PF
Ke shlédnutí je tu zajímavé video, přátelé přírody a myslivosti. Je tu konec roku a poslední hodiny už odbíjí. S přáním hodně úspěchů a mysliveckých zážitků všem přejí autoři
KRKONOŠSKÉ POHÁDKY
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Pro myslivecké adepty.
Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský,
Bohuš Záhorský, Martin Růžek"
BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu: "Fotograf není přístroj, ale je to vidění světa očima člověka, ne jen přístroje. Dnešní digitální fotoaparát software a programy na úpravu fotografií dokáží v hlavě inteligentního člověka s emočním smyslem pro krásu místa, chvíle setkání s přírodou i sám se sebou zachytit svět co vytváří roční doby. Zima je v tomto obzvlášť zajímavá. Bílé sochy mluví o větru i mrazu. Hovoří o jejich působení na floru, stromy, sněhové závěje, bariery, cesty.
Významný je účinek ostrého čistého horského vzduchu a sněhu. Odpočine si depka mozkových center a noční únava prohloubí spánek. Uklidňuje. Hovoří s námi a nabudí energii."
jak vidno z obrázků se nedaří mnoho udělat pro zkrásnění a ušlechtilé vedení mysliveckých lovů na venkovských sdruženích, kde se nabírají adepti, co na to ani nemají. Spíš si raději vystřelí na prase, nebo soutěží v ukázce vybavení po sériových myslivcích z nedávné spotřební povolené myslivosti, která nepodporovala nebo spíše považovala nějaké tzv. buržoasní signály (troubení) za přežitek šlechtické doby.
Borlice a lesnice.
K troubení se obvykle používá B-trubky bez ventilové techniky, zvané borlice. Nosí se na řemínku přes levé rameno na pravém boku. Velký lovecký roh zanikl štvanicemi. Roh střední velikosti se stal nástrojem orchestrálním i sólovým a nazývá se dnes lesní roh – lesnice a v současné době se těší opět většímu rozšíření. Postoje trubačů při troubení jsou tradiční: Nohy jsou mírně rozkročené a před troubením drží trubač borlici v pravé ruce, roztrubem opřenou o pravý bok, levá ruka je připažena. Má-li však trubač pušku zavěšenou přes levé rameno, pak trubačova levice objímá zespodu hlaveň v místě horního poutka řemenu, palec obemyká hlaveň zevně.
Při troubení směřuje roztrub borlice šikmo vzhůru doprava, levá ruka, pokud trubač pušku nemá, je opřena v bok. Klobouk si trubač při troubení ponechává.
Kromě borlice běžné velikosti existuje ještě tzv. kapesní borlice. Má více závitů a zmenšený roztrub, aby se pohodlněji nosila. Dá se na ni troubit jako na borlici běžné velikosti a nebo také jen povely jako jednotónovou povelkou, které jsou zpravidla dohodnuty takto:
1x dlouze – začátek leče (vpřed, začátek střelby)
2x dlouze – – stát, vyrovnat řadu (honci do kruhu, střelci střílejí jen z kruhu a pod.)
3x dlouze – – – konec leče (konec střelby)
vícekrát krátce . . . . svolávání všech (zvěř na výlož)
Obrázky ze soutěže trubačů lesnických škol
Loveckých signálů, návěští a povelů je celkem 39. Před troubením povelů, ale i hlaholů, se upozorňují účastníci návěštím „Pozor!“. Volání „Pojď sem!“ a odpověď „Slyším Vás“ používáme, jsme-li v honitbě na odlehlém místě a chceme dát o sobě vědět.
Spolu s troubením lze i texty zpívat.
Na nástupu, na počátku honu se troubí „Pozor si dej!“ a „Začínáme vesele, jako dobří přátelé. Flintu sobě přichystej, na povely pozor dej!“.
Počátek leče: „Leč nová začíná, přestaň bavit souseda, připrav sobě zbraň!“.
Konec leče: „Leč je už skončena, dejte flinty na ramena!“.
Opakovat leč: „Ještě jednou, ještě jednou!“.
Velká přestávka, či oběd: „Pijme pivo s bobkem jezme bedrník, myslivec chce střílet, ale také pít, kuchařka čeká, nechte všeho být“.
Konec honu: „Pozor si dej! Dost již je lovení, je čas ukončení, Lověně buď zdar!“.
Lze troubit ještě i následující povely: konec přestávky, postupovat rychleji, postupovat pomaleji, zastavit, pokračovat aj.
Pozdravy a fanfáry
Hezké je všeobecné vítání (na honu, nebo na slavnosti): „Vítáme Vás, vítáme Vás,.. opravdu srdečně vítáme Vás!“. Ale i slavnostní fanfára, která je už méně známá: „Sláva a zdar! Tobě na uvítání rozezvuč se lesnic hlásné troubení. Naše srdce plesá, jak ta hudba jásavá“.
Zato nejčastěji se troubí z pozdravů „Lovu zdar, lovu zdar, lovu zdar! Lesu a lovu zdar!“.
Zatímco předchozí pozdravy se troubí slavnostně a vesele, vážně se troubí loučení při smutečních aktech: „Loučení, loučení je smutná věc, když z lesa odejde dobrý myslivec. Nežaluj milený myslivečku, dáme Ti zelenou haluzečku!.
Hlaholy se troubí na počest ulovené zvěře, neboli vytrubování úlovků. Je jich celkem 11. Profesor Dyk složil hlaholy pro jelena, daňka, srnce, muflona, kamzíka, černou zvěř, tetřeva, bažanty, pernatou zvěř a škodnou zvěř včetně lišky.
Hlahol pro jelena má tento text: „Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá. Aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema“.
Pro srnce: „Života máj uplynul, aj, srnečku rozmilý, již s lesem se loučíš, háje opouštíš, luh je osiřelý“.
Pro škodnou včetně lišky: „Ajta, ajta, paní kmotra. Ajta, ajta jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“.
Hlahol pro bažanta: „Ostruhy má a překrásné peří, teď, ach tu leží, s kamarády víc neběží“.
Halali je univerzálním hlaholem na počest veškeré ulovené zvěře. Troubí se vážně, pomalým slavnostním tempem a má tento text: „Halali! Halali! Poslyšte naši milí kamarádi, jak myslivecká pocta se koná na pozdrav poslední zhaslé zvěři. To zvyk je zděděný, jenž zvěř i lovce ctí, to je náš mrav starý!“.
- Při přijímání mezi myslivce: Před ceremoniálem „Pozor! Pozor si dej!“, po hlavním ceremoniálu „Halali“ a po přípitku na ukončení „Lovu zdar!“. - Při pasování na lovce: Na zahájení „Lovu zdar!“, po vlastním pasování, po úderech hlahol příslušného druhu zvěře na kterou se pasuje, po přípitku na ukončení „Halali“.
- Při honech a jiných mysliveckých akcích vždy „Svolávání všech“, „Všeobecné vítání“ a „Lovu zdar!“.
- Před předáváním úlomků: „Lovu zdar!“ a po předání hlahol příslušného druhu zvěře.
- Při výřadu: „Lovu zdar!“ a při vyhlašování úlovků hlahol příslušného druhu zvěře, na závěr „Halali“ a „Konec honu“.
- Při zkouškách loveckých psů - barvářů, či při lesních všestranných zkouškách po úspěšném nalezení zvěře po barvě hlahol příslušného druhu zvěře - zpravidla srnce.
- Při slavnostech a pohřbech pochody. Při pohřbu myslivce „Loučení“.
Historická výuka myslivosti obsahovala mimo jiné stopaření, sokolnictví, ale každý myslivec se také musel naučit troubit. Při pasování mu byla mimo tesáku také předávána borlice.
Dnes se bohužel stále trubačů nedostává. Je mnoho honiteb, kde není jediný a v praxi je to tak, že jejich akce nejsou doprovázeny patřičným troubením.
Až na výjimky, kde se profiluje zkušený lesák už v penzi co na vlastní zkušenost vyučuje někde i mladé venkovské myslivce. Problém je vůbec široký a zejména lidové písničky a návyky řada adeptů pochytí v hospodě od nevhodných elementů v myslivosti co mají špatné návyky a často i špatný vztah k myslivosti.
"Není nad znalost prostředí:
Do firmy přijde instalatér opravit záchod.
Vejde do kanceláře a ptá se sekretářky. “Kde je ten hajzl? “
Sekretářka nesměle odpovídá: “Pan ředitel je právě na obědě. “
“Ale, vy jste mě špatně pochopila, já myslím ty dvě nuly. “
“Tak náměstkové jsou na poradě. “
“Ale paní zlatá, já se ptám na to, kde se tady dělá hovno. “
Já jsem malý mysliveček,
sotva flintu nesu,
hodím si ji přes rameno
a pospíchám k lesu
Přišel jsem tam časně z rána,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.
Přejeme vám všem přátelé myslivci ty hezké zážitky v přírodě na celý život - ty špatné odkládejte mimo výřad. Přejí autoři stránek Myslivost.
Pokud žijete s přáteli na sociální síti Facebook, jsme tam pro vás a můžete se připojit, povídat si o úspěšných lovech, zážitcích i potížích také tam. Lehce lze nahrát vaše fotografie a videa z myslivosti. Pochlubte se ostatním, každý nemá to lovecké štěstí...například Tři jednou ranou! Nečetli jste? Skutečný příběh a skutečný úlovek. Děj je popsaný samotným autorem, jen jsme to editovali a publikovali.
Na společném lovu se loví drobná srstnatá i pernatá zvěř (např. zajíc, bažant, liška …) a zvěř černá (lončák a sele). Společného se účastní větší počet lidí (zpravidla desítky). Používají se brokové zbraně s brokovými či jednotnými náboji, ale i zbraně kulové s kulovými náboji.
Myslivci jsou doprovázeni honci a myslivecky upotřebitelnými psy.
Nejčastější druhy společného lovu jsou: kruhová leč, ploužení a naháňka.
Kruhová leč
Kruhová leč je společný lov, tudíž nespadá do individuálních lovů. Používá se na drobnou srstnatou zvěř (zajíc, králík). Lovci se rozestoupí do kruhu (odtud název kruhová) a na povel vedoucího honu (hospodář nebo jím pověřená osoba) zahájí leč. Střelci, vodiči se psi se začnou pohybovat směrem do středu. Po přiblížení střelců na dostřel dává vedoucí honu povel Z kola ven, což znamená, že střelci nesmí střílet do kruhu, ale jen na zvěř vybíhající s kruhu ven. Po zvážení vedoucí honu dá povel konec leče, tudíž střelec vybíjí zbraň a je zakázána jakákoli střelba.
U tohoto lovu je nutná vysoká disciplina a organisovanost. Také terén by měl být přehledný. Vzhledem k minimálním přirozeným stavům drobné zvěře se ve větší míře tato leč používá už jen na jihu Moravy.
Jak probíhá běžně v praxi naháňka ukazuje názorně video. Často to bývá únavný pohyb v přírodě za špatného počasí.
aby ho trefili do jeho srdečka...zahučela rána, v zeleném háječku, přece jsi neutek přece jsi neutek, překrásný srnečku....ozvěna se nese...zastřelil srnečka, zastřelil srnečka pytlák v černém lese...
A jsem zase na měkko přátelé, není to kus krásné myslivecké písničky? Doufám, že tu dlouho zůstane a nezmizí, je krásná a má moje myslivecké nejvyšší sympatie.
Sváteční písnička a dárek od autora - myslivce. Ať vám kulovnice střílí rovně a máte rovné broky. Nezapomeňte na krásu a ušlechtilost myslivosti a potlačujte ty konfliktní závistivé lovce mezi sebou.
Společně a všichni- přece nechceme, aby myslivost byla vláčena hanbou po mediích. To nechce nikdo z nás.
500 g zvěřiny (srnčí nebo divočák)
500 g vepřového boku
50 g másla 1 větší cibule
pepř bobkový list
500 g neškvařeného vepřového sádla
150 g sušených švestek
100 g vlašských ořechů
zavařené brusinky (nebo jeřabiny nebo červený rybíz) 2 dcl bílého vína na podlití
2 vejce 2 cl hruškovice
Postup přípravy:
Zvěřinu i bok nakrájíme na větší kostky masa, cca 4 cm veliké. Osmahneme je na másle v litinovém hrnci nebo pánvi a jakmile se "zatáhnou", po několika minutách, osolíme, přikryjeme a necháme dusit.
Maso pustí v uzavřené nádobě šťávu a my za občasného míchání počkáme, až se veškerá tekutina odpaří a kousky se začnou připékat. Jakmile bude mít maso již hnědou (ale ne zase příliš) barvu, podlijeme ho vínem, v tomto případě bílým nebo nejlépe vínem aromatičtějšího charakteru a vyššího přívlastku.
Důležité je, aby víno mělo výrazné aroma a vyšší obsah zbytkových cukrů. Maso s vínem ještě chvíli dusíme, než se tekutina odpaří a pak necháme kousky vychladnout. Připravíme si malý pekáček, nebo menší nádobu z varného skla, kterou vyložíme plátky neškvařeného syrového vepřového sádla tak, aby bylo dno i boky zcela zakryté.
Na plátky sádla rozmístíme bobkové listy.
Nakrájíme si na proužky sušené švestky (nejlépe budou-li vláčné), v případě příliš vyschlých plodů je možno je před krájením na hodinu namočit do vína a přidat jádra vlašských ořechů. Jádra nekrájíme příliš na jemno, abychom je v paštice cítili na skus. Již vychladlé maso pomeleme na mlýnku a přidáme jednu střední cibuli, kterou celý proces zakončíme.
Pomleté maso pak zpracováváme jako těsto: přidáme dvě vejce, švestky, ořechy, tři lžičky zavařených brusinek či jeřabin, tři lžičky rybízové marmelády, mletý pepř a podle chuti dosolíme.
Doporučuji ještě dodat skleničku hruškovice.
Směs vložíme do pekáčku na sádlo a rozprostřeme po celé ploše až do krajů. Seshora opět položíme bobkové listy a zakryjeme zbytky plátků sádla.
Pekáček přikryjeme, vložíme do většího pekáče, zalijeme vodou tak, aby byl pekáček asi ze dvou třetin ponořen a tak, aby voda nemohla ani při varu vniknout k masu.
Při teplotě cca 175°C takto "pečeme" ve vodní lázni asi jeden a půlhodiny. Poté vyjmeme a necháme do druhého dne zcela vychladnout a odležet.
Odleželou paštiku nakrájíme na plátky, odstraníme sádlo a podáváme s brusinkami a citrónem.
#Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinová paštika
"KRKONOŠSKÉ POHÁDKY Pro myslivecké adepty.
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Bohuš Záhorský, Martin Růžek" →→ Krakonoš je tady.
POHÁDKA: Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky:
"Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky
On si Trautenberk nedá pokoj! Pohádka pro adepty myslivosti před spaním doporučena, hoši! Zaříznout sojku? No ne... Krkonošské pohádky.
Kdo se chlubí cizím peřím přichází o vlastní.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Bohuš Záhorský, Martin Růžek."
"Divoká prasátka se narodí ještě je zima a sníh. Fotografie to ukazuje dobře. Mají svou maminku, jmenuje se bachyně a tam jim ustele, načechrá lůžko z listí a trávy a krmí mlíčkem i zahřívá. Po sněhu běhají, právě když neposlušně utečou mamince. A jestli je zebe, kdoví jak to je. Jistě taky znají co je zima.