Myslivecké vyprávění a historky Zážitky jasných měsíčních nocí s černou zvěří

Měsíc v úplňku, tichý les i vonící louka

Když bílé konvalinky kvetou svou vůní omámí nás, pak láskou hlavy se nám spletou...kraj se v soumrak ponoří květy hovoří....

Broukám si písničku evergreen již starý, a vzpomínám na ty krásné chvíle na čekané u lesa. Rudly divočáků za svitu měsíce vychází seřazeni vzorně bachyní do polí nebo do krmení. Předtím než vychází z tmy lesa, je bachyně seřadí a umravní. Je to dobře v tichu slyšet jak selata kvičí a matka bachyně je rovná. Z lesa se objeví rychle postupující tichý klín (rudl) tmavého (černého) uskupení s vedoucí bachyní. Jindy dává vedoucí kus pozor a jistí, zatímco selata utečou v hladovém houfu a pobíhají sem a tam. Ve skupince jsou i lončáci, kteří pobíhají a strkají se také při sporu o krmení. Slabší kusy se opozdí a je možné je obeznat při svitu měsíce.

Krásné noci při úplňku. A těch bylo. Mráz nemráz. Nejlépe se lovilo i při úplňku pod mrakem. Vidět bylo s optikou dobře. A střelba přesná, mnohem přesnější, než při protisvětle měsíce. Největší zážitky při lovu na černou. Častější bylo pozorování chování zvěře (černá je družná a velmi inteligentní). Bohužel myslivci šmejdy hodně zrazená a poškozená rodinná seskupení, kde chyběli často vedoucí bachyně (kriplové je střílí rádi - jsou velký snadný cíl a hodně zvěřiny)

Lidový jezeďácký názor o černé zvěři...dyť je to jenom prase. Střílet na všechno a ještě blbě (poraněná zvěř) to traktoristi umí. Hlavně si vystřelit, vášen střelby a zabití tupé hlavy. Musel jsem to ventilovat, myslivost i příroda jsou krásné zážitky a vzpomínky. Všude je i nějaký ten pytlák. Jako za starých časů. Tentokrát je to ale taky myslivec lovec (někdy vypitý)  všichni ho znají, zanechává po sobě zhaslou nedohledanou zvěř a mrazák má vždy plný (pokud pro peníze zvěřinu neprodá)