspěchem, vyhledáme si místa, kde se ráda zdržuje, tedy takové lokality u nichž jsme si tyto předpoklady již dříve ověřili. K těmto místům potom přistupujeme vždy s dobrým větrem, potichu, tak abychom byli dobře kryti a měli nejlepší podmínky pro výstřel. Vzdálenost k takové houštině by neměla být větší než do padesáti kroků, neboť do jejího okraje se liška připlíží a dlouho jistí.   Předpokladem je tedy dobrý vítr, spolehlivý kryt a věrné vábení (lákání). K tomu se nejlépe hodí posed nebo kazatelna, na které je možno se pohybovat, dále různé záštity, které jsme si již dříve připravili, prostorové metry dřeva a pod.

   Pokud jsme všechno toto zvládli, připravíme se k ráně. Zavábíme, jak to jen nejlépe umíme a pečlivě pozorujeme celé okolí. Hlavně bez zbytečného pohybu! V případě, že liška na vábení nepřišla, lákáme ji asi po pěti minutách znovu, což 3krát, až 4krát opakujeme. Nepřišla-li ani potom, pak buď v leči není, nebo lákání v zasněžené houštině neslyší. Opustíme proto v tichosti stanoviště a odebereme se na jiné potencionální místo a tam zkoušíme lákání obdobným způsobem.

  Někdy kmotra přiběhne přímo proti nám, jako zběsilá. Snad proto, že je příliš hladová, či jde o lišku mladou, nezkušenou. Obě tak zapomínají na svoji opatrnost a to se jim nevyplácí. Pak to chce jen rychle a přesně zamířit a úspěch je zaručen. Je-li to možné, nestřílejme na lišku do protivky, neboť tato rána nebývá vždy jistou. Vždycky však buďme připraveni na druhou ránu! Liška je příliš tvrdá a obratná, unikne nám často takřka "pod rukou". Obyčejně však, díky své vychytralosti a nedůvěřivosti, se přiblíží jako duch, dlouho jistí a nezpozoruje-li noc nebezpečného, snaží se nás obejít velkým obloukem s cílem navětřit nás. Sází vše na vítr. V těch místech bývá zpravidla mimo dostřel a navětří-li nás, pak rychle, jako blesk zmizí. Proto je nutné, chování lišky neustále sledovat a podle toho jednat.

Často se stává, že na vábení (lákání) nepřijde. Za to přilétne káně i jiní dravci, kuna, tchoř, jezevec, v ojedinělých případech, i to se mi stalo, divočák. A to má člověk plné ruce práce. Na všechny tyto situace musíme být vždycky připraveni. Jako první jsou nad našim stanovištěm denní policajti lesa, sojky. Ty, jak nás spatří, ztropí pokřik, který je slyšet po celém lese. Nic si z toho nedělejme, naopak, svým jednáním jen zvýrazňují tu skutečnost, že se v daném prostoru opravdu něco neobvyklého děje. Rozptylují, ale hlavně ještě více dráždí lišku, která sedí někde v okraji houští a čeká na dobrou pochoutku.
A kdy je k vábení (lákání) nejlepší doba?   Rozhodně tehdy, kdy má liška pěkný zimní kožíšek. Řádný myslivec si nechává lov škodné zpravidla na zimu, kdy je kožešina cenná. Ale je-li to pro redukování nutné, lze tohoto lovu použít s úspěchem v každé době, za bezvětří, kdy chumelí, za svitu měsíce atd. Já jsem rád vábíval k večeru. To liška bývá hladová, je v pohybu a hledá něco dobrého "na zub".

Jan Sommer
photo by ‎Milan Harangozó‎


#Liška, Honili myslivci, Vábení, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Doby lovu zvěře, Jak na to?, Lankasterka, Úspěšný lov, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Osobnost lovce a myslivecká morálka. Láska ke zvěři a přírodě.

Kuk na pejska v batohu...lovecký pes

Osobnost lovce a myslivecká morálka.

 Žák Sokratův, významný starořecký dějepisec Xenofob, již 430 let př. n. l. žádá, aby každý lovec dodržoval střídmost při lovu. Podobných požadavků z doby lovectví, starých tisíc i dva tisíce let, je více. Zdaleka nejvíce je jich z doby přechodu z lovectví k myslivosti a z 18. a 19. století, kdy bylo usilováno o ušlechtilé provozování myslivosti.

V roce 1899 sestavil časopis Česká myslivost podle starých pramenů celou řadu osobních vlastností takto: "Ten, kdo chtěl být myslivcem pravého rázu, musel být bohabojný, mlčenlivý, věrný, poctivý, opatrný, rozumný, moudrý, bdělý, bystrý, neomrzelý, neohrožený, silný a pevného zdraví, střízlivý, musel milovati své psy a libovati si čistou a dobrou zbraň!"

To je také jeden z odkazů našich moudrých mysliveckých předků. Poctivé, moudré, věrné, opatrné a rozumné myslivce potřebujeme i dnes.

  Úsměvné jsou dnes některé z 25 vypočítaných nedostatků lovců Ivanem Sergejevičem Turgeněvem (1818 - 1883), klasikem ruské literatury. Není pravých ani dobrým ten, kdo nechce časně vstávat, kdo nemá trpělivost, kdo se zlobí, když najde málo zvěře, kdo nezná zvyky zvěře, kdo se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou, kdo střílí na nemysliveckou vzdálenost, kdo zvěř nedohledává, ale také kdo za vedra neustále pije vodu atd. I to, že se osobností myslivce zabývali dávní předkové, svědčí o tom, že skutečně jde o starou tradici.

Seznam asi dvaceti charakterových vlastností, které utvářejí ideální osobnost myslivce, a tak jsem se zamýšlel, které z nich jsou nejdůležitější, které by měl mít opravdu každý myslivec, tedy každý dobrý myslivec.  Došel jsem k závěru, že je to láska ke zvěři a přírodě. Kdo ji má, nemůže srnčeti střelit mámu, pečuje o zvěř v době strádání, je zdrženlivý v lovu, loví jen zvěř, která byla určena k odstřelu a kterou bezpečně rozeznal, v touze po trofeji či zvěřině, nemůže střelit srnce kamkoliv, bez ohledu na to, co postřelená zvěř vytrpí, nestřílí na zajíce v loži, na bažanty pěšáky, ani na kachny na vodě.

Prostě, když má lásku k přírodě, musí mít i mysliveckou morálku, a pak provozuje myslivost a lov ušlechtile.

#Lov ve svobodném světě, Lovecké příběhy, Úspěšný lov, Způsoby lovu a historie, Lovecké stezky, 

Aport zajíce...Aport, Společné lovy, Lovu zdar!, Lovy fotoaparátem, Úspěšný lov

Aport živého "za slecha" to umí jen pes inteligent od Kateřiny

Způsoby lovu a historie, Kulovnice, Úspěšný lov, Ženy a myslivost, Lovecká střelba. Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky mají dobrý vztah k myslivosti a etické spolkové chování

Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky

Vliv umístění zásahu - zvěř spárkatá

Ke splnění požadavku rychlého usmrcení loveného kusu zvěře je nutné zasáhnout střelou některý z orgánů, jehož okamžitá funkce je nutná pro zajištění životních pochodů v organizmu. K těmto orgánům patří srdce a velké cévy, plíce, mozek a mícha.

Z hlediska budoucí kvality zvěřiny je žádoucí, aby ve svalovině nezůstávalo velké množství krve (barvy), čemuž odpovídá požadavek na zasažení srdce, plic či velkých cév. Z těchto základních požadavků vychází kriteria pro umístění zásahu.

Zásah na komoru - kdy jsou zasaženy orgány dutiny hrudní, je jediným zásahem , který splňuje požadavky etického lovu a současně je nejlepším zásahem i z hlediska získání zvěřiny. Při tomto zásahu jsou téměř vždy zasaženy plíce a velké cévy, často je zasaženo srdce, resp. jsou tyto orgány zasaženy současně. Šokový účinek tohoto zásahu vyvolává ve většině případů okamžitou smrt zvířete, případně zvěř odbíhá několik desítek metrů, nevnímá okolí (naráží do překážek) a během několika vteřin padá zhaslá k zemi.

Lze předpokládat, že zasažená zvěř v důsledku šoku zásah nevnímá, případné působení bolesti je časově minimální. Zasažitelná plocha dutiny hrudní (komory) je dostatečně velká i u drobnějších kusů spárkaté zvěře (srnče, sele), takže případná úchylka střely v důsledku špatného zacílení zbraně může být kompenzována dostatečně velkou cílovou plochou. Z hlediska kvality zvěřiny dochází v důsledku porušení celistvosti velkých tepen i k požadovanému odtoku barvy (krve). Většina barvy vytéká do dutiny hrudní, část vytéká také vstřelovým a především výstřelovým otvorem. Zvěř dobře barví, je snadno dohledatelná a může být vyvržena velmi rychle po ulovení. Poškození svaloviny lopatky (plecka) , resp. žeber je ve srovnání s ostatními přednostmi tohoto zásahu zanedbatelné.

Zásah na krk - je částí myslivecké veřejnosti považován za zásah nejlepší. Skutečností je, že krk tvoří páteř a v ní uložená mícha a současně po spodní části páteře probíhají velké cévy. Zasažení těchto orgánů střelou znamená okamžité či velmi rychlé usmrcení loveného zvířete včetně splnění požadavku na dostatečné vybarvení (vykrvení) uloveného kusu. Poškození zvěřiny je u tohoto zásahu minimální.

Srnec střelený na komoru

Rizikem zásahu na krk je poměr velikosti dopadové plochy, jejíž zasažení splňuje výše uvedené požadavky s velikostí zbývající plochy , tvořené ve spodní části kožní řasou a průdušnicí, v horní části potom svalovinou s trnovými výběžky obratlů. Zasažení této druhé části krku způsobí zvířeti těžké poranění, která však ve většině případů umožní zvěři odběhnout na značné vzdálenosti.

 Poraněná zvěř strádá po dobu až několika dnů o posléze hyne nedohledána.

Poměr obou těchto ploch je pro účinný zásah poměrně příznivý u srnčí zvěře a holé zvěře mufloní a daňčí. Méně příznivý poměr pro střelbu na krk skýtá holá zvěř jelení a daňci a zcela nevhodná je rána na krk u dospělých jelenů, muflonů a zvěře černé. Obecně platí, že ránu na krk může použít pouze velmi zkušený a odpovědný myslivec, který dokáže správně vyhodnotit veškerá výše uvedená rizika takového výstřelu. Tradiční myslivecká teorie, že rána na krk je " buď a nebo " neobstojí, neboť cílem není terč, nýbrž živé zvíře.

 Zásah na hlavu - je velmi oblíbený při odlovu černé zvěře na čekané, především z hlediska nepoškození zvěřiny. I zde platí, že hlava (resp. její mozková část) představuje nejdůležitější funkční orgán celého těla a v oblasti přechodu lebky v páteř se nachází velké cévy, zásobující mozek a hlavové orgány krví. Zasažení této části hlavy střelou způsobuje okamžitou smrt včetně požadovaného dostatečného vybarvení. Mozková část lebky, včetně tzv. baze lební, však představuje pouze 2/5 celkové plochy hlavy a při přepočtu na plochu celého těla zvířete se jedná o cíl, jehož bezpečné zasažení je velmi nejisté. A odchylka zásahu od požadovaného cíle o několik málo centimetrů (zásah obličejové části hlavy) již znamená pouze těžké poranění, při kterém zvěř trpí i několik dní a většinou hyne, aniž by byla lovcem dohledána. U trofejové zvěře tento zásah nepřipadá v úvahu (snad s výjimkou zvěře černé) a také u ostatní zvěře by odpovědný lovec měl výjimečně používal tuto ránu pouze jako ránu dostřelnou.

!Z praxe pouze připomínka, že asi žádný myslivec nepotkal srnce či jelena , který strádá v důsledku starší komorové rány, zatímco ulovení kusu černé zvěře s přestřelenou čelistí či prostřeleným ryjem je zcela běžným jevem!!! 

Zásah na měkko - tedy zásah, při kterém střela poranila orgány dutiny břišní , je vždy zásahem nežádoucím (a snad také vždy zásahem nechtěným) . Pokud jsou zasažena játra či ledviny, zvěř většinou odchází pomalu z nástřelu a zalehá ve vzdálenosti několika desítek metrů, kde posléze během několika minut zhasne. Právě tato doba, po kterou zvěř trpí ,však zcela jednoznačně zařazuje tento zásah do kategorie zásahů nežádoucích. Ještě horší situace nastává, pokud střela zasáhne pouze trávník (žaludky a střeva). Zasažený kus odtahuje z místa nástřelu na různě velkou vzdálenost, kde hyne často až po několika hodinách (zvláště, pokud je z prvního zálehu vyrušen horlivě dohledávajícím myslivcem).

Kromě etických protiargumentů hovoří zcela jednoznačně proti takovému zásahu také požadavek na kvalitu ulovené zvěřiny. Protože nejsou porušeny žádné velké cévy, nedochází u těchto zásahů k požadovanému vybarvení kusu. Střela, která při průletu orgány trávícího traktu také strhává s sebou obsah trávníku a tento obsah lze posléze nalézt ve stěně břišní či v horších případech také v kýtě, hřbetu či plecku. V 1g obsahu trávníku se nachází až 30 milionů bakterií, jejichž počet se při vhodné teplotě během každých dvaceti až třiceti minut zdvojnásobí (Winkelmayer a kol. 2004). Pokud je tento obsah trávníku střelou zanesený do kýty či hřbetu, lze snadno odhadnout, jaká bude kvalita takto získané zvěřiny.

Z tohoto důvodu je bezpodmínečně nutné, aby při zásahu na měkko lovec po dohledání zvěře v průběhu vývrhu důsledně odstranil veškeré části těla zvěře, které jsou poškozeny střelou a kam se v průběhu průstřelu tlakem střely dostal obsah trávníku. 

Zásah na hřbet - splňuje požadavky na ulovení zvěře z hlediska etického i hygienického, neboť usmrcení zvířete je vždy téměř okamžité a také požadavek na vybarvení kusu je při tomto zásahu splněny. Poškození jedné z nejcennějších části zvěřiny - hřbetu, však tento zásah řadí do oblasti zásahů nežádoucích. Mezi zásahy na hřbet patří také zásah na trn - tzv. obrnná rána - kdy střela zasáhne pouze trnový výběžek některého z krčních, hrudních či bederních obratlů. Zasažený kus většinou padne po ráně na nástřelu, během několika vteřin (max. minut) se však začíná stavět na běhy a následně odbíhá. Tato zranění většinou nejsou smrtelná.

Zásah na kýty je zásahem nežádoucím z hledisky všech výše uvedených kriterií, především však z důvodu utrpení zvěře a znehodnocení zvěřiny. Zásah na běh - opět patří mezi zásahy zcela nežádoucí, neboť takto zasažený kus odbíhá z nástřelu, dlouhodobě trpí a většinou je dostřelený až s odstupem několika dní. Kvalita zvěřiny takto postřeleného kusu je v důsledku dlouhotrvajících zánětlivých (horečnatých) procesů výrazně zhoršena, případně v důsledku vyhubnutí je celý kus posouzený jako nepoživatelný.

Dančí minutky. Daňčí steak s hermelínovou omáčkou. #Daněk, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Úspěšný lov

Dančí minutky

Daňčí steak s hermelínovou omáčkou

Ingredience:

Steaky: 800 g daňčího hřbetu, svazek čerstvých bylinek (tymián, majoránka, kerblík),
20 g dijonské hořčice, 1 citron (šťáva), 50 ml bílého vína,
100 g olej, 100 g másla, čerstvě drcený pepř, sůl

Hermelínová omáčka: 50 g másla, 100 ml bílého vína, 2 ks hermelínu, 1 lžíce kudrnky

Příprava:

Zvěřinu očistíme, odblaníme a naporcujeme. Nasekané bylinky smícháme s hořčicí, citronovou šťávou, olejem, solí a pepřem. Do této marinády vložíme daňčí steaky minimálně na 24 hodin, nejlépe na dva dny. Marinované steaky opékáme na pánvičce po obou stranách do měkka. Omáčka: do rozehřátého másla vložíme nakrájený sýr a za stálého míchání postupně lijeme víno až je omáčka hladká, na konec přidáme petrželku.

Doporučená příloha:

Steaky podáváme s opečeným bramborem nebo hranolky přelité hermelínovou omáčkou a ozdobené brusinkovou zavařeninou.


#Daněk, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Úspěšný lov, 

Lončák na louce u řeky Javornice. #Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni

Průzkumník od Javornice

Včera odpoledne jsem se vypravil po delší době do honitby, kterou pomáhám spravovat. Druhové zastoupení zvěře v této honitbě je pestré – zvěř srnčí, černá, dančí, sičí a lze se v ní setkat i s jelenem evropským. Honitba je tvořena táhlým, několikakilometrovým údolím, jeho přilehlými zalesněnými stráněmi a okolními plochami polí a luk. Vypravil jsem se do části honitby zvané Hradiště, s úmyslem obeznat pohyb sičí zvěře, před nastávající hlavní loveckou sezonou. Šoulal jsem okolo známých stávanišť zvěře, avšak celkovou podvečerní idylku, kazil hluk řvoucí hudby z nedalekého rekreačního objektu, kde si nejspíše udělali rekreanti diskotéku.

Nebylo tedy divu, že jsem se setkal jen s pár kusy srnčího a danělou s dančetem. Vzhledem k velikosti a nevyspělosti dančete, jsem si myšlenku na jeho ulovení ani nepřipouštěl. V jednom místě jsem zahlédl na vzdálenost cca 100 metrů tříletého srnce (pravidelného šesteráka), kterak bere maliní a přibližuje se mým směrem. Napadlo mě, že bych si s ním mohl trochu pohrát a poškádlit ho. Vydal jsem se tedy opatrně jeho směrem a když jsem byl od něho ne dále, jak 50 metrů, zastavil jsem za smrčkem a čekal, kdy mě zjistí.
Teprve, když byl ode mě do deseti metrů, zvedl vyplašeně hlavu a s údivem na mě chviličku hleděl, nejspíše s myšlenkami, jak z této zapeklité situace ven. Vyřešil to bravurně a s hlasitým bekáním odskočil.

Díky všudypřítomnému hluku, jsem se rozhodl, přemístit se do opačné části honitby a za místo noční čekané, zvolit louku na dně údolí, která je lemována říčkou Javornicí, která se vlévá do Berounky. Na jejím břehu jsem před lety postavil nízký posed, neboť louka je navštěvována vysokou zvěří, která zde bere paši a zvěř černá zde chodí rýt živočišnou potravu. Na místo jsem se dostal v půl desáté.
Svit měsíce se rozléval po okolních zalesněných stráních a ozařoval vršky stromů. Nad loukou se vznášel mlhavý opar a panovalo zde úplné ticho a klid. Zasedl jsem na kazatelnu a pozoroval okolí. Stále se nic nedělo a tak se mi začaly hlavou honit myšlenky a přemýšlení o mých starostech. Chmury se dostavily i díky ponuré, až by se dalo říci filmové, atmosféře okolí kazatelny.

Stále klid, který byl rušen jen šumem Javornice, která mi protéká za zády, pod kazatelnou. Ve čtvrt na dvanáct mě náhle z rozjímání vytrhuje šustot trávy pod kazatelnou a vidím, jak na mé stopě, kterou jsem zanechal po svém příchodu, zastavuje kus černé zvěře. Obeznávám lončáka a čekám, jak bude reagovat. Namísto toho, aby odfoukl a zmizel zpět, kudy přišel, tak jak by to jistě učinil kus starší, se dává do pohybu a po 15 metrech se znovu zastavuje přímo proti kazatelně.

Inu, jak říká můj kamarád Míla - "lončák, je hloupé prase" a do značné míry s ním souhlasím, neboť mu schází životní zkušenosti a pohybuje se mimo rudl, vedený zkušenou bachyní.
Vše je dílem okamžiku, kulovnice letí do ramene, kříž puškohledu sedí na předku černého rytíře a okolní klid protíná výstřel, který ještě chvíli vrací ozvěna od okolních strání. Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni. Po pár minutách se k němu vydávám a zjišťuji, že se jedná o cca 50 ti kilového kňourka.
Smekám svůj klobouk, černému rytíři vzdávám poslední poctu a své celovečerní rozjímání ukončuji myšlenkou o relativitě a pomíjivosti života, nejen zvěře.

Děkuji patronům lovu, za hezký zážitek a všem myslivcům přeji, do nadcházející lovecké sezony, „Lovu Zdar!“

Lukáš F.


#Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Divočáci mezi řepkou a pšenicí...

Lukáš a oba úlovky

Večer jsme s kamarádem

naplánovali, kam kdo z nás půjde na divočáky a ve 22 hod vyrazili šoulačkou dohodnutými směry. Již cestou jsem v řepce potkal dva rudly černé - oba byly početné a dle hlasů povídajících si hlasů, to byly bachyňky s malými markazíny. Nebyly ode mě dále, jak 10 metrů, ale stále v řepce.

Šel jsem dál rozhraním mezi řepkou a pšenicí. Již po 150 metrech jsem sluchem zaregistroval černou, jak si pochutnává na pšenici.
Triedrem jsem na vzdálenost 100 metrů obeznal slecha 3 velkých kusů a rozhodl se je našoulat. Podařilo se a ze vzdálenosti 20 metrů jsem z většího rudlu ulovil bachyňku, lončačku, o dodávkové váze 32 kg. Lov netrval déle, než 15 minut  Kamarád neviděl nic. Po lovu jsme poseděli u kamaráda v přátelské atmosféře a podebatovali o stavu české myslivosti a zážitcích z lovů. Šli jsme spát ve dvě hodiny. Ve třičtvrtě na čtyři jsme vstali a vypravili se lovit do jiné části honitby. Z domova od kamaráda jsme šli pěšky a na cestu se k nám připojil jejich kocour. Na jeho přítomnost reaguji slovy, ve smyslu našeho maskota....

Jsem unavený a cestou v chůzi lehce podřimuji. V okamžiku, kdy jsme od vesnice vzdáleni cca. 200 metrů a jdeme úsekem úvozové cesty, najednou kamarád zrychleným hlasem šeptá "dělej, dělej". Nechápu dobře, oč se jedná, neb v tom okamžiku koukám do země. Zvedám hlavu a před námi stojí na cestě samotný divočák. Kamarád zatím ještě nemá nabitou flintu a tak ztrhávávám z ramene kulovnici a v puškohledu se mi rýsuje kontura lončáka. Není dále, jak 50 metrů. Kus stojí zadkem k nám. Pirschstock mám na zádech v batohu a bohužel musím střílet z volné ruky.

Čekám, až se kus natočí a odkryje mi svůj bok, abych mohl bezpečně zmáčknout spoušť. Ve chvilce se tak stává, kus stojí na široko a v ten okamžik padá výstřel. Divočák zůstává v ohni na místě. Po příchodu ke kusu, obeznáváme kňourka, lončáka, o dodávkové váze 45 kg. Ani k tomuto úlovku netrvala cesta z domu dlouho. Po upřímném přání kamaráda "Lovu Zdar!" a ošetření kusu, pokračujeme dále do honitby. V okamžiku výstřelu se kocour nacházel mezi námi a loveným lončákem. Téměř to vypadalo, jako kdyby nás k němu dovedl...

Lukáš

Rudl černé zvěře na poli a úspěšný lov

Při střelbě z volné ruky a spěchu neboť se vše odehrálo během pár
 vteřin, zásah šel o kousek dozaději, než jsem chtěl

Po měsíci, kdy jsem potkával jen samotné velké kusy černé zvěře

 se konečně Diana rozhodla, že mi dopřeje loveckého štěstí. Rozhodl jsem se, že po půlnoci vyrazím lovit. S budíkem jsem se ale úspěšně hádal od půlnoci do dvou hodin ráno, kdy jsem svůj boj prohrál. Do honitby mi cesta trvá 45 minut. Po příjezdu a zjištění směru větru, jsem se rozhodl lovit na rozhraní pšenice a řepky, a to ze země, neboť na lavici, bych měl špatný vítr.
Abych si nezavětřil prostor, který jsem si určil pro lov, musím absolvovat pěšky kilometrový úsek a v jeho konci dalších 300 metrů kolejákem v mokré pšenici, neboť v noci pršelo. Promočené kalhoty začínají příjemně hřát.

Ve čtyři hodiny dorážím na místo mého zájmu, nacházejícího se na rohu porostu řepky, kde před sebou mám metr a půl široké rozhraní plodin, o déle asi 100 metrů, porostlé jen nízkou trávou. Na pravé straně potom nevzešlou plochu řepky cca. 30x4 metry, porostlou ostrůvky vyšší trávy. Vítr mám dobrý. Po příchodu na místo zjišťuji před sebou ve vzdálenosti asi 80 metrů pohyb a dalekohledem obeznávám velký kus černé zvěře, stojící na ostro proti mně a za ním druhý, přibližně stejně veliký. Oba kusy mě zaujímají svými výrazně stříbrnými maskami hlav a prozrazují jejich vyšší věk.

Předpokládám, že se jedná o bachyně a tedy na střelbu nepomýšlím. Očekávám v jejich blízkosti pohyb od selat nebo lončáků, který však nenastává a oba kusy zatahují do řepky. Usedám na zem, na batoh a začínám psát uživateli honitby zprávu, že jsem v revíru a kde lovím. V okamžiku, kdy mi schází do konce zprávy již jen pár slov, náhle slyším v těsné blízkosti po mé pravé straně, jak si povídají prasata. Rychle ukládám telefon do kapsy a připravuji si kulovnici ke střelbě.

Najednou za jedním z trsů trávy zjišťuji, ve vzdálenosti 25 metrů, stojící kus černé. Před něj vychází z řepky velká bachyně, pomalu třikrát tak veliká, oproti krytému kusu a ve chvilce za ní druhá. Předpokládám tedy, že se jedná o kusy, které jsem pozoroval po mém příchodu. Krčím se k zemi, nehýbu se, vítr mám dobrý. To musí dopadnout, říkám si v duchu. První bachyně se stáčí, stojí proti mně naostro a po mém spatření znejistí, zavrčí a udělá krok směrem ke mně. Zvedá hlavu, sklání jí a zkouší mou trpělivost. Díky svým životním zkušenostem se raději rozhoduje zatáhnout zpět do řepky. Zkouším zamířit na kus, stojící za trsem trávy, ale bohužel to není k jisté ráně. 

Pomalu se začínám přizvedávat ze země, ale bachyně to samozřejmě nevydrží, odfouknou a rozbíhají se do řepky. Zprudka se zvedám a usazuji kříž puškohledu za slechem stále stojícího kusu. Ten v tu chvíli moc dobře nechápe, co se děje a dostatečně rychle nereaguje na úprk vedoucí bachyně. Zaváhal. Ticho a klid probouzejícího se dne rozřezává rána z mé osmičky a ozvěna výstřelu burácí od stěny lesa. Kus zůstává na místě v ohni. V tu chvíli se to začíná v řepce vařit a porostem utíká pryč velký rudl černé zvěře.

Po příchodu ke kusu rozpoznávám neotahanou bachyňku, o dodávkové hmotnosti cca. 40 kg. Potvrzuje se mi fakt, že pokud jsou v rudlu staré bachyně, tak dokáží řídit chrutí a své loňské dcery do něj nepustí. Smekám klobouk a tiše vzdávám ulovenému černému rytíři hold, který v tu chvíli ještě odkazuje. Při střelbě z volné ruky a spěchu, neboť se vše odehrálo během pár vteřin, jsem si ránu krapet ztrhl a zásah šel kousek dozaději, než jsem chtěl. Děkuji Dianě, za její projevenou přízeň a začíná práce, s dobrým pocitem z úspěšného a rychlého lovu, který netrval déle, než 5 minut. (Lov proběhl v nejmenované honitbě na Českolipsku, dnes ráno).

Lukáš

Lončák kňourek a ranní sobotní čekaná...velká bachyně zatahuje s lončáky do lesa. Říkám si dnes mi není asi přáno.

Ráže 270. Winchester SaB Váha - 40 kg lončák Kňourek

Po vydatném pátečním dešti

 jsem místo posezení s kamarády v hospodě volil brzký spánek a ranní sobotní čekanou. V 4:00 už jsme na místě a vyrážím do nového sdružení. Dvě pole oddělená cestou, kde se nachází na pravé straně pšenice a na levé zasetá kukuřice. Toto místo je obklopeno lesem a tak zde zkusím svoje štěstí.
Po 100 metrech chůze vidím jak na dálku zatahují dva kusy černé zvěře. Postesknu si a říkám si
" že já vůl nevstal dřív"...
 Nic to,ale nemění na tom,že pokračuji dále po cestě k lesu. Po 500 metrech vidím jak u hrany lesa stojí 4 divočáci.

Vítr mám dobrý a tak pomalu šoulám k nim. Bohužel velká bachyně zatahuje s lončáky do lesa. Říkám si dnes mi není asi přáno.
Je již vcelku světlo, a tak se půjdu podívat skrz les na pole se zasetým hrachem po nějakém srncovi. Tam vidím staršího srnce se srnou a stopy od divočáků. Je kolem půl 6 a vracím se zpět k autu.

Zpáteční cestou už nevěřím svým očím na místě, kde jsme viděl bachyni s lončáky stojí jiná bachyně tentokrát se 6 lončáky. Při mém větru, ale bylo těžké se k nim dostat a zradil jsme je. Celý den mi ranní čekaná vrtala hlavou. Rozhodl jsem se nasypat pšenici s kukuřicí na kraj mlaziny kam zatahovali divočáci. Otec mi říká " nebuď hloupej a sedni si tam v 8 jsou venku".

Tak v 7 hodin už mířím do míst, kde jsme prožil hezkou ranní čekanou. Jde se mnou i můj kamarád, který nese malý pytel pšenice a já větší kukuřice. Dobroty sypem prasatům na kraj mlaziny a usedáme na nedalekou kazatelnu. Je kolem půl 8 a s kamarádem probíráme různé věci. Kolem půl 9 čtu na mobilu smsku a Petr do mě drká a ukazuje do předu.

Tam už stojí dva divočáci - lončáci.

Okamžitě beru kulovnici obeznávám první kus, kňourka a střílím. Úhoz kule dává jasně najevo, že je prase trefené. To dělá oblouk a zabíhá do mlaziny. Celá tato podívaná se odehrála za plného světla. Volám otci a popisuji mu situaci. Ten doma bere naší křepelačku a jdeme dohledávat. Na nástřelu nacházíme světlou barvu směřující do mlaziny. Naše dvouletá čuba dostala od prasete na podzimním honě "na frak" tak nwm jak dosled dopadne. Nicméně postupujeme po barvě, ale v hustých borovicích je nemožné postupovat za psem. Po dohodě s otcem vypouštíme Jesii na volno. Postupuji za ní a po pár minutách slyším hluboké hlášení.

S brokovnicí postupuji pomalu za ní a jsem opatrný. Obavy, ale nejsou na místě a prase je již zhaslé. Po příchodu k praseti se Jess pouští do divočáka a já mám radost, že je pryč její blok, který získala po střetu s prasetem.
 Střela šla přes plec a vyletěla žebry. Po vytažení divočáka z mlaziny nastávají myslivecké pocty zvěři a transport domů. Děkuji patronům za hezké ráno a vydařený lovecký večer. Je to moje první prase v novém sdružení, kde jsem byl přijat na hostování a na výpomoc místním členům.
Přeji Vám všem mnoho loveckých Úspěchů v nadcházející lovecké sezoně a přeji Lovu zdar.

Ráže 270. Winchester SaB Vzdálenost 80 metrů Váha - 40 kg lončák Kňourek

Petr D., sociální sítě Myslivost

#Černá zvěř, Lovecké příběhy, Úspěšný lov, Lončák

Srnec škůdník

Nepravidelný šesterák škůdník

Srnec škůdník
 ...propíchl přede mnou nadějného ročka

Tento srnec byl uloven v říji 2009 na večerní čekané mi vyšel z rákosí mladý srnec chovný roček vidlák,
po půl hodině jsem viděl na cca 500 m srnce, který hledal srnu, chtěl jsem zapískat, ale nebylo třeba, jakmile spatřil ročka ihned se vydal k němu...
Obeznám nepravidelného šesteráka bez přední výsady a čekám jak souboj dopadne, ale roček neutíká srnci se postaví, starší srnec ho úderem do hrudi sráží k zemi a když se snaží vstát ještě jednou ho zasáhne do hrudi.
K dalšímu výpadu už nedošlo, již mám starého v kříži a po komorové ráně se zlomí v ohni. Mladý srnec těžce odchází do rákosí, kde ho druhý den ráno najde moje fouska zhaslého.

Děkuji našim patronům za jejich přízeň a krásný zážitek.
Lovu zdar!

Zdroj: myslivost a lovecké příběhy myslivců na webu Lukáš D.

Zhaslý kňour sekáč při osamělém lovu na Větrné Hůrce

Petr a 90ti kilový kňour sekáč

Dnešní den jsem vyrazil do lesa

hned po práci. Jíž v 6 hodin se "soukám" do zeleného a směřuji k lesu. Pro dnešní den vybírám místo na Větrné Hůrce. Je to místo, které hojně navštěvují divočáci. Pomalu jdu na kazatelnu a prohlížím terén kolem sebe. Po příchodu na kazatelnu sleduji místo kde je hromada siláže. Nic nevidím a tak pomalu lezu po žebříku na kazatelnu. V půlce se znovu podívám směr rákos s kupou a vidím jak tam hoduje divočák. Na nic nečekám a slézám dolů. Na mysliveckou ránu to není je to něco přes 100 metrů a tak pomalu šoulám k němu. Po každých 20 metrech kontroluji jestli je divočák pořád na místě. Asi na 50 metrů zastavuji a prohlížím kus černé zvěře. Je samotný a zdá se mi tak kolem 50 až 60 kilo. Bohužel hromada je černá a tak nemám tak přesný odhad.. Roztáhnu lovecký klacek a uložím do něj zbraň. Rozsvěcím bod a čekám až se mi divočák postaví. Po 5 minutách se staví na široko a tak mačkám spoušť ...

Kule buchla a já oslepen plamenem nevidím nic.

 Beru dalekohled a sleduji hromadu nic nevidím. Vracím se na posed a odkládám klacek a deku. Po 10 minutách se vracím k hromadě. Svítím asi na 20 metrů a sleduji jak divočák vstává a pomalu směřuje na mně. Klacek na posedu a tak musím střílet z volné ruky. Baterku házím na zem, rychle odjistím a když vidím černou kouli v puškohledu mačkám spoušť. Naštěstí i z volné ruky trefuji prase a ukončuji toto drama.
Teprve teď jsi uvědomuji jak je černá zvěř nebezpečná a co se mohlo stát kdybych minul.

Čekám opět nezbytných 20 minut a jdu k úlovku. Moje překvapení je veliké. Místo 50 kilového prasete zde leží 90 kilový sekáč. Přiznávám že můj odhad nebyl správný a, že i na sněhu se může člověk splést. Nicméně vzdávám poslední pocty tomuto černému bojovníkovi, který až do posledních sil chtěl bránit svůj život. Teprve teď se mi v hlavě honí myšlenky co se mohlo stát. Volám tento příběh hospodáři a ten mi pomáhá ošetřit zvěřinu a odvést prase na myslivnu. Tam mi předává úlomek a pořizujeme nezbytnou fotodokumentaci. První rána byla umístěna za plec a výstřel byl na měkko pod páteří a druhá rána byla na hlavu.
 Jedná se zatím o moje největší prase a i největší zážitek s touto zvěří. Mám další zkušenosti s touto nevyspytatelnou zvěří. Radost z úlovku je na místě. Jen to, že tento sekáč mohl klidně v našem revíru běhat mi jí zhoršuje. Ale bohužel i myslivec je člověk a chybami se člověk učí.

Lovu zdar !

Ráže 270. winchester
Vzdálenost 50 metrů
Střelivo Geco 9.1 gramů
Věk 3 roky

Sociální sítě Petr D.

STŘÍBRNÝ MUFLON. Můj dík má sv. Hubert a Diana za nezapomenutelný lovecký zážitek. #Muflon, Na lovu muflonů, Čekaná, Lovecké příběhy, Úspěšný lov.

...hodně dobrý beran cca 200 bodů, stříbrný

Kamarádi myslivci

musím se pochlubit včerejším nezapomenutelným mysliveckým zážitkem. Ve 14:45 jsem usednul na kazatelnu v režijní honitbě Melechov (Lesní družstvo obcí Ledeč nad Sázavou). Při příchodu na kazatelnu jsem vyplašil jeden kus srnčího. Po 1,5 hodině sezení přišla na krmeliště srna se srnčetem následovaná "rohlíkem muflone".
Po deseti minutách 2 kusy dančího, které následně vyplašilo srnčí, ale muflon zůstal.
Netrvalo ani pět minut a z hustého porostu přicházela mufloní ovce a 2 kusy holé s dalším rohlíkem. Dančí odběhlo a konečně vyšel můj očekávaný beran.

Po příchodu berana jsem čekal, jestli je to celý "rudl" muflonů pohromadě. Během čekání a rozmýšlení, jestli mám střílet na berana nebo ne, mi odešel a přišel rudl zpět na krmeliště.
Bylo okolo 16:30 a kulovnice byla zalícená v rameni. Při loveckém adrenalinu a zvýšeném dechu jsem natáhnul napínaček...
Čekám až se muflon postaví a bude možné vystřelit, napínáček natažený, ale nemůžu srovnat svůj dech...
Po cca 2 minutách se odhodlám k ráně. Po ráně z kulovnice CZ 550 8x57 muflon leží v ohni.

Zapálím cigaretu a volám svůj lovecký úspěch kamarádovi Martinovi, který sedí o kazatelnu dál a celý lov muflona mi daroval. Po dokouření cigarety se vydám podívat na uloveného berana.

K mému překvapení je to hodně dobrý beran cca 200 bodů, tedy stříbrný.

Můj dík má sv. Hubert a Diana za nezapomenutelný lovecký zážitek, ale hlavně Martin, bez kterého by tento lov nebyl možný

Lovu zdar!

Sociální sítě šťastný lovec Tomáš K. popsal pěkně svůj zážitek

#Muflon, Na lovu muflonů, Čekaná, Lovecké příběhy, Úspěšný lov, 

BACHYNĚ. Lovecké příběhy. Podzimní večery u lesa. Skloněná hlava, hřbet srsti naježený, jen zaútočit. Co teď? Žádný strom, na který by se dalo vylézt, utéci není kam.

Na lovu v zimní krajině

Ohlásil se konec září a s ním přírodu ovládlo babí léto

Probíhala doba lovu holé srnčí zvěře - to znamená nevodících srn a průběrných srnčat. Tyto dny mě natolik uchvacují, že každou volnou chvíli se pohybuji honitbou a hltám plnými doušky tu krásu pestrobarevného podzimu. Připadá mi to, jako kdyby nějaký obr namočil štětec do zářivých barev a pomaloval jimi krajinu. Červenavě se směje u cesty javor, žloutnou duby a lípy, tu a tam se tetelí ve větříku zlatavá bříza ve společenství okrových osik. A tomu všemu jako by vévodil vzrostlý jírovec, obtěžkaný zrajícími kaštany. Jen samotný jeřáb v rohu pole vystavoval trsy rudých jeřabin dosud hřejivému slunci.
Ale abych se vrátil k samotnému lovu. Dnes byl příhodný den, obloha jak vymetená, a tak jsem si řekl, že bych mohl vyrazit na nějakou tu srnu. Patřičně jsem se ustrojil, nahodil motocykl a už jsem uháněl k lesu. Po pěti minutách jízdy jsem zaparkoval na cestě rozdělující hustý smrkový porost. A tady jsem zhluboka nasával vůně podhoubí a tlejícího jehličí. Přemýšlím, kam usednout. Po chvilce rozjímání jsem zamířil k Zimandlů lesíku, kde bylo strniště po ječmenu porostlé jemnou travičkou.
Tam bych se nějaké té holé mohl dočkat.
Dorazil jsem ke kazatelně na rozhraní olšoví a strniště. Zde jsem málem zašlápl statného ušáka, který si udělal lože přímo u žebříku. Rychlostí vystřeleného šípu mi zmizel z dohledu. Za zády jsem zaslechl šelest.

Hrdličky ve větvi stromu

Opatrně se otáčím a kuna lesní s pružností ocelového pera vyskočila z olšoví na strniště. Vytáhla na lov. Letos byl sušší rok, a tak se to myšmi všude jen hemžilo, dravci a šelmy mají tedy o potravu postaráno. Sotva nějakou ulovila, zmizela s ní v porostu a po chvíli se objevovala znova a znova. Slunce se již nachýlilo na západní obzor a značně protáhlo stíny okrajových stromů do pole. Srnčí teď začalo vycházet po obou stranách strniště, ale žádnou nevodící srnu jsem zatím nezjistil.
Vylezlo i několik silných srnců. Srnčata dováděla kolem srn a využívala každé příhodné chvilky, aby se mohla přisát ke strukům svých matek. Jenže těm to bylo asi nepříjemné, a tak od sebe srnčata odbíjely. No, dnes je to jen průzkum, říkám si, radši pořádně vyberu nevodící kus, třeba to bude i jindy.

Mezitím se značně zešeřilo. Těžko jsem již rozeznával jednotlivé siluety srnčího a tak jsem pomalu slezl a po Mlakovské hrázi zamířil zpátky k motocyklu. Ušel jsem po hrázi nějakých osmdesát metrů, když jsem najednou zaslechl šustot, jako kdyby se zvedal vítr. Zdvihám hlavu do korun dubů, nepohnula se ani větvička. Šustění však sílilo a vtom slyším slabé kviknutí a hned nato zachrochtání. Prasata! Zkoprněl jsem na místě a již vidím, jak jednotlivé kusy černé se s lomozem hrabou z paseky do hráze. Přitom se pošťuchovaly a byly zabrány do sběru žaludů. Hup, hup a čtyři odrostlá selata stála na hrázi. Po chvíli se s praskotem vysoukala bachyně a jistila. Jenže na ránu to bylo daleko a ještě ke všemu byla mizerná viditelnost.

Udělal jsem několik kroků směrem k nim. Divočáci zneklidněli. Vítr byl dobrý, ale určitě slyší mé kroky. Měl jsem holiny a v těch se nedá potichu šoulat. Pomalu si je tedy stahuji z nohou a s puškou připravenou k výstřelu jsem se k nim začal přibližovat jako kočka k vrabcům. Občas se po nich dívám dalekohledem, dvě prasata slezla z hráze do porostu. Teď už to musím risknout, děj se co děj.

Opřel jsem se o kmen akátu a v kleče zalícím a již v puškohledu mám jedno sele. Krátce mířím a tisknu spoušť. Hlučný výstřel otřásl ztichlým lesem a divočáci se rozprchli na všechny strany.

 .........obrázek z úspěšného lovu černé zvěře 

Podle překotného lomozu tu bylo ještě více černé, než jsem zahlédl. Přešlapujíce na místě, čekám, pořádně mě záblo, holiny zůstaly někde vzadu, v zápalu lovecké vášně ani nevím kde. Jednu jsem po chvilce našel, ale druhou ne a ne najít. Baterka mi pomalu dohasínala.

Vyrazil jsem tedy k nástřelu. Pak nacházím ve svitu baterky barvu. Několik kapiček se změnilo ve stříkance a zanedlouho v jedné gumovce stojím u zhaslého kusu.

Ale ouha! V houští to zapraskalo, zlostně zafunělo a již stojím tváří v tvář skoro metrákové bachyni.

Skloněná hlava, hřbet srsti naježený, jen zaútočit. Co teď? Žádný strom, na který by se dalo vylézt, utéci není kam. V tu chvíli se mi jak na filmovém pásu před očima odvíjel můj život. Jít po ní nožem, střílet?

A tu mě napadla spásná myšlenka. Rozepnul jsem kabát, doširoka jej rozevřel, udělal výpad proti bachyni. Hrozně jsem zařval a vystřelil do vzduchu. Opravdu to zapůsobilo, supící bachyně se otočila a neochotně za neustálého funění a trhání hlavou se začala vzdalovat. Zřejmě se tímto způsobem se mnou vypořádala. No, spadl mi kámen za srdce, možná jsem se podruhé narodil. Ještě jsem chvíli poslouchal, ale útok už nehrozil. Slyšel jsem jen vzdalující praskání, jak bachyně odcházela... Prožitou hrůzou mi přestala být na bosou nohu zima. Na ztracenou holinu nebylo po těchto událostech ani pomyšlení a tak jsem seleti vložil do svíráku poslední hryz a sobě za klobouk úlomek. Poté jsem jej vyvrhl a dovlekl k motorce a ani nevím, jak jsem dorazil domů. To, co se mi dnes přihodilo, byla opravdová náhoda nebo štěstí.

  Poznámka: Příběh je vyprávěný na sociální síti...je dobře napsaná zkušenost, která může poskytnout mnoho informací nejen pro myslivce a přátele přírody. 
Osamocený lov a pohyb ve ztížených podmínkách přináší volbu rychlého rozhodování a adrenalinového nadšení. Pro někoho je to zábava - pro jiného myslivce důrazné poučení.

Mamina povídala něco o zdravém rozumu...Černá zvěř, Lovecké příběhy, Lovy černé zvěře, Myslivecké fotografie, Úspěšný lov

Sele 30 kilo
Ráže 270. Winchester
Střelivo Geco
Vzdálenost 120 metrů

Po celém týdnu ve škole jsem se těšil na víkend na měsíček

Byl jsem v lese v sobotu v neděli ale nic, prasátka chodili kamarádům všude jinde, ale já neměl štěstí, nebo přišli až po mě.. Včera mi v práci celý den nebylo dobře a chytil jsem navíc příšernou rýmu. Už jsem byl na pochybách zdali někam večer půjdu..
Doma mi mamina povídala něco o zdravém rozumu, ale i přesto jsem se v 9 hodin začal strojit do zeleného.. Asi za 10 minut dávám vše potřebné do auta a jedu asi 20 kilometrů do honitby. Cestou se mi zdálo, že se tvoří mlžný opar, ale blíž honitbě to bylo dobré.

Po příjezdu do honitby si všímám na poli černých fleků a říkám si to je snad od prasat. A po 100 metrech už vidím jak tlupa hoduje asi na 10 metrů ode mě. Jedu dál a zaparkuji auto opodál. Potichu si beru věci a vyrážím za prasaty. Prasata ryli stále na stejném místě tak si popojdu asi 50 metrů abych mohl střílet.

Roztáhnu si střeleckou hůl a vybírám si asi 3 sele od konce. Stojí krásně na "široko" a padne rána. Oslněný výstřelem, beru do ruky dalekohled a sleduji co se děje. Vidím jak rudl stojí a jedno z prasat pomalu padá a zhasíná. Bachyně se pomalu rozchází a mizí někde v dáli. Volám hospodářovi, že jsem ulovil prase, ale v tom po horizontě vidím jak se prasata otáčí a míří na mě.
Flintu dávám rychle do klacku a pozoruji je přes puškohled. Bohužel, ale šli po horizontě naproti vesnici.
 Po nezbytných 10 minutách přicházím k svému selátku. Má asi 30 kilo.. Po vyvrhnutí táhnu divočáka k autu a rozhlížím se jak vypadá pole po řádění této tlupy.

Myslím že zemědělci letos spokojení nebudou. Pro letošek černá nemá tolik žaludů a tak žížaly je táhnou z lesů na pole.

Přeji všem do nadcházející sezony honů a naháněk Lovu zdar! Petr D.

Sociální sítě sdíleno Myslivost FB text a foto Petr D. 

V deštivém počasí jednoho dne...#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Myslivecké fotografie, Sociální sítě, Úspěšný lov, Zůstal v ohni, Lovecké příběhy

František s úlovkem...

Zas po týdnu usedám na kazatelnu,

věříce v příchod "mého" daňka. Sotva sednu, tak ale 150 metrů pod sebou vidím pohyb - prasata...
Je mi jasné, že v deštivém počasí na mlazinu zavětřenou prasaty daněk těžko přijde a tak okamžitě beru flintu a vyrážím prasatům do protisměru.
Prasata našoulávám na 30 metrů a čekám, kdy se mi nějaké postaví na mysliveckou ránu. Po 5-ti minutách čekání obeznávám bachyňku, která má pod sebou "kulu hnisu" - patrně střelné poranění z dřívějška. Okamžitěm házím flintu do ramena s odhodláním ulovit právě tento kus. Naštěstí právě tento kus se mi staví bokem a já mačkám spoušť. Prase se po ráně za slecho zlomilo v ohni...
Po ráně děkuju sv.Hubertovi, že mi po 10. čekané dopřál lov.
Dále děkuju mému životnímu kamarádovi a nejlepšímu příteli, R. Š. (který právě usnul pod náporem slivovice), pomohl mi půlmetrákovou lončačku dotáhnout po zablácené, půl kilometru dlouhé, cestě k autu...
Rád bych poznamenal, že se jedná o nevodící lončačku, která byla ulovena z důvodu střelného poranění z dřívější doby, jinak bych z těch 12-ti kusů vybral lončáka - "kanečka"....

Lovu zdar!

František F.H. text i foto, upravil George

#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Myslivecké fotografie, Sociální sítě, Úspěšný lov, Zůstal v ohni, Lovecké příběhy

Jezevec úspěšný lov a skvělý obrázek úlovku. Fotografie z myslivosti, Jezevec, Lovecké příběhy, Úspěšný lov.

.... přeji i těm kdo půjdou na jezevce úspěch lovu zdar 

Jezevec na obrázku 

byl střelen u nor kde jsou i lišky sem tam se objeví psík ale převážně jezevci. Nory jsou jak velké katakomby střelen kulí 7 krát 64 na krk kule proletěla šikmo a jela podle páteře a v zadních partiích ven a jezevec uběhl 2,5 m ale zážitek super fena 10 kg minulou sezonu byl u těch samých nor střelen jezevec 20 kg a fena 19 kg pak tato fena 10 a před 14 dny ještě jeden 17 kg, ale ten byl střelen v jiné části honitby

tak přeji i těm kdo půjdou na jezevce úspěch a lovu zdar!

Na fotografii klikněte pro zvětšení!

Zdroj: sociální sítě, Myslivost, Filip K.

Naháňka na černou a škodnou. Honili myslivci, Lovecké příběhy, Naháňky, Úspěšný lov, Ženy a myslivost.

  ....a tak se stal králem dnešního lovu 

Po včerejší velké noci, velké oslavě a party

.........přišla jsem ve 3 ráno......v 6 vstávala ..............Dnešní první neoficiální naháňka na černou a škodnou..... Mé uplně první nasazení v historii, mé opakovací kulovnice 7.62x39 na mé levé rameno, v zásobníku 5 patron......Vyrazili jsme v 8 ráno, sraz byl u našeho předsedy..... sešlo se nás pouhých 12, ale i tak to stálo za to. Šly se 2 velmi náročné leče, které nás stály mnoho sil a velkého trápení, všechno pořádně prošťourat a zvěř pořádně nahnat a případně hlavně ulovit! První leč jsme šli pouhé 3 hodiny, kdy jsme se vláčeli ohromným trním, všude samé skály a kamení, terén byl velmi neúprosný, podmáčený, všude mlha a nebylo vidět ani na krok..... i já jsem se více jak jedenkrát vyválela, s flintou flákla sem a zase tam, kolimátor celý od hlíny a kolena též.... padalo ohromné kvantum listí, popadávala rosa, opravdu den "jak stvořený pro lov zvěře".......
V první leči se objevilo spousta
 prasat, zvěř mufloní i vysoká, jen nám nikomu moc nedovolilo střílet... když u konce první leče slyším šustit valící se kameny, otočím se a z obrovské stráně letí ohromný 90kg kňour, zastavil se mi dech, letěl jako o život, nestihla jsem nic, natož se nadechnout a tak jsem si vychutnala těch 5 sekund co jsem toto nádherné zvíře mohla zahlédnout. Skoro těsně před odtroubením první leče najednou padla rána bez varování..... chlapi volají je tu prase.... po prohledání terénu se ukázalo, že tato rána zdolala dvě mouchy jednou ranou a střelcem byl Pavel s opakovací kulovnicí 7x57 a optikou meopta meostar R1 1,5-6x42 RD... rána padla pouze jedna, byla ulovená dvě prasata na ráz a přímo královskou ranou na hlavu.... Andul a Lilly okamžitě přilétly ke kusům a já valila nevěřícně oči co to má sakra znamenat když Andul s obrovským vztekem a nasráním zaryla své tesáky do čuněte a obě dvě začali ječet jako ve sboru!

Nechápala jsem jak je možné, že mé 4,5 měsíční štěně, má Lilly, hlubokým hlasem začala toho lončáka hlásit, všem to vyrazilo dech a byl to opravdu náramný zážitek něco takového vidět a ještě u svého svěřence. V druhé leči se opakovalo ohromné množství zvěře, leč trvala pouhé 4 hodiny, ale naše hluboké rokle a těžký terén nám umožňuje bohudík jen velmi opatrnou střelbu a tak dnes pouze skóre 8 divočáků, jedno minuté muflonče a jedna minutá lištička. V druhé leči byly ulovené pouze dva kusy a jeden z nich opět Pavel, kdy svým dnes třetím kusem (v první leči dvě mouchy jednou ranou) zvládnul hatrick a tak se stal králem dnešního lovu, který se završil v naší malé hospůdce, kde byla nachystaná bašta a to španělské ptáčky s knedlíčkem, a několikanásobnou rundou panáků bechera, švestky a myslivce....
Za dnešní opět parádní zážitek, děkuji svým čtyřnohým holčičkám, svým kamarádům myslivcům a také bohyni a lovkyni Dianě za opět vydařený lov...

MYSLIVOSTI A KYNOLOGII ZDAR!

Editováno, autor Michaela Š. sociální sítě FB foto Michaela Š.

#Ženy a myslivost Leč Naháňka Prasata Mufloni Vysoká Skály Kamení Trní Listí Rosa Oslava Party Král lovu Hospůdka Becher Švestka Myslivec Kňour

Poznámka: Dívky (ženy) v myslivosti v Česku...mám z toho radost. To jsme v totalitní myslivosti neměli a je vidět, že nám to natřou pánové...nejen tím, že rozumí kynologii a pohybují se v náročných podmínkách naháněk, ale umí poutavě popsat příběh lovu - a to se cení! Sdílet a pochlubit se svými úspěchy a zážitky, to chce kus odvahy a kamarádství přátelé myslivosti!

Nepravidelný desaterák

Úspěšný myslivec a nepravidelný desaterák

Na obrázku je úspěšný myslivec a nepravidelný desaterák

uloven kamarádem a dědou mé přítelkyně v 8 hod ráno 20. září 2012. Střílen na 50 m na krk, zůstal na místě v ohni. (7x57R)
Věk 5 let, na dodávce 88 kg. Na pravém parohu pod růží je další růže a 2 cm výrůstek.

Říje je tichá, klidná..a zvěř rozlítaná od houbařů...náhoda že tento jelen byl uloven, udělal chybu. Byl orvaný a pod pravým parohem probodnutý.

Den před ulovením dostal naloženo od medailového 14 - teráka, věk 9-10 let, který vůbec netroubí jen občas zamrmlá. Ten jelen je jednou tam a pak o 10 km jinde. Jen 2 krát jsem ho viděl a jednou se na 5 m zvednul z habrobukového náletu. Teprve pak jsem viděl jaký kolos to je. Nahoře pod korunou má paroží silné jako sevřenou pěst. Černé paroží, samá perla, dlouhé výsady, krásné bílé špice, rozloha jak k.... kdo ho tento rok uloví, dostane pokud ho přizná na výstavě 2 červené puntíky!

Myslivost a sociální sítě FB Peter


#Čas lásek jelenů, Jelení říje, Lovecké příběhy, Myslivecké fotografie, Nepravidelný desaterák, Úspěšný lov,